SANCHA: no na jednu stranu se asi taky otrkas, ale pokud muzete v pohode omezit navstevy, tak je to take dobre reseni, protoze zase pokud to jsou fakt divne typy, tak tem to taky nemusi jit vubec nak vysvetlit a akorat by ses stresovala
muzes se taky pripravit na to, ze teda nic nereknes tem lidem, ale budes vysvetlovat malemu, ze ty si to nemyslis, a ze podle tebe je v poradku a mas ho rada takoveho jaky je

SANCHA: tak ja se snazim se nejak rozumne ohrazovat, ale teda takovehle urazky u nas nejsou, to je jen vlastne o dudliku, ze uz by ho nemel mit a tak... no muzu te ujistit, ze take neumim vdycky reagovat hned, ale kdyz si to promyslim jak bych teda reagovat chtela a opakuje se to tak uz to davam
ale jak jsem psala, to co ty tu pises, to uz je podle mne fakt dost urazlive a to bych se pripravila na nake durazne ohrazeni, pokud by se to opakovalo, tak s takovyma lidma by mi nebylo dobre... mozna to i tak nejak formulovat, je nam s vami dobre dokud nezacnete rikat tohle, to by nemuselo nikoho urazit a zaroven se uvidi, jak zalezi ostatnim na tech dobrych vztazich v rodine

TORUVIEL: ja jsem s ditetem sebejista, protoze to co delam (tvorim pro dite realitu ve ktere se muze dobre rozvijet) je jasny realny konkretni nezpochybnitelny dobry, a navic mi to jde! (dite je uzasny/prosperuje)
pred ditetem jsem delala vse a nic a vse se dalo zpochybnit (zda moje napady jsou ulet ci co), byla jsem furt v hlave v nejakych ideach

plus jeste je pro mne ohromne upevnujici ze ja neco ("vizionarsky") razim a chlap to postupne adoptuje jako funkcni, to je silny reality check ze to prejal, takze boost sebejistoty.

za mne materstvi = emancipace, super

SEVERINE: Jasně, má to důvody, a vždy to jde dítěti podat nějak pravdivě, ne pouze že "se to nedělá"... Prostě třeba se mi nechce sedět u silnice, protože smrad a hluk. Děti (nebo aspoň to moje :-) jsou imho prostě dost přístupný normální konverzaci a argumentům a i to dost omezuje případné "vzdory", protože dítě vidí, že se s ním člověk baví normálně a ne že jen stále něco zakazuje.

TORUVIEL: já mám opačný sklony, když jsem unavená povolit všechno, což nejde, hlavně Alence. Protože ona to prostě umí, Tonda něco řekne rozkazovacím tónem, pak se vzteká, to je snadný mu nedat všechno, ale to holka chytrá na tebe upře ty svoje obrovské oči, řekne pjošííím, pohladí tě, ukecává...

TORUVIEL: u nás se zpívá kdekoli - jen z mhd nás můžou vykázat, tak to tiším (ale zpívám si zostra klidně i na poště, když to taknějak vyplyne) - trička se nosí jak to kdo umí a jí se cokoli - ale třeba u silnice bych neseděla, to má dost logickejch důvodů.

MARKYSHA: Já k tomu mám tendence, když jsem hodně unavená (když se mi už prostě nechce nic řešit). Ale jinak spíš pozoruju, jak moc "benevolentní" jsem oproti jiným rodičům. V uvozovkách proto, že spoustu těch zákazů považuju skutečně za zbytečné (a nejsem benevolentní proto, že bych neměla sílu to zakázat, není to tolerování "zlobení"), a to dítě mě nutí se zamyslet nad tím, co a proč se dělá a nedělá, a jestli to má skutečně důvod, a když má, tak jaký (a jestli je podstatný nebo zanedbatelný). Taky to souvisí s tím, že bych chtěla, aby dcera o věcech přemýšlela, viděla reálné důvody, a jen slepě nenásledovala příkazy a zákazy, protože "autorita".

TORUVIEL: já naštěstí NE zautomatizované nemám a jsem za to ráda, protože kolikrát se i pobavím.

Nic nového, ale proč si to nepřipomenout...
"Včera se moje dvouletá dcerka rozhodla, že si sedne na chodník, sundá boty, vyndá plyšáka z batůžku a na tomto pěkném místě, kudy projíždějí náklaďáky, posvačí. Když jsem ji chtěla nalákat domů, nekompromisně mi odpověděla "Ne, koukat budu".
Nechtěla se hnout. Strávili jsme na chodníkovém pikniku půl hodiny a krom aut pozorovaly tátu, mámu a mimi sviňky. (Až dnes mi došlo, že jejich název má původ ve svinování, ne v nadávce).

Přemýšlela jsem o tom, jak často říkáme na dětské nápady NE. Vyletí to z nás často automaticky, protože TO se přece NEdělá.
Proč se to nedělá? Kdo to řekl?

Proč se nesedí na chodníku? Proč se nezpívá na ulici nahlas? Proč se nenosí tričko obráceně? Proč se nejí knedlík s kečupem? Proč, proč, proč...?

Protože jsme byli naučeni, že toto nestandardní chování není správné a "co by si o nás řekli lidi".
Přitom většina dětských požadavků je snadno proveditelná a i s radostí realizovatelná, pokud umlčíme hlas našich rodičů ve své hlavě a zeptáme se sami sebe: "proč vlastně ne?"

Uvědomuji si tento svůj automatizmus s vyskakovacím NE a často se přistihnu, že důvod za zamítnutím dětského návrhu je demagogický ve stylu "protože prostě proto", nebo jde o mou lenost být dítěti k dispozici v nové a neošahané situaci."
https://www.facebook.com/...%C5%BEivot-v%C4%9Bdom%C3%A9-mate%C5%99stv%C3%AD-324469757565506/?fref=nf

Please Don't Help My Kids | Patch
http://patch.com/california/alameda/bp--please-dont-help-my-kids

SANCHA: ze by to bylo specificky matka dcera, tak to uplne ne, ale treba ti to pomuze http://knihy.abz.cz/prodej/uzdrav-sva-vnitrni-zraneni

SANCHA: taky by mě to zajímalo, už máš nějaký tip?

No tak zrovna horkyma hrnkama na stole bych se moc nechlubila. Stravila jsem docela dost casu jako dite v ozdravovnach a potkala tam nejedno dite s trvalymi nasledky po opareni horkym pitim. Znetvoreny oblicej, krk, hrudnik, ruce.. A nemusi to byt o nenechavosti ditete, on ten hrnek muze zvrhnout nekdo dospely v momente, kdy se dite mota okolo..

S.Grof v DVTV: Kojení má obrovský vliv na člověka, ovlivní celý vztah s matkou, říká objevitel holotropního dýchání
http://video.aktualne.cz/...cloveku-umoznit-prozit-peklo-nebo-ra/r~2c0cdd300d3311e680b40025900fea04/