• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    YEETKA: aha, já nepochopila, že jde o děti ze dvou rodin... tak to je pak daleko stravitelnější situace! Že u jiných lidí to funguje jinak... než kdyby se takhle chovali k sourozencům.

    ale taky mi to přijde přes čáru.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: právě proto, jsme té naší starší vysvětlili, že to bohužel tak někdy je, že dohoda neplatí (proto to přirovnání o "ne vždy spravedlivém světě")
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    2 odpovědi
    TRISSIE: no jde o dítě přátel a naše dítě..
    když jejich olčička u nich nechce půjčit hračku, nemusí, je to v pořádku.. u nás zrovna tak, já se teda snažím vysvětlovat, že pokud si zrovna s hračkou nehraje, je přece v pohodě ji půjčit..
    v dané situaci byla právě naše starší navzdory uzavřené dohodě nucena pochopit, že prostě hračku musí okamžitě odevzdat..
    a to právě už nepovažuju za něco, co patří do naplnění potřeb mladší holčičky, ale za problém s dodržování hranic..
    KEIKIN: když některé mládě půjčit hračku nechce, nemělo by se do toho nutit, oni to fakt do toho třetího roku vůbec nepobírají, je to dost abstraktní.. na druhou stranu naše 19 měsíční holčička, to zdá se většinou pobírá (prosím, půjč, je smutný/á) takže čert se v tom vyznej..
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    2 odpovědi
    A jak třeba řešíte situace na plovárně v brouzdáku (tyhle situace nemám rád)? Půjčování cizích hraček - ptát se děcka, jestli si může půjčit a když ne , tak striktně dodržovat ? Nebo se domluvit s rodičem a nechat, je ať si to pořeší mezi sebou ? Já to tak nějak dycky různě kombinuju, ale rád bych měl jasno, jak je to vlastně správně...
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    1 odpověď+1
    YEETKA: budou stejně hájit i tu starší, pokud bude chtít mladší nějakou její věc, nebo ta starší "má pochopit, že ta druhá je ještě malá"? Protože jestli ta druhá alternativa, tak to je cesta do pekel už od nejútlejšího věku.

    A na lekce "svět není spravedlivé místo" ve čtyřech letech a v rodině rozhodně není ani místo, ani čas. Leda by ji chtěli naučit, že nespravedlnost je norma a spravedlnost výjimka z pravidla.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YEETKA:
    Asi bych se to taky snažila starší vysvětlit.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA:
    BEBERA: no a to je právě to, co se snažím v sobě srovnat..
    je v pořádku podpořit tu mladší v rámci jejích potřeb, rodiče i holčičku mám fakt moc ráda, jsou to blízcí lidé..
    jak podobnou situaci posunout do roviny respektu a vyrovnanosti, tak aby se vyhovělo oběma dětem..
    muž navrhl, té starší vysvětlit, že svět prostě není vždycky spravedlivý místo, a je dobrý dostávat i takové "lekce"..
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: Souhlasím s tebou, spíš bych zasáhla ve prospěch starší, ale když měli rodiče mladší jiný názor, tak je to fakt těžký.
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: mně to taky nepřijde fér vůči staršímu dítěti.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    4 odpovědi
    MARKYSHA: ta mladší, jejíž hračka byla neplakala, ve chvíli, kdy se starší dočkala, tak se mladší rozhodla, že hračku chce zpět (což je reakce, která je v pořádku, daná věkem a potřebami)
    rodiče zareagovali tak, že i když byla nějaká dohoda, má naše straší hračku vrátit, protože oni svou dcerku chtějí podpořit do maxima (na základě montessori doporučení, že děcka se do tří let dělit neumí, nechápou sdílení a tak je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat podpora v potřebě bezprostředně vlastnit/potřeba se naplní, jde se dál a po čase se naučí sdílet)
    což je taky bezva..
    no jo, co ale to druhý děcko? není to prostě fakt spíš o hranicích?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA:
    Na dohodě bych trvala i v případě mladší, i když u nás kdyby Alenka začala plakat, tak jí to dá sám, i jinému dítěti, on od malička nesnese někoho vidět brečet, i když ho předtím naštvou.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: jak jsem psala, to, že děcka nechtějí půjčovat své hračky je v pořádku, když nechce půjčit, nepůjčí..
    řeším, zda to platí i v případě dohody..
    rodiče mladší holčičky byli opodál, u té dohody jsem byla s holkama sama, starší trpělivě čekala.. nevím zda dohoda, se dá považovat za slib, prostě je to něco s čím souhlasí všichni zúčastnění..
    to o co mi jde je spíš to, zda je v pořádku následovat nějaká metodická doporučení a při tom se socializovat bez konfliktně..

    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: Především to staršímu neměli slibovat, já respektuju vlastnictví hračky i neochotu půjčit a nechávám to na nich, jestli si to pujčí a oni se oba dělí, i ta Alenka, které nebyly dva. Ale někdy to holt jeden z nich nepůjčí a je to jeho právo, nepletu se do toho.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    TRISSIE: jj, u nás to taky tak funguje (19 měsíců a 4 roky), dokonce když jedna vidí, že ta druhá je z toho fakt moc smutná, tak se hračky ojediněle dobrovolně vzdávají ve prospěch té druhé..
    tohle byl případ, který se nám stal s přáteli, rodiči holčičky (2 a pár měsíců), kdy právě na základě toho, že své dítě podpoří v znovu držení hračky (koncept o nezralosti na sdílení a naplnění potřeby) bylo rozhodnuto ve prospěch mladší..
    ačkoliv tam před tím mezi holkama proběhla dohoda, i když si nejsem zpětně jistá, zda kývání hlavou ze strany té menší znamenalo porozumění dohody:D
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: No tak pes, tos měla říct hned :-) Pamatuju, kolik bordelu nadělaj kočky (v mém rodném domě jich vždy bylo aspoň 5). Tady v novém bytě ještě stále občas nacházím nějaké chlupy po nějakém zvířeti bývalých majitelů, a to ačkoliv jsme to tu před nastěhováním pořádně vydrhli.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: se třemi dětmi (3r10m a 2x 2r2m) jsme zavedli pravidlo "kdo má, ten má" - tedy kdo si konkrétní hračku uloví, ten je oprávněný držitel (a jeho držba bude rodiči chráněná v případě konfliktu). Je možné hračku vyměnit za jinou, je možné poprosit o její uvolnění, případně je možné zmocnit se odložené - jakmile přejde držení těmito povolenými způsoby, budeme chránit zase nového držitele. Případně jsme ještě ochotní se přimluvit u držitele, aby předal, že to druhé dítě moc chce, ale je to na rozhodnutí držitele.
    Jediná výjimka je malé množství vysoce osobních hraček (mazlideky, usínáčci) - ty se buď neberou vůbec nebo vrací na první požádání bez diskuse.

    Já si fakt nejsem schopná ani pamatovat, co je čí (navíc, spousta hraček je původně prvorozeného, ovšem věkově už přísluší spíš dvojčatům - kdo má pak řešit, čí to vlastně je?), ani ochotná ten cirkus kočírovat... takhle jedu podle řevu (a on vždycky někdo z těch tří napráší, co se vlastně stalo...)
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    2 odpovědi
    INUSHKA: oky:)
    no, možná by ses divila, kolik je domácností, kde se na děti v jednom kuse pokřikuje a neustále vymezuje, na co všechno nesmí sahat atp.
    to, co popisuješ je "selský" rozum, taky tomu fandím víc..

    zrovna před pár dny, jsem byla postavena do situace, která mi teda byla krajně nepříjemná..
    a vznikla právě z doslovného dodržování montessori doporučení..

    jak byste řešili situaci, kdy si děti spolu hrají s hračkou (2 a 4) a to mladší má svoji hračku, se kterou si to starší zoufale přeje hrát.. vznikla tedy dohoda, že až si to mladší vyhraje, to starší si hračku půjčí..
    starší trpělivě čekalo a když hračku dostalo k hraní, mladší se rozhodla, že ji chce okamžitě zpět..
    rodiče řekli, je to její, vrať ji to.. (argumentovali tím, že děti do tří let se neumí dělit a nepobírá koncept sdílení, a oni tedy dítko budou podporovat, protože později ji poloha sdílení nebude dělat problém)
    s čímž souhlasím, když hračku zrovna nechce půjčit, tak nechce a je to v pořádku, ve chvíli, kdy ale vznikla dohoda, že až si vyhraje, bude mít hračku starší by to tak i mělo být?.. podle mého už je to bylo o hranicích a o tom, že děti jsou si rovny..
    mě je zase proti srsti upřednostňovat jedno mládě před druhým.. ačkoliv je mi montessori metodika sympatická, tak jsou chvíle, kdy fakt nevím..
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    2 odpovědi+2
    YEETKA: Ale jo, já asi rozumím, ale je mi prostě silně proti srsti tomu dávat nálepku "připravené prostředí". Podle mě je to, co popisujete, celkem normální domácnost s dětmi. Každý rozumný rodič se snad snaží domácnost dítěti přiměřeně přizpůsobit, aby se v ní orientovalo a mohlo být samostatné a té samostatnosti ho učit. Každý to dělá po svém, ale nějak to dělá každý. Přijde mi, že když se tomu začnou dávat ty nálepky, tak se z toho ztrácí to "po svém", už je z toho nějaká metodika nebo co. A na to já fakt nejsem. Stejně jako nechci nálepkovat dítě, nechci nálepkovat ani jeho výchovu.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: chápu jak to myslíš, ale to, co popisuješ jako "připravené" prostředí je spíš tvoje představa plynoucí z domněnek (neber si to osobně, jsem taková nešikovná, co se podobných popisů týče)
    ymladris to popsala celkem jasně a výstižně viz níže, po pečlivějším přečtení možná dojdeš k tomu, že "připravené" prostředí neznamená nic víc, než jen prostor, kde jde rozvíjet samostatnost a samostatné myšlení, protože když nejsou kindoši v chaosu a vědí, co kam patří, tak si většinu činností ošéfujou sami (včetně úklidu) a to je naplňuje pocitem bezpečí, sebevědomím ..
    vidím to na své čtyřleté dceři, dneska po sobě většinu hraček uklízí sama a s hrdostí mi oznamuje, že už to taky umí..
    máme doma zásuvky, poličky, kam nedosáhnu bez židle, ale jsem přesvědčena, že je potřeba jít dětem příkladem (zase záleží, čemu je chce člověk naučit a na čem mu záleží, aby děti ovládaly)
    takže prostě makám, věnuju se jim, a do toho je tu systematicky čisto.. je to i za cenu, že se mi někdy fakt už nechce, ale jdu do toho.. věřím, že až budou dospělé, budou tyhle podvědomý skilly využívat k tomu, že jim nebude dělat problém pracovat nejen v domácnosti systematicky, lehce a bez pocitu, že je to vopruz a že se to musí.. nemluvě o estetickém cítění..
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď+2
    Já mám na tohle asi trochu jiný pohled. Souhlasím s tím, že i dítěti by se mělo doma žít dobře, pohodlně a bezpečně. Taky se snažím mít domácnost uspořádanou tak, aby dítě mohlo dělat prakticky všechno, co zvládne. Ale nemám ráda trend vytváření zvláštních prostředí pro děti a přizpůsobování všeho dětem, jako by byly středem vesmíru. kritizuju to na celospolečenské úrovni, tak si to nebudu zavádět doma. V běžné domácnosti se prostě vyskytují elektrické zásuvky, volně odložené věci a poličky, na které ani já nedosáhnu bez židle. Myslím si, že pro moje dítě je daleko přínosnější, když se brzy naučí fungovat ve světě takovém, jaký je, aniž by mu ho někdo musel připravovat. Chápu, že dítě chce zkoumat, ale já si taky chci nechat telefon odložený na konferenčním stolku a vědět, že ho tam zas najdu. Nechci pro nože šplhat po židlích do nejvyšších polic. Něco dítěti klidně přizpůsobím, ale v mnoha věcech prostě radši dítě tím několikerým "ne ne ne" naučím, že na některé věci se nesahá nebo mu vysvětlím, JAK se na ně sahá, aby si neublížilo. Já si to totiž doma můžu takhle uspořádat, ale pak přijdeme kamkoliv na návštěvu (i třeba k babičce), do restaurace nebo kamkoliv jinam a najednou to připravené prostředí nebude a dítě co? Najednou mu budu muset rvát z ruky hostitelův telefon? Nebo chtít po hostiteli, aby si ho někam uklidil? Nebo jak to potom funguje?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam