YEETKA: nerad bych aby to vyznelo nejak hnusne, ale... kdo tam taha za ten kratsi konec spagatu, kdo koho potrebuje vic? jste to spis vy, kteri potrebujete jejich zdroje (financni, materialni, casove, lidske atd), anebo jsou to spis oni, kteri maji vicemene vsechno, az na svoje vnoucata?

SEVERINE: po této rozmluvě vyjel tchán s dcerkou opět lyžovat.. nevrátila se zkroušená, ale nadšená, že to bylo dobrý..
další den kritika značně ustoupila, ale nejsem si jistá zda to nebylo tím, že už to lyžování prostě bylo podle jeho představ..
ale když holčičky malovaly, tak namísto "když budeš takhle škaredě držet tužku, budeš mít škaredý obrázek" se neozývalo NIC, tak se snad něco pohnulo.. u oběda dokonce babička okřikla dědečka sama, ať nechá děti v klidu najíst a neustále je "nenapravuje"..
což mě moc těší.. takže trpělivost růže přináší a příště do toho půjdu zase, jenom se do té doby musím smířit s tím, že
náš vzájemný vztah je asi úplně v čándru.. když tchánovci odjížděli místo rozloučení se ke mě otočili zády a odešli.. čímž jasně vyjádřili, jak to se mnou mají.. pro ekoteroristky, lesany a kdoví co ještě prostě nemají ve svém důležitém světě místo.. což zase tak nevadí, hlavní je, že se ostatní posouvá..

YEETKA: tak to gratuluju a přeju, ať to má dlouhodobější účinek, než že jen chvíli seděl zadumán.

YMLADRIS: prestoze sve byvale kolegy hodne respektuju, tak to urcite nejsou me autority :)) jsou to lidi z oboru, kteri jsou zkusenejsi jak ja a hodne jsem se od nich naucila. O MBTI jsem se vsak s nikym z nich nikdy nebavila a realne si myslim, ze by to znal jen jeden z nich, protoze ten taky studoval psychologii (i kdyz MBTI se na psych. neuci, je to popularni, ne vedecke, ale vetsina studujicich to zna). Me MBTI bavi hodne, pri praci s predskolnimi detmi to vyuzivam omezene, pac osobnost ditete v tomto veku se teprve tvaruje a vetsina deti jeste neni vyhranena (jsou ale vyjimky). Nemam nic proti tomu, pokud nekdo ma brzy pocit, ze vi, jaky typ je jeho dite a prizpusobi tomu pristup k nemu. Ostatne to je cele me evangelium, ktere se tu prave snazim sirit - ze kazde dite je odlisne a je potreba tomu prispusobit styl vychovy. Takze jen tak dal! :D

YMLADRIS: že vám to do toho lezu, proč mánie? Podle mě nejen děti, ale každý tvor je originál, i třeba psi, co jsem měla, byla každý povahově trochu jiný a potřeboval jiný přístup k výcviku, natož co se týče výchovy dětí.

YMLADRIS: blbe jsem to napsala, ne ze z principu nectu ZADNE knihy, to by bylo nemozny, kdyz jsem studovala psychologii, studuju pedagogiku a obor vychovy a vzdelavani je moje velka vasen. Jen ze me minula vlna poslednich let, kdy se hodne rozsirily alternativni Koncepty kontinua, Nevychovy a podobné. Treba si to jednou prectu a treba me to i obohati, ale zatim je muj seznam titulu k precteni tak dlouhy a plny knih, ktere me momentalne pritahuji vic, ze to odsouvam na neurcito.
Kazdopadne je ale pravda, ze jsem knihy o vychove a vzdelavani zacla cist az roky pote, co uz jsem s detmi pracovala (vcetne tech se specialnimi potrebami-to uz jsem ale studovala psych.) Zda se, ze na moji intuici a prirozene kladny vztah k detem je docela spoleh, spoustu veci jsem si v knihach jen potvrdila. Ale ted uz tezko rozlisit co je co, je to takovy stream zkusenosti a teorie. Plus jsem mela hlavne v Anglii hodne stesti na spolupracovniky, ve vsech mych skolach jsem pracovala pod hodne inspirativnimi a zkusenymi uciteli a z toho taky doted cerpam.

WITCHIE: Tak ono to obvykle večer je spíš "našlo by se pár much, některé kecy si všichni mohli odpustit, ale celkově to byl moc fajn den, pobavili jsme se, zasmáli jsme se, odpočinuli si a příště už to třeba zvládneme úplně bez hádek". Kdyby mi každý den strávený s rodinou připadal "úplně posranej", tak bych asi o společném bydlení neuvažovala. Jestli to někdo má tak, že se se svými blízkými nikdy a o ničem nehádá, je to jeho plus. Mně se to zkrátka stává, protože ani oni ani já nejsme dokonalí, ale to pro mě není důvod si držet odstup.

INUSHKA: prima. Kazdymu co jeho jest. Ja mam rada lidi, se kteryma je mi dobre, ktery me respektujou, ktery neprekracujou hranice myho osobniho prostoru, pokud jim nedam najevo, ze o to stojim (kam radim napriklad nuceni nevyzadanych rad nebo zachazeni s mym ditetem proti mym zasadam apod), atd atp - proste lidi, ktere si vybiram za sve pratele.
Neni mi jasny jak to muze dlouhodobe prijatelne fungovat v praxi, takhle vecer pred spanim si rikat "to jsme se zas dneska ale prima vyprudili a pohadali, uplne posranej den, ALE jsou to mi rodice a ja je mam prece rada, tak je vsechno v nejlepsim poradku a je to vlastne cely moc fajn" - no proc ne, kdyz to nekomu vyhovuje a je v tom spokojenej.

WITCHIE: Já to řeknu velmi jednoduše a krátce - mám je RÁDA, proto mi to za to stojí. Dokonce i když mě občas štvou a v některých věcech se s nimi neshodnu. Abych s nimi přestala chtít trávit volný čas, muselo by se stát něco tak zásadního, abych je mit ráda přestala. A to si fakt neumím představit, co by muselo být. Neshody okolo výchovy dětí na to v žádném případě nestačí.

INUSHKA: rodice jsme si skutecne nevybrali, ale jako dospely si kazdy muze vybrat, kolik prostoru jim ve svym zivote necha. Pokud ve vztahu s nimi prevazuji negativa nad pozitivy, nejak nevim, CO presne tam stoji za to nepohodli. Pro me biologicka vazba nema zadnou hodnotu proste. Jsou biologicti rodice, co odlozi dite do babyboxu, do kojenaku, co deti krute tyraji... kde je ta hranice, do ktere jeste vztah s rodicem STOJI ZA "nejake to nepohodli" (pak taky muzeme dlouze diskutovat jake nepohodli)?
Tedy: pokud mi neni prijemne travit se svym rodicem volny cas - proste prijemne, tak, jako je mi prijemne ho travit s prateli (a nevyberu si za pratele nekoho, s kym mi neni prijemne), tak ho s nimi proste travit nebudu a nevim, co stoji za to, abych to delala. Jak uz jsem napsala, z titulu toho, ze je to rodic, a postaral se o me tak, ze je ze me svepravny sobestacny jedinec (dejme tomu, ze vice ci mene lze posoudit, nakolik k tomu rodic prispel), jsem ja k dispozici, pokud rodic potrebuje pomoc. Tato pomoc je vicemene jedinou naplni vztahu s rodicem, se kterym neni prijemne, ktery na me nebere ohledy, nerespektuje me tak, jak to ocekavam od svych blizkych.

