TORUVIEL: já mám opačný sklony, když jsem unavená povolit všechno, což nejde, hlavně Alence. Protože ona to prostě umí, Tonda něco řekne rozkazovacím tónem, pak se vzteká, to je snadný mu nedat všechno, ale to holka chytrá na tebe upře ty svoje obrovské oči, řekne pjošííím, pohladí tě, ukecává...

TORUVIEL: u nás se zpívá kdekoli - jen z mhd nás můžou vykázat, tak to tiším (ale zpívám si zostra klidně i na poště, když to taknějak vyplyne) - trička se nosí jak to kdo umí a jí se cokoli - ale třeba u silnice bych neseděla, to má dost logickejch důvodů.

MARKYSHA: Já k tomu mám tendence, když jsem hodně unavená (když se mi už prostě nechce nic řešit). Ale jinak spíš pozoruju, jak moc "benevolentní" jsem oproti jiným rodičům. V uvozovkách proto, že spoustu těch zákazů považuju skutečně za zbytečné (a nejsem benevolentní proto, že bych neměla sílu to zakázat, není to tolerování "zlobení"), a to dítě mě nutí se zamyslet nad tím, co a proč se dělá a nedělá, a jestli to má skutečně důvod, a když má, tak jaký (a jestli je podstatný nebo zanedbatelný). Taky to souvisí s tím, že bych chtěla, aby dcera o věcech přemýšlela, viděla reálné důvody, a jen slepě nenásledovala příkazy a zákazy, protože "autorita".

TORUVIEL: já naštěstí NE zautomatizované nemám a jsem za to ráda, protože kolikrát se i pobavím.

Nic nového, ale proč si to nepřipomenout...
"Včera se moje dvouletá dcerka rozhodla, že si sedne na chodník, sundá boty, vyndá plyšáka z batůžku a na tomto pěkném místě, kudy projíždějí náklaďáky, posvačí. Když jsem ji chtěla nalákat domů, nekompromisně mi odpověděla "Ne, koukat budu".
Nechtěla se hnout. Strávili jsme na chodníkovém pikniku půl hodiny a krom aut pozorovaly tátu, mámu a mimi sviňky. (Až dnes mi došlo, že jejich název má původ ve svinování, ne v nadávce).

Přemýšlela jsem o tom, jak často říkáme na dětské nápady NE. Vyletí to z nás často automaticky, protože TO se přece NEdělá.
Proč se to nedělá? Kdo to řekl?

Proč se nesedí na chodníku? Proč se nezpívá na ulici nahlas? Proč se nenosí tričko obráceně? Proč se nejí knedlík s kečupem? Proč, proč, proč...?

Protože jsme byli naučeni, že toto nestandardní chování není správné a "co by si o nás řekli lidi".
Přitom většina dětských požadavků je snadno proveditelná a i s radostí realizovatelná, pokud umlčíme hlas našich rodičů ve své hlavě a zeptáme se sami sebe: "proč vlastně ne?"

Uvědomuji si tento svůj automatizmus s vyskakovacím NE a často se přistihnu, že důvod za zamítnutím dětského návrhu je demagogický ve stylu "protože prostě proto", nebo jde o mou lenost být dítěti k dispozici v nové a neošahané situaci."
https://www.facebook.com/...%C5%BEivot-v%C4%9Bdom%C3%A9-mate%C5%99stv%C3%AD-324469757565506/?fref=nf

Please Don't Help My Kids | Patch
http://patch.com/california/alameda/bp--please-dont-help-my-kids

SANCHA: ze by to bylo specificky matka dcera, tak to uplne ne, ale treba ti to pomuze http://knihy.abz.cz/prodej/uzdrav-sva-vnitrni-zraneni

SANCHA: taky by mě to zajímalo, už máš nějaký tip?

No tak zrovna horkyma hrnkama na stole bych se moc nechlubila. Stravila jsem docela dost casu jako dite v ozdravovnach a potkala tam nejedno dite s trvalymi nasledky po opareni horkym pitim. Znetvoreny oblicej, krk, hrudnik, ruce.. A nemusi to byt o nenechavosti ditete, on ten hrnek muze zvrhnout nekdo dospely v momente, kdy se dite mota okolo..

S.Grof v DVTV: Kojení má obrovský vliv na člověka, ovlivní celý vztah s matkou, říká objevitel holotropního dýchání
http://video.aktualne.cz/...cloveku-umoznit-prozit-peklo-nebo-ra/r~2c0cdd300d3311e680b40025900fea04/

LUCKYSWEETY: Jo, je to o zvyku...
A ještě mě napadá, že kdyby mi někdo zakazoval pokládat dítě u nich na návštěvě na zem, tak se mu na to asi vykašlu a dítě si tam položím, teda soudím dle toho, že tchýně taky vždycky říkala tady ne, tady nemám uklizeno a já jen mávla rukou že neva, dítě se "vypere" :-)

SANCHA: Ja jsem s malým na cestách od jeho dvou týdnu, tak jsem zvykla byt porad sbalena a takhle komplikovane to nevnimam. A on je asi zas zvyklý na různá prostředí, od malička mu musim zakazovat zásuvky v několika různých obydlích, krbove dřevo a související nebezpečný nářadí u našich, nezabezpeceny schody a janek pes u tchanu. Nijak jsme mu neprizpusobovali ani nas byt, květináče jsou na zemi, horký hrnky na stolku. Ale on asi neni tak nenechavej a do pusy veci vubec nestrka. Velká úleva nastala s rokem, kdy uz tak nějak jedl jako my. Rohlík maj na každy návštěvě, kuřecí plátek v každy hospodě, do ty doby jsme vozili ovoce a kupovany skleničky a s tim spánkem, malej spi porad 2x (15m) a kdyz mame nejakej plán odpoledne, tak je to většinou s dalšíma detma, takze je zabavenej a spánek mu nechybí. Kdyz je na návštěvě unavenej, tak ho dam vedle spat, a treba kamosce dite usne v kocaru i u nas na chodbě ,)

GLOBALISTA: A dnes to samé v bleděmodrém. Takže když mi oba po obědě odmítli usnout, nechala jsem je hrát si v obýváku a sama jsem si šla lehnout na postel do druhého pokoje.
Asi jsem působila hodně zoufale, protože když mě tam objevil Matouš, s kterým to poslední dobou po dobrém prostě nejde, a začal mi tam snášet věci (oblíbená zábava posledních dnů, nanosit co nejvíc věcí na místo, kam rozhodně nepatří), poprosila jsem ho, ať už mi nic nenosí a ať dá Martě nějaké hračky a je na ní hodný, že chci spát, tak skutečně poslechl a já opravdu na půl až třičtvrtě hodiny usnula.
A děti se nezabily a ani byt jsem nenašla v o moc horším stavu, než je obvyklé. Ne že by mi potom bylo lépe, ale už aspoň vím, že to jde...

Včera byly asi nějaké erupce, já byla taky z dětí vytočená, jako už dlouho ne. A to se vlastně nechovaly hůř než jindy...