MARKYSHA: tohle je strašná generalizace "většina lidí" "průměrná rodina" to jsou slůvka který umožňujou člověku se ztotožnit s nějakou takto vytvořenou skupinou a opustit svůj konkrétní životní příběh a jejich odpovědnost za něj. A neznamená to, že budeme popírat, že jsou lidé jejichž osudy jsou těžké (jako matka samoživitelka si asi těžko bude moct vybrat,že děti nedá do školky). Ale kvůli tomu já se přece nebudu stavět do pozice že musím mít ten život taky tak těžký. Je to hodně o upřímnosti sám k sobě. Často se s tím setkávám teď u maminek, kterým končí mateřská a řeší že budou "muset" nastoupit do práce. A když se jich zeptám jestli opravdu musí, tak většinou následují odpovědi typu "no on je tam velký přetlak a to bych o to místo přišla" většinou se neodvažujiu jít za takovou odpověď dál (přeci jen nejsou to třeba tak blízcí lidé) ale sama se ptám "a co by se stalo kdybys o to místo přišla" Spíš bych řekla že zatím je často něco úplně jiného než to, že si opravdu nemohou dovolit zůstat s dětmi doma, ale že by museli přehodnotit svůj životní standart, priority a nebo si přiznat, že už nechtějí být doma s dětma a nebo jenom si přiznat, že na tom nejsou tak špatně jak si o sobě rády myslí.
prostě mi to přijde jako uvažování typu - když jsou všichni kolem nemocný tak ty musíš být taky nemocný jinak mezi nima nepřežijěš. Absurdní.

MARKYSHA: souhlasím s tebou naprosto v tomhle: "je potřeba se vyrovnávat s tím prvním a učit se vidět to druhé" ale ten argument o bublině a jemu podobné slýchávám dost často (nebo taky to že tím, že svoje děti uzavřu do té bubliny tak znemožním těm ostatním aby měli možnost se potkat s jiným typem jednání) ale když se upřímně kouknu na sebe i na životy lidí kolem sebe - kdo z nás v takové bublině nežije?ta bublina nám dává prostor bezpečí a přijetí (obklopujeme se lidmi se stejnými názory, koníčky atd.) a není tudiž dobré ji zavrhovat. myslím že je celoživotní úkol se z ní učit vystupovat (a toho kdyo dokáže opravdu přijmout a integrovat polaritu světa a propíchnout bublinu - jak je moto Jednoho světa letos :-) pak vnímám jako mystika, osvíceného).
Myslím si že na to aby byl člověk schopen propíchávat tu bublinu, tak musí nalézt nějaké bezpečí, jistotu sám v sobě a to je fáze kterou je nejlepší si projít v dětství (poté to jde už ztuha a cena za to je nemalá) a proto mi přijde strašně nebezpečné vystrčit to bezbranné (jak psala YMLADRIS: to dítě prostě nemá ty dovednosti) všanc s tím že se s tím musí poprat, že svět je prostě takovej. Přeskočí tu fázi a začne si vytvářet obranné mechanismy prostě jen proto aby přežilo (aby neztratilo ty poslední trochy úcty k sobě co v sobě má) a tudíž to znemožní jakýkoliv další růst. Myslím, že je smysluplnější dítě učit sociálním dovednostem postupně v bezpečném prostředí, za což školku s kupou agresivních dětí a učitelek buď rezignujích a nebo si svůj vztek na dětech vybíjejích prostě nepovažuju.
Proto dost vážně uvažuju o změně školky.

INUSHKA: no já jsem spíš na těch dnech koukala na děti, jak reagují na učitelky, na výstavky obrázků, prostředí. Třeba ta naše učitelka, co mě prováděla, tak k ní se děti vysloveně v obou třídách sbíhaly, říkala jim jménem, když něco chtěly, tak se jim věnovala, i když mluvila zrovna se mnou atd. Zrovna měli týden poznání světa a využili k tomu to, že tam chodí i děti japonských rodičů, Afričanů apod. Takže si zkoušeli dělat sushi, říkali, co kde žije za zvířata, jaký tam mají zvyky. Každý měsíc těm mladším chodí na návštěvu, ti starší jezdí třeba do Rudolfina. Mají tam hodně mimoškolních aktivit jako dílničky s rodiči, různé akce. Tehdy byl sníh, takže byly rozvěšený kombinézy, zmáčené a špinavé, takže si byly hrát a hrály si dokonale. Navíc je už pár let šmíruju, stejně jako Velvarskou:-) Co jsem byla v jiné školce, tak tam chodily ven, když na to bylo počasí, což jsem vypozorovala párkrát za měsíc, děti zaražené, všude nepřirozený pořádek, ředitelka o dětech vůbec nemluvila, jak se baví, nebaví, hlavně samá byrokracie a předpisy atd.

jo mezi skolkama jsou fakt zasadni rozdily. Je to proste jako spatnej a dobrej zubar.

Jak to zjistis, to nevim. Ja jsem ted cerstve nadsena z teto zeny, ale jeste jsem se tam nebyla podivat. (Kohoutovice). Poresila by se tim i ta anglictina.

Sto jazyků dětství: Marie Baltusová at TEDxKromeriz
https://www.youtube.com/watch?v=cYUaYDNpa2Y


Pripada mi ze v brne je relativne dost moznosti (kdyz rodina muze do toho investovat tedy). My jsme s muzem oba geeci, takze skolka zamerena na podporu poznavani se nam hodne libi (viz vyse)

INUSHKA: tak to se mýlíš, mezi státními školkami jsou diametrální rozdíly a dokonce mezi jednotlivými třídami, ono i mezi soukromými. Záleží na lidech, jaká je ředitelka, jaké jsou tam osobnosti.

Já teď zvažuju, jestli s Malvínou pro jistotu jít k zápisu tady do některé naší místní školky. Dívala jsem se proto na jejich web. Těch krásných keců a moudrých hesel, co tam mají, o individuálním přístupu, podpoře kreativity, svonodě projevu, prostoru pro volnou hru, přátelském přístupu a vůbec všeho, co je teď tak moderní. Vídám ty děti s učitelkama denně na procházce, chodíme ven ve stejnou dobu. Někdy se během hodinové procházky potkáme i se čtyřmi třídami. To, co pči těch procházkách na vlastní oči vidím a na vlastní uši slyším, těm heslům ani trochu neodpovídá. Děti ve dvojicích spořádaně přijdou do "parčíku" (on je to takový travnatý plácek s pár stromama mezi třema silnicema o straně asi 20 metrů) a učitelka vydá pokyn - "tady se teď trochu proběhneme, nikdo nebude nikam šplhat, nikdo se nebude válet po zemi, nikdo nebude křičet, nikdo nebude ničím házet". Jak jsem to slyšela, tak jsem si říkala, už chybí jenom "nikdo nebude běhat". Co tam, na tom kousku trávníku s dvěma borovicemi, teda mají ty děti dělat, když mají veškerou zábavu zakázanou? Fakt chci do takové školky Malvínu dát?

jinak na obecnejsi notecku, situace kdy rodiny jsou stastny ze nektera skolka vzala jejich decko bez ohledu na to, jaka ta skolka je, to mi pripada jako desne psycho. neni zadny tlak na kvalitu, ucitelky vi ze venku stoji fronta zajemcu. hruza. jak za naseho mladi za sociku - u doktora, na urade, kdekoliv. Ten, kdo ma poskytovat sluzbu, vi, ze protoze je dotovanej statem, tak si muze dovolit v zasade cokoliv a nezkrachuje. Pak holt chudaci decka :)

MARKYSHA: jo tak ja verim ze kdyz radu let vidi jak se moudry dospely vyrovnava se situacema, tak si to internalizuje. Nejde o to ho chranit, ale pomahat mu tim prochazet. Je to cely relativne novy koncept, tak nevim, ale vidim uz nektery skolni deti takto vychovavany a za mne super - sebevedomy, kooperativni, prima.

YMLADRIS: jenže ono to často bývá peníze nebudou, my nežerem, většina lidí nemá možnost volby pracovat nebo nepracovat a aby děti měly jen ty, co na to mají, to mi přijde trochu divný. A láskyplnou bublinou myslím i třeba tohle nadstandardní finanční zajištění a zase umělá realita, protože to dítě se jednou stejně dostane do reality s nespravedlnostma, křivdama a prostě se s tím umí vyrovnávat.

MARKYSHA: ja vim. Zatim to vidim tak, ze pro kazdou rodinu je zasadni neco jineho (napr. jidlo, sportovni vyziti, pediatr/ockovani, ... janevim co). Pro nas je totalne zasadni ta emocni rovina, neblokovat dite zbytecnym stresem kvuli tomu jak je organizovana nase kultura (matky musi makat takze vrazime tricet deti jedne ucitelce). Takze zase, penize budou my nebudem

JESTERKA_NA_ZDI: pro mne je toto zasadni zalezitost a desne to resim. (Jsem laik, do skolek moc nevidim.) Myslim ze to stoji a pada na moudrosti ucitelky/ucitelek. Ano, souhlasim ze pro predskolaky je kolektiv, vztahy, stale stejne misto kam se chodi a kde se deji veci, dobra vec a muzou se v tom rozvijet. ALE! Predskolak sam nema socialni dovednosti, je agresivni sebestredny vasnivy nesoustredeny a tak dale. Neustale se uci kopirovanim toho, jak zivot resi lidi okolo nej. Pokud je ve skolce, kde ucitelka to resi mocensky (rve, zastrasuje, trestna, zahanbuje, ostrakizuje, podvadi, odmenuje poslusnost, srovnava atd atd atd), je jen logicky ze dite se nauci ze takto se zije. Jako alternativu k tomuto nevidim 'laskyplnou bublinu' (markysha), ale kvalitni ucitelky, ktere deti dokazou provazet situacema. Agrese je normalni aspekt lidstvi. Naucit se s ni zachazet tak, abychom zbytecne netrpeli, to neni trivialni. Decka jsou ale flexibilni, kdyz ucitelky rozumi jejich potrebam a dokazou je naplnovat (nemaji hodne frustrace) a zaroven ucitelky zvladaji ty nenasilny zpusoby reseni veci (validate a empower a deset dalsich metod, kde ktery autor to resi), tak se deti od nich nauci toto (jak byt sam se sebou a s okolim v miru). Tj. nee izolovat decko od reality, ale byt diteti prikladem toho, jak se konflikty, tezkosti a trapeni resi. Pokud ucitelka to resi krikem a toleranci nasili, padala bych odsud pryc. Nemuzes zmenit svet, ale muzes konat volby pro svoje dite.