KEIKIN: to je strašně tendenční článek - z našich dětí nevyrůstají samí zloději a vrazi (ti mimochodem nejčastěji vyrůstají z poměrů, kdy to není úplně ok nebo z poměrů, které jsou sice navenek v pořádku, ale rodiče jen pracují a vykupují si své svědomí, takže jsou stavěny peníze na první místo apod.), stejně tak i indiánů jsou spory, jsou krádeže i vraždy a řeší si je po svém. Ono se to kecá, nezachranovat ubožátka, když to ubožátko není zrovna tvoje a ty víš, že je v lékařský moci ho zachránit, ti Indiáni žádnou takovou moc nemají, oni si nemůžou vybrat, to mi nejvíc vadí na těch idealistických článcích o Indiánech, Afričanech apod., že oni si ten těžký život nevybrali, oni se do něj narodili a samozřejmě je úžasný, že je v nich radost ze života i v takových podmínkách, ale to poselství není o tom, že si máme vytvořit takové podmínky, ale to, že se máme radovat ze života, i když se zrovna nedaří.

KEIKIN: a nevis, kdo je to ten Omnislav Zeleny? Tu historku s kojici matkou na klade jsem uz nekde cetla, tusim v Bez Plenky... Prijde mi ten clanek takovej podivne splacanej. Deti si hrajou volne a skoro nikdy se jim nic nestane, ale zaroven maj 30% umrtnost, takze se asi obcas nekomu neco stane, ze jo.
Ja souhlasim, ze jsme zvykly zachranovat kazdy ubozatko a kazime si tim geny, ani nemam nic proti kojeni opicek, ale nejak mi neprijde, ze ten článek dokazuje, co predpokladam, ze chtel autor dokazat.

Vzdycky kdyz neco takoveho ctu, tak si rikam, ze tahleta Amazonie musi byt hotovy raj na zemi. A proste tomu neverim...

TORUVIEL: S tím souhlasím, není dobré nosit s sebou do smrti křivdičky, každý neúspěch na to shazovat. Nejlepší je to špatné se snažit pochopit a pokud možno odpustit. Já to udělala a je mi líp. Navíc nebylo vše jen špatný, rodičům vděčím za spoustu kvalitních knih, filmů, muziky. Setkání se zajímavými osobnostmi. Trampování v přírodě, sjíždění vody, kdy to ještě nebyla móda, lásku k přírodě, zvířatům, všeobecný rozhled, samostatnost a asi bych našla mnoho dalších věcí. Vím, přese všechno, v tom vše nebylo to, že by mi chtěli dělat zle nebo mě neměli rádi. Ani u otce ne, on to všechno zlé dělal ve své pokřivené víře, že je to pro mé dobro.

Já svým rodičům děkuji, co vy? | Jógoviny.cz
http://www.jogoviny.cz/jogove-blogy/sarka-konecna/ja-svym-rodicum-dekuji-co-vy

TORUVIEL, YMLADRIS, KOTENCE: nevím, jestli jste někdo koukal na ten odkaz, co jsem házela, linkovala jsem z mobilu a neudělal se klikací odkaz, tak pro jistotu znova: kapitola Osm věků člověka z Eriksonovy knihy Dětství a společnost http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/erikson.htm

K té knize se mi teď povedlo nějak stručně souhrnně najít akorát toto: "Autor vychází z Freudovy psychoanalýzy, ale přidává k ní vlastní psychosociální teorii, kterou ilustruje na příkladech ze své výzkumné praxe. Z tohoto úhlu pohledu se vrací i k Freudové teorii dětské sexuality a podrobně ji rozebírá právě z psychosociálního hlediska. Jako téma dalšího oddílu knihy si zvolil otázku výchovy dětí ve dvou indiánských kmenech - i Siouxů a Juroků. Dále se podrobně zabývá růstem ega a identity u dítěte, což potom ilustruje v posledním oddílu, kde si všímá vývoje americké, německé a ruské národní povahy - a to na baladické postavě Johna Henryho, na legendě o dětství A. Hitlera a legendě o mládí Maxima Gorkého" (http://baila.net/kniha/220152539/detstvi-a-spolecnost-erik-h-erikson).

Zkusila jsem přečíst první dva věky a je to prostě psychoanalytický, se vším všudy. Takže se to, aspoň mně, nečte úplně snadno a není úplně od věci mít víc než povšechné povědomí o psychoanalytických pojmech (ono se i za běžně užívanýma pojmama obvykle skrývá poměrně rozsáhlá teorie, kterou to, co se najde ve slovníku, úplně nepojme a dostává to pak trochu jiný rozměr). Já na psychoanalýzu nejsem, takže se asi nedonutím toho přečíst víc. Nicméně, skutečně jako i mnoha podobných teorií - autor to rozepsal poměrně poctivě, akorát ani nám na škole k tomu neřekli o moc víc, než je na té wiki....

LYDI: No jo, fakt. Je tu auditko [ Aura - vnimani aury, teorie, praxe, navody ] nebo klidně pošta, já se o tom bavím docela ráda, ale nevim, jestli jsem normální :-)

ORIKA: V takovyhle situaci neni holt zadny reseni dobry...
Preju, at zadny podobny rozhodnuti uz v zivote nemusis resit, dik za odpoved:)