• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: Asi takhle, když se budem schovávat a dělat, že naše problémy neexistují, navenek jsme "dokonalí", pak to je problém, protože děti to stejně vycítí a budou si myslet, že to, co schováváme, je toho hodno, je to třeba schovat, je to něco ostudného.
    Kdežto když se svými problémy vystoupíme a přiznáme je, přiznáme se takoví, jací jsme, přijmeme se, tak děti to uvidí a řeknou si, jo, máma je v pohodě, nedělá si z toho a toho hlavu, je to ok, já můžu jít dál a nemusím se tím zabývat.
    Takže...nečekat na dokonalost :-) Tak nějak to vnímám já. Ale samozřejmě je to nějakej proces. Důležitý podle mě je si nenakládat na záda víc a víc viny.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: No, to je jen jeden odstavec, to bys to špatně pochopila, kdyby sis po tomhle hodila provaz :-) Doporučuju i ta videa od Brené.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    TORUVIEL: jdu si hodit provaz.......... přijde mi to neskutečně pravdivé....ale než já budu schopná dosáhnout u sebe toho, co bych ráda, aby nasály moje děti, tak už budou dávno z domu :-(
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    "How has understanding shame and vulnerability changed you as a parent?
    Oh, it’s changed everything. My husband’s a pediatrician, so he and I talk about parenting all the time. You can’t raise children who have more shame resilience than you do. Because even if you don’t shame them, and even if you are actively trying to raise them feeling good about who they are, they’re never going to treat themselves better than you treat yourself. So that’s the bad news and the good news, but mostly the sucky news. If you want to raise a daughter with a really healthy body image, you better love your body as a mother, because that counts way more than looking at your daughter and saying “You’re beautiful and your body is beautiful.” All that matters to her is how she sees you acting with your own body. Which sucks. We can’t give children what we don’t have. We just have to be the adults we hope they grow up to be."
    Being vulnerable about vulnerability: Q&A with Brené Brown | TED Blog
    http://blog.ted.com/being-vulnerable-about-vulnerability-qa-with-brene-brown/
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Vulnerability is the birthplace of innovation, creativity and change...
    Pro mě docela téma :-), aneb pozor na výsměch dětem. Jejich problémy nám často připadají "malé". Pamatuji si z dětství od otce pouze jeho posměšný úšklebek, kdykoliv jsem přišla s nějakým nápadem, návrhem...nic nešlo, nebylo možné, bylo to blbé a tak....něco to ve mně zabilo, a to na dost dlouho...ale došla jsem do stádia, kdy ho z toho neviním, on si to ani neuvědomuje, co dělá. A já asi byla k tomuhle prostě vnímavější dítě. Viděla jsem to až nedávno, kdy se tak podobně zachoval k dceři.
    Brené Brown: Listening to shame | Talk Video | TED.com
    http://www.ted.com/talks/brene_brown_listening_to_shame#
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    TORUVIEL: Dik. Takovou doktorku hledam!
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Rozhovor: Nemoc začíná v hlavě | Kondice
    http://www.kondice.cz/2014/07/rozhovor-nemoc-zacina-v-hlave/
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    jen si to tu odložím...
    Psych News Alert: Anxious Parents Can Transmit Anxiety to Children, Twin Study Shows
    http://alert.psychnews.org/2015/04/anxious-parents-can-transmit-anxiety-to.html
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    To "až vyrosteš" mi připomnělo tuhle slečnu :-)
    Nečekejte, až vyrostete: Dominika Gawliczková at TEDxHradecKralove
    https://www.youtube.com/watch?v=lXItaLbMWb4
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: s "to je pro velké děti" mám teď taky vtipnou historku - na jednom hřišti byla velká klouzačka-tunel, Zorka se k ní hrnula, ale pak si netroufla, ale přihrnuly se tam další děti - kluk, odhaduju tak dvouletej a holčička 3+, možná i čtyři. Právě ta holčička říkala "to je ještě pro velký", já se jí ptám "a už jsi tam jela?" a ona "ne, jen jednou s maminkou". Ten dvouleťák tam furt brousil a nemohl se rozhodnout, tatínek ho trochu pobízel, že už to přeci sjel, ale že by asi musel vidět nějaký jiný dítě, jak tam jede, jako minule. Nakonec tam přeci jen vlezl a sjel a ta větší holčička jen čučela :).
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: na moji povahu dobrý, co? :-D
    TORUVIEL: Šplhání ještě trénujeme, Toník pořád nechápe, že v tom je dost zásadní používat nohy :-) Ale nechám ho sjet po tyči a jenom ho brzdím, aby nespadl tak prudce, on se vždycky v nevhodnou chvíli nohama pustí, tak chci, aby si uvědomil, že pak spadne. Šplhat umím i já a to jsem totální lemro, myslím si, že tohle se v životě neztratí, na rozdíl od nějakých bradel apod. Toník si hrál se šestiletými holčičkami na hasiče a taky mu říkaly, že nemůže, že nezvládne sešplhat a on říkal, že ano, protože má svoji asistentku :-D
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: Tedy klobouk dolů, žes to vydržela ji jen ignorovat :-)
    Jinak jo, to mi v článku taky nesedělo, někdy stačí děti lehce popostrčit, pomoci, aby přestaly mít strach a zkusily něco, čeho se bály, nebo co se jeví, že je až pro "velké děti" (touhle větou rodičové často odbývají děti, když chtějí něco zkusit). Takhle se taky dcera naučila šplhat, vyšplhá přes 2 metry, a sešplhávat dolů taky (to uměla už loni, to jí ještě ani nebyly 3 roky). A kolikrát jí někdo u tyče říkal, že je na to "moc malá", nebo že "spadne", říkají to někdy i děti.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TEKKIT: to jsem nechtěla před dětmi, ale ta ignorace byla dost jasná, takže zase odešla. Ale to byla teda čarodějnice, tu bych fakt nechtěla za tchýni...
    TEKKIT
    TEKKIT --- ---
    MARKYSHA: to si snad....no tohleto už ale opravdu...poslat do hajzlu!
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Já taky nechávám děti lézt všude, ale na rozdíl od autorky článku, když chtějí někam vylézt a nejde jim to, tak jim ukazuju jak a pomůžu jim. Díky tomu Toník dodnes dodržuje pravidlo tří opěrných ploch. Teď se mi na dopravním hřišti stala taková příhoda. Toník jezdil na tom hřišti a s Alenkou jsme zkejsly u vrat, kde jsou kamínky, který si přehrabávala a házela do kyblíku apod. Pak jsem jí dala k svačině banán a druhý jsem měla pro Tondu, Alenka ten Tondův zahlédla a chtěla ho, já jsem jí vysvětlila, že je Toníkův, že by mu to bylo líto, nicméně samozřejmě brečela a vztekala se dál. Tak jsem jí nechala, protože ještě přijel Toník, kterému se posunul drát od brzdičky, trčel a Toníkovi roztrhl nohu a tekla mu krev, tak jsem samozřejmě řešila jeho a plačící Alenka seděla vedle mě. Najednou na hřšitě vnikla nějaká bába se psem a začala mluvit na Alenku, jaká je chudinka, že je určitě pokakaná (nebyla, před chvilkou jsem jí přebalila), jak je ta máma hrozná, že si jí nevšímá (otírala jsem Tondovi krev z nohy a seděla jsem hned vedle ní) a tak jsem jí vysvětlila, že pláče kvůli banánu, který patří bráchovi a ona na mě, že jí mám zabavit, aby neplakala. Neřekla jsem na to nic a dál si nevšímala ani báby, abych nebyla sprostá. Chápete to? I kdyby tam ten Toník nepotřeboval akutnější pomoc, tak mi přišlo přirozené nechat Alenku vybrečet, to, co chtěla, jsem jí dát nemohla a ona si to prostě musela zpracovat, že vždycky nejde dostat to, co chce. Nakonec jí sám Toník dobrovolně dal půlku, ale to bylo jeho rozhodnutí a zase v pořádku. Tohle mi přišlo vysloveně drze a urážející, než taková ta pomoc, že mi někdo chytá dítě, to mi taky zas nějak nevadí, poděkuju, řeknu, že to třeba není potřeba, u silnice to ocením.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    BEBERA: Jeden můj kamarád vede skupinu dětí v lesní školce, a když sem ho viděla jak s dětma lezou po stromech, divoce se společně kloužou na klouzačce, tak se mi to velmi líbilo :-) Úplně něco jinýho, než když obvykle člověk vidí, jak rodičové korigujou potomstvo, aby lezlo po klouzačce tím "správným" směrem, nebo aby počkali, až se jeden sklouzne, vyčká a až pak jede další apod. Tihle se tam sypali hlava nehlava a u toho se smáli a bylo to nabitý takovou energií, že jsem z toho čerpala ještě týden dobrou náladu :-) Mě takový lidi spíš ještě víc nakazí tou bezstarostností a přidám se k nim. Sama se ostýchám, protože mám taky nějaký svoje ještě nepřekonaný strachy.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    BEBERA: u nás je to naopak. Ustaraná stíhačka je můj muž :-)
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    TORUVIEL: Půjčím ti muže na víkend a taky vedle něj budeš vypadat jak ustaraná stíhačka :)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    BEBERA: Jo, taky máme s mužem tu hranici jinde, takže když já ještě v klidu sedím na lavičce, tak muž už startuje dceři pomáhat. Popravdě jsem ještě moc nepotkala nikoho, kdo by se bál o dítě méně, než já, proto mě to možná někdy tam překvapuje. Je to zajímavé to pozorovat. Je to pro mě docela důležité téma i teď, když volím školku pro dceru. Chodím kolem jedné školky a když jsou děti na zahradě, učitelky sedí na lavičce a jen na děti pokřikují "tohle nedělej, tam nelez!, pozor ať tohle, tamto". V lesní školce, do které s dcerou chodím, je ten přístup jiný, dětem je tam dáno více důvěry (samozřejmě až potom, co je člověk trochu pozná).
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    TORUVIEL: Omezování vlastních dětí v rozvoji a zkoumání svých možností je velké téma a v tom s tebou souhlasím. A ačkoliv často nechávám děti zkoušet mnohem víc než hromada jiných matek kolem, doma jsem považována za úzkostlivou hysterku, neboť muž má hranici bezpečí stokrát jinde než já, takže to téma je aktuální i mezi námi rodiči těch samých dětí...
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    BEBERA: Nevím jestli mluvíme o tomtéž. Jak píšu, jedná se o banální situace, kdy to dítě skutečně nepotřebuje pomoci. Ale tak jasně, někdo má dojem, že se dítě může smrtelně zranit i při slézání z houpačky, tak mu asistuje :-) Já to nehodnotím, chápu, že ti lidé mají jinak nastavenou laťku strachu, máme taky takovou babičku, která neustále pokřikuje na dceru "pozor spadneš!" a neustále přiskakuje (a to ačkoliv jsem jí vysvětlila, že tohle dcera běžně zvládá, tak to bohužel nedokáže ovládnout, ten strach, ale jasně, je už starší a to se člověk těžko změní).
    Ale brala bych i trochu víc respektu ke schopnostem těch dětí a taky víc respektu k tomu, že teda to dítě není jejich a nemají ho na starost a že někdo jiný na něj dává pozor, ačkoliv jim se to třeba nezdá, když mu nestojí vyloženě za zadkem. Za tímhle je víc, než se zdá, tím neustálým pomáháním dětem jim vlastně říkáme, že to nedokážou sami, implementujeme jim do hlavy strach. Jasně, že z náhodné pomoci od cizího rodiče se jim tam asi nic neimplementuje, že to nemá na moje dítě zásadní vliv, jen mě spíš mrzí, když vidím, jak někteří rodiče ty svoje děti nenechají si nic vyzkoušet, nebo je zbytečně shazují tím, že jim říkají, že to nedokážou, neboť jsou na to moc malí, nebo ať to nedělají, když se bojí apod. Co to asi dítěti předává za zprávu, "nedělej to, když se bojíš", slyšela jsem na hřištích mnohokrát...
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    TORUVIEL: Cizí rodič na základě nějakých svých informací a předchozích zkušeností vyhodnotil, že situace je pro dítě nebezpečná a zasáhl, za to mu patří všeobecně dík. Ty situaci za nebezpečnou nepovažuješ, jsi matka, rodiče informuješ a on ví, že dál už zasahovat nemusí a nezasahuje. Ty svoje dítě znáš a víš, co si může dovolit a jaké riziko sneseš, jiný rodič má hranici jinde a tvoje dítě zachraňuje, jako by zachraňoval svoje. Snažím se taky nestát dětem věčně za zadkem, snažím se jim nějaké riziko dopřát, ale pokud nějaký jak píšeš "aktivista" zasáhne, beru to jako plus, už jen kvůli tomu, že se díky takovým situacím dítě učí jednat s cizími dospělými a vidí, že lidi mají být všímaví k ostatním...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam