MALA_MISIA: jo jo, setkavani taky vidim jako logicky dalsi krok, rada bych aby decko melo casem vztahy se nejakymi detmi vychovavanymi podobne, s lidma co detem vychazi vstric, neoblbuji je, vazi si jich a zaroven jsou pravdivi. zatim to neni trivialni nalezt :)

v brne nej herna je Nase hriste, resp. neznam zadnou srovnatelnou. zrejme ted v zime tam budem pravidelne chodit v 17.30, kdyz by se nekdo chtel socializovat, pres cely ctvrtek by tam mely/mohly byvat lidiz Kojici guerilly (skupina na fb), nepravidelne jak to komu vyhovuje

zajimava knizka, zatim jsem necetla. podlesni dobou jsem na nyxu videla ze lidi zaujal blanton a jeho Radical honesty (jak zpusobujem utrpeni tim ze zastirame) a koukam ze ma knihu o rodicovani
The honesty and openness of the author himself about his own children is combined with the wisdom gleaned from years of work with people suffering from how they were raised. This book does no less than create an entirely new blueprint for parenting. It's for people who really want to transcend the limitations of the family and culture in which they were raised. It is based on decades of work with thousands of individuals and families, as well as the most recent scientific research on brain physiology, biochemistry, cognitive theory, evolutionary theory, cultural anthropology, and psychological growth and development. The goal of this book is to show parents how to parent consciously, so they can prevent crippling their children in the same ways they were crippled in their own families and schools. It goes into intricate detail about how human minds get built, how they function, and how they malfunction. It gives practical examples of what to attend to with children from the beginning of their life, and how to be with them as they grow. And it rants eloquently against the cultural limitations that make us blind to how we re-create suffering, so we can nurture our children in a way that allows them to remain playful and curious all the way into adulthood.

His seven steps to being a parent are:
1. Completing what has been incomplete in your own life, particularly with your own parents
2. Forgiving your dysfunctional culture
3. Gaining a new perspective on being a human being that transcends your culture
4. Coming to a clear understanding of how the brain and mind work
5. Learning how to create creators by not blocking creativity
6. Getting good at envisioning possibilities
7. Integrating and applying what you have learned from outgrowing your parents and your culture

The short version: All you have to do is grow up and at the same time never get over being a child.

Radical Parenting: Seven Steps to a Functional Family in a Dysfunctional World: Brad Dr. Blanton: 9780970693822: Amazon.com: Books
http://www.amazon.com/Radical-Parenting-Functional-Family-Dysfunctional/dp/0970693826/

MALA_MISIA: Bylo mi taky 24, když prožívala moje malá 1.rok života (teď jsou jí 3). Cyril je pěkné jméno! V Praze chodím ještě docela ráda do Divokých matek v Karlíně, v Nudném otci jsem ještě nebyla. Mezi mými vrstevníky ještě taky není moc dětných, někteří teprve dostudovávají či plánují děti. Kdyby se domluvil nějakej sraz, jsem klidně pro.

MALA_MISIA: A Cyril je moc pěkné jméno, bylo jedno z mého výběru kdybych měla kluka:-)

MALA_MISIA: Tak to máme hodně podobně, je mi taky 24 let a kolem sebe mám více méně lidi, který o nějaké Aldort, nevýchově atd. nemají ani páru, takže je to celkem těžké si stále udržovat pozitivní přístup a nadšení, ale snažím se a samozřejmě nemám ve všem jasno a stále tápu, hledám, zkouším a učím se, ale to budu asi celý život :-)

MARKYSHA: Určitě Ti mamka moc chybí...

Myslím, že je dobré přebírat vzorce dobré - např.jak Ty píšeš, úzký vztah... My tady mluvíme především o těch vzorcích negativních, ale máme i ty dobré... Samozřejmě chápu, že ten pojem "zdravý" je pro hodně z nás něco těžko představitelného a ještě hůře dosažitelného.

YMLADRIS: samozrejme, ze to tak je. ja mam jeste navic pocit, ze u nas to je umocneny tim, ze mama je jedinacek, ja jsem jedinacek, takze ta pozornost tech rodicu (prarodicu) se proste nerozlozi + ta geograficka blizkost nasich bydlist... moje mamka do 49 let bydlela o vchod vedle od svych rodicu (ted v tom byte, nastesti docasne, zijem my), rozvedena s ditetem, jeji otec se pasoval do role, ve ktery zastaval "jedineho muzskeho smecky" (dost patologicke) a mama tak donedavna zila zivot dle svych rodicu a "pro" svoje dite.. uz jsem v tom nemohla existovat a odjela na druhej konec sveta. tehotenstvi me sem zpet zavalo.

rada bych mela vic deti..

YMLADRIS: tak ted jednou jak sem psala, lepila sem knizku a zrejmne ji hrozne chtela. dam ji jinou nebo ne? kdyz si cistim zuby tak chce hrozne muj kartacek. to sem ji vlastne (stare zvyky :D) nabizela jiny ale chce jen ten co mam ja. tak ji necham rvat, v klidu si docistim a pak ho muze mit. a nebo ma mobil (moc ji mobily nedame, ale treba byl nekde, kam dosahla treba...) tak ho seberu... a asi ... necham vyrvat? ono se to rika tak lehce, hur se to dela :D

NEMESISS: napisu zas nepodlozenou spekulaci, je v necem podobny jak tvoje mama zije hrozne moc skrz druhy, a to, ze tebe tak moc dere co na tebe rikaji druzi (ze musis zduvodnovat svou vychovu a td)? Da se rict ze v nejakem smyslu taky zijes prilis skrz ne?

mimino jsme strihali ve spanku, ted uz celkem spolupracuje - strihame jen tak dlouho nez zacne fakt fakt protestovat (zbytek nechame na priste). uz si i parkrat rekl ze chce ostrihat nehet (Nuzky!! Nuzky!! Tady!) takze myslim ze to pude (18 mesicu)

JESTERKA_NA_ZDI:
ano, moje mama ma ted zdravotni problemy a samozrejme, ze se za to citim do urcite miry zodpovedna.

ja mam u ni pocit, jako kdyby vubec nezila vlastni zivot, porad je tu pro druhy... pravdou je, ze na ní se podepsala dost fasisticka vychova prarodicu...:/

YMLADRIS: mam to dost podobne, nevim, jestli jsem rozmazlena, ale rozhodne mam "diky" ohranitelskymu pristupu moji mamy velkej problem zvladat frustrace... jsem navic jedinacek, je to hrozny. paniku z materstvi jsem si zazila uplynulej rok v takovym meritku, ze jsem pochybovala, zda to vubec zvladnu. moje mama navic mela docela problem se ovladat, kdyz sem byla mala a je uplne sileny, ze jsem se nekolikrat v uplynuly dobe pristihla, ze se chovam uplne stejne. a to jsem presvedcena, ze mame dost odlisnej temperamentovej zaklad. brrr.

ORIKA: S Malvínou bylo stříhání nehtů boj tak do toho roku a půl. Vždycky jsem jí je ale stříhala v bdělém stavu, držela jsem ji bud na klíně nebo na přebalovacím půltu, většinou částečně zalehnutou a prostě nepřipustila jinou možnost než že nehty budou ostříhány. Vpodstatě podobně jako píše KOTENCE, vždycky jsem jí u toho povídala, který prstík se jak jmenuje, co všechno prstíky umí a tak. Někdy kolem toho roku a půl postupně přestávala bojovat, nechala si třeba při každém přebalování ostříhat jednu končetinu v klidu, než se začala cukat, tak jsem to respektovala. A ted už si občas o ostříhání i sama řekne, když na poličce zahlédne nůžky (akorát to pomalu chce zkoušet sama, takže zas boj z jiného důvodu :-D)
Myslím, že jádro úspěchu bylo v tom, že jsem to od začátku dělala otevřeně, bez "lstí" typu stříhání při kojení nebo ve spánku, ale prostě jako běžnou samozřejmou věc, která je přece úplně normální a není potřeba kolem ní dělat cavyky. Časem to tak zkrátka přijala.

KOTENCE: myslim ze jak dite pobere princip mocenskych her, tak je iniciuje ono, podle toho na co ono ma naladu atd, cili zda se hraje neco furt dokola nebo ne, to zalezi na diteti.

Povazuju za prinosny tomu vychazet vstric (kdyz by z nejake situace mohla byt nova hra, tak ji zkusit, zda dite zaujme), protoze mocenske hry spousta autorit povazuje za fakt super terapeuticky.

KOTENCE: mas typ, jak primet dite nechat si ostrihat nehty? batole mam starsi nez ty -1,5 roku, ale zajim jedina sance jak mu ostrihat nehty, je pri kojeni..rady vitany :-)
KOTENCE: taky jsem tu zjistila, ze doma hrajeme mocenske hry, jen jsem to doposud netusila, proste to vzdy tak nejak vyplyne :-)