KOTENCE: Přesne to co popisujes, mam ted doma. Lada se vzteka úplne kvůli vsemu, visí na me od rána do večera, nemůžu se od ni nikam hnout, skoro ani na záchod si nedojdu... a do toho 4 měsíční mimino a manžel porad v práci :( je to celkem zahul, ale musíme věřit, že to bude brzo lepší,zatím mi pomáhá hora čokolády a světle chvilky, kdy jsou obě holky naprostý zlatíčka!

KOTENCE: a co teprve příchod dalšího sourozence...u nás byl (je) problém, že první dítě dostávalo příliš mnoho pozornosti. Při narození druhého se to projevilo, protože byla zvyklá na více pozornosti. Po třetím děcku už byla v podstatě přirozeně "odstrčena" na 3 místo v pořadí. Asi je dobré o tom mluvit a vysvětlovat.

KOTENCE: ty jo, to kojeni by mohlo pomoci! Vecer jsem na vas myslela, jak to davate... ufuf, drzim palce.

uff, příchod sourozence je teda dost náročná záležitost :-(
Miminko je zlatý, já jsem po porodu úplně v pohodě, ale ta starší holčička... Mimino pusinkovala už v porodnici a pořád se s ní chce tulit a chovat jí, ale je z toho hrozně rozhozená. Celá lítostivá, zároveň hrozně nakopnutá, mluví hrozně nahlas a všechno dělá tak prudce a zběsile. Úplně na ní vidím, že by se potřebovala přitulit a vyplakat, ale asi neví, jak na to. Pořád kolem mě lítá a nějak se neumí zastavit.
Nevim, co pro ní můžu udělat. Začala chtít před spaním kojit, tak doufám, že jí to pomůže se trochu uvolnit...

Můžete se naučit cokoli – Khanova škola
https://khanovaskola.cz/video/2151-muzete-se-naucit-cokoli

MUFLONEK: já to dostal mailem :-)))

KEIKIN: ahoj, kdes ty fotky vysosal? .o) bych si je ráda hodila na web.o) Jsou perfektní.o)

MUFLONEK: Tak gratuluju .-)

MARKYSHA: jo, nekdo to tak ma... muj sef to miluje, je to pro nej meditace, jak rika... to ja, samozrejme, nechapu (pracuju, kdyz nejsem na rodicovsky, u ochrancu prirody, sef je ornitolog, velkej "prirodnak").

TORUVIEL: tatarák jsem nemohla jako malá, teď ho miluji.o)

TORUVIEL: tak tatárák jo, z kostí vykousávám morek, vnitřnosti a zbytek nee. Vždycky si vzpomenu na tu zabíjačku, ten smrad, ten kontrast zmrzlých rukou a teplé krve.

MARKYSHA: Jo, syrový maso taky nemůžu cítit, tatarák, tlačenky, jitrnice, klobásy, vnitřnosti...to jsem odmítala vždycky, jedla jsem jako dítě jen vařené/pečené libové maso, jakákoliv mikroskopická šlašinka mi vadila :-) Byla jsem dost vybíravá. Kosti mi taky vadily, musela jsem to mít obrané. Kůže taktéž. Nějak mi to vadilo, nevim.

OMNIHASH: nevím no, předpokládá se pokud vedeš pekárnu a máš takový ansábl, tak starost o další děti deleguješ na nejstarší sourozence, což by pro mně byl problém. Já si udělám dítě, já bych se měl o něj starat, ne ho svěřit někomu do péče. V tomto to vnímám v negativním světle.

KOTENCE: Tonda mi v tomhle období po zjištění, že maso jsou zvířátka, přestal jíst maso, ale teď už ho občas jí. Letos se smál (i s Alenkou) jako blázen, když před obchodem zabíjeli kapry. Ale nechce číst jednu knížku, kde se píše o zabíjačce a je tam rozřezané prase. Já mu to říkám, jak to je a nechávám, ať si to přebere. Ohledně vysvětlení smrti mu to taky chvíli trvalo.
TORUVIEL: já už v osmi devíti letech dokázala klepnout králíka i kapra a pomáhala na zabíjačce, taky jsem to nějak neprožívala. Ale nesnáším prdelačku, krvává jelita a pod., vždycky mi to připomene ten pach, jak to smrdělo, když jsme praseti pouštěli žilou, přebírali střeva apod.
MULTICAT: mě to hrozně zajímalo, koukala jsem na to jak u vytržení, později jsem si to i sama zkoušela, hrozně mě zajímalo, co mají vevnitř za vnitřnosti, co je k čemu, jaký má kapr mozek a pod. :-)

KEIKIN: jestli je po osmnáctý těhotná manželka pro někoho překvapení, tak je nejvyšší as na vyprávění o včeličkách a kytičkách.