INUSHKA: Tak to gratuluju:-) to jsi udělala dobře, žes tu virozu vyležela. Já spíš na sebe zapomínám, než že bych si třeba čepici nevzala schválně, ale měla jsem se při tom větru po zjištění, že ji nemám, na hřiště vyprdnout. Vzít ho tam třeba druhý den. Musím se mít víc ráda, už proto že mě mají rádi ti moji dva prcci a přece nebudu ubližovat nejdůležitějšímu člověku v jejich životě.

MARKYSHA: Teda, o mně manžel tvrdí, že jsem mistr v sebemrskačství a že se zásadně stavím na poslední místo, ale na tebe teda nemám. Vzít si čepici i pro sebe přece dítě nijak nepoškodí, tak proč bych to neměla udělat? Přijde mi fajn, že sis to uvědomila, jen se hezky o tu svoji malou Markyshku starej, zřejmě to potřebuje fakt hodně. Ono to pak půjde líp i s těmi dětmi, když ty budeš v pohodě, odpočinutá a zdravá.

Mimochodem, já teď taky léčím virózu. Poprvé od té doby, co je Malvína na světě, jsem si dovolila ji nepřecházet a prostě oznámit světu "jsem nemocná, ležím v posteli, postarejte se". Takže první dva dny byl muž dopoledne doma, venčil psa, šel s Malvínou na procházku, do práce odcházel až těsně před obědem, takže na mě bylo jenom dítě nakrmit a uložit k odpolednímu spánku, načež jsem mohla zase zalézt. Odpoledne po spaní holt hodinku jel Krtek, duplo a další nenáročné aktivity, při kterých jsem se mohla válet na gauči, než přišel muž z práce, opět si dítě převzal a vyrazili i se psem ven. A včera si pro ni přijela tchýně a bude ji až do víkendu mít u sebe. A nejlepší na tom je, že to funguje, po čtyřech dnech je mi znatelně líp, zatímco když to přecházím, táhne se to obvykle tak tři týdny. A dovolila jsem si to proč? Kepak kvůli sobě, že... Jenom proto, že jsem po roce snahy konečně těhotná a mám prostě paranoidní strach, že když se budu přetahovat a moc vysilovat, tak se to zas neudrží.

Taky jsem přemýšlela, jak moc je důležité pečovat o sebe se stejnou láskou jako o děti. Viz ty moje nekonečné patálie. Neurologické potíže:Byla jsem v prvním trimestru s Alenkou a Tonda skákal s dcerkou sousedky na kanapi a oni tam mají skleněný stůl s ostrýma hranama, padal, já ho chytla, ale sama se flákla do spánku. Pak mi bylo blbě, zvracela jsem, závratě - lehký otřes mozku, ale klidový režim jsem si nedovolila, takže mám doteď problémy. Předchozí hospitalizace kvůli vyčerpání - no comment. První zánět dutin, čehož jsem nemohla rok zbavit, byl taky nejdřív přechozený a vznikl tak, že jsem šla s Tondou plavat a pak na hodinu na hřiště. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nefoukal vítr, já neměla mokrou hlavu a vzala si čepici. Pro Tondu jsem samozřejmě měla s sebou půl šatníku. Zánět ledvin, přechozený močák, Tondovi s sebou na pískoviště táhám teplý podprdelník, ala sama s ním jdu hloubit tunel a dřepnu si na studený okraj atd atd. A nemocná jsem dětem k čemu? K..... Takže samozřejmě každá máma by měla děti upřednostnit, ale ne za cenu vlastního zničení. I v letadle si kyslík má dát nejdřív rodič a ten pak dá kyslík dítěti, protože naopak to těžko půjde.

WITCHIE: Na tom něco je, u nás taky otec nedrží stejný směr a možná proto to nemohlo fungovat, ale co s tím? Asi postupně vychovat otce? On teda Tondu nekritizuje, ale dělá přesně to co je kritizováno: Tonda mu ukáže obrázek, muž něco dělá , tak mu řekne:"no jo šikovnej" a ani se na to nepodívá nebo ho rovnou ignoruje. Já mu vždycky pak říkám, že mu má na rovinu říct: Teď nemůžu, mám práci, pak si ten obrázek prohlédnu pořádně a v klidu a pak skutečně jít a prohlédnout si ho. Já to tak dělala, když jsem např. krmila nebo přebalovala Alenku a bylo vidět, že pro něj hodně znamená, že plním slib a obrázek mě zajímá. Ona i učitelka ve školce mi vždycky říká, že je poznat, že mi nebylo dobře a měl ho víc na starosti muž, že ptý víc zlobí.

LYDI: unás podobně nejvíc teď jede:
rádio - zmáčkne nos a rádio hraje (tzn. zpívám) zmáčkne znovu rádio se vypne
klíček klika - vymysleli to děti - prostě zatarasí dveře a chtějí otevřít klíčkem na pupíku a vzít za ruku (kliku)
a jinak tohle LYDI: se nám neosvědčilo, protože pokud chci aby vnímalo, že je důležité se v určitý čas prostě oblíknout, tak když z toho udělám tu hru, tak si pletu bič sama na sebe, prostě to není oblast ve který chci dovolit, aby dítě uplatnilo svou moc (někdy to samozřejmě jde, ale někdy taky ne, ale tomu dítěti ten rozdíl tak snadno nevysvětlíš)

KERRAY: jinak mi doslo, ze ona casto utika kdyz ji chci oblikat, tak z toho asi udelame hru (:

LYDI: u nás mívají mocenské hry nejčastěji podoby "nepustím" - postaví se do cesty, nebo nějak jinak chytne a obsadí, a my prosíme, jestli můžeme projít...

JESTERKA_NA_ZDI: Tak mě napadá ještě jedno moudro (někomu tyhle moudra třeba přijdou takový odtržený od reality, tak kdyžtak sorry, jestli ti to nic konkrétního nedává...mně třeba jo, potřebuju si každý den přečíst nějaký takový motivační věci, který trochu posunujou úhel pohledu). Teď se ale nevzpomenu, jak to přesně zní, něco jako "neplýtvej všechnu svou energii na boj se starým, vlož všechnu svou sílu do budování nového" (ale ještě bych dodala přijmi to staré takové, jaké to je, což je v podstatě to, co píše YMLADRIS. Ono je právě dost vtipný, že když chce člověk něco změnit, musí nejdřív přijmout to stávající. Já třeba chtěla celej život bejt hubená, trápilo mě to nějak od puberty. No a víš co, čím víc jsem se snažila se změnit, tím víc jsem tloustla. No a pak se stalo to, že jsem se na to vyprdla, přijala to jak to je a voila, spadlo ze mě závaží, a to i to fyzický v podobě tuku.

WRNQ: taky mame 1. jmeno Viktora :) krasny a mezinarodni ,)

LYDI: nase hry
1. shazovani rodicu na posteli (dramaticky pad) - i dokud neumel chodit
2. mopovani nohou - dite ti mopem najede na nohu, uskocis jako by to byla tarantuleeee
3. tanec na povel - dite mlati do stolecku, tancis, dite prestane, ztuhnes, dite pokracuje, zas tancis...
4. banan/okurek: ukazes okurek, dite rekne banan :-), ty dramaticky Okurek!!!! dite zas banan a tak stale dokola... tuhle hru vykoumal syn, asi nepredatelne :)

