• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    ELA
    ELA --- ---
    ORIKA: V takovyhle situaci neni holt zadny reseni dobry...
    Preju, at zadny podobny rozhodnuti uz v zivote nemusis resit, dik za odpoved:)
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    ELA: nad tim jsem tehdy taky hodne premyslela, ale znam sama sebe natolik dobre, ze vim, ze bych si nikdy nedokazala odpustit, ze jsem dite "zabila" (v pripade, ze bych se rozhodla, ze ho "obetuju") a vycitky svedomi by ze me udelaly trosku, proste bych skoncila v blazinci..a to by pro syna bylo asi jeste horsi, mama, ktera prestala byt mamou..
    Dal bych to nerozebirala, je to pro me hodne citlive tema a jsem rada, ze je to pryc..dekuji za pochopeni :-)
    ELA
    ELA --- ---
    ORIKA: Pises "pri druhem tehotenstvi"...situace asi musela bejt hodne vazna, kdyz clovek uvazuje o volbach v takovyhle rovine, ale takhle, kdyz nad tim premejslim, asi by v mym rozhodovani hralo velkou roli prvni dite a uprednostnila bych nepripravit ho o matku..
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YMLADRIS: Děkuju, Tvoje odpověď mi otvírá oči.

    Ad přicházení za dítětem po hádce - rodič přichází proto, že to potřebuje, dítě tedy nepřichází za rodičem - tady podle mě začíná patologie.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    INUSHKA: tak já jsem naopak, minimálně tady na nyxu, opakovaně v mateřských auditkách na toto téma slyšela, že pokud žena nemá na prvním místě sebe a partnera (a až pak děti) a nemiluje partnera více než děti, tak je sobecká mrcha, co si muže nezaslouží...
    KOTENCE: tohle je taky šíleně individuální - vždycky jsem si myslela, že kdyby došlo na věc, tak sama jednoznačně upřednostním sebe před nenarozeným "plodem"...pak jsem ovšem ve druhém těhotenství na tom byla hodně špatně a došlo i na rozhovor s partnerem na toto téma...a já mu dala jednoznačný pokyn, že kdyby (nedej bože) došlo k nejhoršímu, tak chci jednoznačně, aby přežilo dítě...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    WRNQ: to jo, no budu se snažit mít oči a uši otevřené a včas řešit, ale to je problém.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    MARKYSHA: Ale co tvoje dítě, který tomu ještě nerozumí? Já jsem si snad nejvíc traumat v životě odnesla ze základky. Co taková zakomplexovaná učitelka s nevymáchanou pusou dokáže...:)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KOTENCE: já bych těhotná za plod život dala, to vím, protože to jsou hormony ne mozek a já ty hormony prožívám dost silně. Nevím, já to mám s tím mužem jinak, ale je to dost daný i tím, že jsme se nedávno vyhrabali z krize, nevím, co bych psala, kdyby té krize nebylo. Takhle je ta představa, že bych zůstala bez něj, dost čerstvá a představitelná. Navíc moje psýcha není moc normální, takže nevím...já se obecně bojím lidem věřit, teď navíc obohoceno tím úmrtím mámy a zblázněním otce, u kterýho taky došlo k něčemu jako mozkové smrti, takže vlastně taky umřel, že prostě vím, že nic není napořád a není bezpečné s tím počítat, protože pak by mě to mohlo položit, že ani na sebe se člověk nemůže spolehnout, když zdraví neslouží atd. atd Což asi není zdravý postoj ke vztahům a nerada bych je dětem předávala.
    WRNQ: kreténi, kteří nejsou zlí, mi nevadí, beru je jako zvířátka a neřeším to.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    YMLADRIS: Samozřejmě, že do tématu nejsem tak vnořená, ale tohle mi připomnělo, že jsem o tom jako dospělá nejednou přemýšlela a přemýšlím. Naši nás se sestrou vychovávali na svou dobu velmi kontaktně, řekla bych. Těžko říct, jestli je to tím, že jsme obě holky nebo byla máma trochu citlivější, ale cítím na sobě, že tahle výchova je někdy vlastně trochu handicap. Nikoliv ve vztahu k budoucím partnerům nebo blízkým přátelům, ale k ostatním lidem, které si tak nějak nevybíráme a přitom s nimi musíme trávit hodně času - spolužáci, kolegové. Můj bývalý muž mi na začátku vztahu, před devíti lety řekl, že moje nevýhoda je, že máme doma spolu tak dobré vztahy. Tehdy mě to hrozně nadzvedlo, dneska už asi chápu, jak to myslel.
    Součástí výchovy by měl být nějaký "výcvik", že kolem nás žije a bude žít opravdu velké množství kreténů:) (Samozřejmě myšleno v nadsázce a tak, že není cílem dítě úplně zdeptat a naočkovat tím, že všechno je špatně, snad chápete, jak to myslím)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: jasně že to první. Stejně by ty malé děcka nerozuměli tomu co bych jim řekl. Prostě mně jen ta přítomnost s nimi hodí vnitřně jinam.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KOTENCE: Shrnulas to naprosto přesně a přitom jednoduše. Díky.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    MARKYSHA: neblbni, tehotna bych zivot za plod nedala ani omylem.
    Dite bych z ohne tahala prvni, ale zivot bez manzela je pro me mnohem horsi predstava nez bez ditete. Dite mi nemuze dat to, co muz. S nim jdu zivotem, deti do zivota doprovazim.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: No, tak nevim, jak to přesně myslíš, jestli se těm dětem svěřuješ, nebo ti jen dělá dobře se na ně koukat a tím se odreaguješ/uklidníš a nijak je svými problémy nezahlcuješ. Pokud to druhé, tak to je asi ok, ale pokud to první, tak to podle mě ok není. Spor by se měl řešit s tím člověkem, se kterým vzniknul, nepřenášet to na dítě. Opět, mám s tim bohužel bohatou zkušenost, jakožto dítě-vrba.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    KEIKIN: na to pozor, děti jsou jak houba na emoce, všechno nacucnou a nemusí si s tím poradit. To jsem jednou přivodil prckovi, že jsem přišel domů v hodně úzkostném stavu (otcovství mi občas přináší husté regrese do vlastního dětství). Vzal jsem ho do rukou a on se uplně zoufale rozbrečel - asi tak, jak jsem se já cítil. Takže od té doby si na to dávám pozor.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEMESISS: asociuje mi to obecnou otazku/obavu ke kontaktnimu rodicovstvi, "kdyz dite byt mit neomezene mnozstvi fyzickeho kontaktu, pozornosti, bezpodminecnou lasku, atd" tak nerozmazli ho to natolik ze pak nebude fungovat v beznem ledovem svete?

    Odpoved proponentu KR je, ze naopak. Kdyz do ditete futrujes 'dobro', tak si to behem par let internalizuje (vytvori si v psychice obraz toho, vlastni zdroje) a az se odpoji, je schopno z toho cerpat (jeho "vnitrni mama" mu dava vnitrne, ma bez problemu rad sam sebe). Prave ze naopak to nemusi hledat venku, at uz u te opravdove matky nebo u dalsich lidi (partneru..)

    Takze obdobne, pokud REAGUJES na potreby syna (nevnucujes se mu protoze to chces/potrebujes ty, ale jsi mu K DISPOZICI kdyz on prichazi), tak on si vyrobi Vnitrni Zenu, ktera mu dobre funguje. Jeho partnerka tudiz ani nemusi byt dokonala, staci mu normalni fajn holka se kterou si rozumi, protoze skrz vztah nehleda spasu
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    INUSHKA: já bych se nikdy neodvážila tě nazývat krkavčí matkou nebo, že tak, jak to mám já je to nějaký lepší a jediný správný. Navíc nikdy nevíme, jak se v dané situaci zachováme, dokud nenastane, předtím jen můžeme předpokládat, jak bychom se zachovali.
    My si s partnerem už prožili pár krizí a ač ho miluju, jinak bych s ním nebyla, být s někým jen kvůli dětem je zlo pro všechny zúčastněné, tak si dovedu představit, že bych s ním nebyla, z jakýchkoli důvodů. Tím, že s ním mám děti, bude mít vždycky zvláštní postavení a bude mít vždy možnost mi ovlivňovat život, protože já si myslím, že pokud má otec o děti zájem, mělo by mu být umožněno být s nimi, co nejvíce, i když rodiče spolu nežijí, což si samozřejmě žádá domluvu ohledně místa pobytu, trávení času apod. Dovedu si i představit, že bych žila sama nebo s jiným partnerem. Nejsem na něm citově závislá. Myslím si, že člověk by neměl viset ani na dětech, ani na partnerovi (což netvrdím, že ty visíš na partnerovi, chraň Bůh, mluvím obecně). Nebo to myslíš tak, že zvíře nebo partnera miluještě JAKSI dobrovolně, kdežto k dítěti tě vážou pudy? To si nemyslím, protože jinak bys ani nebyla v tomhle auditku:-) Máš pravdu, ale že láska nejde poměřovat na velikost, výkon nebo co vlastně, ale na ty priority asi ano. K těm psům - tam třeba nechápu, jak si někdo, když mu umře pes, může pořídit jako náhradu jiného, dát mu stejné jméno apod. Já se psy vyrůstala, prvního si máma pořídila, když mi byl rok a umřel, když mi bylo dvanáct a byla jsem na táboře. Vrátila jsem se a nebyl - místo něho jakýsi štěně. Říkala jsem, že je sice roztomilé, ale že nevím, jestli ho vůbec budu mít ráda. Měla, jen jsem psa Kima milovala a miluju jako Kima, Míšu jako Míšu, i když umřeli a své současné psy jako Šmudlu a Kubu a podobné to bude s dětmi i s lidmi, imhl.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: no na mně to funguje. Když mám nějaký splín, tak mně děti dostanou krásně do klidu.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: To se podle mě nezíská rovnováha, jen se ten stres přenese i na děti, přenese se na něj část té odpovědnosti za řešení sporu. To je jedna věc, které se chci vyvarovat, vytváření těhle bitevních polí v rodině (jako my jsme tady na té straně a na druhé je otec).
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: No takhle já to právě nemám, neumím hledat rovnováhu přes jiné lidi. To musím sama v sobě, po hádce s partnerem nejlépe tak, že si to vyříkáme, usmíříme se a vzájemně si odpustíme.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: no já to spíš myslel tak, že v těch dětech nacházíš klid neboli znovu získáš rovnováhu.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    INUSHKA: To je dobře, že to neděláš (neuchyluješ se k dítěti po hádce s partnerem). To dělala moje mamka a ne, neni to dobrý. Dítě má pak pocit, že musí spory rodičů řešit ono.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam