• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEMESISS: tak je to jenom teorie, nekdy premyslim o tom, ze v tech sedmdesatcyh separacnich letech mozna lidem taky davalo super smysl, ze kdyz deti budou na sunaru a v jeslich, tak ze je to prima vybavi do zivota; lekarsky pripravena strav, kolektiv, pece....

    ... a dneska je to zase vic na tu druhou, anti-separacni stranu. A mne to dava vnitrne smysl, ale muzu si s tim hlavne jen kompenzovat svuj hlad a treba je klic k tomu, aby z decka vyrostla stastna zodpovedna bytost jeste uplne v necem jinym a to co delame 'nebude stacit'; treba protoze nase decka malo vidi smysluplny boj o zivot a smysluplnou vzajemnost. Ale nic lepsiho nemame tak musime doufat, zde zajimavy clanek o mysich jak totalne zblbnou kdyz nemaji svuj zivotni smysl (byt uzitecni pro smecku)

    Myší raj a úpadok spoločnosti
    https://dennikn.sk/22911/mysi-raj-upadok-spolocnosti/
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    LYDI: No jo, fakt. Je tu auditko [ Aura - vnimani aury, teorie, praxe, navody ] nebo klidně pošta, já se o tom bavím docela ráda, ale nevim, jestli jsem normální :-)
    LYDI
    LYDI --- ---
    KOTENCE: myslis to vazne? ja jednou videla neco jako ducha andela auru nevim jak to nazvat a rada bych se o tom pobavila s nekym normalnim a tak (;
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    /OT/ WRNQ: já aury vidím, dá se to natrénovat. Intelektuálně na tom není nic k pochopení, prostě to tak je, jako jsou jiný věci na světě. /konec OT/
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    KEIKIN: Kéž by!
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    WRNQ: mně se neomlouvej. Fenomén indigových dětí tu existuje, holt jen záleží na tom, jak to kdo popíše. Já jsem tím chtěl jen naznačit, že naše děti už nemusí být tím dobrem tak "ušlápnuté".
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    KEIKIN: Tak i děti, které mají podobnou výchovu, mají jinou náturu, některý bude odrážka, jiný bude víc senzitivní.
    Jako malá jsem chodila do pedagogicko-psychologické poradny, protože jsem nechápala svoje spolužáky. Fakt doba temna. Každopádně i z toho vyplynula jedna super věc - mamince doporučili, ať mi nějak podsune myšlenku psát si deník. Od těch deseti si ho píšu dodneška a je to super! Vlastně teď o Vánocích to bylo dvacet let, ty bláho!

