Achjo, vy jedete! Už třetí den se snažím diskuzi dočíst, a pořád to nejde! :D.. Mam doma skoro 3 mesičního Cyrilína a teda, pořád se mi honí hlavou, kdy máte čas na to to číst a psát, vy rodiče kontaktní!
Jinak, jsem za auditko ráda. Je mi 24 a taky si připadám na mnohé otázky sama, a rádá byc se dostala do styku právě s lidma, co přemýšlí o aldort, přemýšlí o (ne)výchově svých dětí, mají touhu být laskyplným a citlivým rodičem a nejen šup šup, jedem jedem, výkon etc. Ale víc, než sedět na netu a nemoct se dočíst konce diskuze přemýšlím o společném setkávání.
V Praze, nedávno objevený Nudný otecn na letné! skvělé místo pro rodiče rozvrkočených starších dětí /herna!/a já se tam taky cítím fajn, bez toho anižby se na mě obsluha koukala blbě, že kojím/přebaluju prtě nebo pláče u oblékání čepičky, nebo soukání do šátku. Což takhle se sejít, pokecat o všem možném, poznat se a navázat vztahy? Třeba toho máte plné kecky, já jsem ve svém širokém okolí jedna z mála, co má děti a ne se všema, co je mají, si sedím v názorech na jejich opečovávání. Sory za OT. Aldort zacinam cist, koncept kontinua za mnou, nevychovu jsem shledla, co bylo free. Jsem cerstvy rodic, mnoho otazek, ujasnovani si pozic a tak. No jo :)

Jak tady probíráte ty závislosti máma-děti apod. Tak já jsem na mámě závislá po psychické stránce nebyla, vypadla jsem při první možné příležitosti, ale když půl roku u mě vlastně umírala, tak jsme si vzájemně objasnily všechny bolesti a nedorozumění, já ji poznala, pochopila, odpustila, byly jsme si nejblíže co kdy s kým....a umřela. Zbytek jsem pochopila, když jsem sama stala matkou. Ale je to skoro pět let a já s tou smrtí nejsem srovnaná, cítím se, že mi někdo dal na vteřinu něco nádherného a pak mi to vyrval z ruky. Měsíc po její smrti jsem zjistila, že čekám Tondu. Chtěla bych mít s dětmi podobně blízký vztah, ale zase si nepřeju, aby na mě v dospělosti byly závislé. Taky bych nikdy nechtěla, aby měly pocit dluhu. Chtěla bych s nimi mít prostě zdravý vztah, což je něco, co netuším, jak výpadá, tak se snažím intuitivně, ale zaky se v tom plácám. Jak tady padlo, člověk by se neměl za chyby trestat pocity viny, ale poučit se a jít dál. Žít hlavně přítomností, nekoukat do minulosti, nebát se budoucností.

Oblíkací hry: já třeba s Toníkem hrála a teď s Alenkou hraju hůhů mašinka jede do tunelu (rukáv, nohavice), jej kde je ta ručička, nožička - tady je, přetahuju přes hlavu bububu baf a osvědčilo se mi, že to ve finále trvá kratší dobu i s menší honičkou, než když, hlavně v případě šikuly Alenky, něco pracně navlíknu a ona si to svlíkne. Pak hodně zpívám takový ty zvukový písničky jako Old mac Donald nebo přidávám zvuky do písniček Když jsem já sloužil to první léto - JEDNÁ, vysloužil jsem si kuřátko za to - PÍP PÍP, a to kuře krákoře, běhá po dvoře - PÍP PÍP, má panenka pláče pláče doma v komoře ÁCHICH a Alenka se zapomene bránit a kouká, co ta PÍP PÍP máma zase jančí :-) Samozřejmě to musím střídat, třeba zas zpívám Já jsem muzikant s příslušnými zvuky atd. atd. Muž jednou při vypravování měl kecy, že mi to pak trvá dýl a já to schválně změřila, když oblíkám já se šaškárnama a on s bojem a vyšlo to moje o celých dvanáct minut kratší, to jsem ani nečekala :-)

KOTENCE: no u nás to neni o tom, že si řeknu tak teď budeme hrát tuto hru, ale spíš díky tomu, že jsem se dozvěděla o těch hrách, tak jsem pochopila signály, které to dítě přirozeně vysílá a přirozeně si tu moc zkouší samo zažívat a ty aktivity (hry) si vymýšlí v podstatě samo, jde o to si toho 1. všimnout a za 2. tam kde si to chci dovolit, tak na to přistoupit, podpořit to nebo to i rozvinout

ORIKA: No, typ to asi neni. Mám jí na klíně a stříhám. Dělám to tak odjakživa a za celou dobu jsem jí nikdy nedovolila nedržet, takže je asi zvyklá. Povídám jí u toho o těch prstíčkách nebo dělám ššš vydrž a odpočítávám kolik ještě zbývá :-)