ORIKA: můžu se zeptat, jak jste to teda v jakým období vnímaly?

ORIKA: Určitě platí, bohužel bratr nebyl z mého příchodu na svět moc nadšen a první roky mě zrovna nemiloval, a pak odešel na školu a tak jsme si mohli vybudovat nějakej vztah až když jsme byli dospělí (ale moc se nevídáme tak jako tak). Nějaké starší dítě by třeba bylo z narození miminka v rodině nadšeno, jiné to vnímá zase negativně...těžko dopředu říct, jak to dopadne.

TORUVIEL: 8 let uz mi prijde hodne..na druhe strane mam kamaradku, co ma deti s rozestupem 10 let a vztah meli vzdycky krasnej..takze bych rekla, ze nejvic asi plati co rika
TIMA

JESTERKA_NA_ZDI: já jsem z bráchou rok a měsíc od sebe, vyrůstali jusem vlastně jako dvojčata. A teď mám vlastní děti, z nichž dvě jsou od sebe 14 měsíců. My to teda neplánovali a asi bych všem radil ať počkají, třeba až to první bude mít třeba 2 roky. Je to záhul pro všechny a každý z nás má nějaké ty zhoršující faktory. Největší krize přichází z nemocí dítěte. Jedno dítě to chytne od druhého, pak nakazí rodiče a je po plánech. :-(
TIMA: souhlas, já a brácha jsem úplně každý jiný (i temperamentem) a více společného mám se sestrou, která je o 9 let mladší.

ORIKA: Vidíš, já jsem s bratrem o 8 let a vždycky jsem si přála mít nějakýho sourozence blíže mému věku. Ale 8 let, to už bylo tak, že jsme se skoro nevídali, on pak odešel do jiného města na studia v 15ti...nebyl tam moc čas vytvořit si vztah.

JESTERKA_NA_ZDI: my jsme se segrou od sebe o 14 mesicu..a byl to u nas obou jeden z hlavnich duvodu proc mame vlastni deti s podstatne vetsim vekovym rozestupem (4 roky)

SEBIEN: to mi dává naději, že všechno zlý pro něco dobrý :-) my je máme 1rok a 4měs od sebe

JESTERKA_NA_ZDI: rok od sebe nevím, ten rok a půl, co čeká nás, to už je celkem častý a většinou právě ti, co takhle mají taky sourozence, tak mi hned říkali, že je to super, že oni si to užili a mají hezkej vztah. Vlastně jedna kamarádka je se starším bratrem asi rok od sebe, měli spolu celou dobu, než se ona odstěhovala malej společnej pokojík a pokud si pamatuju, tak ani v tý pubertě neměli s bráchou takový hádky jako já se svým, přičemž my měli pokoj každej svůj, a pak měli vztah moc pěknej. (Shodou okolností, tahle kamarádka má dvě holky rok a čtyři nebo pět měsíců od sebe, říká, že první dva roky byly dost náročný (žijou na jiným kontinentě, než rodiny obou manželů, takže bez pomoci), pak že už to bylo docela ok, akorát teď mají holky nějaký období, že se perou, teď jsou 4 a 3 roky).

ONA_MAKARONA: my máme dvě takhle za sebou a kdybych to brala jen podle sebe, tak já kdybych měla šanci přepsat minulost, tak bych je takhle brzo po sobě nechtěla, protože kombinace únavy z péče o malé miminko (kojení, nedostatek spánku) spolu s obdobím vzdoru toho staršího a ještě k tomu prvorozeného(tzn. nevíš do čeho jdeš a je potřeba hódně trpělivosti, pokud to nechceš řezat na hromadu) mě dost zbořila. A přidalo se spousta zdravotních obtíží.(přeci jen tělo nezvládlo tak zregenerovat, ale to je samozřejmě individ.) Útěchou může být, že já k tomu měla další zhoršující faktory - stěhování, bez hlídacích babiček a celkově sníženou psychickou odolnost, takže to ne každému hrozí. Švagrová má teď dva klučíky taky tak od sebe a řekla bych, že to je celkem vyrovnaná bytost s uspokojivými životními podmínkami a po třech měsících, který malej prořval s břichem skončila ona se žlučníkovým záchvatem ze stresu. Takže podle mě to náročný je, jak na tělo, tak na psychiku. To jen aby sis to nemalovala růžově. Dobrá zpráva je, že se to dá zvládnout a je fakt, že i když se mi děti někdy když jsou unavený hodně řežou a jak jsou oba ještě moc malý, tak ty konflikty těžko zvládaj řešit(starší 3r. už když je v pohodě, tak to dokáže a motivuje a učí to i mladšího 2r., ale večer to holt moc nejde), ale zase na druhou stranu jsou to bezva parťáci, stává se mi, že o nich celý dopoledne nevím protože si prostě vymýšlí zábavu sami. A někdy jsou fakt k sežrání. Jak to bude s jejich vzájemným vztahem dál ale ukáže až čas. Každopádně držím palce a přeji milujícího a pomáhajícího muže a spoustu ochotných babiček či tetiček na výpomoc, která je k nezaplacení.Psychohygieně zdar!

A propos není tu někdo kdo by byl se sourozencem takhle blízko od sebe? Jak to zpětně hodnotíte?

ONA_MAKARONA: Pokud se cítíš dobře, kojit nepřestávej. Já odstavovala kluka v necelém roce a půl, to jsem byla tři měsíce těhotná. A ačkoli jsem kojením hubnula (k mému velkému potěšení), hned po otěhotnění jsem zase začala nabírat váhu. Tělo si poradí.
Taky se říká, že dítěti to mléko v jednu dobu (tuším 5. měsíc) přestane chutnat. Ale určitě jsou i výjimky, jedno místní ID, tuším, kojilo až do porodu. Uvidíš :)

A bylo mi řečeno, že bych měla přestat kojit! Že tělo přichází o minerály a vitamíny, které potřebuje pro výživu plodu. Tohle teď vůbec nevím, jak mám řešit, Lada je celkem dost kojená a plánovala jsem tak do 1 roku minimálně a nechce se mi jí odstavovat..:( Sunar jsem jí zkoušela dávat,ale nechce ho a vůbec z lahvičky moc pít nechce.

Děkuji všem, radost se snad dostaví... taky ještě dělám školu, v květnu mám bakalářské státnice a v září jsem chtěla na magistra, což ted asi nepůjde.. Ale je to tak jak to je a já se s tím statečně poperu, ostatně na to nejsem sama:-)

MARKYSHA: S tím pudem sebezáchovy je to fakt. Všímám si, že starší děti mají často problém udělat to, co batole provede bez problému. I proto je dobrý rozvíjet co nejvíc ty dovednosti, než nastane to období, kdy se bojí...bude mít pak aspoň solidní základnu nějakých pohybových dovedností (bude prostě vědět, že už to umí) a třeba to zmírní následný strach.
ONA_MAKARONA: Gratuluju a přeju pohodové těhotenství. A věř, že na druhé koleji nebude, naopak, naučí se být více tolerantní, pomáhající a tak :-) Ale chápu ten šok, taky jsem si zažila svůj malý šok, jsem ráda, že nepřišel zatím další šok, musím nejdřív dokončit školu :-D

SEBIEN: No schody sjela po břiše, přišel muž a než zavřel dveře, tak mu prošla za zády a než si toho všimnul, tak řev. Zase do toho šla po hlavě.

ONA_MAKARONA: taky gratuluju, souhlasím s LAURA, i když je to šok, snad si to nakonec užijete!
Já mám teorii, že na druhý koleji se spíš může cítit dítě, který je starší o dva tři čtyři roky a už je na nějakej standard zvyklý a najednou se musí dělit. Je to moje racionalizace, kterou jsem teda prohlašovala ještě než jsem taky otěhotněla a zatím se toho držím, zeptejte se mě za půl roku nebo za rok :)

ONA_MAKARONA: Gratuluju, zase budou skoro jako dvojčata.

MARKYSHA: taky jsme jí to ukazovali a otáčeli ji, ale trvalo docela dlouho, než to pobrala, a musela si k tomu dojít hodně sama. Ona je právě někdy opatrná a jindy moc hrr - tu si nahoře na schodech počká, dívá se na ně z dálky a když dojdu, tak se mi hrne do náruče a podruhý ji chytám na poslední chvíli, protože má dojem, že může ze schodů sama a bez držení - obojí v době, kdy umí s držením se zábradlí jít dolů i sama. Takže balancuju mezi ostražitostí a volností. Ale soudě reakcí ostatních mám blíž asi k tý volnosti (kolikrát mám chuť jít po návratu z venku rovnou na záchod a ji schválně nechat na chodbě u schodů, když nechce ještě do bytu, a zastaví mě spíš to, že by mohl jít někdo ze sousedů a vidět mě :-))

ONA_MAKARONA: gratuluju :) mám kamarádku, co má děti 11 měsíců od sebe a taky to zvládla ,) tak či tak je to rozhodně lepší, než když se člověk snaží o dítě a nejde to.. určitě bych dala přednost takovýmuhle překvápku. Hodně štěstí!