• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +2
    JESTERKA_NA_ZDI: citis-li to jako dulezity (dokazat se obejmout a dovolit si pocity), tak muzes zkusit Dvorakovo http://obchod.portal.cz/obejmete-sve-vnitrni-dite/
    on na to jde pomalicku, pres ruzny bezproblemovy vizualizace, ktere nemaji presny cil. Uvadi, ze je neuveritelny, jak moc to poreseni vnitrniho decka lidem v zivote pomaha, ze uplne rozkvetou a uvolni se jim ohromne zasoby laskavosti k rozdavani do okoli
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď
    LYDI: popis presne situaci, ktera ti nejde

    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    LYDI: musis to ale naplanovat na doby kdy nespechas, plus ji muze mast ze jindy spechas..
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi
    TORUVIEL: u nas je to velice podobne - a chytla jsem kombinaci rozmazlenosti sebe (mama nezvlada, proste nezvlada situace kdy je mi zle, nemuzu davat najevo bolest, a dokud byl zivot jednoduchej, vse za mne resila) a totalni paniky z materstvi (nechtela jsem vubec mit deti kvuli silnemu imprintu ze Matka = Obetovat se (a stejne to nikdo neoceni a je to jen bolest a nepochopeni)). Cely zivot mam snahy aby se nejak o sebe lip ona starala, nebo se o ni starat, ale spis se to tim zhorsuje. Bratr mi rika, ze ji mam nechat byt, ze je dospela.
    Myslim ze toto je u mne ten drajv kazdymu furt radit ze musi zacit u sebe, ze se musi mit rad, ze o sebe musi pecovat...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: Tak bych nechtěla skončit, hlavně bych nechtěla ten horší případ, aby z dětí byli sobci. Je fakt, že jsem jednou v restauraci koupila Tondovi porci s tím, že sobě jsem neobjednala, že budu po něm dojídat a to z toho byl tak rozčílený, že by jeho obézní matka zhynula hlady, že jsem si nechala dát talíř a odebrala si rovnou:)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    GLOBALISTA: Ono je to logické, v těhotenství se musí trochu utlumit imunita, aby tělo zárodek nezlikvidovalo jakožto parazita.
    GLOBALISTA
    GLOBALISTA --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: Gratuluju, říkala jsem si to už během čtení tvého příspěvku. Mně se těhotenství vždycky ohlásilo nějakou virózou nebo podobným.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    2 odpovědi+2
    MARKYSHA: Tohle dělala vždycky moje mamka, utrhovala si od "huby", hlavně aby jsme my děti měly (ale jakože kdybys viděla, jak ona třeba málo jí...dětské porce, na malém talířku apod.). Tak jsem se jí proti tomu v pubertě bouřila viď, nepřijímala jsem její péči v případě, že nejdřív neopečovala sama sebe (ale dělala jsem to jako puberťák, takže víš jak...). Třeba jsem vzpurně odmítala jíst večeři, dokud si s námi nesedla i ona (musela pořád něco dělat v kuchyni).
    No co tím chci říct, ono to to dítě vidí a cítí a třeba to pak nemusí přijímat, nebo to přijímat bude a bude z něj člověk, co kašle na potřeby druhých, to asi taky může být... Mamku se mi bohužel příliš převychovat tím svým vzdorem sice nepovedlo, naopak, mám pocit, že se o ní musím o to víc starat, protože ona na sebe kašle. Je to zajímavý, jistým způsobem to to dítě připoutává k tomu rodiči a bráním mu to v plném vzletu a opuštění hnízda...Ale když pak má člověk to svoje dítě, tak teprve vidí, co je za ním práce, tak mu trochu docvakne, že by si toho měl vážit a starat se o sebe.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    +2
    INUSHKA: Tak to gratuluju:-) to jsi udělala dobře, žes tu virozu vyležela. Já spíš na sebe zapomínám, než že bych si třeba čepici nevzala schválně, ale měla jsem se při tom větru po zjištění, že ji nemám, na hřiště vyprdnout. Vzít ho tam třeba druhý den. Musím se mít víc ráda, už proto že mě mají rádi ti moji dva prcci a přece nebudu ubližovat nejdůležitějšímu člověku v jejich životě.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    3 odpovědi+6
    MARKYSHA: Teda, o mně manžel tvrdí, že jsem mistr v sebemrskačství a že se zásadně stavím na poslední místo, ale na tebe teda nemám. Vzít si čepici i pro sebe přece dítě nijak nepoškodí, tak proč bych to neměla udělat? Přijde mi fajn, že sis to uvědomila, jen se hezky o tu svoji malou Markyshku starej, zřejmě to potřebuje fakt hodně. Ono to pak půjde líp i s těmi dětmi, když ty budeš v pohodě, odpočinutá a zdravá.

    Mimochodem, já teď taky léčím virózu. Poprvé od té doby, co je Malvína na světě, jsem si dovolila ji nepřecházet a prostě oznámit světu "jsem nemocná, ležím v posteli, postarejte se". Takže první dva dny byl muž dopoledne doma, venčil psa, šel s Malvínou na procházku, do práce odcházel až těsně před obědem, takže na mě bylo jenom dítě nakrmit a uložit k odpolednímu spánku, načež jsem mohla zase zalézt. Odpoledne po spaní holt hodinku jel Krtek, duplo a další nenáročné aktivity, při kterých jsem se mohla válet na gauči, než přišel muž z práce, opět si dítě převzal a vyrazili i se psem ven. A včera si pro ni přijela tchýně a bude ji až do víkendu mít u sebe. A nejlepší na tom je, že to funguje, po čtyřech dnech je mi znatelně líp, zatímco když to přecházím, táhne se to obvykle tak tři týdny. A dovolila jsem si to proč? Kepak kvůli sobě, že... Jenom proto, že jsem po roce snahy konečně těhotná a mám prostě paranoidní strach, že když se budu přetahovat a moc vysilovat, tak se to zas neudrží.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    3 odpovědi+8
    Taky jsem přemýšlela, jak moc je důležité pečovat o sebe se stejnou láskou jako o děti. Viz ty moje nekonečné patálie. Neurologické potíže:Byla jsem v prvním trimestru s Alenkou a Tonda skákal s dcerkou sousedky na kanapi a oni tam mají skleněný stůl s ostrýma hranama, padal, já ho chytla, ale sama se flákla do spánku. Pak mi bylo blbě, zvracela jsem, závratě - lehký otřes mozku, ale klidový režim jsem si nedovolila, takže mám doteď problémy. Předchozí hospitalizace kvůli vyčerpání - no comment. První zánět dutin, čehož jsem nemohla rok zbavit, byl taky nejdřív přechozený a vznikl tak, že jsem šla s Tondou plavat a pak na hodinu na hřiště. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nefoukal vítr, já neměla mokrou hlavu a vzala si čepici. Pro Tondu jsem samozřejmě měla s sebou půl šatníku. Zánět ledvin, přechozený močák, Tondovi s sebou na pískoviště táhám teplý podprdelník, ala sama s ním jdu hloubit tunel a dřepnu si na studený okraj atd atd. A nemocná jsem dětem k čemu? K..... Takže samozřejmě každá máma by měla děti upřednostnit, ale ne za cenu vlastního zničení. I v letadle si kyslík má dát nejdřív rodič a ten pak dá kyslík dítěti, protože naopak to těžko půjde.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    +1
    WITCHIE: Na tom něco je, u nás taky otec nedrží stejný směr a možná proto to nemohlo fungovat, ale co s tím? Asi postupně vychovat otce? On teda Tondu nekritizuje, ale dělá přesně to co je kritizováno: Tonda mu ukáže obrázek, muž něco dělá , tak mu řekne:"no jo šikovnej" a ani se na to nepodívá nebo ho rovnou ignoruje. Já mu vždycky pak říkám, že mu má na rovinu říct: Teď nemůžu, mám práci, pak si ten obrázek prohlédnu pořádně a v klidu a pak skutečně jít a prohlédnout si ho. Já to tak dělala, když jsem např. krmila nebo přebalovala Alenku a bylo vidět, že pro něj hodně znamená, že plním slib a obrázek mě zajímá. Ona i učitelka ve školce mi vždycky říká, že je poznat, že mi nebylo dobře a měl ho víc na starosti muž, že ptý víc zlobí.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    1 odpověď
    YMLADRIS: děkuju za všechno cos napsala. s tím stresem mi to přesně tak funguje. (s partnerem dobrý nápad - navrhnu, průšvih když jsme na nervy oba a to pak oba ujíždíme po svym) A v prioritách mám taky borčus - mám pořád tendenci je upravovat podle lidí kolem. Ale už nechci.
    To poslední cos psala zatím nedokážu, nedokážu si to dovolit, je to na mě zatím moc silný.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    +1
    LYDI: unás podobně nejvíc teď jede:
    rádio - zmáčkne nos a rádio hraje (tzn. zpívám) zmáčkne znovu rádio se vypne
    klíček klika - vymysleli to děti - prostě zatarasí dveře a chtějí otevřít klíčkem na pupíku a vzít za ruku (kliku)
    a jinak tohle LYDI: se nám neosvědčilo, protože pokud chci aby vnímalo, že je důležité se v určitý čas prostě oblíknout, tak když z toho udělám tu hru, tak si pletu bič sama na sebe, prostě to není oblast ve který chci dovolit, aby dítě uplatnilo svou moc (někdy to samozřejmě jde, ale někdy taky ne, ale tomu dítěti ten rozdíl tak snadno nevysvětlíš)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    KEIKIN: Vlastně vše co jsem chtěl říct, tak pěkně popsala Naomi.
    Sedmá generace - Radikálně jsme se odklonili od přirozenosti - rozhovor s Naomi Aldortovou
    http://sedmagenerace.cz/text/detail/radikalne-jsme-se-odklonili-od-prirozenosti
    Začínám jí čím dál více přicházet na chuť a nemyslím si, že by to byla nějaká ideologie.
    LYDI
    LYDI --- ---
    4 odpovědi+1
    KERRAY: jinak mi doslo, ze ona casto utika kdyz ji chci oblikat, tak z toho asi udelame hru (:
    LYDI
    LYDI --- ---
    1 odpověď
    YMLADRIS: s tim mam docela problem ... sedet a nechat ji rvat protoze chce tu harcku kterou zrovna opravim treba. a nenabizet ji jinou (je to asi tak mysleno, nebo neni?) coz kdyz sem sama mozna jeste jo.. ale v momente kdy tam je nekdo jinej, tak to bude delat ten druhy...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    YMLADRIS: Chápu, takhle to mám já. Ovšem manželka je více impulzivní a emoční typ. Ona si prožívá ty svoje emoce a nevnímá to tak, že by to bylo špatné.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi
    Sedmá generace - Učit se mají rodiče, ne děti - rozhovor s Naomi Aldortovou
    http://sedmagenerace.cz/text/detail/ucit-se-maji-rodice-ne-deti

    Myslím, že ústředním tématem této mé cesty bylo dítě závislé na chtění, na tom, že život běží podle něj. Tato citová slabost se stala západní kulturní „epidemií“. V USA jí říkáme affluenza (nemoc z hojnosti, angl. affluence). Vyrůstat je pro děti příliš snadné, a tak potom často nezvládají životní stresy. Proto se domnívám, že rodiče, přestože dávají prostor rozmanitosti křehkých lidských povah a reagují vlídně, mají potíže s vedením. Dítě potřebuje zažít skutečné životní výzvy a rodiče by mu je neměli tolik usnadňovat. Sama jsem v této oblasti udělala chyby a právě v ní objevuji onu jemnou rovnováhu.
    A máte na tuto nemoc nějaký lék? Mají tyto děti šanci, že se s životními stresy naučí vypořádat později?
    Můj koncept výchovy tento problém nepřináší, protože dětem umožňuje projít si všemi výzvami, pláčem, bolestí, zklamáními, nepohodlím a jinými. Ale poučila jsem se ze svých chyb, více o tomto tématu hovořím a během posledních let ho na svých seminářích zdůrazňuji.
    Na nápravu není nikdy pozdě. Vyžaduje to, aby se učili rodiče, ne děti. Rodič musí upustit od svých očekávání, včetně přání, aby bylo dítě neustále šťastné. Je-li rodič v klidu, pokud čelí výzvám, slzám a bolesti, dítě zaujme stejný postoj.
    Rodiče mohou k učení využívat nevyhnutelné situace selhání nebo frustrace a zůstat při nich v klidu. Když batole křičí kvůli zbořené věži z kostek, reagujte, aniž byste popírali jeho pocity a aniž byste situaci dramatizovali. Nechte dítě si všimnout, že vás to nezneklidnilo, že jste ho nepřišli zachraňovat, změnit situaci nebo mu něco vynahradit. Nechte dítě, aby vnímalo váš klid a „neutrální“ přístup. Budete-li v klidu, dítě se naučí cítit stejně a bude emočně odolné.
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    1 odpověď+1
    LYDI: u nás mívají mocenské hry nejčastěji podoby "nepustím" - postaví se do cesty, nebo nějak jinak chytne a obsadí, a my prosíme, jestli můžeme projít...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam