NEMESISS: No,ale asi to nesouvisí s kojením přímo. V chýši jistě nemají notebook ani televizi a další pokoj na spaní prostě není.

Mj. kojím patnáctiměsíčního syna a muž spí většinu noci také vedle, z podobných důvodů, ale ani jednomu z nás to nevadí, až bude na pořadu dne vlastní pokoj pro syna, muž se přestěhuje zpátky. Mně jeho ponocování nevadí, ale syn by se budil.

LYDI: prave ze v tech kulturach, kde se bezne koji takhle dlouho, mam za to, ze jsou treba mezilidsky vztahy mnohem "zdravejsi" a nevyskytuji se tam urcite fenomeny, jako v nasi spolecnosti. jako priklad uvedu spanek nasi rodiny - ac jsme se dost snazili, spime s muzem oddelene. vyhovuje nam to obema (on nas casto budil chrapanim a syn jeho zase jinyma vecma, pricemz muz se rad se do noci kouka na filmy atp. a usina s notebookem v posteli). nemyslim si, ze je to idelani pro nase dite a nemyslim si, ze by neco obdobnyho resili ve vyse zminenych kulturach. spolu s dalsima vecma to ma podle me za nasledek, ze nase dite v noci blbe spi a neni to tedy jen tim, ze je to "prirozeny", ze se deti tohodle veku v noci budej na prso... + citim, ze na spanek ma opravdu vliv spousta dalsich veci z partnerskyho vztahu, ktery tady nechci ted rozebirat, ale mam za to, ze jsou vlastni zase te nasi, tak trochu zkazene spolecnosti..

KOTENCE: ale nocni kojeni jsem ukoncila z vlastni iniciativy na zacatku tehotenstvi, protoze jsem se nechtela prilis vycerpavat a pripadalo mi, ze v 15 mesicich uz zvladne spat celou noc. Slo to celkem hladce. Ted se to snazim drzet na max. dvou kojenich v posteli. Venku by mi asi bylo neprijemny kojit velky dite.

NEMESISS: u nas po druhym roce opravdu pomalu prichazi ta separace a dcera vic bere i tatu. Kdyz je vecer doma, tak ji vetsinou uklada a nekoji :-)
Tim, ze kojim i mimino, nemusim tresit nalita prsa, kdyz starsi nekojim treba nekolik dni.

NEMESISS: moc se nebojim nejakych realne negativnich dopad, jak pises patologicke ci tak - jsou kultury a zeme kde je bezne, ze se dite v 5 letech da trochu prsa. vysvetlit mi prijde, zem oc nejde. malemu diteti v polospanku aby pochopil ze prso spinka to u nas teda neefunguje...

LYDI:
KOTENCE:
take to resim vedle v diskuzi o kojeni (syn, 2 roky). co mi v souvislosti s timhle vrta hlavou, je to, zda je (popr. do kdy) "dlouhy" (mysleno nekolik let) kojeni prirozeny, dle prirody a "zdravy" a zda se nemuze stat, ze se to zvrhne v neco, co uz pro dite i matku prestava byt "zdravy" - tim myslim treba patologicka vazba v dobe, kdy ma prirozene nastavat emocni separace, zpusobena napr. tim, ze matka se neciti dostatecne emocne podporovana ze strany otce a kompenzuje si to na diteti a nechce ho pustit (Laura Gutman). Jinak ta Gutmanova v podstate tvrdi, ze kolem 2 let zacina obdobi, kdy zacina byt dulezita role otce a otec ma byt ten, kdo je schopen laskyplne rict: "Maminka je taky moje a ted te ulozim ja, protoze maminka je moc unavena", pricemz, kdyz otec takto nefunguje, matka neni s to rozseknout to pouto, nebot ukolem matky je pouto utvaret a muz (otec, bo jiny), by ho mel postupne rozvolnovat.
Sama bych rada dosahla toho, ze bych diteti kuprikladu vysvetlila, ze prsicko v noci spinka a nemusela ho tedy z nocniho kojeni odstavovat tak, ze by travil noc s otcem. Ale tohle podle Laury G. nemuze fungovat.
Co si o tom myslite?

KOTENCE: Matouš (3)to má podobně. Akorát většinou nevyžaduje mou přítomnost, jen si mě přivolává pod nejrůznějšími záminkami. Ale přes den výborně usíná, když u něj v pokoji věším prádlo. Jsem přítomná, takže nemá potřebu mě volat, ale soustředím se na něco jiného, takže ho nerozptyluju.

KOTENCE: nebo když dítě požaduje - a teď tu chci maminku, teď tu chci tatínka a takhle se tam točí třeba hodinu. Pak chtělo jednou tetu muflu (mě), protože jsem tam náhodou byla na návštěvě. A po mně zase ať tam pošlu maminku. Tak jsem to odkejvala odešla a místo abych to řekla hned, tak jsem si na to vzpomenula po 10 minutách. A to už dítě spalo.o)))

KOTENCE: no byla to jedna z nejhorsi veci za dlouhou dobu co jsem ni delala mam pocit /: tohle fakt nechci opakovat (moc). jak sou momenty, kdyz chvili rve a pak v poho, ale tohle bylo moc. a jako nemusim to utnout rozhodne 'hned' nebo tak, ale pomalu bych chtela. na konec sem se tu s nekym bavila, ze odject na min 4 dni, lepe vic /treba i 10 dnu a pak uz by to mohlo jit i bez. meni ritualy - zacinala se koukat na knizky pred usinanim ale prso je proste to nej. nej nej nej. kdyz je maminka. to zadne zapomenout moc nefunguje ...

KOTENCE: jj, to děláme s mužem taky, počkej tady broučků jdu pro autíčko, ale jestli ho chceš tak musíš ležet, jdu se podívat na tatínka)maminku aby nebyl v obyvaku sám a za chvíli zase přijdu....někde uprostřed toho čekání prostě usne

SOLEI: nase dvouapulleta zase chce, abych tam s ni byla, nez usne, ale zaroven ji tam rusim a casto se vrti jeste hodinu a nespi. Kdyz i pres protesty odejdu, tak je do 5 minut tuha. Vetsinou ji reknu, ze jdu uklidit po veceri a prijdu se na ni podivat a to uz spi. Kdyz opravdu natahuje, tak zustavam, ale nekdy me proste jenom nechce pustit (myslim, ze se ji nelibi, ze jdu za miminem).

tema ktere se taky opakuje - dcere bude za mesic 3 roky. furt se koji, nejak hrozne mi to nevadi ale zaroven jsem mela zrovna v poslednich dnech pocit, ze bych byla fakt rada, kdyby treba usnuti slo i jinak. jeden vecer celkem bez problem, bylo tehdy uz dost pozde, ja pak, ze uz mam dos,t zashla svetlo, ani ne 5 min rvani a usnula. dnes sem rikala odpo, ze prso nebude, ze zkusime usnout takto, ze se muzem mazlit apod. ona zacala rvat, na zacatku relativne ok. byla sem u ni, nechala ji rvat v naruci a moc to neresila. rekla, ze je velka, ze vecer muzem apod. jeji rvani se zhorsilo a zhrosilo. zcervenala, slzy tekly, z nosu tekla. pak mi zacala bit a skrabat. pa sem pohled na ni uz nevydrzela, a dala sem ji teda nakojit. usnula. kdyz se pak jednou kratce budila, ja se k ni lehla, tak visela pak asi pul hod na mym prsu - jakoze dost dlouho ... a ted resim - musim byt fakt tvrda, jak nekdo rika, ze ji to proste musim prestat dovolit, vydrzet jeji rvani apod nebo jit nejakou klidnejsi cestu. jake s tim mate zkusenosti? diky

ANNAWA: a jsou i podobně staří, tak to by sedělo. mě to totiž nenapadlo, pořád jsem čekala jiný projevy žárlení, třeba když jí vezmu do náruče nebo když jí krmim, ale u toho on nežárlí. ještě si jí teda hodně usurpuje pro sebe - třeba když jíme a ona je v křesílku, tak vždycky musí být na jeho straně, aby na ní mohl dělat šaškárny. byli jsme teď patnáct dní na chatě, kde nebyly žádné jiné děti a 12 dní jsem to něja zvládala, ale ty poslední tři už byly na mě nějak moc, protože jsem mammíííí slyšela asi tak každou minutu

SINSEMILLA:
SINSEMILLA: Bart to dělá taky a nabízí se stejné vysvětlení.

SANCHA: To je fakt, mame osmimesicni dceru. To me nejak nenapadlo, je to možný

Mam takový dotaz, vyžaduje některé z vašich deti pochvaly a oceněni toho, co udela? Me prijde, ze to syn děla fakt často. Pořad chodí s tim, hele co jsem postavil, ze jsem dobrej? A nálepkuje se teda sám, to od nej slyším, ze je sikulka a podobně. Snažím se na to reagovat tak, ze se na to fakt zasoustredim a vyzdvihnout treba to, co mi na tom prijde dobry, proste konkrétně. Jen mi proste prijde, ze hodne potřebuje zpětnou vazbu zvenku a bojím se, aby to tak nebylo i dal a aby neskončil s tim, ze bude motivován hlavne zvenku. Je mu ted pět a pul. Zároveň si myslim, ze to je určitě do jistě míry normální, ale prijde mi to proste ted pořad

Proste budu rada za vaše názory a zkusenosti

KEIKIN: Na světě je tolik "divných" a "úchylných" věcí, chování atd., tohle mi přijde ještě ok, navíc jak píše ta slečna, nikomu tím neubližuje, tak co. Zřejmě prostě hledá nějaký vnitřní pocit bezpečí, který brzy v dětství ztratila. Je to legrační způsob, ale proč ne...
A 7leté dítě, u toho je to úplně ok.

KEIKIN: úchylné to je, ale u Ely ne, ta má ještě nárok. Asi by ta dívčina spíš měla brát ty prášky...