KOTENCE: Já tě naprosto chápu, taky mám problém tchánům něco takhle říkat. Tchán je typ, který má patent na rozum ve všech oblastech života, vesmíru a vůbec, takže jeho se snažit o čemkoliv "poučovat" nebo mu něco vysvětlovat je úplně zbytečné. Tchýně je zase pro změnu "z gruntu hodná ženská", která to přece myslí se všemi dobře a když jí člověk, byť i velmi opatrně a uctivě, dá najevo, že by si něco představoval jinak, tak je z toho špatná a ještě půl dne se pořád dokola omlouvá. To je pak taky těžké se nějak ozývat.
Takže jak jsem psala níže, snažím se působit spíš příkladem v naději, že když jim ukážu funkční metody (třeba na to uklidňování), tak nebudou mít potřebu vymýšlet nějaké vlastní a prostě to udělají stejně. Ve většině případů to funguje. Tchýně je navíc zvyklá od švagrové, která je ve věcech týkajících se jejího syna, velmi striktní, že přes to, co chce maminka, nejede vlak. Takže občas vidím, že s některými mými metodami nebo rozhodnutími nesouhlasí, ale respektuje je. Naposledy to takhle i přímo řekla manželově tetě, která se divila, že Malvína chodí po domě bosa - že jí se to taky nelíbí, ale mamince to nevadí a podporuje to, tak ona do toho nekecá. Tohle je přístup, který teda velmi oceňuju.
Se svými rodiči to mám trochu jednodušší v tom, že se na velké části těch respektujícíh výchovných metod shodneme. Svojí mámě dokážu tak nějak přirozeně říct "osvědčilo se mi to a to" nebo "Malvína je zvyklá takhle" a ona to bez problému bere. S tátou občas trochu narážím, on má asi někdy pocit, že jsem na M. moc měkká a má tendenci se urážet, když s ním v něčem nesouhlasím a nechci se řídit jeho dobře míněnými radami. Ale žádná tragodie to není. Více méně máme asi na oboje (pra)rodiče docela štěstí, nikdo z nich děti nemlátí, nezesměšňuje, necpe pod ledovou sprchu... takže jsem schopná to brát tak, že lidi jsou různí a dítěti prospěje, když se setká s různými přístupy a způsoby chování.