MARKYSHA: ja taky doufam, ze si znova zvykne, protoze donedavna to fungovalo uplne bez problemu. nevim, proc ted zacal bejt az takhle hysterickej, dneska v pul6. rano, kdyz se ho muz snazil uspavat na mici, se vztekal tak strasne, az dostal krec do chodidla, potazmo do nohy -vubec ji nemohl asi 20 minut narovnat, byli jsme z toho docela vyvaleny.

INUSHKA: Přesně. Ty masky se mi líběj, ale to strašení je hnusný.

NEMESISS: já to taky celý nedala, hlavně to, jak ta holčička byla v pohodě a oni ji stejně vystresovali, já bych je snad zmlátila, dělat něco mýmu dítěti. A ty komentáře těch volů pod tím..
NEMESISS: já to měla první rok s Tondou, muž jezdil často na služebky, ale já mu ho frkla a vypadla a on si na to pak zvykl.

prosim o nazor/vymenu zkusenosti - muz jezdi posledni mesice casto pryc za praci, v prumeru je doma tak 14 dni a 14 dni pryc. kdyz doma neni, syn vstava kolem pul8. a jakmile prijede tata domu, pravidelne je vzhuru kolem 5. pul6., ac nevyspalej, vyzaduje, aby si s nim tata hral a hystericky ho taha ven na prochazku. jak je unavenej, zaroven vyzaduje, abych u vseho byla ja a pokud zustanu zavrena v loznici -rev, na hodne veci (svleceni/obleceni/zakaz urcite cinnosti/navrh cinnosti) reaguje revem z te unavy, ale veskere pokusy o znovuuspani selhavaji. nemate zkusenost s tim, ze by byl rodic pravidelne delsi cas zdomu? jak pomoct diteti si na to zvyknout? vstava s nami cely barak a na pytel je to, ze ani dite neni odpocaty, takze dopoledni program je dost omezeny, protoze potrebuje pak jit brzo spat.

MARKYSHA: je mi z toho zle (a smutno), ani jsem to nedokoukala :(

Tak tohle už je extrém, jak to může někdo dětem dělat??
V Klášterci nad Ohří mají čerty, kteří způsobují počůrávání dětí - čerti - JenProMuže.cz
http://www.jenpromuze.cz/...eo/22388-v-klasterci-nad-ohri-maji-certy-kteri-zpusobuji-pocuravani-deti

ONA_MAKARONA: Me to zrejme teprve ceka (starsi syn nedudlikoval, ale mimino jo), sle rozhodne bych dceri dudlik nevzala bez vysvetleni, urcite se s nu na tom nejak "domluvit", za me by proste dite melo vedet, ze se dudlik rusi, nedelala bych to tak, ze ho vyhodim s budu lavirovat, ze asi zmizel. A hodne stesti

KEIKIN: U nás se to naopak stupňovalo, kolem toho 2,5r to bylo nejhorší...ale tak jak by se to vyvíjelo potom, to nevím, píšeš, že vaše dcerka měla dudlík do 5,5. Takže nemůžu soudit, jak by to bylo potom. Mně se nelíbilo, že si dcera dudlíkem řešila nějaké smutky, bolístky apod., proto jsem to chtěla zrušit. Kdyby to měla jen na spaní, tak bych asi neměla moc důvod (usínala s dudlíkem fakt rychle...). Jinak cukroviny, tv, tablet určitě, to považuju za daleko horší závislosti než dudlík teda...ideálně takové závislosti v dítěti ani nepěstovat...Z mé zkušenosti jsou to akorát náplasti na nedostatek pozornosti od rodičů...

ONA_MAKARONA: uklidním tě. To je jenom taková fáze. :-) Dudlík je v tomto případě jen záminka. Kdybys ho teď odebrala, patrně bude u jídla furt chtít čaj. S tím dudlem je to chvilku blbé, ale později se to uklidní a už bude jen na usínání (jako u nás).
Je zvláštní, že spousta rodičů vidí v dudlíku problém (závislost) ale nevidí přitom jiné problémy. Že dítě je třeba závislé na něčem jiném cukrovinky, TV, tablet apod.

TORUVIEL: No právě :( Když ale ona s ním fakt nadělá hrozný cavyky, dneska dokonce u oběda si před každým soustem dudlík vyndala a pak ho zase hned šoupla do pusy a takhle pořád dokola. Když jsem jí řekla, že dudlíka teď položíme na stůl/dáme pohlídat Johance (to někdy zabírá) nebo že ho máma podrží, tak hned kňourala a nechtěla jíst vůbec.. takhle se to vystupňovala během asi jednoho měsíce a už mi to fakt přijde "nezdravý".

ONA_MAKARONA: V 1,5 roce mi na to moje Bára taky přišla ještě malá...Aby to navíc Lada nebrala jako příkoří, že miminko má dudlík a ona nemá/nesmí...Těžko říct...

Ona má Lada stejně jen jeden oblíbený dudlík a žádný jiný by si nevzala, takže tím nějaká záloha padá. Ještě přes Vánoce to řešit nebudu (chci je prožít v klidu a míru :-D), hlavně manžel teď bude s holkami poprvé večer sám (já jdu po sto letech na badminton), takže chci,aby v klidu usnula, ale po Vánocích ho teda vyhodím. Akorát ona má dokonalý přehled o všech věcech, které máme doma, ví úplně přesně, kam si co během dne položila, když cokoliv hledám, tak Lada mi to během chvilky přinese - od dudlíka miminka, po ztracenou vařečku.. takže sebrat jí nenápadně dudlík u nás moc nepůjde, má asi tři místa, kam si ho odkládá a když ho chce, tak si jde na ty místa pro něj a když zjistí, že tam není tak volá dudu dudu de jee?? a hledá ho, dokud ji ho nedám nebo ho nenajde.. a na vysvětlení,že ho někomu dám a tím pádem už tu nebude, je asi ještě malá nebo nevím, prostě mi jde o to, jestli ji ho mám bez vysvětlení prostě sebrat, pár dní vydržet a čekat, než na něj úplně zapomene,... vlastně mě teď napadá, že když ho uvidí u ségry, tak ho asi bude pořád taky vyžadovat... ach jo! No jsem na to zvědavá a určitě pak dám vědět, jak to probíhalo.

Já jsem si taky říkala, necháme si doma jeden v záloze, ale muž rozhodl, že ne, že bychom jí ho pak akorát ve slabé chvilce dali zpět. Takže jsme se zbavili všech dudlíků najednou a bylo to jen dobře. Ale je fakt, že dcera si třeba nikdy místo toho necucala palec. Nevím, co bychom dělali pak.

ONA_MAKARONA: Naše dcera měla asi od roku? dudlík jen na spaní. Zkrátka jsme ho po spánku v ložnici vždycky odložili a jinde dudlík nebyl aby ho neviděla. V noci na něm taky byla závisla, až to došlo tak daleko, že musela spát s jedním v puse a s dvěma v ruce. Dudlíky jsme pak rozespalí museli hledat všude možně. Takže asi 2 měsíce před druhými narozeninami jsme se rozhodli jí ho vzít. Jeli jsme tady kousek od nás na jeden most, ona se s dudlíky rozloučila, hodila je do moře rybám a bylo to. První noc se po nich sháněla, ale druhou už to bylo dobré a my měli pokoj :) Jinak na mě teda byla taky dost závislá, hlavně co se týkalo večerního uspávání nebo když se v noci vzbudila a ještě tak další rok jsem jí musela uspávat jen já. Celkem psycho. A teď když už máme doma malé miminko, tak muž uspává dokonce častěji a je to mnohem lepší, i když ona je zkrátka blbý spáč už od mimina. Ted zase bojujeme s tím jí do postele vůbec dostat, chytne druhý dech, spát nenene, rozdováděná..no a nakonec usne za 5 min :)))) Ale je to boj a často o nervy..

ONA_MAKARONA: u nás to bylo totéž. Děs běs. Asi bych se to snažila vyřešit jako "rozhodnutí" nebo "selhání" dcery. Buď ji motivovat k tomu, aby dudlík dala nějakému potřebnějšímu miminku nebo i tomu Mikulášovi (i když na to už je pozdě), nebo využít toho, že ho někde zahodí, ztratí, zapomene, zničí. A pak už teda jen být velmi důsledná, což hlavně v noci není vůbec snadné.

ONA_MAKARONA: Ale opravdu když už, tak už...já ho párkrát "jako vážně" sebrala, a pak jí ho zas vrátila, což samozřejmě v dítěti vyvolávalo zmatek a dychtilo po dudlíku ještě víc (uvědomuji si, že to byla chyba, dítě vycítilo nejistotu atd.). Ale jakmile ho odvezla ta kamarádka, tak já měla tu jistotu a víru, že to bude dobré, a taky bylo. Variantu, že bych koupila dudlík nový, jsem nepřipouštěla.

ONA_MAKARONA: jj, musíš mít v záloze tři dudany pro tyhle případy :-) Prosím napiš jestli se k tomu odvážíš jak to probíhalo. Já si tak říkám, že když se děcku něco sebere, mělo by se mu dát něco na revanš. Nevím, třeba změna postele, nový plyšák nebonevímco. Vycházím z toho, že situace, kdy dítěti vemu hračku či utnu jeho oblíbenou činnost a nedám mu alternativu, je vyhrocená (neřešitelná).