MULTICAT: Bylo to nepříjemný, hlavně jak ten králik pištěl a bránil se. A to stahování z kůže taky nehezký. Mám ten obraz dosud v paměti, a to jinak moc vzpomínek na dětství nemám. Ještě jsem viděla, jak běhala slepice s useknutou hlavou po dvoře, to mi přišlo teda tak divně vtipný. Ale maso jsem teda jedla nadále, pro vegetariánství jsem se rozhodla až v dospívání na základě jiných okolností.
Znám pár holek, co maso normálně jedí, ale při pohledu na zabíjení kaprů o Vánocích omdlévají. Já vždycky říkám, že bych zvíře klidně zabila (ale nevidím jediný důvod to dělat), fakt bych to dokázala, jsem celkem v tomhle odolná, asi to dětství na venkově - takovej divnej venkovskej druh vegana :-), maso nemám zapotřebí jíst, ale tyhle věci mě nerozhází. Jatka to je jiná kategorie, s tím nesouhlasím, jak se tam ta zvířata chovají a víceméně proto to maso nejím, ale mám pro to i zdravotní a řekněme duchovní důvody.
Svý dítě chci naučit, že svět je propojenej, nikdy člověk nezabrání úplně na 100% utrpení zvířat či lidí (když vidim takové ty recepty 100% vegan, nebo městský vegany, jak se chluběj, že kvůli nim neumíraj zvířata...aha). Lze to jen omezit. Doma jsme smíšený v tomhle, muž maso jí, dcera taky, ta se pro to může rozhodnout, až bude chtít, a pak ji budu respektovat a pomáhat jí (už i tak vařím doma skoro jen veganský jídla, pokud možno z lokálních surovin).