Co se tyka toho vyberu, tak muzu sice menit skolu x krat do roka, jakmile se mi tam neco znelibi, ale optimalni reseni to asi nebude - takze tam mi prijde na miste se umet s nejakymi temi neprijemnostmi kazdodenne vyrovnavat. Co se tyka prace, vybavuje se mi, ze jsi zrovna ty docela dlouze psala o tom, jak jsi nikdy nemela praci, ktera by te bavila, atd. Ted si k tomu pridej jeste nutnost menit hned jak si tam s nekym nesednes.. no nevidela bych to tak jednoduse. A jak ve skole, tak v praci, proste tech x hodin denne clovek odsedet musi. Naproti tomu, do svyho volnyho casu muze poustet jen lidi, ktery za to stoji, a se kteryma je mu prijemne, ledaze je to masochista ;)

A co se tyka te idylky s Tvoji rodinou, kterou jsi myslim par desitek postu nize zminovala s tim, ze aktualne planujes spolecne bydleni, tak si taky vzpominam, jak jsi pred casem byla vcelku dost vytocena z navstevy tve rodiny (tusim matky a sestry?) a vypisovala jsi x situaci, ktere te nastvaly (a ktere me osobne by prisly naprosto neakceptovatelne a nevidim duvod, proc bych to mela u sebe doma resp. kdekoliv ve svem volnem case trpet) - tak o tom mluvim: nevybiram si travit cas s lidmi, o kterych vim, ze me kdykoli znova nastvou, protoze proste me nerespektujou jako dospelou osobu alebrz se ke mne chovaj tak jako kdyz mi bylo 5 a kecaj mi do kdeceho, a nedejboze si mysli, ze si muzou dovolit mi vykladat, jak mam vychovavat svoje dite. Natoz v necem takovem zit kazdodenne. Nocni mura.

WITCHIE: Asi máme diametrálně odlišné vidění světa, ale tohle mě zarazilo. Já to vnímám přesně obráceně. Rodiče jsem si nevybrala, byli mi přiděleni osudem, ale já je mám ráda a žádné jiné nikdy mít nebudu. Proto mi vztah s nimi stojí i za nějaké to nepohodlí, energii investovanou do řešení konfliktů a ústupky ze svých ideálů. Zatímco školu (svým dětem) i práci (sobě) můžu z velké části vybrat a když si tam s někým opravdu hodně nesednu a dohoda nebude možná, tak i vyměnit.

KAI: Tak to je bomba, ty plyšáci a ta práce s emocemi. Palec hore! :-)

TORUVIEL: má to smysl si to projít (a nejen ty nové, alternativní, ale různé směry, fyziologii vývoje dítěte, psychologii obecně...) pro co nejširší rozhled, a pak to stejně člověk musí nějak zpracovat v sobě a povznést se nad to, nejet čistě podle jedné bible
Presne :) Tu psychologii (vyvojovou, psych. uceni, osobnost, mozek a podobne) rozhodne podporuju :)

Jinak moje tema je ted nejvic rozvoj emocni inteligence u deti, poridila jsem do skolky Emusaky (https://www.scio.cz/pro-deti-a-rodice/hracky/emusaci/ferda-a-jeho-mouchy/) ruzne to s detma zkoumame a o emocich si povidame. Kdyz za mnou pak prijde sestilete dite a rekne treba: "Teto, prosimte, my s Tomaskem stavime a on to porad schvalne bori. Zkusil jsem mu dat sanci, ale ne, nejde to a ted uz jsem fakt nastvany a nevim co mam delat! Potrebuju pomoct.", tak skoro az nechapu, kde se to v nich bere :)

Koukam, ze ze zakladnich lekci EI a empatie by benefitoval kdejaky z nasich rodicu :/

TORUVIEL: mne tohle prijde jako uzitecna "dovednost" ve vztazich, ktery si az tak vybirat nemuzu (skola, prace, urady..). Ale ucit deti, ze muj (a jejich) cas a energie jsou prilis malo drahy na to, abych ho timhle zpusobem travila dobrovolne a vybirala si to, to teda nechci :) prijde mi to, jako bych je ucila, ze si sebe, svyho casu a energie nevazim, kdyz mi stoji za to s nima takhe plejtvat. Prave proto, ze prudy si clovek zazije v zivote dost v tech "nedobrovolnych" vztazich, nevidim duvod, proc ji vyhledavat jeste dobrovolne.

To ani nemluvim o tom, ze takovyhle traveni casu by me tak otravilo a vystavilo, ze bych pak mela o to min energie pro ty, pro ktery bych ji mit chtela. Coz taky nepovazuju za zadouci a prinosny.