TORUVIEL: No právě, mně ta věta celkem jednoznačně zní jako že nemá žádné výhrady k těm myšlenkám, činům a slovům. Pokud to má být "k osobě", mělo to tak být jasně napsáno, protože to je zrovna v takovémhle článku rozdíl docela klíčový.
Když vycházím z té věty, tak jak je napsaná, tak s ní prostě nesouhlasím. I když někoho miluju, tak k jeho chování výhrady mít můžu, zejména dotýká-li se to chování mě samé nebo někoho dalšího, koho taky miluju (třeba to bití). Jistěže dítě miluju pořád stejně a jeho jako osobu přijímám i s tím, že mě třeba bije, ale to chování zkrátka ne, k tomu výhrady mám.

INUSHKA: U té citované věty, ona tam píše, že dítěti je třeba naznačit konsekvence, jaké jeho chování má a bude mít ve společnosti, ale na tu lásku to vliv mít nebude. Máš dítě méně ráda, když tě bije? Když chce skočit z okna? Když bere drogy? Nemáš... Samozřejmě že tě to pocitově zraňuje, ale ta bezpodmínečná láska, to je něco co je ještě dál za tím, než jsou běžné každodenní pocity, je tam někde vzadu stále...
A už fakt končim! :D

INUSHKA: Mně to v rozporu nepřijde, ale nechce se mi teď se rozepisovat, anžto za chvíli odjíždíme :-) Ánebo jen krátce - bezpodmínečné lásky k druhým není schopen ten, kdo ji necítí sám k sobě.

TORUVIEL:
SANCHA: Tohle psala stejná osoba? Mně to přijde navzájem docela v rozporu.

A teda věta "Ať řekneš, uděláš nebo si myslíš cokoliv, nemám žádné výhrady" mi připadá hluboko za hranicí čehokoliv, co bych nazvala láskou. To už není bezpodmínečná láska, ale lhostejnost.
Bráno důsledně by to snad mělo znamenat, že nemám mít výhrady, když mě dítě bije? Když se chystá skočit z okna?

SANCHA: Jojo, spokojená matka = spokojené dítě (zvlášť tedy dcery to potřebujou vidět si myslím - ze svý zkušenosti se svou mamkou, která se "obětovala" pro rodinu). Já jsem naštěstí dost "sobec" na to, abych se neodbývala, ale taky stále hledám tu rovnováhu, protože z rodiny to nemám zažité. Tak holt to je můj úkol, tu rovnováhu najít. Mně to připadá samozřejmé, že se neodbývám, že realizuju svoje sny, plním si základní potřeby i ty méně základní. Myslím, že to dítě to taky naučí prostě respektovat ty moje potřeby (co mu zbývá, žejo :-), a bude brát za samozřejmé v dospělosti, že s dítětem život jaksi nekončí. A tak dál... :-)

Základní potřeba vašeho dítěte - znáte ji?
http://petrahanelova.cz/zakladni-potreba-ditete/

SOLEI: ja se to teda snažím moc nerozpitvavat, moc mu tu hlavu nenafukovat... a taky občas řeknu, že je hodný, samozřejmě, je to prostě v nás, ale snažím se to nepoužívat pořád. spíš se snažím nad věcmi přemýšlet a tím být opravdu "přítomna" - to se také dnes hodně používá, vím.
Někdy mám totiž pocit, kdyz poslouchám okolo sebe, že se na děti mluví jak na zvířata, psy a je to docela strašidelné...

Jasně, jsi hodný je nic neříkající, ale nemyslím si, že je něco špatného na tom to občas říct jsi sikula nebo jsi hodny, za chvíli budou mít všichni z těchto slov strach. Děti nejsou blbe, ne vždy je nutné situaci rozebírat celou větou "děkuji ti, že jsi pro mne nasbíral borůvky, mám radost" někdy určitě to " je dekuju, jsi hodny" musí určitě stačit, protože děcko si tu omáčku okolo - mám radost že jsi mi natrhal borůvky - domyslí . Zrovna dneska, moje dvouleté dítko sedělo pod borůvkový keřem oba jsme sbírali borůvky a já mu občas do pusy něco dosypavala, a najednou jsem dostala pár kuliček i já, jsem moc ráda a věřím že poznal moji radost a bylo mu putna že jsem nevedla ctvrthodinovy filozofický projev.

35 Real Photos That Highlight The 'Sham' Of Perfect Parenting
http://www.huffingtonpost.com/...highlight-the-sham-of-perfect-parenting_us_57717dcee4b0f168323a784d

NOFNAK: Bylo tady k tomu už nakecáno docela dost :-) Třeba: http://www.svobodauceni.cz/clanek/odmeny-a-chvaleni

NOFNAK: já třeba teď - syn 21mesicu, posadim ho na nočník, on se vyčůrá. řeknu povzbudivým hlasem: vycural ses, ukážu mu to a on má radost sám od sebe. I bez toho, abych řekla, že je šikula a od té doby sám ukazuje na nočník. Ne zatím 100%, ale i tak je myslím motivován sám sebou, svým úspěchem...

NOFNAK: ja treba dekuju, kdyz o neco zadam a dite mi vyhovi (uklízení napriklad). Jinak je to asi o tom, ze diteti je putna, ze jsi spokojena a povazujes jeho vytvor/vykon ta dobrej/spatnej. Bavime se o snaze nenicit vnitrni motivaci, nenahrazovat ji vnejsi motivaci jako je chvala nebo trest.