• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    KEIKIN: na to pozor, děti jsou jak houba na emoce, všechno nacucnou a nemusí si s tím poradit. To jsem jednou přivodil prckovi, že jsem přišel domů v hodně úzkostném stavu (otcovství mi občas přináší husté regrese do vlastního dětství). Vzal jsem ho do rukou a on se uplně zoufale rozbrečel - asi tak, jak jsem se já cítil. Takže od té doby si na to dávám pozor.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEMESISS: asociuje mi to obecnou otazku/obavu ke kontaktnimu rodicovstvi, "kdyz dite byt mit neomezene mnozstvi fyzickeho kontaktu, pozornosti, bezpodminecnou lasku, atd" tak nerozmazli ho to natolik ze pak nebude fungovat v beznem ledovem svete?

    Odpoved proponentu KR je, ze naopak. Kdyz do ditete futrujes 'dobro', tak si to behem par let internalizuje (vytvori si v psychice obraz toho, vlastni zdroje) a az se odpoji, je schopno z toho cerpat (jeho "vnitrni mama" mu dava vnitrne, ma bez problemu rad sam sebe). Prave ze naopak to nemusi hledat venku, at uz u te opravdove matky nebo u dalsich lidi (partneru..)

    Takze obdobne, pokud REAGUJES na potreby syna (nevnucujes se mu protoze to chces/potrebujes ty, ale jsi mu K DISPOZICI kdyz on prichazi), tak on si vyrobi Vnitrni Zenu, ktera mu dobre funguje. Jeho partnerka tudiz ani nemusi byt dokonala, staci mu normalni fajn holka se kterou si rozumi, protoze skrz vztah nehleda spasu
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    INUSHKA: já bych se nikdy neodvážila tě nazývat krkavčí matkou nebo, že tak, jak to mám já je to nějaký lepší a jediný správný. Navíc nikdy nevíme, jak se v dané situaci zachováme, dokud nenastane, předtím jen můžeme předpokládat, jak bychom se zachovali.
    My si s partnerem už prožili pár krizí a ač ho miluju, jinak bych s ním nebyla, být s někým jen kvůli dětem je zlo pro všechny zúčastněné, tak si dovedu představit, že bych s ním nebyla, z jakýchkoli důvodů. Tím, že s ním mám děti, bude mít vždycky zvláštní postavení a bude mít vždy možnost mi ovlivňovat život, protože já si myslím, že pokud má otec o děti zájem, mělo by mu být umožněno být s nimi, co nejvíce, i když rodiče spolu nežijí, což si samozřejmě žádá domluvu ohledně místa pobytu, trávení času apod. Dovedu si i představit, že bych žila sama nebo s jiným partnerem. Nejsem na něm citově závislá. Myslím si, že člověk by neměl viset ani na dětech, ani na partnerovi (což netvrdím, že ty visíš na partnerovi, chraň Bůh, mluvím obecně). Nebo to myslíš tak, že zvíře nebo partnera miluještě JAKSI dobrovolně, kdežto k dítěti tě vážou pudy? To si nemyslím, protože jinak bys ani nebyla v tomhle auditku:-) Máš pravdu, ale že láska nejde poměřovat na velikost, výkon nebo co vlastně, ale na ty priority asi ano. K těm psům - tam třeba nechápu, jak si někdo, když mu umře pes, může pořídit jako náhradu jiného, dát mu stejné jméno apod. Já se psy vyrůstala, prvního si máma pořídila, když mi byl rok a umřel, když mi bylo dvanáct a byla jsem na táboře. Vrátila jsem se a nebyl - místo něho jakýsi štěně. Říkala jsem, že je sice roztomilé, ale že nevím, jestli ho vůbec budu mít ráda. Měla, jen jsem psa Kima milovala a miluju jako Kima, Míšu jako Míšu, i když umřeli a své současné psy jako Šmudlu a Kubu a podobné to bude s dětmi i s lidmi, imhl.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: no na mně to funguje. Když mám nějaký splín, tak mně děti dostanou krásně do klidu.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: To se podle mě nezíská rovnováha, jen se ten stres přenese i na děti, přenese se na něj část té odpovědnosti za řešení sporu. To je jedna věc, které se chci vyvarovat, vytváření těhle bitevních polí v rodině (jako my jsme tady na té straně a na druhé je otec).
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: No takhle já to právě nemám, neumím hledat rovnováhu přes jiné lidi. To musím sama v sobě, po hádce s partnerem nejlépe tak, že si to vyříkáme, usmíříme se a vzájemně si odpustíme.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: no já to spíš myslel tak, že v těch dětech nacházíš klid neboli znovu získáš rovnováhu.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    INUSHKA: To je dobře, že to neděláš (neuchyluješ se k dítěti po hádce s partnerem). To dělala moje mamka a ne, neni to dobrý. Dítě má pak pocit, že musí spory rodičů řešit ono.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: Tak já si teda většinou naopak říkám "ještě že toho(hle) chlapa mám", když mě naštve dítě nebo když to s ním už nezvládám. :-D Neuvědomuju si, že bych se po sebevětší hádce s partmerem uchylovala k dítěti v tom smyslu, jak píšeš.
    A na tom, že nejdřív miluju partmera a pak najednou i děti mi nepřijde nic zvláštního. Za celý život jsem přece milovala a miluju spoustu lidí, svoje rodiče, sourozence, prarodiče, blízké přátele... Taky třeba svoje psy a potkany. Láska podle mě dokáže být nekonečná a poměřovat její míru dost dobře nelze.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: jj díky za názor. Taky to vnímám jako hodně citlivé a osobní téma. Ale je to zvláštní, jak první miluješ toho partnera až za hrob a pak přijdou děti najednou cítíš k nim taky lásku. A kolikrát se k těm dětem uchyluješ, když se třeba s mužem nepohodneš a říkáš si: ještě že ty děti mám. :-)
    A ta patologie je pak o tom, že k té lásce k dětem přibývá (nevědomě) sexuální pud.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN
    MARKYSHA:
    Tohle bývá v mateřských diskusích dost výbušné téna. Jakmile jednoznačně neprohlásíš, že děti miluješ víc než partnera a že bys je z ohně tahal vždy a za každých okolností první, tak jsi krkavčí rodič. Já to třeba ale taky tak jednoznačně nevidím. Jsem přesvědčená, i to tak cítím, že základ rodiny tvoří můj vztah s manželem a ten je taky pro mě nejsilnější, bavíme-li se o lásce. Už proto, že jedině tohle je vztah dvou sobě rovných. U dítěte v tom kromě lásky jsou, ačkoliv to asi ne každý rád slyší, prostě pudy, které mě nutí se o dítě starat, zajišťovat jeho bezpečí, mít za něj zodpovědnost. Je to jiný druh vztahu. U mě to dokonce ze začátku byly jenom ty pudy, láska přišla až časem, když jsem se s dítětem seznámila jako s konkrétní osobností. Pudy by asi zařídily, že bych z ohně tahala prvně to dítě, protože za něj mám zodpovědnost a dá se tak nějak předpokládat, že dospělý chlap se o sebe postará sám. Vlastně bych dokonce spíš čekala, že on bude kdyžtak tahat mě. Ale poměřovat tím míru lásky je podle mě mimo. Zní-li otázka, koho MILUJU víc, tak jednoznačně manžela.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    MARKYSHA: Je to hezké, když mají ženy obavy hlavně o to, aby rozdělily lásku. Rozhodně lepší než se strachovat o to jak to vlastně všechno bude (jak budu všecko stíhat, jak budu mít málo času apod.)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    NEMESISS: z té nestejné lásky jsem před narozením Alenky měla velký strach, ve smyslu, že jsem to chápala, že jednoho zákonitě musím milovat méně. Není to tak, intenzita lásky je stejná (Sophiinu volbu vůbec nejsem ani schopná do mysli vpustit), ale opravdu je miluju každého jinak, i když hrozně moc. I muže miluju hodně, byla bych schopná položit život i za něj, protože vím, že by se o děti postaral. Ale kdyby nějakým způsobem děti poškozoval, tak by šel bez milosti, i když já jsem přesvědčená, že děti miluje taky hodně a nikdy by nic takového neudělal, protože kdybych o tom přesvědčená nebyla, tak s ním ty děti nemám.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    NEMESISS: z tohodle měla žena obavy, že nedokáže svoji lásku rozdělit mezi více osůbek. Já se právě snažím milovat stejně. Někdy mně štve víc ten, jindy zas druhý. Ale nedokážu si představit, že bych více upřednostnil jednoho člena rodiny. Možná k tomu ale dojde.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    MARKYSHA: takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, asi na tom něco bude...,)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    NEMESISS: můžeš se zamilovat a partnera té lásce "naučit", ukázat mu ji. Já sice zažila od rodičů hodně násilí, ale taky hodně mazlení, kdežto muž byl z "fungující" rodiny, ale jsou, chladní, robotický, za tu dobu, co jsme spolu se naučil vyjadřovat, co cítí, mazlit se, vyjadřovat emoce.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    MARKYSHA:
    KEIKIN:
    nevzpomenu si teď na autorku, ale tvrdí, že nelze milovat nikdy stejně a to ani vlastní děti, protože láska má být jediněčná (každý, koho milujeme je jedinečný). tvrdí, že by se intenzita lásky neměla porovnávat.
    ale chápu, jak to MARKYSHKA myslí
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    NEMESISS: Mně se dycky líbí, jak malé děti říkají, že by chtěli za manželku (manžela) rodiče nebo sourozence. Naše malá se teď ale zamilovala do postavičky z pohádkového seriálu - to je pak další level). :-)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: takhle racionálně se to brát nedá - těhotná matka obětuje svůj život, jen aby se narodilo dítě, které ani nezná, já sama bych s mužem už žádné dítě pravděpodobně neměla, protože kdyby tam děti nechal a zachránil mě, tak bych mu to asi nikdy neodpustila. Přísně racionálně taky můžu zachránit svoje děti a pak mít jiné s jiným mužem a naopak.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    MARKYSHA:
    MARKYSHA:
    určitě s Tebou ve všem souhlasím...myslím, že většina rodičů v týhle diskuzi je natolik soudná, že bude schopná dát dětěm svobodu a že jsem i schopni jim ukazovat, že děláme taky chyby, jako všichni, že je to lidské...
    vidím trochu problém spíš v tom okolí - je celkem jasné, že v generaci našich dětí bude hodně citově oploštělých a tak si říkám, my vychováváme děti s láskou, mají dostatek fyzického kontaktu s náma atd. a co když naše dcera/náš syn 1x, 2x, 3x v životě bude mít smůlu a narazí na citově oploštělý, robotickou "výchovou" poznamenaný protějšek? všichni se asi shodnem na tom, co říká YMLADRIS, že děti od rodiču okoukávají, jak že se vlastně dělají ty vztahy. nemůže takový dítě pak dojít k závěru, že nikdo ty vztahy nedělá líp než máma/táta, máma je nejlepší ženská na světě...?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam