• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: jo pardon, já si vůbec nevšimla, že to dáváš jako samostatný příspěvek a myslela jsem, že je to reakce na mě.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    LYDI: a kdy jindy? Když budu platit vysoký školný, popř. budu doma do sedmi let, takže už nedostanu na rodičáku ani korunu, tak nepůjdu nikam sedm let? Tak obětavá nejsem a navíc já třeba jsem daleko lepší máma, když si od dětí na chvíli odpočinu. A po těch sedmi letech co? On mě někdo někam vezme? Nebo budu doma zadarmo do smrti? A chtěla bych takové sebeobětování pro svou dceru, mít děti a konec, nic jiného mě na světě už nemá zajímat? Ne. Ty to fakt tak máš, že tvůj jediný účel na tomto světě je mít děti a být jim k ruce a žádné ambice, žádné zájmy, žádná potřeba si od nich odpočinout?
    KEIKIN: já bych s tím taky měla problém, taky nedělám žádný vojenský režim.

    Ale zase negativní kouzlo nyxu. Dneska pro Tondu do školky jdu po obědě, takže odpolední děti už byli v ložnici a Tonda si tam stavěl, chtěl si to ještě dostavit, tak tam je zvykem, že si to může schovat do druhého dne, že mu to nikdo nerozloží. Ale jak to tam měl špatně upevněný, tak se to rozpadlo a on začal brečet. Nejdřív na mě vylítla jedna učitelka, že neslyší v ložnici svého slova a ta druhá mi nedala šanci reagovat, řekla "ježišmarjá" a Tondu vyvlekla ke dveřím. Hergot, já jsem vytočená. Takže samozřejmě Tonda rozloženej, úplně se rozlítil a začal tam mlátit na schodišti do všech, kdo šel kolem - prostě bomba zážitek. Příště už nic nikde na nyxu nechválím.....
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    MARKYSHA: možná že ano, možná že ne. Manželka ale není zvyklá na pravidelný plán dětské údržby (nemá ráda stereotyp), měli to tak už v rodině. Ale abychom si zase nepletli pojmy. Řád vnímám jako pravidelné činnosti prováděné v pravidelných intervalech. Něco jako v 7 večerníček, pak večeře, o půl osmé koupel a v 8 postel. Ráno budíček v 7. snídaně už na stole...atd atd...
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: No, já s tím souhlasím, vzájemný respekt, o tom tam píše ne? Nedávám to sem v kontextu té diskuze o školkách.
    LYDI
    LYDI --- ---
    MARKYSHA: ja nevim ... podle me se tu v urcitem smyslu tocime v kruhu. ty urcite mas jinak postavene vlastni potreby a strategie reseni nez ja nebo toruviel, nebo ymla. atd. by to byla asi diskuze na dlouho trat, co je jeste respekt, co uz obetovani atd. me mj vypadava z toho, ze deti se vyviji a ze muzem od nich odcekavat, ze respektuji nase potreba tim vic, cim jsou starsi. a jinak - mozna v obecne rovine mi pripada ten nazev klubu odpovidajici. jasne, jestli rodic se doma nudi a zustava doma jen "Kvuli decku" tak to asi velka vyhra nebude ani pro jednoho. na druhou stranu - treba ja moc nemam potreba jit nekam na "party" - jasne, nekdy je lakava predstava, zas nekdy vecer vypadnout, ale v tomto momente je pro me dite dulezitejsi nez najaka zabava, kterou muzu mit i zas jindy ...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: jestli tedy od vás taky nepožaduje řád? Některé děti jsou takové, že to potřebují. Já mám třeba anarchistu, ten se s řádem smíří, ale doma má radši svoji volnost. Na druhou stranu nedávno jsem absolvovala scénu, že jsem měla kartáček na zuby první podat jemu, že je jednička a až potom Alence..ale to mi spíš přijde jak u psů, dominantnějšímu taky dávám misku první :-)
    LUCYA
    LUCYA --- ---
    MARKYSHA: já jsem na vltavě poslouchala jednou rozhovory s dětmi /ted již dospělými/ bývalých disidentů, jejichž rodiny byly různými způsoby perzekvovány, a nikdo z nich zpětně nelitoval toho, co jejich rodiče dělali, spíš všichni hodnotili to, že i jako děti respektovali, že si rodiče stojí za svými názory a že jim to do života dalo víc, než kdyby se v jejich prospěch "obětovali" a to bz jim umožnilo třeba studovat. Teď teda nevím, jestli tady na moje asociace není spíš oslí můstek, jen jsem tím chtěla potvrdit to, co píšeš ty. Že ano, ty děti musely snášet určitý útlak, ale zpětně hodnotí to, že jejich rodiče jim svojím příkladem daly do života mnohem víc, než kdyby se snažili podřídit zájmům svých dětí.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    MARKYSHA: je zvláštní, že když Ela chodí do školy, tak je doma celkem snesitelná. Ve školce je jakýs takýs řád, pravidla apod. Ale jak je místo školky doma, tak je s ní kříž. Myslí hodně na sebe, je uječená, umíněná, kolikrát i otrávená. Ve školce všechnoi sní, vypije, po obědě spí...doma ne! Tím chci k obecné školkové debatě říci to, že některým dětem prospívá školkový řád.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: tady se ale píše VZÁJEMNÝ respekt, pokud bych obětovala všechno dětem, všechny peníze vydala na vyhovující školky, školy, nikam radši nechodila, aby to děti nemrzlo a hlavně bych na to ani neměla, popř. nepracovala, aby dítě nemuselo do státní školky apod., tak to bych ztratila respekt k sobě a potažmo ukazovala dítěti, že na mě nezáleží, ne? Že jeho potřeby se plní beze zbytku a moje se automaticky odsouvají do pozadí.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Respekt neznamená obětování se - SvobodaUčení.cz
    http://www.svobodauceni.cz/clanek/respekt_neznamena_obetovani_se
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: to určitě, pokud ta školka je až tak strašná, tak bych to měnila taky, v té naší ten pocit nemám a určitě bych nezavrhovala všechny školky. Myslím si, že je ještě dost učitelek, které nerezignovaly, ani nejsou vyhořelé a je potřeba si mít i štěstí. Ovšem dětská agresivita je i o tom, že to zkouší, co to udělá, nechápou, že to bolí. Toník mi ve hře taky často něco udělá a pak se mi omlouvá a je mu to upřímně líto.
    JESTERKA_NA_ZDI: tak u nás jsme opravdu rádi, že vyjdeme a hodně se uskrovňuju hlavně já a nemíním to dělat půl života, nesouhlasím s tím, že se mám ve prospěch dětí všeho vzdát a naprosto jim přizpůsobit život, jednak prostě, chceš-li, jsem sobecká a mám taky svoje zájmy a svoje potřeby, jiné ženy chtějí mít i kariéru a jednak si upřímně nemyslím, že je to pro děti to nejlepší a že je to tak nutné. Navíc my jsme spíš střední třída, manžel má nadprůměrný plat, rodiny, kdy mají oba průměrný plat nebo jeden podpůrměrný, jsou častější. Ano, děti nemají sociální dovednosti, ale podle mě je lepší si je postupně osvojit v dětství, i pod ochranou dospělých s tím,že mu s tím pomůžu co budu moci, než mu umetat cestičku. Jasně byla jsem připravená, že kdyby tahle školka byla pro Tondu z jakéhokoli důvodu frustrující, vrátili bychom ho do soukromé, ale nebylo to třeba. Já ale mám dojem, že snad debata začala o tom, zda vůbec děti dávat do školky, abychom se pochopily. Za mě do školky ANO, ale NE za každou cenu a do jakékoliv.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: koukej na svoje decko, mas supr ucitele primo vedle sebe, zdarma, porad :)
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS: tam je velmi pěkná věta na závěr o té dobré první volbě - asi tak to vnímám. konformita není ani dobrá ani špatná, v některých fázích bych řekla že je i nutná, ale pak je zase čas ji opustit a pak se k ní zase ve změněné podobě, ale už vědomě třeba v některých oblastech navrátit. Stoupající spirála.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS: mám ještě příliš zamlžený pohled sama sebou, svými problémy a dětstvím, občas něco probleskne, ale zatím málo. Chybí mi ta radost a nadšení z bytí :-( Hledám k ní cestu, leč je trnitá :-)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: ted byl vtipny clanek, ze konformita se projevuje uz ve dvou letech (dite VI co zmacknout aby vypadla odmena, ale dela to jen kdyz je samo. Kdyz jsou kolem deti ktere to NEVI a zmatene mackaji, tak taky zmatene macka jako ony)

    Conformity Starts Young - Scientific American
    http://www.scientificamerican.com/article/conformity-starts-young/
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: v cem se lisite? :)
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS: krásná žena, přála bych si mít její pohled na děti
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    MARKYSHA: tohle je strašná generalizace "většina lidí" "průměrná rodina" to jsou slůvka který umožňujou člověku se ztotožnit s nějakou takto vytvořenou skupinou a opustit svůj konkrétní životní příběh a jejich odpovědnost za něj. A neznamená to, že budeme popírat, že jsou lidé jejichž osudy jsou těžké (jako matka samoživitelka si asi těžko bude moct vybrat,že děti nedá do školky). Ale kvůli tomu já se přece nebudu stavět do pozice že musím mít ten život taky tak těžký. Je to hodně o upřímnosti sám k sobě. Často se s tím setkávám teď u maminek, kterým končí mateřská a řeší že budou "muset" nastoupit do práce. A když se jich zeptám jestli opravdu musí, tak většinou následují odpovědi typu "no on je tam velký přetlak a to bych o to místo přišla" většinou se neodvažujiu jít za takovou odpověď dál (přeci jen nejsou to třeba tak blízcí lidé) ale sama se ptám "a co by se stalo kdybys o to místo přišla" Spíš bych řekla že zatím je často něco úplně jiného než to, že si opravdu nemohou dovolit zůstat s dětmi doma, ale že by museli přehodnotit svůj životní standart, priority a nebo si přiznat, že už nechtějí být doma s dětma a nebo jenom si přiznat, že na tom nejsou tak špatně jak si o sobě rády myslí.
    prostě mi to přijde jako uvažování typu - když jsou všichni kolem nemocný tak ty musíš být taky nemocný jinak mezi nima nepřežijěš. Absurdní.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    MARKYSHA: souhlasím s tebou naprosto v tomhle: "je potřeba se vyrovnávat s tím prvním a učit se vidět to druhé" ale ten argument o bublině a jemu podobné slýchávám dost často (nebo taky to že tím, že svoje děti uzavřu do té bubliny tak znemožním těm ostatním aby měli možnost se potkat s jiným typem jednání) ale když se upřímně kouknu na sebe i na životy lidí kolem sebe - kdo z nás v takové bublině nežije?ta bublina nám dává prostor bezpečí a přijetí (obklopujeme se lidmi se stejnými názory, koníčky atd.) a není tudiž dobré ji zavrhovat. myslím že je celoživotní úkol se z ní učit vystupovat (a toho kdyo dokáže opravdu přijmout a integrovat polaritu světa a propíchnout bublinu - jak je moto Jednoho světa letos :-) pak vnímám jako mystika, osvíceného).
    Myslím si že na to aby byl člověk schopen propíchávat tu bublinu, tak musí nalézt nějaké bezpečí, jistotu sám v sobě a to je fáze kterou je nejlepší si projít v dětství (poté to jde už ztuha a cena za to je nemalá) a proto mi přijde strašně nebezpečné vystrčit to bezbranné (jak psala YMLADRIS: to dítě prostě nemá ty dovednosti) všanc s tím že se s tím musí poprat, že svět je prostě takovej. Přeskočí tu fázi a začne si vytvářet obranné mechanismy prostě jen proto aby přežilo (aby neztratilo ty poslední trochy úcty k sobě co v sobě má) a tudíž to znemožní jakýkoliv další růst. Myslím, že je smysluplnější dítě učit sociálním dovednostem postupně v bezpečném prostředí, za což školku s kupou agresivních dětí a učitelek buď rezignujích a nebo si svůj vztek na dětech vybíjejích prostě nepovažuju.
    Proto dost vážně uvažuju o změně školky.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: jasny. pokud padnes na nejake zajimave zarizeni, kazdopadne dej vedet :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam