• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: No právě až takhle zavedená pravidla a rituály nemáme. Každý den je úplně jiný a co bylo včera už není dnes. Já třeba když vidím, že žena je vyfluslá z půldenní starosti o děti a dává to emočně najevo, tak raději bez zbytečného ptaní sbalím děti a deme ven bez ohledu na to, co jim kdo slíbil nebo co se obvykle v tuhle dobu dělá. :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: No, můžu mluvit jen o tom, jak to mám já, takže nevim, jestli to odpoví na tvou otázku (a knihu teprv začínám číst, tak nevim, jestli tam má nějaký východiska). Mně ta teorie o zranitelnosti dává dost smysl, a taky mi to odhaluje různý věci (třeba proč mám tak přichcíplou kreativitu :-).
    Vyrůstám z holčičky, co ve škole seděla v lavici a bála se otočit, rozhlídnout, podívat se na lidi a jen si tak neustále něco malovala dos ešitu, aby nemusela zvednout tu hlavu (tak pro představu, bylo to se mnou fakt zlý, měla jsem tu bublinu bezpečí fakt malou). Ale vždycky jsem tak nějak tíhla k tomu, strkat hlavu za tu bublinu. Někdy to bolelo, někdy to šlo. Někdy mě to vrátilo o roky zpět...ale jen abych se zase oklepala a pak se ta bublina zase o dost zvětšila. Zatím to vypadá, že čím víc si nabiju hubu, tím víc mi pak ta moje stará bublina připadá směšná, zbytečná. Ale je to pomalej vývoj.
    Ale jak jsem řekla, jsem spešl případ (kdyby se za mého dětství rozdávaly diagnózy jako teď, jistě bych dostala nějakýho pěknýho autistu nebo aspoň soc.fóbii :-). Ač jsem byla vždy extrémně uzavřená, přesto jsem měla touhu po nějakým lidským sdílení, a to o to větší, čím jsem byla uzavřenější. Takže mě to táhlo za tu mou zónu bezpečí a do těch situací, kde jsem se cítila zranitelná, ale měla jsem za to, že to pomůže, abych si na to zvykla. A částečně taky jo. Dost mi taky pomáhá jóga a meditace.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: To si zpětně myslím, že jsem měla udělat, no. Každopádně po rozhovoru s mužem snad máme jasno, že "zlobivé holčičky" fakt ne a o zbytku sám řekl, že to asi M. nepochopila a nemělo to smysl. Takže pro příště budeme snad oba vědět.
    Díky za pomoc s urovnáním myšlenek.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: asi jsem nekde precetla ze pro dite neni problem zpracovat ruznost lidi (napr u babicky se muze...), takze to asi moc neresim. klasika je tata termix dovoli mama zatrhne neb sladke vecer ne. tak uvidim :)

    pokud byla pretazena, rekla bych muzi at ji necha bejt ( vicemene hned), tj at ji sunda nohu ci co ale nepokousi se o vychovu. nebot kdyzja jsem pretazena, taky se mnou neni rec. chlap to nemusi rozpoznat (pretazenost)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: Tak jasně, že když jde o "zákaz" vyplývající z konkrétní situace, tak je to něco jiného. To ani nepovažuju za zákaz v pravém slova smyslu. Já mluvím spíš o situacích typu dítě si vyřvává, že bude obědvat termix, maminka řekne NE, tak si to dítě zkusí vyřvat na tátovi. V tomhle jsme celkem jednotní. Je samozřejmě možné se přijít domluvit společně, ale určitě ne stylem "když ty nedovolíš, tak já jdu za tátou", to prostě nechceme. Nebo o situacích, kdy M. třeba jednomu z nás fyzicky ubližuje, když je druhý přítomen, obvykle do toho taky vstoupí s podporou slovní i fyzickou ("máma ti řekla, že ji nemáš tahat za vlasy" společně s chycením za ruce). A podobně.

    YMLADRIS: Myslím, že mocenských her hrajeme celkem dost. Tohle bylo už spíš z únavy, jí prostě vypíná mozek a ona najede do módu "turbomyš", když je unavená. Řehtá se na celé kolo každé blbosti a natruc všechno neguje. A vymýšlí ptákoviny. Po scénce s nohou na stole si například nacpala kus papriky až kamsi do krku a strašně se smála, že se tím dáví. A zkoušela to pořád dokola. Nic proti, kdyby to náhodou zjistila a jednou dvakrát ověřila, ale v tomhle přetaženém stavu je nezastavitelná a člověk prostě musí zasáhnout už proto, aby si (nebo někomu) neublížila.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    jinak na to ses neptala ale kdyz dite deklaruje ze chce byt zlobiva holcicka, zaradila bych tunu mocenskych her
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: u nas je to fakt spis jinak, takze nevim. je celkem bezny ze mama zakaze tata povoli, zakazy vychazi ze situace (nemuzes toto protoze ted nemam cas davat pozor na ostry nuz; prijde tata, ma cas tak muzes). neresim tresty (nemuzes slyset pohadku z vychovnych duvodu) nevidim v tom smysl a desne by me to vysilovalo
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: No to je to hlavní, co právě teď řeším - jak moc důsledně mám dodržovat pravidlo jednotnosti ve výchově a kde je ta hranice, za kterou už je vhodné/přípustné otevřeně před dítětem říct "já s tátou nesouhlasím". My se obecně ova snažíme se vzájemně podporovat a nepřipouštět situace typu "maminka zakázala, tatínek povolí", na tom jsme více méně domluvení.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: rozumim. ja nevim. jednak jsme neco takoveho jeste nikdy neresili (jako ze trest), jednak pokud se nejak lisime, tak to rikam hned a klidne se pred synem dohadujem (dej mu to - nedam mu to - proc ne - no jak myslis.. atd). svornost chapu jako neco jinyho asi, nevim. AJ mne napadla pokud u vas je dulezite abyste pusobili ze mate shodny nazor. Jinak jako podstatne se mi zda byt dohodnuti jak to obecne resite ("co mas delat kdyz se ti jevi ze muz neco prehani").
    pripadne napis vic, proc m. nemuze vedet ze mama si mysli neco jineho
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: Tak to rozhodně ne, to by mi připadalo, že svého muže vyloženě podtrhávám - on něco řekl, i když s tím úplně nesouhlasím, on má stejné právo na svůj přístup jako já a dokud nejde o něco, co by dítě i po tom jednom incidentu významě trvale poškodilo, tak mu nebudu za zády dělat pravý opak. Zvlášť když večerní ukládání je za normálních okolností jeho parketa a chtěla-li bych udělat tebou navrhované, musela bych i já sama porušit zavedená pravidla a rituály, čehož by si dítě jistě všimlo. Nechci, aby výsledný vzkaz pro Malvínu zněl "máma mě radši šla uložit místo táty, aby nemohl dodržet, co řekl".
    Vůbec, chci-li vychovávat dítě s respektem a dostávat respekt od něj, musím se stejně chovat i k partnerovi.

    YMLADRIS: S přijímáním rad problém nemá, spíš mu tyhle věci nepřipadají tak zásadní, moc nechápe, proč já tolik řeším "správné" formulace a "nálepky" a podobně. On s tím narozdíl ode mě nikdy v životě neměl osobně problém, takže to prostě nevnímá jako nějak škodlivé. Ex post rozhovor ještě určitě proběhne, ale teď si potřebuju uspořádat v hlavě, jak jsem se měla zachovat v průběhu akce. Na jednu stranu mi přijde fakt důležité se vzájemně nepodrážet a podporovat (on to dělá taky, když já uplatňuju svoje výchovné metody, neradí mi, nepřetáčí to do svého stylu, ale podpoří mě v tom, jak jsem začala já), na druhou stranu si říkám, že tohle možná už nějaký zásah fakt chtělo. S tou angličtinou je to zajímavý nápad, ale asi by na mě koukal jako na blázna :-D Navíc myslíš, že dva a půl roku staré dítě si neposkládá, že "maminka tatínkovi NĚCO řekla a tatínek pak změnil názor"? Podle mě je jedno, že nebude rozumět, co jsem řekla, tenhle princip pochopí. Není pak lepší to teda rovnou udělat otevřeně? Sama v tom nemám jasno, pořád si třídím myšlenky.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: jenomze jak kurnik sopa jako se mam precvicit? Cely zivot jsem zvykla jezdit na kole stylem blizi se bolest - zraneni - okamzite shutdown, zavrit se, udelat vsechno proti te zranitelnosti. Je to jak reflex. To se ji to pekne vyklada ze zranitelnost je kamos, ale ja zranovani proste nepripustim. Bud to cely vypnu (situaci) nebo ublizim. Tys cetla to Daring greatly a ona to tam resi? Nebo to bere jako ze to je kazdyho problem a neresi to "jak na to"

    pripadne diky

    Jako ja vidim jak to syn dela - proste jde do veci a kdyz narazi na hranici (napr na matku), tak se holt zurive rozerve... hranice/zklamani/bolest ho rubne a on to sebou necha projit a je zas dobrej. Jenze ja to proste nevim jak rozchodit, vzpomenout si jak to ty deti delaji
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    rekla bych mu to uz v prubehu anglicky tonem popisujicim vzor na tapetach (hej vyzni ji to jako nespravedlnost myslim ze to nestoji za to), protoze kdyz ty neco mnohem driv vidis jak je, tak k cemu je cekat az si vsimne i ten kratkozrakejsi partner? ovsem nepises nam nic o tom jaky ma tvuj partner postoj k prijimani rad, jak to chce on, zda jste nejak domluveni pro tyto situace atd
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: já obecně reaguju tak, že to partnerovi řeknu, že se mi to nelíbí, ale většinou to pak odnesu, takže je lepší raději mlčet. Já bych na Tvém místě dcerku asi vzal sám do postele a přečetl jí pohádku (krátkou).
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    INUSHKA: čistě teoreticky - řešila bych jako teď ty, tzn. nechala to běžet a pak i nechala druhýho si to dotáhnout. A pak bych mu asi řekla, že se mi to úplně nelíbilo.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    Otázka do pléna - jak reagujete, když druhý rodič před vámi používá výchovné metody, s kterými úplně nesouhlasíte?
    Já se každopádně držím toho, že důležitější než konkrétní metoda je být před dítětem za jedno, ale nějak nevím, jestli mám v těchhle situacích muže podpořit nebo se do toho prostě nemíchat, ať si to udělá po svém a sám si pak taky vyžere následky.
    Proč se ptám - aktuální situace: Malvína už trochu přetažená a unavená, u večeře začala blbnout a pokládat si nohu na stůl vedle talíře. Já jsem jí několikrát zopakovala, že nohy na stůl nepatří a pak jí tu nohu prostě chytila, dala pryč a držela, aby ji nemohla vrátit. Ona se tomu řehtala na celé kolo, evidentně naprosto mimo (dělala pak i další blbiny s jídlem a tak). Jenže muž měl zřejmě pocit, že by měl zasáhnout rázněji a prohlásil, že "zlobivé holčičky chodí spát bez pohádky" a ať si teda Malvína vybere, jestli je zlobivá holčička nebo hodná. Ona se prohlásila za zlobivou a nohu samozřejmě na just nechala na stole. Takže muž řekl, že půjde spát bez pohádky. Pak jsme ještě chvíli dojídali, Malvína nakonec nohu ze stolu sundala sama, když chtěla nalít další kelímek mlíka a tatínek řekl "tak nohu ze stolu", než jí ho nalil.
    Po večeři ji muž chtěl jít nachystat do postele (to je u nás normálně mužova "práce" a většinou se mu do toho nepletu, maximálně podávám čisté pyžamo) a samozřejmě nastal hysterický řev a dožadování se pohádky. Malvína poukazovala na to, že přece její noha už na stole není. Muž teda vytrval, neustoupil, odnesl ji i přes řev do koupelny, umyl a převlékl a uložil do postýlky a teď to vypadá, že M. snad i usne.
    Ale já jsem trochu v rozpacích, jestli mám k tomu něco říct (v tom postupu jsou přinejmenším dva body, které se mi fakt nelíbí, asi není těžké uhodnout, které), jestli jsem měla nějak zasáhnout v průběhu nebo co s takovými situacemi.
    Hlavně mi přijde, že z jejícho batolecího pohledu, jsme se dopustili nespravedlnosti, protože ona přece tu nohu nakonec opravdu ze stolu sundala. Myslím, že ještě není schopná rozlišit, že to bylo pozdě :-(
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: Asi takhle, když se budem schovávat a dělat, že naše problémy neexistují, navenek jsme "dokonalí", pak to je problém, protože děti to stejně vycítí a budou si myslet, že to, co schováváme, je toho hodno, je to třeba schovat, je to něco ostudného.
    Kdežto když se svými problémy vystoupíme a přiznáme je, přiznáme se takoví, jací jsme, přijmeme se, tak děti to uvidí a řeknou si, jo, máma je v pohodě, nedělá si z toho a toho hlavu, je to ok, já můžu jít dál a nemusím se tím zabývat.
    Takže...nečekat na dokonalost :-) Tak nějak to vnímám já. Ale samozřejmě je to nějakej proces. Důležitý podle mě je si nenakládat na záda víc a víc viny.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: No, to je jen jeden odstavec, to bys to špatně pochopila, kdyby sis po tomhle hodila provaz :-) Doporučuju i ta videa od Brené.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    TORUVIEL: jdu si hodit provaz.......... přijde mi to neskutečně pravdivé....ale než já budu schopná dosáhnout u sebe toho, co bych ráda, aby nasály moje děti, tak už budou dávno z domu :-(
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    "How has understanding shame and vulnerability changed you as a parent?
    Oh, it’s changed everything. My husband’s a pediatrician, so he and I talk about parenting all the time. You can’t raise children who have more shame resilience than you do. Because even if you don’t shame them, and even if you are actively trying to raise them feeling good about who they are, they’re never going to treat themselves better than you treat yourself. So that’s the bad news and the good news, but mostly the sucky news. If you want to raise a daughter with a really healthy body image, you better love your body as a mother, because that counts way more than looking at your daughter and saying “You’re beautiful and your body is beautiful.” All that matters to her is how she sees you acting with your own body. Which sucks. We can’t give children what we don’t have. We just have to be the adults we hope they grow up to be."
    Being vulnerable about vulnerability: Q&A with Brené Brown | TED Blog
    http://blog.ted.com/being-vulnerable-about-vulnerability-qa-with-brene-brown/
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Vulnerability is the birthplace of innovation, creativity and change...
    Pro mě docela téma :-), aneb pozor na výsměch dětem. Jejich problémy nám často připadají "malé". Pamatuji si z dětství od otce pouze jeho posměšný úšklebek, kdykoliv jsem přišla s nějakým nápadem, návrhem...nic nešlo, nebylo možné, bylo to blbé a tak....něco to ve mně zabilo, a to na dost dlouho...ale došla jsem do stádia, kdy ho z toho neviním, on si to ani neuvědomuje, co dělá. A já asi byla k tomuhle prostě vnímavější dítě. Viděla jsem to až nedávno, kdy se tak podobně zachoval k dceři.
    Brené Brown: Listening to shame | Talk Video | TED.com
    http://www.ted.com/talks/brene_brown_listening_to_shame#
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam