• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    1 odpověď
    WRNQ: :) on ve mne vzbuzuje VELMI silne emoce. rikam si, ze je je to tak lepsi, nez kdy by ve mne nevzbuzoval emoce zadne... uz ani nejsem schopna rozlisit, zda neco prameni z kulturnich rozdilu ci nikoli, ale ve finale je to jedno. moc rada bych to resila kvuli diteti, ale nejak nevim, jak na to..
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: no rádi bychom to řešili správně bez účasti dětí, ale taky nám to moc nejde, ale zase se před nimi i usmíříme a Tondovi to vysvětlujeme.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: Aktuálně řěším něco velmi podobného. Taky se v některých svých reakcích nepoznávám..taky mám cizince....:)
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    3 odpovědi
    Jak zvládáte výměnu názorů s partnerem? Prostě oba se ovládnete, počkáte, až bude dítě spát atp., anebo to máte zmáknutý, děláto to v momentě, kdy na to přijde (klidně před dítětem), konstruktivně, pak se usmíříte, tedy tak, aby to dítě nezasáhlo...?
    Aktuálně to docela řeším, mám trochu problém se sebeovládáním (dřív jsem se takhle nikdy nechovala), asi to souvisí i s laktačními hormony, s kulturními a temperamentovými aspekty života s cizincem...Nechci v sobě ty emoce dusit, protože jsem přesvědčená, že mi to způsobuje psychosomatické problémy, ale taky bych velmi nerada znepohodlňovala syna, je mu půl roku a samozřejmě (ne)pohodu dost nasává... Kurz sebeovládání snad...?? :)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    S tímhle otravují u nás matky na sídlišti, přivolají děti, ty předvedou, co mají nadrilovaný jak cvičený opičky a pak jim řeknou "tak a už neotravuj a běž si hrát". Já teda děti nikdy moc nedrilovala, spíš říkanky umí ze cvičení, písničky ode mě Tonda vyžaduje, když se mu nějaká líbí, tak jí musím zpívat několikrát za sebou a on se jí sám učí. Třeba knížky mi Alenka nosí a ukazuje a já říkám, co tam je, max. řeknu navíc to je kočka ta mňouká mňau a má tam kocoura a jejim dětičkám se říká koťata a když je u toho Tonda, tak chce abych o nich vymyslela pohádku. Nezkouším je, děti jsou houbičky, později to použijou.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď
    WRNQ: A ještě, poslouchat to bylo, jako vrátit se do školních let, když se člověk nazpaměť šrotil slovíčka. Pes - der Hund, pes - der Hund... a furt dokola. Babička ukazovala na jednotlivé prvky na obrázku a buď se na ně ptala nebo je přesně tímhle kolovrátkovým způsobem pojmenovávala, nejspíš v dobré víře, že se tak dítě naučí nové slovo - židle, zástěra, bota... Ale už neřekla, že na židli se sedí, do zástěry se utírají ruce při práci a bota selce spadla z nohy, protože s ní sedlák tancoval pěkně divoký taneček. Prostě izolovaná slova, detaily bez souvislosti.
    Já tady rozhodně nechci svojí tchýni nasazovat psí hlavu, aby to nevyznělo špatně. Je to suprová ženská, Malvínu má strašně ráda, snesla by jí modré z nebe a všechno co dělá, dělá proto, že věří, že je to tak pro Malvínu dobré. Proto jí v tom taky nebráním a nesnažím se ji nějak usměrňovat podle svých představ, když to nejde přes čáru (třeba to krmení jsem teda zarazila, Malvína se dávno umí najíst sama). Ale prostě vždycky, když takovéhle věci vidím, tak si mnohem jasněji a ostřeji uvědomuju, co a jak chci ve výchově já a proč.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    INUSHKA: Chápu Tě. Osobně taky vnímám pravidelné a časté hlídání těmito typy jako rizikové.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    +8
    WRNQ: Nejde o ptaní jako takové, jde o ten způsob. Jako u zkoušky. Kde je xy? a od dítěte se čeká, že prostě ukáže. Tazatele nezajímá, co na obrázku vidí dítě, jak ho interpretuje, zajímá ho, jestli umí odpovědět SPRÁVNĚ, tj. podle představ tazatele. A když neodpoví "správně", je opraveno.
    Ilustrační příklad, taky z odpoledne s tchýní - leporelo s Ladovými obrázky, na jednom byly jakési děti na sáňkách a v pozadí dvě chalupy. A od tchýně sled otázek, jak jsem psala níž - kde je domeček, druhý domeček, kde má okýnko... Dcera správně ukázala oba domečky i jedno okýnko, jenže ten druhý domeček neměl normální okýnko, ale jenom tři takové malé černé obdélníčky těsně pod střechou (já bych je asi taky ani za okna nepovažovala, spíš nějaké větrací průduchy na půdě). Takže dcera na otázku, kde je další okýnko, zavrtěla hlavou "ne ne", jako že další už tam není. A tchýně hned "ale je, podívej se, najdi okýnko", dcera totál zmatená a tchýně to zakončila s prstem na těch třech malých obdélníčkách: "tady, tohle jsou okýnka, je ti to jasný?". CO bylo v tu chvíli dceři jasné? Co se naučila? Že když se babička zeptá na okýnko, chce aby ukázala sem. Správně odpovědět na otázku. Nic víc.
    Já když si s ní prohlížím knížky, většinou spíš vyprávím, co na obrázku vidím a snažím se to dávat do souvislostí, navazovat na reálný život a naopak spíš reagovat na to, co zajímá dceru, než ji zkoušet. Čili nechat ji, aby ukázala, co ji na obrázku zaujalo, a pak to komentovat, vést dialog (v rámci možností s dítětem, jehož aktivní slovní zásoba čítá asi 30 slov) - podívej, jsou tam děti na sáňkách, jedou z kopečka a smějí se. Holčička má na hlavě šátek a kluk čepici, aby jim nebyla zima, což dcera doprovodí tím, že ty věci ukáže nebo třeba ukáže ke dvěřím do předsíně se slovy "já, tam" (přeloženo - já mám taky čepici, v předsíni), a pak ji třeba na obrázku zaujme pes, který sedí vedle sáněk, a ukáže na něj, tak já pokračuju - pejsek se na děti dívá, možná by se taky chtěl svézt... a tak dál. Prostě aby dítě mělo šanci do toho taky něco aktivně vnést, ne jenom jako cvičená opička předvádět pasivní znalost.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    2 odpovědi
    INUSHKA: Neber to jako provokaci, jen mě to opravdu zajímá - co je špatnýho na tom, že se dospělý dítěte ptá na věci, který vidí na obrázku? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela a syn je ještě malý, takže nás nějaká větší interakce s knížkama teprv čeká.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    ONA_MAKARONA: Gratuluju, každopádně chápu i šok.
    Nechci tě nijak prudit, bratranec a sestřenice jsou od sebe 11 měsíců a nemám pocit, že by to bylo nějak skvělý. Nevím, jak to oni vnímají teď jako dospělí, ale když byli malí, tak to bylo trochu HC. Žárlivost, souboj o pozice, časté nemoci atd. Ale záleží na přístupu, výchově. Jak tě tu tak sleduju, tak mám pocit, že v otázkách mateřství víš, co děláš, zajímáš se, vzděláváš se, jsi všemu dobrému otevřená.
    Jak říká máma - je jedno, jak jsou sourozenci od sebe, důležité je, aby je rodiče vedli tomu, aby se měli rádi.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +2
    INUSHKA: To je trénink trpělivosti viď? Kdepak děti :-) Ale tak dobrý, dělám si trochu legraci, pro mě je nejdůležitější, že dcera vidí, že vyjdu i s lidmi, se kterými třeba nesouhlasím (a umím se nějak vhodně vymezit-pokud je to nutné, aniž bych toho druhého poslala do oněch míst...jak říkám a říkala jsem už mnohokrát, pro mě je to velká škola, pro dceru snad dobrý příklad...ale kdoví)...ale je to těžký, zvlášť v tak choulostivý otázce, jako je výchova dítěte.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    (SEBIEN: nicméně, mám dojem, že můj bratr má na naši rodinnou "atmosféru" a výchovu poněkud odlišný názor, a taky v mnohém došel k jiným výsledkům, takže zase nutno konstatovat, že daná výchova se musí potkat s nějakou osobností, plus počítám s tím, že rodiče nikdy nemají úplně stejný přístup ke všem dětem, takže se to dá srovnávat jen těžko)
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: vidíš, já bych zas své matce ve výchově jako celku mohla máloco vyčíst, postupně teď zjišťuju, jak moje matka, "nevzdělaná", nesečtělá, nezkušená holka z vesnice, dělala dost věcí tak nějak mimochodem podle gusta Aldort/Montessori/líného rodiče... (a pak samozřejmě zas určitě dělala dost věcí naopak, ale výslednej mix je imo dost dobrej základ a často si říkám "kéž bych tohle uměla/kéž bych dosáhla takových výsledků (takovými postupy)"... docela věřím tomu, že kdyby měli Zorku často a pravidelně, tak ji tohle taky přejde, že to dělá kvůli omezenému času, který má potřebu využít a užít si tu jedinou vnučku a dostat z ní/z toho setkání maximum. No, pokud se nic hroznýho nestane, tak do důchodu půjde za sedm let, my se k nim asi dobrovolně stěhovat nebudeme, tak to nezjistím a jistě to přežijeme....
    (tchýně vlastně moc nevím, ta je sice z vnučky poprděná děsně, ale když na to přijde, tak u sebe doma furt vaří nebo tak něco, u nás je tak maximálně tři hodiny a to se spíš kouká z povzdálí, než že by byla sama iniciativní).
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď
    SEBIEN: Přesně. Tchýně vždycky vykládá, jak svoje syny (má tři po roce od sebe) vrazila do kočárku nebo do ohrádky pod jabloň, tam se jim nemohlo nic stát, a věnovala se domácnosti a hospodážství. Na žádné procházky nebyl čas a klici si hráli spolu. Kdežto na vnoučata ten čas má, když chce, takže se jim věnuje intenzivně, pořád do nich něco hučí, instruuje je, směruje, "zkouší", opečovává... Nejen Malvínu, i synovce. Já vlastně teprve teď začínám pořádně doceňovat výchovu, které se dostalo mně. Jakkoliv měla své mouchy a taky mi některé její prvky zadělaly na pár "traumátek" a nějakou tu terapii, tak v tomhle byla a i dneska jako babička je moje máma skvělá.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: ta první část, to je naprosto přesný!! Nevím, čím to je, že to tak mají, že je furt zkouší a "stimulujou" (aby je vzápětí podceňovali a demotivovali), hlavně u těch knížek a u hraní - mně z toho jde hlava kolem, ještě nestačí odpovědět na jedno a už letí další otázka, co chudák dítě?! Jako, taky si na jednu stranu říkám, že bych tohle častěji nechtěla, ale pak si zas říkám, že to ty děti přežijou, stejně jako jsme to přežili my, akorát na nás to vlastně takhle intenzivně asi nepraktikovali, když u toho obstarávali domácnost/chodili do práce/stavěli baráky...
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    4 odpovědi
    K té nedávné debatě o rozdílnosti přístupů v rámci širší rodiny - mám tady od středy tchýni a už z toho občas rostu a musím se hodně kousat do rtu, abych jí něco neřekla. Teď si tady s Malvínou prohlíží jakási leporela. Já být Malvínou, cítila bych se jak u zkoušky (kdybych ve dvou letech věděla, co to je). To je pořád "Ukaž mi, kde je kočička. Ukaž, kde má oči. A kde je domeček? Áno, správně, a kde ještě je domeček? A kde má okýnko? Tady, tady je okýnko, jasný? Je ti to jasný?" A Malvína jenom mechanicky natahuje prst, ukazuje na příslušná místa a říká "toto". A já z toho rostu.
    Nebo ráno. Babička si vzala Malvínu z ložnice, já ještě zůstala v posteli (babička je tu především proto, že jsem nemocná). A zpoza dveří slyším "to jsou blbé schody, po těch nemůžeš sama, počkej, babička tě vezme". Jo, máme mlynářské schody, většině lidí dělají problémy, než si na ně zvyknou, tchýně po nich moc chodit neumí, ale je tu sakra už tři dny a ne poprvé, už po nich Malvínu viděla jít mockrát. A stejně... nezvládneš, radši tě vezmu. Přitom Malvína po těch schodech v roce lezla, v roce a půl chodila za ruku a teď už je bez problému zvládá jenom s pomocí zábradlí.
    Že Malvínu pořád krmí, dělá za ni spoustu věcí, které bez problému umí sama, při hraní jí diriguje, co má dělata podobně to už jsou jenom třešničky na dortu.
    Nechci tchýni nic říkat, jsem jí vděčná, že je ochotná přijet, když potřebujeme a že má s Malvínou fakt hezký vztah. Ale tohle jsou věci, při kterých si vždycky říkám, že pravidelné hlídání (jakože třeba každý den, když bych chodila do práce, jako měla jednu dobu švagrová) bych od ní fakt nechtěla. Takhle jednou za čas si říkám, že se to vstřebá, že dítě si ty rozdílné přístupy přebere, ale při pravidelném hlídání už bych měla strach, co to udělá.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Doporučuju tenhle film ke shlédnutí, The World Before Her...tohle je úryvek, příběh jedný dívky z toho filmu...je tam neuvěřitelný, jak ona si odůvodňuje to, že její otec má právo ji bít, protože ji přece nechal naživu, ačkoliv se narodila jako dívka...a jak se to odráží v jejím přístupu, chování a tak. https://www.youtube.com/watch?v=Y2c7UhaqhZI
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    ONA_MAKARONA: existuje spousta žen, které kojí tandemově, já bych to nevzdávala. přijde mi, že pokud příroda připustí, abys otěhotněla, neměla by novému miminku ubírat minerály a vitamíny. a obě děti potřebují tu pravou výživu. většina žena na světě kojí min. do 2 let věku. ale já jsem velkou zastánkyní a fanynkou kojení a žijeme v jiné společnosti, takže tak :)
    držím palce!
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    ORIKA: můžu se zeptat, jak jste to teda v jakým období vnímaly?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    ORIKA: Určitě platí, bohužel bratr nebyl z mého příchodu na svět moc nadšen a první roky mě zrovna nemiloval, a pak odešel na školu a tak jsme si mohli vybudovat nějakej vztah až když jsme byli dospělí (ale moc se nevídáme tak jako tak). Nějaké starší dítě by třeba bylo z narození miminka v rodině nadšeno, jiné to vnímá zase negativně...těžko dopředu říct, jak to dopadne.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam