• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď+1
    INUSHKA: jo, jenže já jsem nikdy v dětství na nic žádnou pochvalu od mámy nedostala, takže tady ti to moc nefunguje. Když mě pak někdo pochválil mimo domov, tak jsem div nepanáčkovala. Později v pubertě se do toho vložil otec s kritikou na hranici ponižování, takže jsem pak nepanáčkovala, protože jsem té pochvale prostě nevěřila. Obojí nemá žádnou spojitost s nadměrným chválením.

    Osobně souhlasím, že je lepší říct, že něco udělali dobře, hezky než ten přívlastek, na druhou stranu já jsem vnitřně přesvědčená, že Toník je od malička nadprůměrně manuelně šikovný a Alenka chytrá, tak proč jim to neříct? To jim to mám jako zamlčovat, když je to můj názor?
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď+8
    ONA_MAKARONA: Já jsem Aldort stále nečetla, takže nevím, co přesně ona o tom píše (OK, dávám si novoroční předsevzetí se k tomu letos konečně dokopat). Nicméně "nechválit" nebo aspoň "chválit správně" říkají i jiní autoři a já s tím celkem souhlasím. Častá chvála totiž jednak bere vnitřní motivaci (dítě pak dělá věci, aby bylo pochváleno, ne proto, že ho těší nebo baví) a tím vytváří perfekcionismus typu "když něco neumím dokonale, nedělám to radši vůbec", protože když za to nebudu pochválen, nemá to smysl. A jednak, když se chválí takovým tím nálepkovacím způsobem ("ty jsi šikovná/hodná"), buduje se tím v dítěti taková identita. Když pak něco udělá špatně a pochváleno není nebo je mu dokonce něco vytknuto, najednou tu identitu ztrácí - už nejsem šikovná/hodná holka, tak co teda jsem?
    Snažím se místo pochval hodně děkovat (když dítě udělá něco, co jsem po něm chtěla nebo co mě potěší či pomůže), vyjadřovat svoje pozitivní pocity ze situace nebo zrcadlit pocity dítěte. Přijde mi to tak i přirozené, když mi dvouletá dcera přinese "obrázek", který nakreslila, a ukazuje mi ho se slovy "tam máma" (čili nakreslila jsem mámu) a skoro u toho skáče nadšením, nedává mi smysl jí na to říct, že je šikovná. Sdílet její radost a říct něco jako "Jé, tys nakreslila mámu? No jo, poznávám se, tady mám vlasy, že jo?" mi přijde mnohem smysluplnější a nemusím nad tím nijak moc přemýšlet. Výjimečně použiju něco jako "to je fajn/super/dobře" případně "to je od tebe hezké/milé/povedlo se ti to", klasické "jsi šikovná" nepoužívám prakticky nikdy.

    NYCKER: Prosila bych nezaměňovat "nechválení" s negativní kritikou. Nechválit neznamená říkat "je to špatně". Tohle spojení právě naopak často vzniká u dětí, které už si na pochvaly navykly a nepřítomnost pochvaly automaticky jako kritiku berou.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    Nám se nechválení celkem daří a děláme to tak nějak sami od sebe (teda já, žena se do toho trošku nutí). Spíš si naopak uvědomuju, že kdybych se o tom nedozvěděl, tak bych to dělal z pocitu, že "je to tak správně". Jak píše TORUVIEL, chvála za každý prd je fakt nesmysl a určitě devalvuje celou hodnotu pochvaly.

    Šel bych tedy cestou takovou, že ať se každý rodič seznámí s konceptem nechválení a pak jedná podle svědomí.

    Naopak se mi líbí koncept "chválení přes své pocity", tedy že řeknu "to jsem rád, že se ti to povedlo". Je to takové nepřímé a snad i tedy méně radikální/závazující. Otázkou ale zůstává, jestli nevyměňuju závislost na pochvale za závislost na dělání radosti rodičům.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď
    ONA_MAKARONA: Já teda moc nechválim tak nějak obecně, u nás se to v rodině moc nedělalo,...Třeba dost nemusim takový to chválení za každý uprdnutí (přijde mi to přehnaný, neupřímný), to dělá tchýně (chudák, zas ji zmiňuju), ale ona to má asi jako takovou svoji specifickou profesionální deformaci, učitelka. Zas mi třeba řikala, že to dělá proto, že jí děti ve škole přišly málo chválený...
    Jinak se mi líbí princip motivovat chválením procesu, asi jak píše LYDI, nebo jak popisuje tohle video www.ted.com/talks/carol_dweck_the_power_of_believing_that_you_can_improve
    Přijde mi to poslední dobou realističtější, jelikož si nejsem jista, zda klasická škola tak jako tak nezabije v děcku takovou tu vnitřní motivaci k učení a činnostem (dle toho, co jsem poslední dobou četla v nějakejch odbornejch psychopublikacích), tak tohle motivování aspoň povzbudí dítě k aktivitě, narozdíl od toho nálepkování "seš šikulka" nebo "seš nemehlo", s čímž se dítě ztotožní a může z toho mít pocit, že je holt takovej a nic s tím nenadělá.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Já chválená nebyla a nevěřím si, v dospělosti jsem byla překvapená, že mi máma na mě vždycky byla hrdá a že snad jsem musela vidět, že jsem chytrá apod. Neviděla. Dodnes jsem na sebe přísná a neumím se pochválit. Za mě chválit a před dětmi oceňovat sami sebe.
    NYCKER
    NYCKER --- ---
    1 odpověď
    ja je rad pochválim, když něco hezkého dovedou. přijde mi, že např. když bych jim na každý z prvních namalovaných obrázků odseknul že to je "špatné" tak to v nich moc sebevědomí v dané aktivitě nevyvolá. na druhou stranu pochvalu typu "ty seš nejlepší!", "ty to dokážeš!", "ty na to máš!" atd. neaplikujeme
    LYDI
    LYDI --- ---
    1 odpověď+1
    ja princip nechvaleni chapu, spis mi pripada dost tezka hranice mezi "chvaleni" a vyjadrit radost z toho, co decko delalo
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +1
    ONA_MAKARONA: a co tobe osobne dela, kdyz te nekdo chvali?
    motivuje te to? demotivuje te to? sla bys pro pochvalu sveta kraj? pristihujes se ze se vyhybas konani ve kterem asi nevyhrajes/nebudes nejlepsi/nebude pochvala? nebo jak to mas
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    3 odpovědi
    Praktikujete někdo "nechválit", jak tvrdí Aldort? Uplně si nejsem jistá, jestli se mi to líbí nebo ne, nebo spíš nemám úplně jasno v tom, proč na to dává takový důraz.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +5
    Tak, tohle je myslím přínosné i pro rodiče, často tak reagujeme na děti (je to to Naomino potvrzení emocí, opět)
    RSA Shorts - The Power of Empathy
    https://www.youtube.com/watch?v=1Evwgu369Jw#t=159
    TIMA
    TIMA --- ---
    KEIKIN: To je fakt, deti na to stejne prijdou. Ale proc tomu chodit naproti? Stejne je to s cokoladou, macdonaldem, adrenalinovymi sporty... Cim dele vydrzi bez toho, tim lip.

    Posadit pulrocni dite k telce/compu mi pripada jako absolutni ufo. Na druhou stranu, nase druhorozena tomu taky neunikla, jelikoz starsi na pohadky samozrejme vejra a ja je kvuli tomu nebudu dezet v separaci.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +1
    KEIKIN: mluvim v kontextu batolete, ktere "nema pojem" a kteremu se do tri let zapoji 50 % jeho neuralni site na celej zivot a ktery telku fakt k nicemu nepotrebuje nejspis.
    Predskolak, tj dite ve veku kdy totalne resi pribehy fantazii krasno, tam je to jina vec, pohadky (dobre pohadky) jsou super a urcite nebudou "doma zakazane", akorat budou doma prebrane a nemodelujici nefunkcni predstavy

