když už jste to nakousli, mám taky dilema, co mi teď fakt zkazilo náladu.
s erikem do školky chodí jeden kluk, ríša, jsou více méně stejně staří, oběma jsou čtyři. znám oba rodiče, viděli jsme se i mimo školku, ríšův táta je stejně starý jako můj táta. jedou výchovný model typu - žádné hranice, kluk dostane, co chce. pořád má něco rozbitý, jezdí na šití, dítě chodí spát po desáté večer, lítá po ulicích kolem lampy u křižovatky apod.
když spolu začali chodit do školky, často to vyšlo tak, že jsme chodili s nimi. jednou jsem erika nenutila jít za ruku, když jsme šli s ríšou a chovali se tak nebezpečně, že jsme si to doma vyjasnili, že v parku ať lítají, ale na chodníku chodí za ruku.
po dlouhý době jsme je zase potkali, erik byl docela nepříjemnej, vyšel ze cviku, takže mě dost ignoroval. protože se začali bavit o tom, že jdou nakoupit, tak ríša hned, že chce tohle a tohle. erik se přidal. já jsem říkala, že mi jdeme koupit akorát banány. dokonce mě plácl, takže fakt scénka, takže dostal na zadek. do obchodu jsme s nimi nešli a šli do té zeleniny. po cestě jsem mu říkala, že mě to mrzí, že jsem neslyšela skoro nic jiného než já chci já chci já chci, že o víkendu slavil narozeniny a sladký bude zase jindy.
mlel pořád svou, chci bonbóny, mrzí mě, že nemám bonbóny a pořád dokola. nakonec nás dohnali ríša s tátou a koupil erikovi bonbóny a lízátko. lízátko mu jeho táta hned otevřel. no a já mu to nechala, protože jsem nevěděla, co mám dělat - vrátit jim to s tím, ať se nejdřív zeptaj, jestli mu můžou něco koupit? erik slušně poděkoval, objal ho a normálně jsme ho otevřeli doma a cvhíli lízal, ani ho nedolízal. já mu jen řekla, že z toho nejsem nadšená.
mě by třeba nenapadlo něco bez dovolení těsně před večeří dítěti kupovat, ale dostal to jakoby od toho kluka (nicméně předtím od něj padlo "ríšo, koupíš mi lízátko?) a mě tohle vynucování od erika fakt vadí
omlouvám se za román, ale chtěla jsem uvést kontext. jak byste to řešili? bylo mi mizerně z toho, že jsem naštvaná jak na erika, tak na ríšu, jeho tátu i sebe, že nevím, co mám dělat. ten jeho táta je dvakrát starší než já a s mým tátou se zná, takže si tykáme, zná mě od mala a i to asi hraje roli. sousedce, staré paní, co takhle erikovi dávala věci jsem poděkovala, že je to od ní hezký a že si toho vážím a poprosila jí, jestli by mu nedávala raději ovoce a proběhlo to dobřě