WITCHIE: Sama bych na dovolenou s rodiči mého muže nejela, ani se svými (kromě mamky, s tou mám prostě dobrý vztah, s otcem naopak vůbec...). Omezuju kontakt tak, aby mi to bylo příjemné (a dceři samozřejmě, ale to u nás není až takový problém, ačkoliv teda nad mnoha jejich výchovnými metodami taky zrovna nejásám - respekt k dítěti tam moc nebývá, mnohdy se dcery taky musím zastávat atd., ale ona se naštěstí umí prosadit...). Takže s tebou zjevně nemůžu nesouhlasit...
Jen se snažím se nad tím nějak zamýšlet ze všech stran. Sama nejsem zrovna příklad asertivního člověka, jako dítě jsem své příbuzné skoro nevídala, nevídala jsem moc nikoho, bydleli jsme na samotě u lesa (doslova). A mé sociální skilly jsou jemně řečeno slabé... Tak mě napadá prostě, zda je ok dítě takhle odříznout od toho "nepohodlného" v životě, to se netýká jen vztahů ostatně... A chápu tyhle situace jako trénink asertivity a celkově vycházení s lidmi, a to i pro sebe (třeba taková moje tchýně, ta pro mě byla zatím větší trénink trpělivosti, než moje dítě).
Ale zároveň chápu tvůj postoj, a to s přibývajícími lety čím dál víc, člověk si prostě víc váží svého času (aha, proto sedim na nyxu :o)...A taky nechápu příbuzné jako nějaké "bližší" lidi, rozhodně jsou mi bližší mí přátelé, a taky se s nimi častěji vídám...
Nakonec bude záležet na té konkrétní konstelaci v dané rodině, jak to vyplyne...Třeba se trochu obrousí hrany a sedne si to...anebo taky ne...

WITCHIE: Jako já rozumim, moc dobře.

KOTENCE: psala jsem mimo jiny: "Pokud ovsem nejsou konfrontovany s dusledkama svyho jednani, tak to pochopitelne budou delat dal, proc by nedelali, kdyz si to druhy nechaji libit, zejo."
Dle my zkusenosti je nekdy nutny to utnout, aby to mohlo zacit znova a jinak. Do te doby druha strana nevnima, neslysi, nevidi duvod, proc by mela cokoli menit, kdyz vse prece funguje k jeji spokojenosti. Az v momente, kdy pochopi, ze to tak fungovat nebude, pokud se taky nebde trochu snazit, tak zacne byt ochotna nejakou tu snahu vynalozit.

A to, ze se izoluju od chovani druhyho, ktery nemuzu zmenit, je mi krajne neprijemny, a druhy ho zmeni odmita, v mym zivota teda resi mnoho. Radsi si ho vyplnuju pozitivnima prozitkama, nez vecnou prudou. A rozhodne si nemyslim, ze bych se kvuli tomu nikam neposouvala, prave naopak. Dle myho kdyz se clovek necha ubijet vecnou prudou a resenim s prominutim vztahvych sracek, tak se posouva v zivote min, nezbkdyz jde za tim, co mu vyhovuje.

YEETKA: jak to popisujes, tak to je od nich silne nerespektujici a z toho popisu uz se mi zacina otvirat kudla v kapse - rozhodne mi to neprijde jako vhodny vzor chovani pro deti

BILAKOBRA: jj vadí, reaguje na to-snaží se.. dokonce už je poslal dvakrát do háje s tím..
je to pro něj ale náročné-všimnout si a "nevypnout" to, když si představím, že v tomto vyrůstal, tak se mi ježí chlupy hrůzou..
oni prostě normálně jedou stejnou písničku dál i přes mužovo důrazné napomenutí.. a ještě se v tom cítí ublížen, protože oni jsou ti, kdo mají ty pravé zkušenosti..

dnes jsem -dost neobratně- upozornila na fakt, že starší dcerka přece nemůže pít vodu z dědečkovi lahve-už třetí den má dost nepříjemnou rýmu- a výsledek byl, že se do mě oba pustili a ještě se mi nakonec vysmáli..
takže to fakt spěje k nějakému vyostření..
ještě teda taky přemýšlím nad tím, jestli prostě není podstatná část "fuck you" strategie mířená hlavně na mě a já pak krajně vypruzená nevidím všude špatnosti..

YEETKA: no to zni jako fakt obtizna situace, ale proste pokud tam uz je to ponizovani, tak to bych jim vylozene zakazala - a jestli to nebudou respektovat, tak pak je teda na tobe, zda zvladnes omezit ten styk aby videli dusledky svych cinu. Ovsem to take je dobre mit oporu v manzelovi, tomu to ponizovani vlastnich deti nevadi?

YEETKA: Hele já bych se v tomhle případě asi už normálně neasertivně nasrala a sprdla je. Ale jsem dnes nějaká vytočená, tak mě neber v potaz :-)) Asi by vám to k lepší atmosféře mnoho nepomohlo, že... Ale je to těžký, když nereagují na "po dobrém"... Možná si s nimi večer sednout a dost důrazně, rázně vysvětlit, že tohle jejich chování už vám začíná hodně vadit...

hlášení z hor:
potvrzování pocitů dětí funguje, jako podpora a ochrana.. jako reflexe tchánovců vůbec.. situace se naopak tak zhoršila, že je napětí neustále přítomno a výsměch, ignor a nepříjemné kérování zrovna tak..
je asi nutné začít nastavovat tchánovcům hranice.. nefungují náznaky, asertivita, pasivita ani mluvení a vysvětlování dětem.. "děda teď asi chtěl říct, že ti to na svahu šlo, i když popisuje to, že jsi roztržitá a líná.. podle mě líná nejsi, jen máš strach, ale to zvládneme.."
někdo nějaká rada -kromě popisování vlastích pocitů a jemné definování problému- nebo otázky typu "myslíte, že ponižování a výhružky vedou k tomu, že to zvládne?" taky nefungují..
abych to shrnula, chápu, že je nezměníme, ale potřeba nastavit hranice je teď urgentní, ale jak to udělat, aby to slyšeli? normálně se popisu pocitů vysmívají a všechny ostatní asertivní metody jsou nereálné zrovna tak..

YMLADRIS: ja se za v tech typech nevyznam ale obecne je znamo ze dite tezce davajizmeny situacich a je proto dobre, je tim seznamit/pripravit a pod
BEBERA: myslim si, jako u as ivseho musime se zvykat, cvicit a pod ... ja treba kdyz sme na hriste jem schopna rict x-krat 'hele pomalu budem' nebo 'jeste jednou ... no tak dobre, jeste jednou' ale kdyz pak reknu 'hele odpocitam 3-2-1' beru a jdem :P zatim docela dobry (: