KEIKIN: Tak to rozhodně ne, to by mi připadalo, že svého muže vyloženě podtrhávám - on něco řekl, i když s tím úplně nesouhlasím, on má stejné právo na svůj přístup jako já a dokud nejde o něco, co by dítě i po tom jednom incidentu významě trvale poškodilo, tak mu nebudu za zády dělat pravý opak. Zvlášť když večerní ukládání je za normálních okolností jeho parketa a chtěla-li bych udělat tebou navrhované, musela bych i já sama porušit zavedená pravidla a rituály, čehož by si dítě jistě všimlo. Nechci, aby výsledný vzkaz pro Malvínu zněl "máma mě radši šla uložit místo táty, aby nemohl dodržet, co řekl".
Vůbec, chci-li vychovávat dítě s respektem a dostávat respekt od něj, musím se stejně chovat i k partnerovi.
YMLADRIS: S přijímáním rad problém nemá, spíš mu tyhle věci nepřipadají tak zásadní, moc nechápe, proč já tolik řeším "správné" formulace a "nálepky" a podobně. On s tím narozdíl ode mě nikdy v životě neměl osobně problém, takže to prostě nevnímá jako nějak škodlivé. Ex post rozhovor ještě určitě proběhne, ale teď si potřebuju uspořádat v hlavě, jak jsem se měla zachovat v průběhu akce. Na jednu stranu mi přijde fakt důležité se vzájemně nepodrážet a podporovat (on to dělá taky, když já uplatňuju svoje výchovné metody, neradí mi, nepřetáčí to do svého stylu, ale podpoří mě v tom, jak jsem začala já), na druhou stranu si říkám, že tohle možná už nějaký zásah fakt chtělo. S tou angličtinou je to zajímavý nápad, ale asi by na mě koukal jako na blázna :-D Navíc myslíš, že dva a půl roku staré dítě si neposkládá, že "maminka tatínkovi NĚCO řekla a tatínek pak změnil názor"? Podle mě je jedno, že nebude rozumět, co jsem řekla, tenhle princip pochopí. Není pak lepší to teda rovnou udělat otevřeně? Sama v tom nemám jasno, pořád si třídím myšlenky.