JESTERKA_NA_ZDI: kdyz to 'vidis' (chapes...) tak se s tim urcite da neco delat!!
trochu potiz je v tom, ze cest je tisice a ja te vubec neznam. Nevim co uz se ti v zivote vyjevilo ze je pro tebe funkcni. Plati napriklad u tebe prevence? Mineno, kdyz jsi ve stresu, odpoji se novejsi poznatky, a jednas automaticky jako kdyzs byla predskolak, nutkave ty stary vzorce. To je napriklad normalni, a je krajne tezke se proti tomu vzeprit primo za behu. Mne hodne pomaha dohoda s partnerem, tj. kdyz zacinam byt v prdeli, sdelim to a on na mne vic dava pozor a jak zacnu jet ty stare blbosti, tak mi vraci uvedomeni k tomu, co se deje, a ze se to dit nemusi. Plus veskera normalni nejobycejnejsi prevence stresu, spanek, vyziva, pohyb, radost, emocni dobijeni se... mas doma zasobu hroznoveho cukru?
Udelat si na nasledujicich nekolik let totalni prioritu z toho ze ty jsi matka, decka z tebe nassavaji realitu, takze je nejdulezitejsi se udrzovat co nejvic v pohode. Ruzne stresove tlaky, ktere nejsou nutne, muzou par let pockat, az se deti odpoji. Pak zas muzes byt vykonna nebo stihla nebo v uklizenem byte ... (nebo co je tvuj osobni unik..).

No a konkretneji ohledne toho co delam ja, jak volit tu prvni odpoved ITs OK to Feel Sad: naucil mne to prave az syn. On to totiz vi a naprosto uvolnene to praktikuje. Kdyz je mu cokoliv lito, je mu to TOTALNE LITO, proste do te emoce jde, niceho se neboji, necha to sebou prochazet... a tim se ta situace sama provzdusni a zakonci a on jde zase po svem prozkoumavat svet, volnej autentickej. Raduje se na plne pecky a rve na plne pecky. Jeste nevi, ze "nesmi".

Takze: az priste tvoje decko bude svobodne projevovat smutek a ty ho obejmes a reknes mu, To je jasny, je ti to LITO, zabrec si, vsechno o tom mame povez. Tak v tom momente si predstav, ze zaroven nekdo objima tebe a taky ti dovoluje ITS OK TO BE SAD. Nebo nekdy potom, pokud by multitasking nefungoval. Vecer v posteli se nech obejmout imaginarni Dokonale Moudrou Starou Jesterici, ktera uz to ma zmaknute. Rika ti, Tobe je fakt lito ze zatim nedokazes byt na deti tak jak bys chtela, ze? A vsechno mi o tom povez! Vsechno ji o tom povez. Zabrec si. Delej to tak mesic. Pokud je to pro tebe, benefity se dostavi tak jasne, ze uz i tvoje setrvacna mysl bude ochotna uznat, ze nemusi furt hazet Guilty nebo Anger, a zacne ti to najizdet i pres den...

ale tak to jsem ja, nevim kdo jses ty. Uzivej! furt jsi na tom bohuzel lip nez drtiva tuna naprosto nevedomych robotickych matek.

BEBERA: jednoduse se mi to pise, muze to byt jakkoliv, ale pokud je to fakt nasledek "povolene uzdy", mozna se potrebuje bez te uzdy poradne teda vybehat, nez se ustali. Neco jako kdyz diteti konecne prestanes branit se vyplakat, tak place jeste vic a dele a hloub nez normalne.

Ze chce furt neco po tobe a vali se po zemi ze to nedostava -- to mi pripada nepohodlne, ale ne nebezpecne nebo tragicke, treba ma v sobe naskladanou tunu toho vzteku a jako by sam si ordinuje duvody proc ho postupne teda uvolnit. Nemuze te ovladat dokud ty mu to nedovolis. Ano, je ti lito ze ti ten stupinek nedonesu. Ano, fakt je ti to moc lito. Ano, klidne si zazur, to neni problem, dokud nikomu neublizujes. Atd.

Ze nereaguje na bezpecnostni pokyny, to by mne asi dralo vic, zrejme bych vyrazne predvadela jak se o nej bojim, tj nereagovala hnevem ale tak aby mel sanci pochopit proc ten pokyn je. Zelena tempera - nepohodlny, ale podle mne proste normalni no.

Ad prevaha nad dvouletakem -- k tomu mam rady typu ze idealne kazdej den by ctyrletak mel mit aspon pul hodiny nektereho rodice JENOM SAM PRO SEBE, spolu neco delat rizeneho jim, totalni pozornost na nem, dosyta dostavat, co chce dostavat. Pokud je to teda zarlivost, ale co jineho ze.

rozhodla jsem se trochu vic popsat, co minim tou smysluplnou praci s batoletem. pripadam si nejiste protoze jsem nematersky tip, nezkusena prvomatka, a mozna casem to co delam vyhodnotim jako omyl nebo nefunkcni nebo tak, ale tak zase kdyz mi to funguje... kdyz chci konkretni sdileni jak kdo buduje stastny domov, asi musim jit prikladem. komu to prijde trivialni treba, tak pardon

- dite ma 18 mesicu, chodi, trochu mluvi
- ideova vychodiska: dite profituje z opakovane cinnosti (ritualu); dite jasne citi zamer/smysluplnost/smer/strukturu kdyz to dospely nekam tahne; ale ta cinnost musi byt jak z praveku - konkretni, pochopitelna; dite zije skrze svoje ruce a pohyb celeho tela (musi manipulovat); dite ma velmi kratky attention span; matka ditete je unavena a neni moc bydlenka
- realizace: spolecne pravidelne peceni, bud my dva, nebo s dalsim batoletem a jeho mamou; nizky pracovni stolecek
- recepty: 1) nakrajet nejakou zeleninu, nakorenit, upect 2) mrkvaky: mrkev+maslo+mouka, z testa vykrajet auta a upect 3) muffiny bud instantni z pytliku nebo pizza muffiny dle carujeme.cz
- jak to typicky probiha a co mi pripada podstatne: CESTA JE CIL, tj, totalne zpomalit, nechtit zadny vysledek (napr. aby deti neco delaly nebo nedelaly, aby vysledek nejak dopadl nebo nedopadl). V klidecku si pracovat

1. hovorit s ditetem ze ted bude testo a trouba
2. spolecne poprinaset suroviny a nastroje (nejake nastroje ma ve svem supliku pri zemi), vyzyvat aby napr. donesl svuj nozik, kdyz donese, ok, kdyz ne, taky ok
3. strucne komentovat to, ze deti se vrhaji na pripravene veci, zkoumaji je, manipuluji
4. pracovat. (skrabat mrkev, ...) Za behu dle zajmu deti je zapojovat, bud ukolovat (vyhod slupky do kose), nebo vzit na klin, spolecne krajet maslo a nechat decko aby odkrojky sundavalo z noze a hazelo do misy
5. deti samozrejme nevydrzi pracovat dlouho, odchazi za svym a zase prichazi, s ruznymi nastroji delaji ruzne veci, prendavaji vsechno vsude, zkousi si kde co. Do neceho se zapoji, do neceho ne. Vznika bordel, vznika chaos. To nevadi. Nejde o to upect mrkvaky, ale spolecne neco delat v radostne tvorive atmosfere.
6. Dostatecne dramaticky oslavit, ze vyrobek jde do trouby, koukat obcas jak se to pece, s oslavou vyndat (to mi nejak rezonuje s gestalt filosofii -- ze lidi jsou na to dokonacovani - zacit, udelat a dokoncit, videt kauzalitu ktera se spoji do funkcniho celku).

Opakovat kazdy tyden, potesene sledovat ze po pate uz decko se orientuje co se deje a zas ho bavi jine aspekty atd. Nemit zadna ocekavani.

Pripada mi, ze to decko nabiji. Muze ho ale nabijet to, ze JA mam pocit, ze je to dobry a proto to delam tak uvolnene a spokojene. Kdo vi :)