SANCHA: Jo, no zrovna včera jsem měla zas pocit, že potřebuju aspoň půlroční dovolenou od všeho a všech :o) A pak jsem padla na tenhle článek.

TORUVIEL: já taky, u mých dětí šlo i v pohodě praktikovat odstříkané mlíko z lahvičky podané mužem, takže jsem nebyla nijak limitovaná, akorát u tý ze začátku nespavý Alenky jsem byla ráda, že žiju.

NEMESISS: Tak jestli jsi spokojená, tak není třeba se děsit změny :-) Já bych doma spokojená nebyla, zatím pracuju opět jen z domova, takže by mi nějaká ta socializace chyběla, škola je max. 3x měsíčně o víkendu, to je chabá socializace. Bydlíme v novém městě, 50km (či 30min vlakem na hl.n., aby to neznělo tak strašně daleko :-) od Prahy (kde jsme bydleli dříve a mám tam většinu přátel), nikoho tu neznám, takže je pro mě důležité si občas vyrazit do tý Prahy někam za tou kulturou, nebo na "rande". Teď se zas těším, až mi skončí škola a bude konečně nějakej full time job a taky čas o víkendech na moje kurzy...

NEMESISS: já si zas připadala trošku nepatřičně, když jsem se po ukončení kojení (v 10m věku dcery) zase vrátila do "pařícího" života ;) ale já to beru fakt jako relax a hlavně máme skvělou partu, se kterou se potkáváme především po hospodách a nehodlám se toho vzdát. a s mužem se krásně prostřídáme, žádný problém. teď jsem teda zase těhotná, tak jsem zvědavá, jestli mi pařící elán vydrží i s druhým dítětem :)

TORUVIEL:
INUSHKA:
LADAVAZA:
ja taky nemuzu byt "jen mama", resila jsem to tady nekde vedle pred par mesici, i svym zpusobem zavidim tem matkam, ktery to naplnuje ("jen" materstvi).. mam vyziti v praci, potkavam se tam se zajimavymi lidmi a dava mi to pocit takovyho naplneni z vlastni seberealizace mimo "byt mama". tim padem mi nechybi spolecnost a nemam moc chut jit ani zaparit, coz me trochu desi, protoze sem byla parmenka na entou a do materstvi jsem hupsla taky z uplne jinyho, cestovatelskyho a parmenskyho zivota, takze u me velka revoluce :D
mozna se to zmeni, az mi opadne hladina kojicich hormonu ,)

NEMESISS: Náročné bychb neřekla, spíš najít vhodný čas je problém. Přes den to nehrozí, protože muž je v práci, babičky daleko a taky pracující a spolehlivou chůvu, které bych svěřila mimino, nemáme. A večer je mi zas blbé nechat tu muže samotného se dvěma dětmi v čase uklidání, on mi to taky pravidelně nedělá. Navíc nějak nevim, kam bych večer chodila. Nejsem a nikdy jsem nebyla žádný velký "pařmen", raději bych si šla třeba obejít nějaké specializované obchody, do muzea nebo na nějaký zajímavý workshop či kurz a to chce spíš odpoledne. Ale jak už jsem tu před časem psala, být "jenom máma" už mj hodně leze na mozek, takže jsem teď muži sdělila, že chci zase začít chodit na paličkování (hodina a půl týdně) a zhruba jednou za dva týdny půl dne pro sebe, i kdybych si měla jít jen sednout s knížkou do parku.
Naštěstí mám muže, kteru tuhle potřebu chápe a vychází mi vstříc. Teď v sobotu třeba zvládl skoro 7 hodin s miminem sám (starší byla u babičky) a já jsem si šla zahrát larp.
A strašně fajn mi přijde, že Jorika je mnohem klidnější mimino než byla Malvína a spoustu věcí, které by s Malvínou byly nemyslitelné, můžu podnikat i s ni. V pátek jsem třeba v rámci nákupního courání po Brně navštívila i s Jorikou v nosítku Mincmistrovský sklep, (který mimochodem doporučuju) pán, co mě provázel, moc zajímavě vyprávěl a já jsem si skvěle užila dospělý program i s miminem.

NEMESISS: Starší dítě sice mám, ale jak píšu, dělám to tak od začátku, ale já jsem nekojila dlouho, takže na mně dítě tak neviselo... Ale i tak jsem trpěla zezačátku dost spánkovým deficitem, na noc jsem si nejdřív nenechala "sáhnout", chodila jsem ven spíš přes den.
Mně by to prostě nevyhovovalo, být "jen" matka. Já do toho hupsla z úplně jinýho života, života studentského, kdy byli kolem vždy mraky lidí a o zábavu nebyla nouze. Takže mi to vyloženě chybělo.

nevim, zda to tu uz nebylo:
Luminous Youth! - Home
http://www.luminousyouth.com/

ANNAWA: ja to vnitrne taky tak citim, ze mi to ted takhle vyhovuje. jen neco uvnitr obcas zanostalgikuje, byla jsem dost spolecenskej tvor driv...
LADAVAZA:
TORUVIEL:
myslim, ze mate starsi deti a o tom veku deti to asi dost je taky (nemusi byt vzdy, ale u meho batoleciho, stale dost kojenyho rostaka to tak asi je, tim chci rict, ze nepredpokladam, ze se bude kojit jeste ve 4 letech a postupne treba i bude spat celou noc a ja teda nebudu muset resit, jestli zrovna rve, protoze mu v noci chybi mama/prso)
jinak blby by mi to taky nebylo, muz ma taky dost svych zajmu a dokonce me i sam posila ven (a ja mu mnohdy zavidim, ze on "muze"), asi je to spis o tom, ze na to ted fyzicky nemam moc sil a nebo treba i o tom, ze jsem se natolik zmenila, ze jsem tyhle svoje vychazky prestala potrebovat a tahle predstava me teda trochu desi, ja byla opravdu dost spolecenska..

NEMESISS: já jsem buď s dětma, nebo s dětma a mužem, nebo v práci. Výjimečně jen s mužem. Zcela a naprosto výjimečně jinak. Vlastně si tak úplně nepamatuju, kdy jsem byla někde jinde a sama. Ale momentálně mi to takhle vyhovuje.

INUSHKA: taky beru dětskou deku, vyplatí se to velice, nakonec i venku.

SANCHA: Pro mě to náročné není, ale já zásadně navštěvuju jen lidi, u kterých vím, že to právě náročné nebude. Jet s Josefínou, které je skoro sedm měsíců a už leze, k mojí mámě, je o nervy, protože tam se nesmí nikam položit, jelikož to by se asi pominul mámin pes, navíc máma (stejně jako moje ségra) nevidí důvod proč by mělo být mimino na zemi a hrát si třeba s vařečkou.

NEMESISS: cca 1x za 14 dní chodím večer na jógu (do devíti), občas si pak jdeme s kamarádkou ještě někam sednout. Jinak jdu tak 1x za 4 měsíce maximálně. S děckem je muž, tak je mi blbý chodit častěji a druhak až tak moc není s kým, všichni jsou buď v cizině nebo mají děti a tam se pak ty termíny ladí hůř. No a 1x za rok jezdím s bývalými kolegyněmi na dámský víkend bez dětí. Zavedly jsme to jako tradici a strašně se na to každý rok těším. Jedeme do nějakého jiného města, najdeme si pěkné ubytko a pak už jen korzujeme po kavárnách a památkách.

K tomu me napada - je pro Vas taky tak narocne jit ven sama? treba vecer do kina nebo na pivo? od narozeni syna (20 mesicu) bych tyhle svoje akce spocitala na prstech jedny ruky. Vcera jsem byla pozvana na koncert a odpiskala jsem to na posledni chvili, dnes to samy s vystavou (meli jsme teda jit se synem, coz jsem pak prehodnotila) a pripadam si nejak divne. Pratele nevidam, pokud nemaji deti a nepotkavame se na detskym hristi, vyjimecne se u nas doma stavi vecer kamoska na vino. Socialniho vyziti mam dostatek v praci, nechybi mi, doma potrebuju vecer zehlit atp. a vim, ze pripadnej spankovej dluh dospavam tak mesic. Tak nikam nechodim, ale na jednu str. mi to je trochu lito. Mate/mely jste to podobne?

SANCHA: je to narocne, pro me teda vic s batoletem, nez s miminem, mam dost akcni batole, ktere ale bylo pomerne klidne mimino, se kterym se dalo ledasco delat. je teda dost ulevny, ze uz spi jen 1x denne, coz se da logisticky zvladnout i tak, ze s nim ty cca 2hodiny stravim nekde v cizim prostredi (nechci, aby se probudil sam v cizim prostredi). Jinak u nas je to i o bezpecnosti (x krat jsem mu na navsteve lovila z pusy nejakou elektronickou soucastku, popripade tahala z ruky tuzkove baterie), takze chodime vlastne jen vyjimecne (tak 1x za 2 tydny, v zime tak 1x za tyden) na nasvtevu ke kamaradum, obcas k moji mamce, ktera ma ale pripraveny prostredi. pres noc jsme byli pryc jen 1x na cca tyden. dost to tridim, jde o vyber ciste z mych kontaktu, protoze muz ma rodinu i pratele daleko.
Pokud by mi nekdo "nedovolil" polozit vlastni dite na zem, rychle bych byla pryc.
Jinak u nas jsou tak 2,5 h hranicni v jakymkol uzavrenym prostoru (i doma), pak musime nutne ven, jinak je jak lev v kleci a ja zrala na berkovice.