NEMESISS: To je hodně složitý, myslím si, že je v pořádku, když žena miluje svoje děti víc než partnera - případy, kdy makta zamlčuje týrání nebo zneužívání ve strachu, že by přišla o partnera jsou imho nenormální - ale měla by to být ta velká, nesobecká láska, kdy někoho tolik milujeme, že jsme schopni mu dát svobodu, když jí potřebuje a je to pro něj nejlepší, umění nechat milovanou bytost odejít. Příklad: když, jsem byla na střední škole, našla jsem vypadlé holátko, drozda, vypiplala jsem ho, krmila ho, ale poslední, co bych pro něj chtěla, aby žil v kleci celý život, takže po poradě s odborníky, jsem ho nijak neochočovala, brala ho často ven, kde se učil hrabat a shánět potravu, naučil se létat a čím by starší, tím se mě víc bál a byl nepřátelský, a bylo to v pořádku, a jednoho odlétl a já to sice obrečela, ale zároveň byla šťastná. Pak jsem ho ještě někdy viděla na zahradě s ostatními - byl k poznání, měl bohužel z té klece trochu pocuchaná ocasní pera a věřím, že si snad na svobodě počínal dobře. Lidská mláďata samozřejmě na rodičích lpí víc než ptačí, tu "nepřátelskost" vidím třeba ve vymezování se v pubertě, což je taky v pořdáku, potřebují i nadále lásku, ale ne tu opičí, měla by se naučit se živit samy, řešit problémy samy a jednou odejít a založit si svoje hnízdo. Není to pochopitelně jen o ženách, s mužem jsme se shodli, že děti milujeme víc, než sebe vzájemně. Samozřejmě máme se rádi, ale když dám ten blbý případ s hořícím domem, tak první bychom oba zachraňovali děti a potom partnera.