INUSHKA: poznávám svět pískovišť a hřišť poměrně čerstvě a je to fascinující svět. Třeba na tom, kam chodíme nejvíc, se i větší dražší věci berou bez ptaní. Jednou jsem se takhle snažila vypátrat majitele balonu, než si ho Zorka uzme a dotyčná maminka pak vypadala dost překvapeně, když jsem se jí ptala, jestli si ho můžem půjčit. A takhle se tam občas válí i odrážedla a pod. A děti si to půjčují, jak je napadne. Už jsem rezignovala a když si něco takovýho Zorka bere, aspoň jí říkám, že to není naše, že si to jen půjčuje a bude to muset vrátit. (Obvykle jí to teda přestane bavit dřív, než se majitel přihlásí, takže není co řešit). Ne že by to mělo efekt, zjevně je v období "co je moje, je moje, a co je tvoje je taky moje". Trpím, ale dvě maminky mě uklidnily, že jejich děti to v podobném věku měly taky. Jednou takhle obsadila holčičce koloběžku, zatímco ta ji normálně držela, když si holčička chtěla vzít náš kyblík, Zorka jí ho vyrvala a i s kyblíkem si zas stoupla na koloběžku. Většinu času byla Zorka dost hysterická. Snažila jsem se jí to nějak klidně vysvětlovat, zcela marně, až pak najednou, po něčem, co jsem řekla, povolila a jednu z těch věcí pustila. Až manžel, když jsem mu to vyprávěla, mě upozornil, že zřejmě zafungovalo slovo "vyber", které zná, když jí dáváme vybrat oblečení/svačinu.
Tyhle situace teda třeba fakt moc nevím, jak řešit, v tomhle věku.

(Ted u našich na hřišti jsem třeba zrovna trvala na tom, že si Honzíkovo kolo nepůjčíme, dokud se nezeptá. Těžko říct, jestli chápala, co po ni chci, přišlo mi, že i jo, ale odmítala to respektovat, tak kolo nebylo. Sice to furt zkoušela a tahala mě za ruku k tomu kolu, ale nevztekala se, když jsem opakovala, že bez zeptání ne. Ale na tom kole by bývala potřebovala něčí asistenci a věděla to, na odrážedlo na hřišti prostě rovnou sama nasedne, než k ní dojdu).

YEETKA: Montessori fakt tvrdí, že děti se do 3 let neumí dělit a nechápou sdílení? Tak s tím teda z vlastní zkušenosti hrubě nesouhlasím. Jiná otázka je, jestli to dvouleté dítě chápe tu dohodu, jestli to pro něj není příliš abstraktní a v čase vzdálené.

KEIKIN: Já tohle často řeším na pískobišti a taky vlastně nevím, co je správně. Velké drahé věci typu odrážedlo nebo kočárek s panenkou striktně nepovoluju brát bez svolení majitele. Stejně tak drobné věci, u kterých je majitel zřejmý a má je u sebe - tam se ptáme a odpověď respektujeme. Případně nabízíme výměnou půjčení nějaké naší hračky. Volně pohozené bezprizorní bábovky, jejichž majitel je kdoví kde, ovšem klidně dovolím půjčit, jen trvám na tom, aby je dcera neodnášela pryč z vymezeného prostoru a ihned vrátila, když si o ně majitel přijde říct. Stejně přistupuju i k našemu majetku, když si s tím, M. zrovna nehraje, ať si to pro mě za mě kdokoliv půjčí, jen musí vrátit, chceme-li to zpět. Co jsem tak odpozorovala, tak to podobně na pískobištích v okolí dělá většina rodičů.
A pak se samozřejmě najdou drzé exempláře, které při odchodu posbírají do kyblíku všechny lopatky, co se na písku válí, a pak se ještě s Malvínou přetahují, když si z toho kyblíku přijde vymdat tu svoji. A to prosím byla maminka, ne dítě. Koeexistovat zcela bezkonfliktně ve společnosti, kde každý má jiné hodnoty, jiné normy a jiný přístup k výchově podle mě nejde.

YEETKA: aha, já nepochopila, že jde o děti ze dvou rodin... tak to je pak daleko stravitelnější situace! Že u jiných lidí to funguje jinak... než kdyby se takhle chovali k sourozencům.

ale taky mi to přijde přes čáru.

YEETKA: právě proto, jsme té naší starší vysvětlili, že to bohužel tak někdy je, že dohoda neplatí (proto to přirovnání o "ne vždy spravedlivém světě")

TRISSIE: no jde o dítě přátel a naše dítě..
když jejich olčička u nich nechce půjčit hračku, nemusí, je to v pořádku.. u nás zrovna tak, já se teda snažím vysvětlovat, že pokud si zrovna s hračkou nehraje, je přece v pohodě ji půjčit..
v dané situaci byla právě naše starší navzdory uzavřené dohodě nucena pochopit, že prostě hračku musí okamžitě odevzdat..
a to právě už nepovažuju za něco, co patří do naplnění potřeb mladší holčičky, ale za problém s dodržování hranic..
KEIKIN: když některé mládě půjčit hračku nechce, nemělo by se do toho nutit, oni to fakt do toho třetího roku vůbec nepobírají, je to dost abstraktní.. na druhou stranu naše 19 měsíční holčička, to zdá se většinou pobírá (prosím, půjč, je smutný/á) takže čert se v tom vyznej..

A jak třeba řešíte situace na plovárně v brouzdáku (tyhle situace nemám rád)? Půjčování cizích hraček - ptát se děcka, jestli si může půjčit a když ne , tak striktně dodržovat ? Nebo se domluvit s rodičem a nechat, je ať si to pořeší mezi sebou ? Já to tak nějak dycky různě kombinuju, ale rád bych měl jasno, jak je to vlastně správně...

YEETKA:
Asi bych se to taky snažila starší vysvětlit.

MARKYSHA:
BEBERA: no a to je právě to, co se snažím v sobě srovnat..
je v pořádku podpořit tu mladší v rámci jejích potřeb, rodiče i holčičku mám fakt moc ráda, jsou to blízcí lidé..
jak podobnou situaci posunout do roviny respektu a vyrovnanosti, tak aby se vyhovělo oběma dětem..
muž navrhl, té starší vysvětlit, že svět prostě není vždycky spravedlivý místo, a je dobrý dostávat i takové "lekce"..

YEETKA: Souhlasím s tebou, spíš bych zasáhla ve prospěch starší, ale když měli rodiče mladší jiný názor, tak je to fakt těžký.

YEETKA: mně to taky nepřijde fér vůči staršímu dítěti.

MARKYSHA: ta mladší, jejíž hračka byla neplakala, ve chvíli, kdy se starší dočkala, tak se mladší rozhodla, že hračku chce zpět (což je reakce, která je v pořádku, daná věkem a potřebami)
rodiče zareagovali tak, že i když byla nějaká dohoda, má naše straší hračku vrátit, protože oni svou dcerku chtějí podpořit do maxima (na základě montessori doporučení, že děcka se do tří let dělit neumí, nechápou sdílení a tak je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat podpora v potřebě bezprostředně vlastnit/potřeba se naplní, jde se dál a po čase se naučí sdílet)
což je taky bezva..
no jo, co ale to druhý děcko? není to prostě fakt spíš o hranicích?

YEETKA:
Na dohodě bych trvala i v případě mladší, i když u nás kdyby Alenka začala plakat, tak jí to dá sám, i jinému dítěti, on od malička nesnese někoho vidět brečet, i když ho předtím naštvou.

MARKYSHA: jak jsem psala, to, že děcka nechtějí půjčovat své hračky je v pořádku, když nechce půjčit, nepůjčí..
řeším, zda to platí i v případě dohody..
rodiče mladší holčičky byli opodál, u té dohody jsem byla s holkama sama, starší trpělivě čekala.. nevím zda dohoda, se dá považovat za slib, prostě je to něco s čím souhlasí všichni zúčastnění..
to o co mi jde je spíš to, zda je v pořádku následovat nějaká metodická doporučení a při tom se socializovat bez konfliktně..

YEETKA: Především to staršímu neměli slibovat, já respektuju vlastnictví hračky i neochotu půjčit a nechávám to na nich, jestli si to pujčí a oni se oba dělí, i ta Alenka, které nebyly dva. Ale někdy to holt jeden z nich nepůjčí a je to jeho právo, nepletu se do toho.

TRISSIE: jj, u nás to taky tak funguje (19 měsíců a 4 roky), dokonce když jedna vidí, že ta druhá je z toho fakt moc smutná, tak se hračky ojediněle dobrovolně vzdávají ve prospěch té druhé..
tohle byl případ, který se nám stal s přáteli, rodiči holčičky (2 a pár měsíců), kdy právě na základě toho, že své dítě podpoří v znovu držení hračky (koncept o nezralosti na sdílení a naplnění potřeby) bylo rozhodnuto ve prospěch mladší..
ačkoliv tam před tím mezi holkama proběhla dohoda, i když si nejsem zpětně jistá, zda kývání hlavou ze strany té menší znamenalo porozumění dohody:D

MARKYSHA: No tak pes, tos měla říct hned :-) Pamatuju, kolik bordelu nadělaj kočky (v mém rodném domě jich vždy bylo aspoň 5). Tady v novém bytě ještě stále občas nacházím nějaké chlupy po nějakém zvířeti bývalých majitelů, a to ačkoliv jsme to tu před nastěhováním pořádně vydrhli.

YEETKA: se třemi dětmi (3r10m a 2x 2r2m) jsme zavedli pravidlo "kdo má, ten má" - tedy kdo si konkrétní hračku uloví, ten je oprávněný držitel (a jeho držba bude rodiči chráněná v případě konfliktu). Je možné hračku vyměnit za jinou, je možné poprosit o její uvolnění, případně je možné zmocnit se odložené - jakmile přejde držení těmito povolenými způsoby, budeme chránit zase nového držitele. Případně jsme ještě ochotní se přimluvit u držitele, aby předal, že to druhé dítě moc chce, ale je to na rozhodnutí držitele.
Jediná výjimka je malé množství vysoce osobních hraček (mazlideky, usínáčci) - ty se buď neberou vůbec nebo vrací na první požádání bez diskuse.

Já si fakt nejsem schopná ani pamatovat, co je čí (navíc, spousta hraček je původně prvorozeného, ovšem věkově už přísluší spíš dvojčatům - kdo má pak řešit, čí to vlastně je?), ani ochotná ten cirkus kočírovat... takhle jedu podle řevu (a on vždycky někdo z těch tří napráší, co se vlastně stalo...)

INUSHKA: oky:)
no, možná by ses divila, kolik je domácností, kde se na děti v jednom kuse pokřikuje a neustále vymezuje, na co všechno nesmí sahat atp.
to, co popisuješ je "selský" rozum, taky tomu fandím víc..

zrovna před pár dny, jsem byla postavena do situace, která mi teda byla krajně nepříjemná..
a vznikla právě z doslovného dodržování montessori doporučení..

jak byste řešili situaci, kdy si děti spolu hrají s hračkou (2 a 4) a to mladší má svoji hračku, se kterou si to starší zoufale přeje hrát.. vznikla tedy dohoda, že až si to mladší vyhraje, to starší si hračku půjčí..
starší trpělivě čekalo a když hračku dostalo k hraní, mladší se rozhodla, že ji chce okamžitě zpět..
rodiče řekli, je to její, vrať ji to.. (argumentovali tím, že děti do tří let se neumí dělit a nepobírá koncept sdílení, a oni tedy dítko budou podporovat, protože později ji poloha sdílení nebude dělat problém)
s čímž souhlasím, když hračku zrovna nechce půjčit, tak nechce a je to v pořádku, ve chvíli, kdy ale vznikla dohoda, že až si vyhraje, bude mít hračku starší by to tak i mělo být?.. podle mého už je to bylo o hranicích a o tom, že děti jsou si rovny..
mě je zase proti srsti upřednostňovat jedno mládě před druhým.. ačkoliv je mi montessori metodika sympatická, tak jsou chvíle, kdy fakt nevím..

INUSHKA: chápu jak to myslíš, ale to, co popisuješ jako "připravené" prostředí je spíš tvoje představa plynoucí z domněnek (neber si to osobně, jsem taková nešikovná, co se podobných popisů týče)
ymladris to popsala celkem jasně a výstižně viz níže, po pečlivějším přečtení možná dojdeš k tomu, že "připravené" prostředí neznamená nic víc, než jen prostor, kde jde rozvíjet samostatnost a samostatné myšlení, protože když nejsou kindoši v chaosu a vědí, co kam patří, tak si většinu činností ošéfujou sami (včetně úklidu) a to je naplňuje pocitem bezpečí, sebevědomím ..
vidím to na své čtyřleté dceři, dneska po sobě většinu hraček uklízí sama a s hrdostí mi oznamuje, že už to taky umí..
máme doma zásuvky, poličky, kam nedosáhnu bez židle, ale jsem přesvědčena, že je potřeba jít dětem příkladem (zase záleží, čemu je chce člověk naučit a na čem mu záleží, aby děti ovládaly)
takže prostě makám, věnuju se jim, a do toho je tu systematicky čisto.. je to i za cenu, že se mi někdy fakt už nechce, ale jdu do toho.. věřím, že až budou dospělé, budou tyhle podvědomý skilly využívat k tomu, že jim nebude dělat problém pracovat nejen v domácnosti systematicky, lehce a bez pocitu, že je to vopruz a že se to musí.. nemluvě o estetickém cítění..