Já taky nechávám děti lézt všude, ale na rozdíl od autorky článku, když chtějí někam vylézt a nejde jim to, tak jim ukazuju jak a pomůžu jim. Díky tomu Toník dodnes dodržuje pravidlo tří opěrných ploch. Teď se mi na dopravním hřišti stala taková příhoda. Toník jezdil na tom hřišti a s Alenkou jsme zkejsly u vrat, kde jsou kamínky, který si přehrabávala a házela do kyblíku apod. Pak jsem jí dala k svačině banán a druhý jsem měla pro Tondu, Alenka ten Tondův zahlédla a chtěla ho, já jsem jí vysvětlila, že je Toníkův, že by mu to bylo líto, nicméně samozřejmě brečela a vztekala se dál. Tak jsem jí nechala, protože ještě přijel Toník, kterému se posunul drát od brzdičky, trčel a Toníkovi roztrhl nohu a tekla mu krev, tak jsem samozřejmě řešila jeho a plačící Alenka seděla vedle mě. Najednou na hřšitě vnikla nějaká bába se psem a začala mluvit na Alenku, jaká je chudinka, že je určitě pokakaná (nebyla, před chvilkou jsem jí přebalila), jak je ta máma hrozná, že si jí nevšímá (otírala jsem Tondovi krev z nohy a seděla jsem hned vedle ní) a tak jsem jí vysvětlila, že pláče kvůli banánu, který patří bráchovi a ona na mě, že jí mám zabavit, aby neplakala. Neřekla jsem na to nic a dál si nevšímala ani báby, abych nebyla sprostá. Chápete to? I kdyby tam ten Toník nepotřeboval akutnější pomoc, tak mi přišlo přirozené nechat Alenku vybrečet, to, co chtěla, jsem jí dát nemohla a ona si to prostě musela zpracovat, že vždycky nejde dostat to, co chce. Nakonec jí sám Toník dobrovolně dal půlku, ale to bylo jeho rozhodnutí a zase v pořádku. Tohle mi přišlo vysloveně drze a urážející, než taková ta pomoc, že mi někdo chytá dítě, to mi taky zas nějak nevadí, poděkuju, řeknu, že to třeba není potřeba, u silnice to ocením.