• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KOTENCE: Jak říkám, nekritizuju, že ho nechali být klukem, spíš celkově výběr oblečení, jak hned oslovuje princezno, ta celková segregace na holky a kluky, jak z těch dětí dělala div ne trojčata. Absolutní ignorace osobnosti, čistě genderové rozdělování, mě by to sralo, že bych se snad prohlásila za kluka taky, copak každá holka je princezna a každej kiuk rošťák. Celkově na mě působí jako afektovaná hysterka.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    MARKYSHA: Mně to nepřijde úchylný. Naopak je super, že se dítě může uvolnit a je příjmaný takový, jaký je. A jestli se jeho postoj ještě změní třeba v tý pubertě, tak neni problém to zase otočit, ne?
    A co myslíš tím násilným tlačením?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    https://medium.com/@mimile/a-letter-to-my-son-jacob-on-his-5th-birthday-96690945af1f
    Tak trochu ad divoký kluci, hodné holčičky aneb genderové stereotypy, co si o tom příběhu myslíte?
    Když já nevím, jestli to v těch třech až pěti letech není ještě brzo, aby to věděl. Mně spíš připadá od začátku prdlá ta máma, já ani jedno dítě násilně nervala do nějaký role holčičky nebo chlapečka - růžovým nebo modrým oblečením, cpaním násilně mezi holčičky nebo chlapečky někde na party. Když si chtěl Tonda hrát na princeznu, proč ne, když s kočárkem nebo kuchyňkou, proč ne - Alenka nosí hodně věcí po Tondovi a nepřijde mi to špatně, hraje si s jeho autíčky. Já transgenderovou problematiku nemám nastudovanou a nevím, kdy na to obyčejně přijdou, ale když vycházím z příběhů trans, které jsem četla, tak to nebylo jednoznačně od dětství. Celý ten příběh mi přijde úchylný, ne proto, jak se rozhodli a vyslechli přání dítěte, ale spíš si myslím, že předtím ho násilně někam tlačili a nejsem si jistá jestli to spíš není vzdor, touha se odlišit od stejných růžových sester, ale pochopitelně se můžu mýlit.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    MARKYSHA: máš pravdu, že divokost a zákeřnost nesouvisející věci, použila jsem blbě hodně povšechnej výraz, víc v reakci na Keikina, jak vybít tu energii u kluků
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: v poho klidně do mně, u starší Ely sme to zvádli, tam problém nebyl.
    Oproti ostatní raubířům je ten náš ještě v poho, ale má občas takový "výbrky", že z ničeho nic někomu ublíží. A vlastně to pak řešíme až po tom, co se to stane - a právě z toho mám takový pocit, že to nepomáhá. Někdy už dopředu vycítím, že má v sobě "zlost" a že se něco stane - to pak dokážu situaci předejít. Ale jindy to přijde jako blesk z čistého nebe (alespoň tak mi to přijde) a pak nastupuje ta represe (dostane po ruce, důrazné napomenutí, odstavení od místa situace), která ale (ne)řeší situaci ex post.
    Když tak nad tím přemýšlím, bijí se ve mně dva přístupy. Jeden humanitní typu "ahinsa", tedy nenásilí a druhý pragmatický typu "sebeobrana", tedy správně se naučit používat svoji fyzickou sílu.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: ale tohle je případ, kdy napadal mladší kluk starší holčičku ne v rámci hry či nebo konfliktu, ale protože mu dělalo dobře, že brečí. To mi přijde špatně.
    SEBIEN: já znám nejmíň tři, s divokýma holčičkama kamarádí Tonda radši než divokýma klukama. Mladší děti či submisivní jedince má rád taky, protože ho poslouchají a hra je podle něho. A imho divokost nemá se zákeřností moc co dělat. Ad genderový rozdělování častější je spíš, že holčičky si spíš hrají víc v klidu, nerozjíví se tolik, neperou se spíš hned brečí a žalují, aspoň jaký zkušenosti mám já. Samozřejmě znám takový i chlapečky.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SEBIEN: Jo, to mě taky právě rozhodilo, jak to omlouvala tím, že je to přece kluk...tak jakože tohle může...a on to slyšel...spíš se mě to ale dotklo v tom smyslu, že jsem si uvědomila, že kamarádka tím omlouvá svého bývalého partnera a i otce vlastně, který opustil její rodinu, když byla malá. Nechci ji tu rozebírat, ale někdy je zajímavý si uvědomit tyhle souvislosti, aspoň mě to pomáhá necítit zlost, ale spíš soucit s lidmi...
    KEIKIN: Bára taky házela dětem písek na hřišti do očí, dělala různý věci, prostě to zkoušela. Nechci říkat, že jsem skvělej rodič a zvládla jsem ji to naučit nedělat,...to těžko... ale přijde mi, že taková představa, že je to přece kluk, tak je divočejší, to jakoby trochu schvaluje, a dítě to pozná, že tohle chování se od něj tak nějak očekává. Na druhou stranu nepopírám určité rozdíly mezi pohlavími, ale prostě...nezjednodušovala bych to, řešila bych konkrétní situaci a nedávala nálepky, to dítě to slyší a vytváří si představu o sobě (teď nemluvím o tvých dětech...spíš o tý svý situaci a tom klukovi, kterej to od mámy slyšel). Neber to osobně, jen se tak zamýšlím. Jistě je dobrý dítěti poskytnout dostatečné fyzické vyžití, aby mělo kde směřovat svý energie, to máš pravdu, komunita, to je taky fakt...je to prostě důsledek tý naší dnešní izolovanosti rodin.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: ajo, mne vubec nedoslo ze se ptas/ze to resis jako by za sebe. Ja to beru ze to je jasny, obranit Baru. Ale co dal, jak tomu klukovi pomoct se chovat rozumneji aniz bys na jeho agresi pouzila pro zmenu svou agresi...

    pokud kamoska ma dite co ublizuje detem, ona to neumi vyresit a jeste ma postoj "ja mam vic zkusenosti s detma nez ty", tak to je na mne jak rudej hadr :-). Ale mne uz to vlastne ani neprekvapuje, stale znovu se setkavam s fakt odlisnymi styly rodicovstvi. Takze ja jsem psala, nekerovala bych do ni, ochranila svoje decko a podle okolnosti se snazila pomoct klukovi.

    ad nesebevedomi - ja jsem taky nesebevedoma, ale ohledne toho rodicovstvi si fakt myslim ze jaksi maslo na hlave ma nekdo jinej, takze tam mi nedela zadny problem si razit svou pravdu
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    SEBIEN: je mi to jasné, ale z toho co já znám a vím, tak statisticky převažují divočejší (rozuměj agresivnější k okolí) kluci.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    KEIKIN: budu rejpat - fakt nikdo neznáte divočejší holčičku?
    mám vzorek zatím dost malej, moje holka je poměrně živá (ale ještě dost malá), ale co se potkáváme s jinejma rodičema a dětma starejma cca rok až šest let tak si nevybavuju kluka, kterýho by bylo třeba extra krotit, zato kamarádčina cca roční holčička, klidná, hodná, tichá, kouše jiný děti do hlavy. Což samozřejmě o ničem nesvědčí, jen nemám ráda generalizování, třeba zrovna to genderový...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Tohle téma imho řeší skoro každý kdo má kluka. Každý den přemýšlím jak tu dětskou agresivitu přesměrovat na jiný podnět než je sestřička nebo kamarád.

    Známí naučili hrát malého hry na PC, no výsledkem byla závislost. Sice nezlobil a hrál u PC, ale pak ho nešlo dostat od PC až pak ho odstavili a měl normálně týden absŤák.

    Já vnímám tu agresivitu (divokost) malého jako kombinaci zvědavosti, touhy po pozornosti a také přirozenou touhou po hře. Vysvětlování ani fyzický trest (v případě ataku) nepomáhá.
    Co pomůže je unavit děcko fyzickou aktivitou tak, že už pak nemá sílu něco vyvolávat. Ovšem to nejde praktikovat pořád. Další rady přivítám.

    Jinak jsem pozoroval, že většinou ublíží mladšímu. Když si hraje se starším, tak si to zpravidla nedovolí.
    V normální komunitě by se to srovnalo, našel by si sobě rovného a s tím se hrál/soupeřil a jeho potřeba by byla naplněna. Vím, že je to jen období, které přejde, nicméně mi není příjemné, když např. háže písek do tváře dětem na hřišti.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    TORUVIEL: nejspis bych ji rekla, ze pokud kluka ihned neusmerni aby prestal memu diteti ublizovat, tak to udelam ja, protoze jsem matka holcicky ktere je ublizovano, a ty se takhle chovaji. Bud by ji to doslo, a nebo by aspon byla varovana a nebyla by prekvapena z meho zasahu.
    V kazdem pripade bych se nezamerovala na hodnoceni chovani jejiho kluka (a tim mene tak nejistym zpusobem ktery primo vyzyva ke zpochybneni - "myslim si ze uz to prehani") - logicky jeji reakce je ho branit a nejista formulace ji k tomu vylozene nahrava. Jak uz tu bylo receno, zamerila bych se na to ze PRO NAS je toto neakceptovatelne a dal se to dit nebude, at uz to zastavi ona, nebo ja.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL:kluci můžou být divocí, ale znám jich i spoustu mírných, já mám spíš toho divočejšího, ale tohle fakt je podle mě extrém a vůbec by se mi to nelíbilo ani jako matce toho kluka.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    TORUVIEL: Možná bych jí příště neříkala, že to KLUK už přehání, ale že BÁŘE a TOBĚ už se to hodně nelíbí. Ona změna formulace někdy fakt dokáže divy. Přinejmenším ti na to těžko může odpovědět "to je v pohodě".
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    BEBERA: Řekla jsem jí to, že si myslím, že to kluk už přehání...ale ona na to, že to je v pohodě, že je to přece kluk, ti jsou takoví (a měla jsem z ní dojem, jako by mi naznačovala, že mám prostě menší zkušenosti s dětma, než ona, takže to neumím posoudit...moc dobře si uvědomuju, že to tak třeba nemyslela, ale u mě to zase brnkalo na mou nesebevědomou strunu). A za 2) Asi máš pravdu...
    Je to holt pro mě lekce v asertivitě a schopnosti stát si za svými rozhodnutími,...
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    TORUVIEL: 1.) je rozdíl mezi "udílet rady kamarádce" a "říct kamarádce, že tohle je pro MĚ za čárou"... 2.) proč si myslíš, že jsi měla zůstat jen u Báry? Bára se zkusila bránit způsobem, jakým to umí, nestačilo to, ty jsi jí pomohla, postavila jsi se za ní, ochránila ji, ukázala, že stojí za to, dala jsi jí příklad do budoucna. Kdyby jsi skončila u "nevšímej si ho" nebo jen u konejšení, co si z toho odnese?
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    SINSEMILLA: jak jsem to tu vypisovala, tak mi došlo, že mu zkusím příště předem říct, že díky, ale že ať nám teď nic nekupují a ať se na tom se mnou prosím předem domluví. prostě se budu asi muset pochlapit a udělat to jako s tou sousedkou
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: Já právě taky se snažím mluvit přímo s dětmi, je mi proti srsti říkat rodičům "umravněte si to dítě tady"...nebo něco takovýho...ale zároveň očekávám od druhých, že si svoje děti budou trochu "řídit" sami (když už je to přes čáru...a teď je to zas o tom, kdo kde tu čáru má, že...), protože je mi trochu blbý, jak už se tu psalo, "vychovávat" jim jejich dítě...ale racionálně vim, že to není výchova, ale prostě normální interakce a komunikace mezi lidma (velkýma či malýma)...
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    když už jste to nakousli, mám taky dilema, co mi teď fakt zkazilo náladu.

    s erikem do školky chodí jeden kluk, ríša, jsou více méně stejně staří, oběma jsou čtyři. znám oba rodiče, viděli jsme se i mimo školku, ríšův táta je stejně starý jako můj táta. jedou výchovný model typu - žádné hranice, kluk dostane, co chce. pořád má něco rozbitý, jezdí na šití, dítě chodí spát po desáté večer, lítá po ulicích kolem lampy u křižovatky apod.

    když spolu začali chodit do školky, často to vyšlo tak, že jsme chodili s nimi. jednou jsem erika nenutila jít za ruku, když jsme šli s ríšou a chovali se tak nebezpečně, že jsme si to doma vyjasnili, že v parku ať lítají, ale na chodníku chodí za ruku.

    po dlouhý době jsme je zase potkali, erik byl docela nepříjemnej, vyšel ze cviku, takže mě dost ignoroval. protože se začali bavit o tom, že jdou nakoupit, tak ríša hned, že chce tohle a tohle. erik se přidal. já jsem říkala, že mi jdeme koupit akorát banány. dokonce mě plácl, takže fakt scénka, takže dostal na zadek. do obchodu jsme s nimi nešli a šli do té zeleniny. po cestě jsem mu říkala, že mě to mrzí, že jsem neslyšela skoro nic jiného než já chci já chci já chci, že o víkendu slavil narozeniny a sladký bude zase jindy.

    mlel pořád svou, chci bonbóny, mrzí mě, že nemám bonbóny a pořád dokola. nakonec nás dohnali ríša s tátou a koupil erikovi bonbóny a lízátko. lízátko mu jeho táta hned otevřel. no a já mu to nechala, protože jsem nevěděla, co mám dělat - vrátit jim to s tím, ať se nejdřív zeptaj, jestli mu můžou něco koupit? erik slušně poděkoval, objal ho a normálně jsme ho otevřeli doma a cvhíli lízal, ani ho nedolízal. já mu jen řekla, že z toho nejsem nadšená.

    mě by třeba nenapadlo něco bez dovolení těsně před večeří dítěti kupovat, ale dostal to jakoby od toho kluka (nicméně předtím od něj padlo "ríšo, koupíš mi lízátko?) a mě tohle vynucování od erika fakt vadí

    omlouvám se za román, ale chtěla jsem uvést kontext. jak byste to řešili? bylo mi mizerně z toho, že jsem naštvaná jak na erika, tak na ríšu, jeho tátu i sebe, že nevím, co mám dělat. ten jeho táta je dvakrát starší než já a s mým tátou se zná, takže si tykáme, zná mě od mala a i to asi hraje roli. sousedce, staré paní, co takhle erikovi dávala věci jsem poděkovala, že je to od ní hezký a že si toho vážím a poprosila jí, jestli by mu nedávala raději ovoce a proběhlo to dobřě
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: ale Bára je předškolák, ten kluk je 2,5 batole ne?
    TORUVIEL: já teda komunikuju zásadně s dětmi, ale taky je pravda, že už jsem pár konfliktů s rodiči měla.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam