INUSHKA: poznávám svět pískovišť a hřišť poměrně čerstvě a je to fascinující svět. Třeba na tom, kam chodíme nejvíc, se i větší dražší věci berou bez ptaní. Jednou jsem se takhle snažila vypátrat majitele balonu, než si ho Zorka uzme a dotyčná maminka pak vypadala dost překvapeně, když jsem se jí ptala, jestli si ho můžem půjčit. A takhle se tam občas válí i odrážedla a pod. A děti si to půjčují, jak je napadne. Už jsem rezignovala a když si něco takovýho Zorka bere, aspoň jí říkám, že to není naše, že si to jen půjčuje a bude to muset vrátit. (Obvykle jí to teda přestane bavit dřív, než se majitel přihlásí, takže není co řešit). Ne že by to mělo efekt, zjevně je v období "co je moje, je moje, a co je tvoje je taky moje". Trpím, ale dvě maminky mě uklidnily, že jejich děti to v podobném věku měly taky. Jednou takhle obsadila holčičce koloběžku, zatímco ta ji normálně držela, když si holčička chtěla vzít náš kyblík, Zorka jí ho vyrvala a i s kyblíkem si zas stoupla na koloběžku. Většinu času byla Zorka dost hysterická. Snažila jsem se jí to nějak klidně vysvětlovat, zcela marně, až pak najednou, po něčem, co jsem řekla, povolila a jednu z těch věcí pustila. Až manžel, když jsem mu to vyprávěla, mě upozornil, že zřejmě zafungovalo slovo "vyber", které zná, když jí dáváme vybrat oblečení/svačinu.
Tyhle situace teda třeba fakt moc nevím, jak řešit, v tomhle věku.

(Ted u našich na hřišti jsem třeba zrovna trvala na tom, že si Honzíkovo kolo nepůjčíme, dokud se nezeptá. Těžko říct, jestli chápala, co po ni chci, přišlo mi, že i jo, ale odmítala to respektovat, tak kolo nebylo. Sice to furt zkoušela a tahala mě za ruku k tomu kolu, ale nevztekala se, když jsem opakovala, že bez zeptání ne. Ale na tom kole by bývala potřebovala něčí asistenci a věděla to, na odrážedlo na hřišti prostě rovnou sama nasedne, než k ní dojdu).

YMLADRIS: Nevím, jestli vůbec existuje nějaká norma. Myslím to spíš tak, že víceméně každý příčetný rodič to připravené prostředí NĚJAKÝM způsobem, o kterém je přesvědčený, že je správný, vhodný, nejlepší... vytváří. Někdo dá dítěti do kuchyně vlastní nízký regál, někdo stoličku k lince a někdo schová nože do šuplíku s pojistkou, protože je přesvědčen, že dítěti patří nůž do ruky nejdřív v první třídě. Všichni to prostředí pro dítě nějakým způsobem připravili, jen každý vychází z jiných přesvědčení a většina jich to dělá prostě intuitivně nebo tak, jak znají z vlastní rodiny.

YEETKA: jo no ja mam totiz ted podobne trochu potize, ze mam urcity nazor na to jak se ma cosi resit (kdyz batole vyrve erarni hracku, tak ji vratit te obeti), a jsem nastvana na rodice kteri to citi jinak a rozvijim spor :) takze to pisu spis sobe

YMLADRIS: díky za vhled, tohle by mohlo v budoucnu fungovat..
jen cítím potřebu dodat, že mi nepřijde jako bych rozvíjela spor.. prostě to tu řeším, protože sama nevím jak se k tomu do budoucna postavit, takže jsem vděčná za reflexi..

INUSHKA: samotnou by mne zajimalo, co je ohledne pripraveneho prostredi norma v nasi kulture (jak pises ze kazdy rozumny clovek prece...)

jinak rozumim, jak to myslis. znam plno lidi, pro ktere je jakakoliv pojmenovane rodicovani (treba montessori) z principu neduveryhodne. metodika = zabiji autenticitu, nebo tak.
ja to mam jinak, metody jsou pro mne zpusob jak muj prirozeny chaos usporadat do nejakych funkcnich celku a TIMPADEM si uvolnit ruce k prozivani nejake prijemne autenticity.
bez metod jen zmatene nasleduju spousty ruznych moznosti a variant a nejsem v tom vlastne vubec svobodna, spis zahlcena tim tekanim.

vsechno jsou to jen nastroje (monte, respekt, liny rodic, ...) jak jit decku vstric. Zalezi na konkretnim decku, v cem kvete a v cem spis ne

YEETKA: Montessori fakt tvrdí, že děti se do 3 let neumí dělit a nechápou sdílení? Tak s tím teda z vlastní zkušenosti hrubě nesouhlasím. Jiná otázka je, jestli to dvouleté dítě chápe tu dohodu, jestli to pro něj není příliš abstraktní a v čase vzdálené.

KEIKIN: Já tohle často řeším na pískobišti a taky vlastně nevím, co je správně. Velké drahé věci typu odrážedlo nebo kočárek s panenkou striktně nepovoluju brát bez svolení majitele. Stejně tak drobné věci, u kterých je majitel zřejmý a má je u sebe - tam se ptáme a odpověď respektujeme. Případně nabízíme výměnou půjčení nějaké naší hračky. Volně pohozené bezprizorní bábovky, jejichž majitel je kdoví kde, ovšem klidně dovolím půjčit, jen trvám na tom, aby je dcera neodnášela pryč z vymezeného prostoru a ihned vrátila, když si o ně majitel přijde říct. Stejně přistupuju i k našemu majetku, když si s tím, M. zrovna nehraje, ať si to pro mě za mě kdokoliv půjčí, jen musí vrátit, chceme-li to zpět. Co jsem tak odpozorovala, tak to podobně na pískobištích v okolí dělá většina rodičů.
A pak se samozřejmě najdou drzé exempláře, které při odchodu posbírají do kyblíku všechny lopatky, co se na písku válí, a pak se ještě s Malvínou přetahují, když si z toho kyblíku přijde vymdat tu svoji. A to prosím byla maminka, ne dítě. Koeexistovat zcela bezkonfliktně ve společnosti, kde každý má jiné hodnoty, jiné normy a jiný přístup k výchově podle mě nejde.

YEETKA: aha, já nepochopila, že jde o děti ze dvou rodin... tak to je pak daleko stravitelnější situace! Že u jiných lidí to funguje jinak... než kdyby se takhle chovali k sourozencům.

ale taky mi to přijde přes čáru.

YEETKA: právě proto, jsme té naší starší vysvětlili, že to bohužel tak někdy je, že dohoda neplatí (proto to přirovnání o "ne vždy spravedlivém světě")

TRISSIE: no jde o dítě přátel a naše dítě..
když jejich olčička u nich nechce půjčit hračku, nemusí, je to v pořádku.. u nás zrovna tak, já se teda snažím vysvětlovat, že pokud si zrovna s hračkou nehraje, je přece v pohodě ji půjčit..
v dané situaci byla právě naše starší navzdory uzavřené dohodě nucena pochopit, že prostě hračku musí okamžitě odevzdat..
a to právě už nepovažuju za něco, co patří do naplnění potřeb mladší holčičky, ale za problém s dodržování hranic..
KEIKIN: když některé mládě půjčit hračku nechce, nemělo by se do toho nutit, oni to fakt do toho třetího roku vůbec nepobírají, je to dost abstraktní.. na druhou stranu naše 19 měsíční holčička, to zdá se většinou pobírá (prosím, půjč, je smutný/á) takže čert se v tom vyznej..

A jak třeba řešíte situace na plovárně v brouzdáku (tyhle situace nemám rád)? Půjčování cizích hraček - ptát se děcka, jestli si může půjčit a když ne , tak striktně dodržovat ? Nebo se domluvit s rodičem a nechat, je ať si to pořeší mezi sebou ? Já to tak nějak dycky různě kombinuju, ale rád bych měl jasno, jak je to vlastně správně...

YEETKA:
Asi bych se to taky snažila starší vysvětlit.

MARKYSHA:
BEBERA: no a to je právě to, co se snažím v sobě srovnat..
je v pořádku podpořit tu mladší v rámci jejích potřeb, rodiče i holčičku mám fakt moc ráda, jsou to blízcí lidé..
jak podobnou situaci posunout do roviny respektu a vyrovnanosti, tak aby se vyhovělo oběma dětem..
muž navrhl, té starší vysvětlit, že svět prostě není vždycky spravedlivý místo, a je dobrý dostávat i takové "lekce"..

YEETKA: Souhlasím s tebou, spíš bych zasáhla ve prospěch starší, ale když měli rodiče mladší jiný názor, tak je to fakt těžký.

YEETKA: mně to taky nepřijde fér vůči staršímu dítěti.

MARKYSHA: ta mladší, jejíž hračka byla neplakala, ve chvíli, kdy se starší dočkala, tak se mladší rozhodla, že hračku chce zpět (což je reakce, která je v pořádku, daná věkem a potřebami)
rodiče zareagovali tak, že i když byla nějaká dohoda, má naše straší hračku vrátit, protože oni svou dcerku chtějí podpořit do maxima (na základě montessori doporučení, že děcka se do tří let dělit neumí, nechápou sdílení a tak je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat podpora v potřebě bezprostředně vlastnit/potřeba se naplní, jde se dál a po čase se naučí sdílet)
což je taky bezva..
no jo, co ale to druhý děcko? není to prostě fakt spíš o hranicích?

YEETKA:
Na dohodě bych trvala i v případě mladší, i když u nás kdyby Alenka začala plakat, tak jí to dá sám, i jinému dítěti, on od malička nesnese někoho vidět brečet, i když ho předtím naštvou.

MARKYSHA: jak jsem psala, to, že děcka nechtějí půjčovat své hračky je v pořádku, když nechce půjčit, nepůjčí..
řeším, zda to platí i v případě dohody..
rodiče mladší holčičky byli opodál, u té dohody jsem byla s holkama sama, starší trpělivě čekala.. nevím zda dohoda, se dá považovat za slib, prostě je to něco s čím souhlasí všichni zúčastnění..
to o co mi jde je spíš to, zda je v pořádku následovat nějaká metodická doporučení a při tom se socializovat bez konfliktně..

YEETKA: Především to staršímu neměli slibovat, já respektuju vlastnictví hračky i neochotu půjčit a nechávám to na nich, jestli si to pujčí a oni se oba dělí, i ta Alenka, které nebyly dva. Ale někdy to holt jeden z nich nepůjčí a je to jeho právo, nepletu se do toho.