YMLADRIS: nepochopily, povazovaly by to za rozmazlovani.

ANNAWA: myslis ze by nepochopily tvoje vysvetleni, ze symbolicky uspokojujes potrebu, ktera v realu jde uspokojit blbe? oni zas hraji RPG ze

Pjér la Šé'z - Nevýchova dětí | Restaurant Slunce
https://www.youtube.com/watch?v=VR0SdryGghQ

YMLADRIS: mně se tohle moc nelíbí, hlavně si to v praxi nedovedu představit před velkými dětmi, asi by mi to daly dost sežrat ;-.)

INUSHKA: nejslabsi clanek muzes byt ty, delat tu joriku. hrat s malvinou hry typu "ja si tu stavim, doufam ze malvina mi to nesebere/nerozbije" a pak se dramaticky valet az se tak stane. nebo nevim jaky mas nazor na mocenske hry, porad to opakuju, ty bez reakce, beru to tak ze se ti to nelibi.. ale tak pro jistotu pisu no

ANNAWA:
LUCKYSWEETY: Jo, to je ono, co se snažím vysvětlit. Mně to právě nepřijde vyloženě jako žárlivost (jako že by jí šlo o mě bebo o její prostor bebo tak), ale spíš jako snaha dokázat si svou převahu, upevnit si "pozici ve smečce", ujistit se, že ten nejslabší článek není ona. Usuzuju tak z toho, že to nevypadá jako obrana svého (hraček, prostoru...), ale spíš jako cílené jako škodění miminu (přijde za miminem do JEHO prostoru a sebere mu JEHO hračky).
Takže asi spíš než směrem ještě více nedělené pozornosti půjdu po té linii zdůrazňování výsad prvorozené "velké" holky. Zkusím na to upozorňovat i tam, kde ty výsady přirozeně sice má, ale asi si je neuvědomuje.

Díky všem za postřehy.

LUCKYSWEETY: skoro jo, nebo svým způsobem jo, protože ještě mladší holčička byla jen u maminky.

INUSHKA: jen bokem, asi je to projev žárlivosti nebo nenaplněných potřeb nebo čeho, přičemž Bart to dělá taky. Nicméně teď jsme se vrátili oslavy narozenin B spolužačky ze školky, kde byly i mladší děti, přičemž kdykoli si Josefína začala s něčím hrát, dvě až tři ní skočily a začaly jí to brát. Hačku, stejně jako kus igelitu. Ty přece nežárlily.

INUSHKA: napis jeste vic, oc malvine jde. co to je za potreby. mne to presne jasne neni.
(a kolik casu travi jen s tebou?)

INUSHKA: Já teda jak víš nemám s tímhle zkušenosti, anžto jen jedno dítě...ale zamýšlím se, jak bych to asi tak dělala já, a napadá mě akorát to, co už asi děláš a co je známé... Tedy starší zapojovat do aktivit pro starší děti, a dávat jí najevo, že tohle miminko dělat nemůže. Určila bych taky velmi jasně, co je čí, tedy rozdělit nějak viditelně ty hračky, do krabic třeba, a hračky starší dát (dočasně) někam mimo dosah miminka. Dát starší výsadní právo se o své hračky dělit (či nedělit). A erární hračky, to může být problém, protože dokud nebylo miminko (nebo dokud nejevilo o hračky zájem), tak erární nebyly, že? Malvína to asi vnímá trochu jinak, že je prostě ten byt její, hračky její a najednou se tam ukázal vetřelec, kterého ona ještě neakceptovala, ale navíc vidí, že ty ho akceptuješ a určuješ, že věci, co byly pouze Malvíny, jsou teď i Joriky a to ona nejspíš nechápe.
Zkusila bych asi starší chvíli nadržovat, ujistit ji jakoby o jejím postavení a dát jí vidět jeho výhody (co může narozdíl od miminka). Jak píšeš, starší se snaží mít navrch, tak jí to nějak poskytnout v pozitivním smyslu, aby to nebylo v kompetici s mladší.
Ale třeba to už děláš...takže jen takové úvahy moje, nezasvěcené...
Když čtu tvůj poslední post, tak vidím, že toho hodně děláš, ale třeba to co píšeš že říká tvůj muž, tedy odeslat Malvínu pryč, když "zlobí", tak to bych vůbec nenavrhovala, to je prostě trest odnětí lásky (tvé pozornosti), ona to tak může chápat a tohle žárlivé chování by to imho spíš jen posílilo.
Neměj pocit, že selháváš (no to se řekne viď), kolik že je Malvíně? Jako vždycky to bude jen přechodné období, než začnou holky víc kooperovat, než Malvína pochopí, že mimino není jen obtížný domácí mazlíček atd. Vydrž, myslím, že to v rámci možností děláš dobře...

Tak na řešení dle Naomi Aldort teda nemám, takový extrémista nejsem a nehodlám podřizovat celý svůj život dětem a všechno ostatní hodit za hlavu. To bych se zbláznila. Nehledě na to, že fakt nevím, jak bych Malvínu bez násilí donutila hrát si jen v jedné místnosti. Místo, kam se mimino nedostane, výměna za jinou hračku i nějaká podoba střídání fungují, když jde opravdu o tu hračku. S tím si celkem poradit dokážu a Malvína obvykle i spolupracuje.
S čím si nevím rady, jsou ty situace, kdy o hračku ve skutečnosti nejde. Kdy se Malvína prostě snaží mít nad miminem navrch a hračky k tomu využívá - opravdu vyloženě naschvál bere Jorice před nosem přesně to, po čem ona natáhne ruku, a to dost často poté, co si sama sedne vedle ní na zem k hromadě miminích hraček, ne že by jí Jorika brala její panenky a hračky "pro velké". Nebo když sedím s Jorikou na gauči/na zemi a ona po mě a kolem mě leze a Malvína, která dosud byla zabraná do vlastní hry, přijde za námi, usadí se těsně vedle a pak se rozčiluje, že jí tam Jorika překáží, že do ní strká (jasně, leze i po ní), že jí bere hračky (bodejď by ne, když jí je přinese pod nos). Prostě vyloženě se snaží mít navrch a Joriku vyštípat, o hračky vůbec nejde. Já to samozřejmě chápu, že žárlí, jak říkám, podle svých možností a schopností se s tím snažím pracovat, ale to neznamená, že budu chápavě tolerovat šikanu nebo že se v Malvínině přítomnosti nebudu miminu vůbec věnovat, případně ho násilím držet na vykázaném místě. Muž říká, ať prostě Malvínu odešlu pryč, když tohle dělá. To je mi ale taky trochu proti srsti, protože nechci posilovat tu její frustraci. Prostě zatím je to vždycky situace, kterou prohrávají všichni a mně se přes veškerou snahu nedaří najít žádné win-win řešení, což mě deptá a mám pocit, že jako máma selhávám :-(

INUSHKA: no ehm...my to máme doteď (5 let a 2,5), já jsem najela na starý známý odpočítávač, dvě minuty jeden, dvě minuty druhá...furt dokola, ale jestli je to ideál? Když byla Alenka mimino, tak jí to prostě dal něco jinýho, ale to tyhle problémy nebyly, on totiž mimina a batolata miluje, takže tyhle problémy vrcholí, když už jsou na podobné úrovni.

INUSHKA: tipy z literatury: 1) vyvysene misto (napr patrova postel), kam mimino nevyleze, kde prvorozena muze v klidu si skladat tvorit atd kdyz potrebuje klid od mimina 2) aldort dane obdobi resila tak, ze oznamila chlapovi ze pres den nebude v dome nic udelano, jedno dite dala do jedne mistnosti, druhe do druhe, sedela mezi dverma jako takova prehrada mezi nimi, aby si kazdy hral na svem. nenechavala je samotne spolu kdyz nezvladali se nemajznout po hlave. 3) chvilky pro prvorozenou ano, aspon 20min v tahu, mocenske hry, symbolicke hry. mimino posilat s tatou pryc.

INUSHKA: tohle resim aktualne taky, u nás to teda asi není az tak dramaticke jako popisujes ty, ale spory o hračky jsou na denním pořádku. Lada zase Johane ubližuje nevědomky, kdy si na ni třeba sedne a dela, že jede na koníčkovi a nebo po ni hází hračky a hrozne se tomu směje a čim vic se ja zlobim, tak tim vic má Lada potřebu to dělat. Proste je ted nemuzu nechat ani chvilinku o samotě a jsem jak hlídací pes a jen doufám, že to brzo přejde, protoze se obávám,ze to je asi tak to jediny co muzu dělat

INUSHKA: napada me, ze tohle nas ceka taky :-)
U nas zatim starsi mlati mimino "bezduvodne"... Jsem z toho dost zoufala, protoze pak musim ja branit mimino vlastnim telem a starsi na me utoci dokud se o neco neprasti. Kdyz se ptam, tak na me proste chce bejt oskliva :-(
Rada "odneste ublizovaneho do bezpeci a promluvte s agresorem" je dost blbe realizovatelna, protoze to znamena nechat mimino nekde brecet a utesovat starsi.

Koukám, že mi téma jezky navazuje...
Sourozenecké spory o hračky. Jorika se začala víc pohybovat a přišlo to, před čím mě všichni varovali. "Bere" Malvíně hračky a ta se pak vzteká, strki do ni, brečí, chce po mě, abycg si Joriku vzala k sobě... Nemůžu a nechci Joriku zavírat do nějaké ohrádky, nutit ji sedět v židličce, u mě na klíbě nebo ji neustále odnášet. Jednak je to dost nepohodlné a nepraktické a jednak si myslím, že i ona má nárok si volně hrát a zkoumat. Když se sápe po něčem, co je vyloženě Malvinino (osobní dárky, oblíbené hračky, výtvarné potřeby...) nebo co je snadno rozbitné, tak jí v tom zabráním, odnesu ji, nebo se s Malvínou domluvím, že si to vezme jinam ona. Problém je, že Malvina si uzorpuje i hračky Joričiny (miminkovská chrastítka, pěnové kostky, muchláčky...) a "erární" (lego, nádobíčko a jídlo z kuchyňky...), ba dokonce i věci, které hračky vůbec nejsou (igelitky, vařečky, letáky na trhání...). Stačí, aby o danou věc Jorika projevila zájem a Malvína se po ní vrhne, před nosem jí to sebere a řve, že s tím si hraje ona, přestože dosud si toho nijak nevšímala. Když Jorika přesměruje pozornost na jiný předmět, scénář se opakuje, až to skonči tím, že Malvína má před sebou hromadu věcí, které si chrání vlastním tělem, a když si Jorika chce něco vzít, odstrkuje ji a řve. Vyloženě schválně jí brání si s čímkoliv hrát. Po mé intervenci Malvína obvykle vybere jednu hračku, kterou teda Jorice přenechá, ale to samozřejmě zabere jen na chvíli, Jorika se vzápětí sápe po té hromadě.
Nějak nevím, jak tohle řešit. Je mi jasné, že o ty hračky ve skutečnosti nejde, že jsou jen zástupným předmětem, že je to prostě ventil emocí, s těmi se snažím pracovat, dělám si s Malvínou chvilky jen pro ni, snažím se neupřednostňovat vždycky Joriku (i když je to těžké, holt ji někdy nechám chvíli brečet, abych mohla vyřešit Malvíninu aktuální potřebu) a tak podobně, ale zjevně to nestačí. Hlavně ale nevím, co s tím v tu chvíli, kdy se to děje. I když chápu, že je to projev žárlivosti nebo nenaplněných potřeb nebo čeho, tak to nemůžu přecházet a nechat mimino šikanovat. Dneska ji Malvína odstrčila tak, že Jorika spadla hlavou na sloupek schodiště... To prostě nemůžu ignorovat, dostala vynadáno, že takhle teda ne. Já to s ní vždycky potom proberu, vysvětlím, proč se zlobím, navrhnu jak to má řešit, ona mi řekne, že už to dělat nebude, ale samozřejmě to udělá zas. Když se jí ptám, co by potřebovala nebo proč jí vadí, že si Jorika bere ty hračky, tak z ní nevypadne ani slovo. Po dnešku jsem z toho už docela rozhozená, mám pocit, že to absolutně nezvládám :-(
Nějaké komenty nebo nápady?

JON: :D Nevšimla jsem si. Nicméně na tom videu popravdě není nic tak převratnýho, a rozhodně nic, kvůli čemu bych ještě potřebovala kupovat knihu.