NEMESISS: co se týče hádek před dítětem, my to spíš řešíme, že za Tondou jdeme, vlastně i za Alenkou, protože i ta to vnímá, a vysvětlujeme, že jsme se s tátou o něco nepohodli, že to nic neznamená, že se pořád máme rádi. Jako spíš se snažíme oba děti uklidnit, než je využívat jako nějakou relaxační pomůcku. Ono by to ani nešlo, oni to fakt vycítí a mladší pláčou, starší mají záchvaty vzteku. To znám velice dobře, jak jsem byla neštastná z těch nemocí a nebylo mi dobře a už jsem na tom byla šíleně i psychicky, tak děti se ještě k všeobecné pohodě přidávaly, protože to ze mě cítily, nedělalo jim to dobře, tak Alenka a Toník "zlobil", upozorňovali na sebe, ventilovali svoji úzkost. Jak jsem s nimi začala mluvit, třeba dneska jsem smutná, protože mi není dobře, jsem sama nešťastná, že nemám sílu jet s vámi na výlet apod., tak to se to celý zklidnilo, i mně se ulevilo, když už jsem nepředstírala, že je všechno sluníčkové.
ELA: já to chápu, byla jsem v situaci, kdy jsem myslela, že čekám třetí, které by se nehodilo, ani zdravotně (naštěstí to byla jen hormonální porucha) a stejně bych na ten potrat nešla, prostě když u některých ženských zavelí hormon...Jiné třeba zas hormonálně neodolají svodům nějakého sexy chlapa a ulítnou a nemůžou si poručit, no.