NEMESISS: Ani ne, já od začátku mateřství pořád někde lítám, ať už studijně, nebo i za kulturou. Ale jasně no, když jsem byla nedospalá, dítě se ještě budilo v noci, tak jsem si rozmyslela, jestli se mi někam chce. Ale pokud jde o školu, tam člověk jaksi musí, a pokud o kulturu, většinou mi to nedá a jdu, poněvadž si prostě ten koncert nechci nechat ujít. Ale už teda nejezdím prvním ranním vlakem, nýbrž půlnočním, abych se aspoň trochu vyspala :-) Každý den taky chodím běhat nebo něco podobného.
Blbý mi to není, s mužem se střídáme, on je taky často s kapelou na zkouškách, koncertech, v hospodě s přáteli...mně by to asi bylo líto, kdybych jen seděla doma, na jednu stranu jsem sice asociál, na druhou ale strašněj milec společnosti a extrovert :o))

NEMESISS: já nemám výčitky, chodím dvakrát týdně cvičit, jednou až dvakrát měsíčně s kamarádkou a jednou měsíčně s mužem, máme chůvu.

SANCHA: Já si s dětmi hodně vybírám, kam jet. Jde-li o návštěvu na jedno odpoledne, tak to většinou nějak přežiju, ale když má jít o delší dobu, vždycky se předem podrobně vyptávám, jak to u hostitelů vypadá, kde a jak budeme spát, čím je možné děti zabavit, co jim bude dovoleno a podobně. Přesně jak píše MULTICAT, je pro mě stresující muset pořád dítě hlídat a něco zakazovat, nutit ho, aby sedělo na místě a dělalo něco, co ho nebaví a podobně, takže tam, kde by toto bylo nutné, pokud možno nejezdím. A snažím se si situaci na místě zjednodušit, co to jde. Beru si sebou třeba korbu od kočárku, abych měla mimino kam odložit a nemusela ho držet pořád v rukách, kempingovou deku, aby se mimino mohlo plazit i po studené podlaze nebo na zahradě, jednu dobu jsme vozili i jídelní židličku (IKEA Antilop), abych nemusela Malvínu při krmení držet na klíně, protože nebylo v mých silách ji jednou rukou rukou držet a druhou krmit, jak se snažila zdrhat. Dětem beru neokoukané hračky, které nemají drobné ztratitelné kousky a nenavádí k divoké hře. Někdy si taky říkám, jestli mi to vůbec stojí za to, když si stejně většinou moc nepopovídám a generuje to tolik stresu. Zvlášť když se k tomu pak hostitel postaví tak že ho nesmím pustit na zem, protože 'nemají uklizeno'
Poslední dobou se i delším návštěvám u tchánovců snažím vyhýbat, protože sice barák jak velikej kráva, ale do obýváku se tchánovi smí jen při zvláštních příležitostech, takže se celý den mačkáme na židlích u kuchyňského stolu, kolem kterého se dá sotva projít, Malvína si hraje pod našima nohama a Joriku nemám vůbec kam položit, aby na ni někdo nešlápl.

SANCHA: pro mě je stresující hlavně prostředí, které je nevhodné pro zvídavé dítě. Strašně nerada všechno zakazuji, a to vlastně na návštěvách je skoro vždy. Ani dítě, ani já tak nemáme klid. Ja hlídám a koriguji a dítě je frustrované, protože nic nemůže. To je prostě peklo :(

SANCHA: Takhle narocne to teda nevnimam. Spinavou podlahu neresim, cizi veci hlidam a diteti se snazim vymyslet prijatelnou zabavu. Rozhodne si clovek tolik nepokeca, ale neni to pro me duvod vyhybat se navstevam. Navstevy mam rada, zmena prostredi je na matersky jedine zadouci, pro me i pro dite.

super rozhovor...
‚Je dobře, když děti neposlouchají‘, pedagožka prosazuje výchovu nevýchovou | Lidé | Lidovky.cz
http://www.lidovky.cz/...gozka-prosazuje-vychovu-nevychovou-1re-/lide.aspx?c=A160401_160053_lide_ele

BILAKOBRA: Diky. Zapominam na sebe obcas myslet a pritom mama v pohode je nejdulezitejsi...

KOTENCE: a blbej pocit z toho ze padas na hubu a tudiz se ji nedokazes tak kvalitne venovat jsi nemela? ja vim ze kdyz padam na hubu tak jsem rozhodne protivnejsi a i kdyz se snazim, tak je to znat i vuci prckovi
takze za mne pokud tam predtim jezdila rada, tak bych se nakym blbym pocitem ted nestresovala, pekne si odpocin, naber sil a pak se ji muzes pekne venovat z vesela a uzijete si to obe, ono holt nake to smutneni k zivotu take patri a nejde zvladat uplne vsechno, si pak spolecnych chvil o to vic budete vazit

MONI: Naše dcera jezdí k babičce na (prodloužený) vikend pravidelně a ráda. Žádné smutné pohledy natož pláč, naopak se často sama ptá, kdy pojede zase a smutné pohledy háže, když jí řekneme, že tenhle víkend budeme doma. Babičká má velkou zahradu, ukazuje jí věci, které doma nemáme, věnuje se jí. Naopak, když tam jedeme všichni, tak se babička točí v kuchyni, protože má pocit, že nám musí podstrojovat, a na dceru nemá čas. Z tohohle hlediska je to rozhodně lepší, když jsou samy.
Podstatné je, že jsme ji samozřejmě nehodili jen tak do vody. Jezdili jsme společně, pak tam dceru občas nechali na pár hodin a šli třeba s manželovými kamarády na pivo, pak jsme ji tam nechali přes den a večer se vrátili, pak jednu noc a tak dál. A tim, že tam jezdíme často a snažíme se babičku aktivně zapojovat i když jsme tam všichni (třeba ji večer necháme ukládat), tak to pro M. není nějaká skoro cizí hlídací paní, ale prostě další člen rodiny, který se o ni taky stará. Mně to tak přijde v pořádku, smutný mi připadá spíš trend, že se o děti mají starat jen rodiče sami, resp. často dokonce v podstatě jen matka.

MONI: to není dnešní trend... my jsme k babičce nebo tetám jezdili určitě už jako tříletí (byli tam týden)... A druhá babička bydlela hned vedle, takže to nelze považovat za ježdění k babičce...

A já si myslím, že dětem i rodičům občasné odloučení na víkend prospěje.o)