    Sorry, ale k barevným aurám jsem se intelektuálně ještě nějak nepropracovala:)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    WRNQ: Já ti rozumím. A vnitřně mně to ničí, když vidím, jak krásné lidské bytosti s čistým srdcem přichází o iluze. Stává se pak, že ostatní děti využívají a vysmívají se jim pro jejich naivitu. V podstatě ty děti čelí ohromnému tlaku naší "civilizované" společnosti, která děla z lidí dělá ovce - ovčany. Třeba poslušné plátce daní.
    Na druhou stranu, prý jsou děti téhle generace odolnější, tak se uvidí :-)
    Máte doma indigové dítě? | magazín Psychologie.cz [Rodina a děti: děti, dětství, výchova, esoterika, rodiče]
    http://psychologie.cz/mate-doma-indigove-dite/
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    ELA: dekuju :-)
    ELA
    ELA --- ---
    MARKYSHA: Taky to chapu, nevim, co by se muselo stat, abych podstoupila potrat...ale myslim, ze to, co si resila ty, je trochu neco jinyho, nez Orika, uplne bych to nepripodobnovala
    ELA
    ELA --- ---
    ORIKA: V takovyhle situaci neni holt zadny reseni dobry...
    Preju, at zadny podobny rozhodnuti uz v zivote nemusis resit, dik za odpoved:)
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    Uf to je teda téma... Já si myslím, že se tohle nedá nijak zobecnit, každý prožívá jiné partnerské vztahy a nese si z dětství jiné zkušenosti a vzory....ale spíše souhlasím s MARKYSHOU a to asi kvůli tomu, že s manželem nejspíš nemáme tak hluboký vztah, milujeme se, ale dokázala bych bez něj žít, kdežto bez dcery bych to snášela hodně těžko, vůbec si to vlastně nedokážu představit a jsem si 100% jistá, že z ohně bych manžela netahala a jsem si 100% jistá, že přesně tak by se zachovala i moje máma vůči tátovi. Teď si tak uvědomuji, že jsem nejspíš po mámě zdědila takový chladnější přístup k partnerské lásce a vůbec k mužům obecně..(ale to je zase jiná písnička). Každopádně já to mám s láskou k dítěti asi takto: když jsem byla těhotná hrozně jsem se těšila, až se narodí, ale nějakou lásku jsem nepociťovala spíše jsem si jen představovala, jak moc budu schopna milovat a jestli vůbec.. když se dcerka narodila a dali mi ji do náruče, začala jsem brečet a najednou to tam bylo,žádný pudy nebo tak, ale čistá láska, od té doby není den,kdy bych si neuvědomila jak moc ji miluju. A naprosto si uvědomuji to nebezpečí nedat dítěti svobodu a nechat ho jít po svých a trochu se bojím, aby to nebyl můj případ, ale naštěstí manžel od mala jezdil sám na čundry, cestoval, byl dlouhou dobu sám v zahraničí a tudíž chápe tu touhu odejít od rodiny a zkusit si vše na vlastní pěst, tak to snad dohromady nějak rozumně skloubíme
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    NEMESISS: co se týče hádek před dítětem, my to spíš řešíme, že za Tondou jdeme, vlastně i za Alenkou, protože i ta to vnímá, a vysvětlujeme, že jsme se s tátou o něco nepohodli, že to nic neznamená, že se pořád máme rádi. Jako spíš se snažíme oba děti uklidnit, než je využívat jako nějakou relaxační pomůcku. Ono by to ani nešlo, oni to fakt vycítí a mladší pláčou, starší mají záchvaty vzteku. To znám velice dobře, jak jsem byla neštastná z těch nemocí a nebylo mi dobře a už jsem na tom byla šíleně i psychicky, tak děti se ještě k všeobecné pohodě přidávaly, protože to ze mě cítily, nedělalo jim to dobře, tak Alenka a Toník "zlobil", upozorňovali na sebe, ventilovali svoji úzkost. Jak jsem s nimi začala mluvit, třeba dneska jsem smutná, protože mi není dobře, jsem sama nešťastná, že nemám sílu jet s vámi na výlet apod., tak to se to celý zklidnilo, i mně se ulevilo, když už jsem nepředstírala, že je všechno sluníčkové.
    ELA: já to chápu, byla jsem v situaci, kdy jsem myslela, že čekám třetí, které by se nehodilo, ani zdravotně (naštěstí to byla jen hormonální porucha) a stejně bych na ten potrat nešla, prostě když u některých ženských zavelí hormon...Jiné třeba zas hormonálně neodolají svodům nějakého sexy chlapa a ulítnou a nemůžou si poručit, no.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    ELA: nad tim jsem tehdy taky hodne premyslela, ale znam sama sebe natolik dobre, ze vim, ze bych si nikdy nedokazala odpustit, ze jsem dite "zabila" (v pripade, ze bych se rozhodla, ze ho "obetuju") a vycitky svedomi by ze me udelaly trosku, proste bych skoncila v blazinci..a to by pro syna bylo asi jeste horsi, mama, ktera prestala byt mamou..
    Dal bych to nerozebirala, je to pro me hodne citlive tema a jsem rada, ze je to pryc..dekuji za pochopeni :-)
    ELA
    ELA --- ---
    ORIKA: Pises "pri druhem tehotenstvi"...situace asi musela bejt hodne vazna, kdyz clovek uvazuje o volbach v takovyhle rovine, ale takhle, kdyz nad tim premejslim, asi by v mym rozhodovani hralo velkou roli prvni dite a uprednostnila bych nepripravit ho o matku..
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YMLADRIS: Děkuju, Tvoje odpověď mi otvírá oči.

    Ad přicházení za dítětem po hádce - rodič přichází proto, že to potřebuje, dítě tedy nepřichází za rodičem - tady podle mě začíná patologie.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    INUSHKA: tak já jsem naopak, minimálně tady na nyxu, opakovaně v mateřských auditkách na toto téma slyšela, že pokud žena nemá na prvním místě sebe a partnera (a až pak děti) a nemiluje partnera více než děti, tak je sobecká mrcha, co si muže nezaslouží...
    KOTENCE: tohle je taky šíleně individuální - vždycky jsem si myslela, že kdyby došlo na věc, tak sama jednoznačně upřednostním sebe před nenarozeným "plodem"...pak jsem ovšem ve druhém těhotenství na tom byla hodně špatně a došlo i na rozhovor s partnerem na toto téma...a já mu dala jednoznačný pokyn, že kdyby (nedej bože) došlo k nejhoršímu, tak chci jednoznačně, aby přežilo dítě...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    WRNQ: to jo, no budu se snažit mít oči a uši otevřené a včas řešit, ale to je problém.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    MARKYSHA: Ale co tvoje dítě, který tomu ještě nerozumí? Já jsem si snad nejvíc traumat v životě odnesla ze základky. Co taková zakomplexovaná učitelka s nevymáchanou pusou dokáže...:)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KOTENCE: já bych těhotná za plod život dala, to vím, protože to jsou hormony ne mozek a já ty hormony prožívám dost silně. Nevím, já to mám s tím mužem jinak, ale je to dost daný i tím, že jsme se nedávno vyhrabali z krize, nevím, co bych psala, kdyby té krize nebylo. Takhle je ta představa, že bych zůstala bez něj, dost čerstvá a představitelná. Navíc moje psýcha není moc normální, takže nevím...já se obecně bojím lidem věřit, teď navíc obohoceno tím úmrtím mámy a zblázněním otce, u kterýho taky došlo k něčemu jako mozkové smrti, takže vlastně taky umřel, že prostě vím, že nic není napořád a není bezpečné s tím počítat, protože pak by mě to mohlo položit, že ani na sebe se člověk nemůže spolehnout, když zdraví neslouží atd. atd Což asi není zdravý postoj ke vztahům a nerada bych je dětem předávala.
    WRNQ: kreténi, kteří nejsou zlí, mi nevadí, beru je jako zvířátka a neřeším to.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam