Ahoj a jak resite podobne mocenske konflikty na hristi?
Mma rocni dite, desne se zajima o starsi decka...a dost casto ho ty starsi takle neprimo sikanuji. Snazila jsem se vysvetlovat starsim, dohodnout se s nima, tak, abychom vytvorili kompromis...ale nejak neuspesne.

INUSHKA: taky to resim,je to asi uplne normalni a taky se mi zda,ze to nekdy uplne nezvladam. Ale co se mi nevyplatilo je jakoby oddelovat,nejlip to dopada,kdyz jsou fakt spolu,zvyknou si (asi) nebo co ja vim. Ale cim jsou vic spolu tim je to lepsi,samozrejme ja su nekdy dooost hotova je furt hlidat,pomahat resit situace. Ja bych je neodelovala a jak si psala,ze ji to pak vsechno vysvetlis..vysvetlovat a vysvetlovat..snad jednou pochopi.Jak moc te chapu!

GOLDBERRY: hrat hry, kdy je malvina "ta silnejsi", "ma navrch" atd. Vetsinou pomaha to saturovat vseobecne, nemusi to zazivat primo s miminem. (nevim jak malvina. je ale velka, da se ji vyptavat, na co si chce hrat, to je urcita vyhoda)

YMLADRIS: Jako předstírat, ze je mama mimino?

YMLADRIS: nepochopily, povazovaly by to za rozmazlovani.

ANNAWA: myslis ze by nepochopily tvoje vysvetleni, ze symbolicky uspokojujes potrebu, ktera v realu jde uspokojit blbe? oni zas hraji RPG ze

Pjér la Šé'z - Nevýchova dětí | Restaurant Slunce
https://www.youtube.com/watch?v=VR0SdryGghQ

YMLADRIS: mně se tohle moc nelíbí, hlavně si to v praxi nedovedu představit před velkými dětmi, asi by mi to daly dost sežrat ;-.)

INUSHKA: nejslabsi clanek muzes byt ty, delat tu joriku. hrat s malvinou hry typu "ja si tu stavim, doufam ze malvina mi to nesebere/nerozbije" a pak se dramaticky valet az se tak stane. nebo nevim jaky mas nazor na mocenske hry, porad to opakuju, ty bez reakce, beru to tak ze se ti to nelibi.. ale tak pro jistotu pisu no

ANNAWA:
LUCKYSWEETY: Jo, to je ono, co se snažím vysvětlit. Mně to právě nepřijde vyloženě jako žárlivost (jako že by jí šlo o mě bebo o její prostor bebo tak), ale spíš jako snaha dokázat si svou převahu, upevnit si "pozici ve smečce", ujistit se, že ten nejslabší článek není ona. Usuzuju tak z toho, že to nevypadá jako obrana svého (hraček, prostoru...), ale spíš jako cílené jako škodění miminu (přijde za miminem do JEHO prostoru a sebere mu JEHO hračky).
Takže asi spíš než směrem ještě více nedělené pozornosti půjdu po té linii zdůrazňování výsad prvorozené "velké" holky. Zkusím na to upozorňovat i tam, kde ty výsady přirozeně sice má, ale asi si je neuvědomuje.

Díky všem za postřehy.

LUCKYSWEETY: skoro jo, nebo svým způsobem jo, protože ještě mladší holčička byla jen u maminky.

INUSHKA: jen bokem, asi je to projev žárlivosti nebo nenaplněných potřeb nebo čeho, přičemž Bart to dělá taky. Nicméně teď jsme se vrátili oslavy narozenin B spolužačky ze školky, kde byly i mladší děti, přičemž kdykoli si Josefína začala s něčím hrát, dvě až tři ní skočily a začaly jí to brát. Hačku, stejně jako kus igelitu. Ty přece nežárlily.

INUSHKA: napis jeste vic, oc malvine jde. co to je za potreby. mne to presne jasne neni.
(a kolik casu travi jen s tebou?)

INUSHKA: Já teda jak víš nemám s tímhle zkušenosti, anžto jen jedno dítě...ale zamýšlím se, jak bych to asi tak dělala já, a napadá mě akorát to, co už asi děláš a co je známé... Tedy starší zapojovat do aktivit pro starší děti, a dávat jí najevo, že tohle miminko dělat nemůže. Určila bych taky velmi jasně, co je čí, tedy rozdělit nějak viditelně ty hračky, do krabic třeba, a hračky starší dát (dočasně) někam mimo dosah miminka. Dát starší výsadní právo se o své hračky dělit (či nedělit). A erární hračky, to může být problém, protože dokud nebylo miminko (nebo dokud nejevilo o hračky zájem), tak erární nebyly, že? Malvína to asi vnímá trochu jinak, že je prostě ten byt její, hračky její a najednou se tam ukázal vetřelec, kterého ona ještě neakceptovala, ale navíc vidí, že ty ho akceptuješ a určuješ, že věci, co byly pouze Malvíny, jsou teď i Joriky a to ona nejspíš nechápe.
Zkusila bych asi starší chvíli nadržovat, ujistit ji jakoby o jejím postavení a dát jí vidět jeho výhody (co může narozdíl od miminka). Jak píšeš, starší se snaží mít navrch, tak jí to nějak poskytnout v pozitivním smyslu, aby to nebylo v kompetici s mladší.
Ale třeba to už děláš...takže jen takové úvahy moje, nezasvěcené...
Když čtu tvůj poslední post, tak vidím, že toho hodně děláš, ale třeba to co píšeš že říká tvůj muž, tedy odeslat Malvínu pryč, když "zlobí", tak to bych vůbec nenavrhovala, to je prostě trest odnětí lásky (tvé pozornosti), ona to tak může chápat a tohle žárlivé chování by to imho spíš jen posílilo.
Neměj pocit, že selháváš (no to se řekne viď), kolik že je Malvíně? Jako vždycky to bude jen přechodné období, než začnou holky víc kooperovat, než Malvína pochopí, že mimino není jen obtížný domácí mazlíček atd. Vydrž, myslím, že to v rámci možností děláš dobře...

Tak na řešení dle Naomi Aldort teda nemám, takový extrémista nejsem a nehodlám podřizovat celý svůj život dětem a všechno ostatní hodit za hlavu. To bych se zbláznila. Nehledě na to, že fakt nevím, jak bych Malvínu bez násilí donutila hrát si jen v jedné místnosti. Místo, kam se mimino nedostane, výměna za jinou hračku i nějaká podoba střídání fungují, když jde opravdu o tu hračku. S tím si celkem poradit dokážu a Malvína obvykle i spolupracuje.
S čím si nevím rady, jsou ty situace, kdy o hračku ve skutečnosti nejde. Kdy se Malvína prostě snaží mít nad miminem navrch a hračky k tomu využívá - opravdu vyloženě naschvál bere Jorice před nosem přesně to, po čem ona natáhne ruku, a to dost často poté, co si sama sedne vedle ní na zem k hromadě miminích hraček, ne že by jí Jorika brala její panenky a hračky "pro velké". Nebo když sedím s Jorikou na gauči/na zemi a ona po mě a kolem mě leze a Malvína, která dosud byla zabraná do vlastní hry, přijde za námi, usadí se těsně vedle a pak se rozčiluje, že jí tam Jorika překáží, že do ní strká (jasně, leze i po ní), že jí bere hračky (bodejď by ne, když jí je přinese pod nos). Prostě vyloženě se snaží mít navrch a Joriku vyštípat, o hračky vůbec nejde. Já to samozřejmě chápu, že žárlí, jak říkám, podle svých možností a schopností se s tím snažím pracovat, ale to neznamená, že budu chápavě tolerovat šikanu nebo že se v Malvínině přítomnosti nebudu miminu vůbec věnovat, případně ho násilím držet na vykázaném místě. Muž říká, ať prostě Malvínu odešlu pryč, když tohle dělá. To je mi ale taky trochu proti srsti, protože nechci posilovat tu její frustraci. Prostě zatím je to vždycky situace, kterou prohrávají všichni a mně se přes veškerou snahu nedaří najít žádné win-win řešení, což mě deptá a mám pocit, že jako máma selhávám :-(