    ale jak pisu, toto je tak cerstva otazxka, ze poradne vyzkumy nejsou a kazdej si to resi dle sve uvahy
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    STAROJDA: Nemam potřebu před někým obhajovat užívání psychoaktivních látek, ale to porušování zákona. Jako "zákony se musí dodržovat" vs "rodiče na zákony kašlou". Osobně nedodržuju zákony, protože jsou to zákony (a hrozí trest za porušení), ale protože mi některý pravidla přijdou praktický a smysluplný. Přesto mám v sobě nějaký pnutí ve smysmlu "vychovat spořádanýho občana" a moc si s tímhle nevím rady. Myslím, že smysl pro morálku se vyvíjí postupně a malý dítě ještě nemá vnitřní hodnoty, který by mu pomáhaly rozeznat dobrý a špatný a rozdíly proč tenhle zákon jo a tenhle ne..
    TIMA: A to je další věc. Nálepka chudáčka od feťáků je přehnaná, ale patrně to tak ještě velká část společnosti vnímá.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    2 odpovědi+2
    YMLADRIS: Každá strana má dvě mince. Není to třeba tak, že těm dětem takhle můžeme oddalovat přijetí těch slastí ? Měl bych obavu, aby dítě později pak u babiček, kamarádek nevyhledávalo tenhle druh zábavy jen proto, že doma je to zakázané. Tím chci říct, že dřív nebo později na to děti stejně přijdou a těch slastí si užijou. My sme se s našima dívali na pohádky normálně, až tak bych to nedémonizoval.
    KOTENCE: a tady jsme opět u těch (zákonných) omezení naší společnosti o kterých jsem psal. Děti to ale nepoznají tak do 5-6 let si myslím. Teda pokud nehulíš přímo s nima, hehe.
    TIMA
    TIMA --- ---
    1 odpověď
    S travou to vidim slozitejsi. My to nastesti nepesrtujem, ale tady bych videla riziko konfrontace s okolnim svetem. Diteti bych asi dokazala vysvetlit, proc to nepovazuju za nic spatneho, ale venku by melo hned nalepku chudacka z fetacke rodiny. Cimzto padem bych mu spis nic nevysvetlovala a nechala ho v nevedomosti.
    TIMA
    TIMA --- ---
    Uprimne receno nechapu, proc dite "chranit" pred tim, ze my dospeli pijeme alkohol (a nemyslim tim samo, ze bychom se ozirali jako prasata). Proste jsou veci vyhrazene pouze dospelym - pivo, jalapenos, pouzivani mitorove pily, rizeni auta. Nevidim na tom nic divneho. Uplne malemu decku je to fuk, o neco vetsimu staci lapidarni vysvetleni "to neni pro deti", starsimu pak zacnu vysvetlovat proc. Ale ze bych se pred nim schovavala se sklenkou nebo cekala, az usne? To jako fakt?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +1
    YMLADRIS: Jak kdy viď. Ale obecně mám tu snahu, přes den jsme dost aktivní na to, aby to Bára nevyžadovala. Má akorát jednou denně "večerníček" (tv nemáme, tak pohádka dle našeho či Báry výběru), za normálního režimu (tedy když jsme u nás doma, ne někde na návštěvě). Ale třeba tady u rodičů na návštěvě co jsme teď, no, darmo mluvit, tady fičí telka 24/7.

    Inspiruju se zejména tady:

    http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-why-bother-an-introduction/

    http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-participating-in-everday-life-and-work/

    http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-ideas-for-toddler-montessori-activities/

    http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-preparing-the-environment/
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Ad hulení bych měla strach, že to zamění s cigaretama, který já osobně nesnáším.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Ad alkohol my doma přes den nepijeme, maximálně si otevřeme láhev vína, když děti spí. Na dovolený si na penzionu to pivo dáme, ale zase na svlažení jedno, dvě. A pak sedím s Tondou na logopedii a Tonda ukáže neomylně na obrázek:"To je pivo, to má rád táta. Až budu velký, budu ho mít taky rád". Chudák muž vypadá jak alkoholik, když on pije ještě míň než já, protože často řídí.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    1 odpověď
    KOTENCE: no řešit budu asi v daleké budoucnosti - hlavně z důvodu, že mám nějakou tu zkušenost a taky proto, že je to zatím pořád docela tabu a je potřeba to s dítětem otevřeně řešit. My měli to štěstí (jako děti), že nás tahali na besedy kde byly fotky feťáků na heráku a tak člověk měl alespoň trochu mantinely.

    Čili bych počítál s tím, že co dítě uvidí, to bude samo dělat. Pokud máš potřebu se před dítětem obhajovat, tak asi nejsi se svým životním stylem spokojen, tj stydíš se za to? Pokud jde jen o otázku legálnosti, tak ta je fakt podružná, to jistě lze spláchnout jednou promluvou, ne (= dej si bacha, kde to hulíš)?
    FUNTL
    FUNTL --- ---
    KOTENCE: ciste technicky - huleni bez dalsiho trestne neni. Takze problematikou porusovani zakona neni treba diteti motat hlavu. Ve vyssim veku uz by bylo dobre resit nuance mezi "uzivanim" a "drzenim", at vi, jak jsou pravidla nastavena.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam