YMLADRIS: Jo, chápu. Já bych právě ráda přišla na nějakou, kterou by si přečetla s chutí. Není to zase tak, že by byla všemu uzavřená a nezajímala se. Jen se k ní některý věci vůbec nedostanou, protože nemaj jak. A říkat něco zkouším, ale to všichni víme, že nefunguje :-(

YMLADRIS: leda snad kdyz bys autenticky zarila nadsenim stylem "precetla jsem uzasnou knihu fakt to funguje...", ale kdyz uz predem vis ze ji das americkou blbost s sirokym radkovanim, tak fakt nevidim proc by to mela cist. Jestli jsem srozumitelna

KOTENCE: Tim ze ji koupis knizku kterou neprecte ale te holcicce nijak nepomuzes, maximalne oblbnes svoje svedomi. Nee ze bych mela konstruktivnejsi radu, ale "Mam pro tebe takovou knihu..." mi prijde teda ztrata casu nevim no

YMLADRIS: Aby se trochu zamyslela. Je mi toho dítěte a vlastně i jí trochu líto a děsím se, co z tý holčičky bude. Ona si myslí, že má zlobivý dítě a určitě je přesvědčená, že dělá věci správně. Nemá zájem sama od sebe. Ale já se na to nemůžu koukat, je mi z toho hrozně smutno. A je to moje kamarádka.

Můžete mi doporučit nějakou knížku o respektující výchově pro matku ze sociálního suterénu?
Patrně nikdy v životě žádnou knihu nepřečetla. Možná takovej ten americkej styl s širokym řádkováním a spoustou příběhů ze života?

TORUVIEL: Díky za doporučení, fakt moc pěkná kniha. A možná si jí přečte i muž, když tam nejsou ty koberce lásky :-)

LYDI: Tys to neřekla, ale vyznělo to v kontextu debaty, že než jít do práce a dítě strčit dítě do nekvalitní školky, tak radši zariskovat a do práce nejít a vydržet to, což by v praxi znamenalo pro mě i nadále se uskrovňovat. Mně to těch šest let nevadí, ale víc bych nedala, vyhořela bych.

MARKYSHA: Ono je to akorát reakce na nějakej ten článek, co tu tušim taky proběhl...

MARKYSHA: ale kde sem to rekla / kde to tak vyznelo? ja rozhodne nerikam ze nic nepotrebuju a muzu byt pouze s ditetem!

LYDI: Trochu snažila není obětovat jim svůj život, pokud bych se vzdala svých potřeb, které se vylučují s dětmi. Tys řekla, že nic nepotřebuješ a nevadí ti být pouze s dítětem, tak fajn. Já si myslím, že to není nutné a ani imhp prospěšné, pro nikoho. Ad práce po 7 a více dětech, Malke to vystihla přesně.

MALKE: ha ha, koukam, kam se to moje "na party ted nepotrebuju" dostalo. hledanim praci se strasim nehorazne tak i tak. bych se strasila asi i bez ditete

TORUVIEL: jo pardon, já si vůbec nevšimla, že to dáváš jako samostatný příspěvek a myslela jsem, že je to reakce na mě.

LYDI: a kdy jindy? Když budu platit vysoký školný, popř. budu doma do sedmi let, takže už nedostanu na rodičáku ani korunu, tak nepůjdu nikam sedm let? Tak obětavá nejsem a navíc já třeba jsem daleko lepší máma, když si od dětí na chvíli odpočinu. A po těch sedmi letech co? On mě někdo někam vezme? Nebo budu doma zadarmo do smrti? A chtěla bych takové sebeobětování pro svou dceru, mít děti a konec, nic jiného mě na světě už nemá zajímat? Ne. Ty to fakt tak máš, že tvůj jediný účel na tomto světě je mít děti a být jim k ruce a žádné ambice, žádné zájmy, žádná potřeba si od nich odpočinout?
KEIKIN: já bych s tím taky měla problém, taky nedělám žádný vojenský režim.

Ale zase negativní kouzlo nyxu. Dneska pro Tondu do školky jdu po obědě, takže odpolední děti už byli v ložnici a Tonda si tam stavěl, chtěl si to ještě dostavit, tak tam je zvykem, že si to může schovat do druhého dne, že mu to nikdo nerozloží. Ale jak to tam měl špatně upevněný, tak se to rozpadlo a on začal brečet. Nejdřív na mě vylítla jedna učitelka, že neslyší v ložnici svého slova a ta druhá mi nedala šanci reagovat, řekla "ježišmarjá" a Tondu vyvlekla ke dveřím. Hergot, já jsem vytočená. Takže samozřejmě Tonda rozloženej, úplně se rozlítil a začal tam mlátit na schodišti do všech, kdo šel kolem - prostě bomba zážitek. Příště už nic nikde na nyxu nechválím.....

MARKYSHA: možná že ano, možná že ne. Manželka ale není zvyklá na pravidelný plán dětské údržby (nemá ráda stereotyp), měli to tak už v rodině. Ale abychom si zase nepletli pojmy. Řád vnímám jako pravidelné činnosti prováděné v pravidelných intervalech. Něco jako v 7 večerníček, pak večeře, o půl osmé koupel a v 8 postel. Ráno budíček v 7. snídaně už na stole...atd atd...

MARKYSHA: No, já s tím souhlasím, vzájemný respekt, o tom tam píše ne? Nedávám to sem v kontextu té diskuze o školkách.

KEIKIN: jestli tedy od vás taky nepožaduje řád? Některé děti jsou takové, že to potřebují. Já mám třeba anarchistu, ten se s řádem smíří, ale doma má radši svoji volnost. Na druhou stranu nedávno jsem absolvovala scénu, že jsem měla kartáček na zuby první podat jemu, že je jednička a až potom Alence..ale to mi spíš přijde jak u psů, dominantnějšímu taky dávám misku první :-)

MARKYSHA: já jsem na vltavě poslouchala jednou rozhovory s dětmi /ted již dospělými/ bývalých disidentů, jejichž rodiny byly různými způsoby perzekvovány, a nikdo z nich zpětně nelitoval toho, co jejich rodiče dělali, spíš všichni hodnotili to, že i jako děti respektovali, že si rodiče stojí za svými názory a že jim to do života dalo víc, než kdyby se v jejich prospěch "obětovali" a to bz jim umožnilo třeba studovat. Teď teda nevím, jestli tady na moje asociace není spíš oslí můstek, jen jsem tím chtěla potvrdit to, co píšeš ty. Že ano, ty děti musely snášet určitý útlak, ale zpětně hodnotí to, že jejich rodiče jim svojím příkladem daly do života mnohem víc, než kdyby se snažili podřídit zájmům svých dětí.

MARKYSHA: je zvláštní, že když Ela chodí do školy, tak je doma celkem snesitelná. Ve školce je jakýs takýs řád, pravidla apod. Ale jak je místo školky doma, tak je s ní kříž. Myslí hodně na sebe, je uječená, umíněná, kolikrát i otrávená. Ve školce všechnoi sní, vypije, po obědě spí...doma ne! Tím chci k obecné školkové debatě říci to, že některým dětem prospívá školkový řád.