SINSEMILLA: tak nemuselo by to bejt latinsky, ale me treba penis prijde lepsi nez pohlavni ud... Pochva nebo vagina je asi jedno, jenze to zase neni ta vulva, kterou potrebuju oznacit. Cesky "zenske vnejsi pohlavni organy"? Ted mi wiki poradila luno, coz je docela hezky, ale taky mi to prijde trochu neohrabany...
Ja nevim, proc by detem melo delat problem rikat treba penis. Naopak si nedovedu predstavit, ze vetsi kluk rika pindik...
Mimochodem odbornici doporucuji pouzivat spravny nazvy.

INUSHKA: U nás taktéž. Mám kluky, takže používáme pindík, ale když jsem se teď zamyslela, došlo mi, že mít holku, taky bych u toho nejspíš zůstala, i když mi to nikdy nepřišlo ideální.

Podědili jsme knihu od Kateřiny Janouchové - Jak jsem přišel na svět, kde je všechno celkem pěkně popsané, ale tatínek má kolíček a maminka štěrbinku. Musím se přiznat, že tohle "názvosloví" mi moc přes pusu nejde a používám normálně penis a pochva.

SANCHA: Moje máma říkala kočička, vlastně mi to přijde hezký, ale já používím pipina

SANCHA: Máme pipinku a piňdoura nebo pindíka.

SANCHA: U nás jako u ANNAWA :-)

SANCHA: Já když jsem byla malá, tak se u nás doma říkalo "prcinka". Měla jsem za to, že se mi to nelíbí a že budu vymýšlet něco jiného, ale když začalo být potřeba o tom s Malvínou nějak mluvit, tak jsem zcela automaticky najela na tohle pojmenování. Prostě to mám z dětství zažité a nakonec mi z možných variant zní nejlíp.

KOTENCE: A ještě je teda ve hře pochva a vagína, ale to zase neni přesně ta část, která je vidět a je potřeba jí třeba umejt... Trochu mě to štve, nechci mít dítě exota, co má místo pipinky vulvu, ale zase nevim, proč tomu říkat jinak, než se to jmenuje. Ostatní části těla pojmenováváme normálně a nic speciálního nevymejšlíme. Tohle pipinkování a lulinkování pochází imho stejně ze studu rodičů...

SANCHA: ježiš dík za dotaz! Zrovna to řeším a nakonec mi nejlepší příjde vulva. Penisu říkáme penis, tak to k tomu patří... Je to trochu nezvyk, protože to tak nenazývají ani dospělý ženský, ale aspoň je to tak správně. Naše máma říkala buchta/ička a já to taky občas použiju, ale je mi to proti srsti.

SANCHA: Mám dvouměsíční dcerku tak to řeším

My jsme se s mojí matkou třeba několikrát chytly, kvůli přístupu k dítěti (celkem prkotiny, ale já v tu chvíli cítila, že ona přeskakuje na starou roli matky a to mě dráždilo, tak jsem bouchla). A kupodivu to pomohlo, ona už si dává větší pozor. U tchýně taktéž, musela jsem se hodně vymezit, ta mě učí asertivitě ještě víc, to je hodně problematický vztah, ona ráda všem a do všeho mluví apod. První rok jsem to moc nezvládala a spíš to přenášela na muže, ten je ale téměř zcela neschopný jí oponovat (spíš jako rezignoval), tak jsem musela začít sama. Hádat se s ní nechci, tak musim asertivně a neoblomně. Ale je to dobrá škola :-)

LYDI: Jo, to znám, jak ze strany mé matky, tak ze strany tchýně.

ARGANNAH: jo taky mi to ted nedavno napadlo s tim terapeutem.
problem mam fakt jen s svyma, a jasne, je to hlavne muj problem. jen kdybych vedela, ze to nema zadny dopad na malou, tak bych to dal asi neresila nejak vic ... ale tak to asi vnimam jako vetsi motivaci to resit :P (a nevim jestli z toho mam radost nebo ne :D )

TORUVIEL: mati napr. desne na nas decka (myslim me+brachu) a vnoucata 'visi' imho si snazi plnit nejak svuj zivot 'nama', jestli vis co mam na mysli, takze pro ni je hrozne tezke v klidu nas 'pustit' uplne jedno kolik je nam let (a ja vim, nekdo by rekl, ze tohle ma kazda matka, ale nase je fakt extrem ... ) ostatne ale v tom zatim bohuzel nic moc nepomohlo, ani treba nekolika mesicni pobyt na jinem kontinentu. imho jen tak casem "szit" asi nepomuze ...

YMLADRIS: jo, chlap to bere dost podobne jako ja a muzu se pripadne treba vybrecet. presne treba resim, jak to resit... jestli navstevy u rodicu se snazim omezit... i kdyz fakt nevim, jak moc je to spis "muj" problem nez problem dcery... nevim, jak "moc velke dopady" to muze mit kdyz tam je clovek treba jeden vikend v mesici ...
s tou pripravou, je to zrejmne neco, o co sem se tak trosinku uz snazela, i kdyz slo o jinych vecech ale zatim se mi to moc nedari... asi bych potrebovala najit jeste ten spravny zpusob jak na to... ale hlavne si asi fakt necham znejistit, takze nez abych rekla "ja to udelam tak ci onak a tecka" treba (coz bylo pro me jednodussi kdyz slo o kojeni podle potreby, noseni apod, veci kdy sou mensi - ale ted, kdyz jde o dojidani, urovni 'hluku' nebo soustredeni u jidla/hrani si u jidla tak si necham rychleji znejistit, asi protoze to nemam tolik vyhranene. je pro me dulezite oboje - aby (/do budoucnosti) neplytvala jidlem, dojedla apod a zaroven je mi dulezite, aby byla pri tom v poho ...
jinak se nic moc neresi v rodine / resi se zpusobem-nezpusobem, coz je asi duvod,proc spousty veci fungujou mnohem hur nez by mohli ): ... no budu to muset jeste popremyslet, jak se budu chovat dale do budoucnosti...