• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    https://www.facebook.com/groups/1647982515418226/

    nova skupina o pripravernerm prostredi doma - nabytek atd
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    YMLADRIS: já mám odzkoušenou podobnou věc. KDyž uspávám dítě, tak se mi ho podaří uspat ve chvíli, kdy já sám začínám usínat (resp. propadat se do spánku) A to možná souvisí s tím dechem, že ve spánku (při usínání) je dech klidnější...
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YMLADRIS: Jo! Ozkoušeno,) Viktor usíná u prsa a mám vypozorováno, že jakmile dýchám rychleji (jsem rozhozená/na něco natěšená atp.), neusne nikdy. Takže se vždycky soustředím na klidný, hluboký dech - výdech 2x delší než nádech (z jógy) a funguje to neuvěřitelně...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ted na mne vypadlo na quore - 1600 lidi olajkovalo metodu, ze deti se zklidnuji s klidnym dychanim rodice..

    From the time they are born, babies (and even older kids) come hard-wired with the instinct to mimic their caregiver's breathing patterns.

    I was taught this as a teenage nanny a bazillion years ago, and it has helped me soothe dozens upon dozens of upset kids over the years. This is such an incredibly useful fact, I don't know why more people are not taught how to make use of it.

    When you have a fussy baby that won't settle down and go to sleep already, try laying down next to her for 5 minutes and consciously deep breathing, nice and slow. She can't help but copy your slow, deep breaths, which will put her right to sleep.

    If you have a toddler who is in the middle of an epic temper tantrum, get as close as possible and while you're talking in a nice soothing voice, breathe real nice and deep and slow. Your toddler will, too. Tantrum: handled.

    If you have an older child who is sensitive, spectrumy, or overstimulated and who can't get themselves calmed down, talk to them while deep breathing. Even big kids instinctively mimic your breathing and this is an easy way to help them slide out of their frustration cycle.

    The corollary to this, of course, is that if your child is having a tantrum or is misbehaving and you get angry and start to yell, your blood pressure rises, and you start breathing hard and fast because you're upset? Your child is not going

    What are some lesser-known parenting techniques that are highly effective? - Quora
    http://www.quora.com/What-are-some-lesser-known-parenting-techniques-that-are-highly-effective


    YEETKA
    YEETKA --- ---
    KEIKIN: jj, docela rozumím tomu, co tím myslíš..
    svým dětem vysvětluju, že není třeba prkotin, že jeden kalíšek je taky bezva..
    většinou ani super hračky neřeší..
    to, co popisuješ je ale opačný extrém onoho přístupu stát děcku za zadkem a neustále mu ve všem pomáhat a podporovat je i v situaci,kdy to fakt není třeba..
    ve chvíli, kdy vidím, že si se situací neví rady, nebo nemá dostatečný skill k tomu bezkonfliktně to vyřešit, přicházím na pomoc ..
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: No a co se stalo s tim traktorem jako? To mají nosit na koupaliště jen totéž uniformí vybavení, co ostatní? Aby náhodou nepokoušeli cizí děti :-) ?
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: No a kam by tak ten traktor měli brát? Doma v garáži je dítěti asi k ničemu.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: jj trefilas, je to můj problém a vím to. Nechám situaci plynout a neřeším vysvětlování dětem, že tohle tak a tohle tak....
    Nechci se nikoho dotknout, jen mám nepříjemnou zkušenost s rodinkou co vzala synkovi k vodě velký traktor.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: já nevím, já docela dost hraček sebou tahám, i relativně dražších, ale rozhodně to není kvůli tomu, abych se "ukazovala", ale když tam nejsou děti, aby si měl s čím hrát a nemáme problém věci půjčit.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: Nojo, tak ale to je tvůj problém, to musíš dětem vysvětlit, že to prostě nelze brát, ať se jim to líbí sebevíc. To budou mít ve světě pořád, stále jsou všude nějaká láladla, kupte tohle, kupte tamto, budete šťastni :-)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: Fakt si myslíš, že to ti rodičedělají proto, aby cosi ukázali, a ne proto, že dítě má tu hračku prostě rádo, chce si s ní hrát a když mu ji vzít odmítnou, tak třeba ztropí vzteklou scénu.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: úplně nesnáším, když tam nějaký rodič veme dítěti nějakou "hodnotnou" větší hračku. Takovou kterou nikdo nemá. Asi aby ukázali, že na to mají. Pak to chtějí všichni....Ani neuvěříš co všechno (hračky) jsou schopni rodiče brát děckám k vodě.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: Nevim, na koupaliště zas tak nechodíme, ale tam bych asi dceři nic moc brát nedovolila (na dece nebo poblíž deky), stejně tak i bazénu, asi si to tam někdo odložil. Pískoviště je přeci jen něco jiného, tam přijde pět rodičů, všichni tam na plac 3x3m vysypou tašku s bábovičkami, tak tam si to ty děti popůjčují. Jo, je to pruda to vysvětlovat, ale nese to své ovoce.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: jenže dítě nepozná, kde končí výsostné území. Deky jsou hned u brouzdáku. A právě proto je to pro mně pruda, protože musím být furt ve střehu a hlídat, jestli někde něco nebere. Naše děcka jsou hodně vlezlé, nemají problém jít k cizím dětem na cizí deku a hrát se s nima.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: Tak v brouzdališti bych to brala podobně jako na tom pískovišti - co se válí bezprizorní, je možno si půjčit, ale neodnášet. Už proto, že v brouzdalištích často bývají i erární hračky a člivěk to prostě nemá jak rozlišit. Deka rozložená u bazénu mi naopak přijde jako výsostné území jejího majitele a co leží na ní nebo kolem ní bych v žádném případě nepovolila brát a odnášet bez domluvy.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: Nejhorší ale je zjistit komu daná věc patří. Třeba u toho bazénu jsou různé deky u kterých nikdo není s hračkama, u vody jsou hračky apod. Takže ptaní a čekání na odpověď není možné. A jak jednou povolíš (necháš vzít cizí hračku) tak to děcko pak jde a pujčuje si kde co. A těžko se pak řeší situačka kdy přijde majitel hračky a dožaduje se vrácení. Tak už sebou raději nosím více vlastních hraček a nabízím kompenzaci :- )Navíc se často stává, že musím hlídat tři děti, tedy spíše to nejmenší a ty zbylé tak nějak sleduji z dálky.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    díky :)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SEBIEN: já to řešila skoro stejně jako
    TORUVIEL: :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SEBIEN: Dcera byla taky taková (to je ten věk 1,5-2,5 roku). Nechtěla půjčovat, brečela, když jí někdo něco vzal a tak. Co si tak vzpomínám, řešila jsem to tak, že když věci nechtěla půjčovat, říkala jsem jí, že nemusí, že je to ok. Trochu jsem jí dělala tlumočníka ostatním dětem (jako "Baruška ti to holt nechce půjčit", nebo naopak, "to si Baru nemůžeš půjčit, když si to kluk nepřeje"). A snažila jsem se ji vést k tomu, aby se sama ptala a čekala na odpověď (nejdřív jen ukazováním, ona začala mluvit později). Pak jsem jí vždycky před návštěvou hřiště dokola vysvětlovala, že je hezké si věci půjčovat, aby sis mohla hrát s dětmi společně. Že když nepůjčí, tak sice bude mít všechny hračky jen pro sebe, ale nikdo se k ní nepřidá ke hře (to mi přijde jako prostý fakt). Ale že je to samozřejmě na ní, jak se rozhodne, že nemusí půjčovat nic. Na to ona začala slyšet někdy po tom 2,5 roce, kdy začínala více interagovat s ostatními dětmi (a nehrála si jen sama, jak to malé děti dělají). Vedla jsem ji k tomu, aby se ptala a když dostala zápornou odpověď, aby to respektovala. Aby sice půjčovala, ale ne všechno, jen něco (třeba ať půjčí to, s čím si zrovna nehraje). Teď už je to naprosto v pohodě, už nemusím do "bábovičkových sporů" zasahovat vůbec, hezky se zeptá, poprosí, poděkuje, o hračky se už nerve...Ale teda jednu dobu mě chození na hřiště moc nebavilo, to musel člověk stále řešit tyhle situace :-)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    SEBIEN: a jak by to mělo být ideálně ? Tedy jak by rodiče měli reagovat ? Možná učit děti vyvážit principy "starat se o svoje věci" a "sdílet hodnoty". Možná by se dala vymyslet nějaká hra, která na tohle děti připraví. Já jsem teď malou Aničku naučil říkat "Na" (s podáním) a "Dej (s nataženou rukou)". Takže mi podává její aktuální předmět zájmu a já jí ho pak zase vrací. Má důvěru, že když ji to vemu, tak se jí to vrátí :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam