• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    MONELLE
    MONELLE --- ---
    1 odpověď+1
    MARKYSHA: důslednost v plus i minus - když ses rozhodla ho houpat, tak si za tím stůj i před jakoukoliv madam, a jak zaznělo, ještě s úsměvem bych řekla - děkujeme za váš zájem o naši situaci, nám to ale takto vyhovuje :)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    HUJERKA: když mě hodně štve, že ty antipatie berou přes děti a mám strach, aby ještě tam ty jejich děti nezačaly Toníka odmítat nebo něco takového a nebylo mu to líto :-( Hrozný, jeden negativní člověk a mě to zas sebere na celý den.
    HUJERKA
    HUJERKA --- ---
    1 odpověď+1
    MARKYSHA: tak aspoň budeš mít dost příležitostí se na ně natrénovat
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    2 odpovědi
    SARGO: já jsem z toho nešťastná, protože se jim snažím vyhýbat a teď celá ta jejich kvokárna chodí na stejné cvičení, co jsem našla jako jediné od pěti. A Tondovi se tam líbí a já musím každý týden čumět na ty jejich ksichty a určitě to nebyla poslední provokace. Hlavně mě mrzí, že jsem se nějak za něj víc nepostavila, že jsem nějak nezareagovala, ale já jsem z nich vysloveně vystreslá.
    SARGO
    SARGO --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: Uf. Tak to dovede pokazit den :-/
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    SARGO: tahle konkrétní to zle myslí, protože je z tlupy mojí sousedky, se kterou mám spory a odjakživa se vyžívá v pomlouvání, jak mají ostatní nevychovaný dětí a nevyžádaně vychovává všechny děti kolem. A na Tondu spustila tak zhurta, že jsem se i já zarazila.
    BEBERA: Toník na to reagoval dost prudce, odešel, sedl si stranou a zlostně tam brečel, že ho paní naštvala.

    SARGO
    SARGO --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: A taky to nutně nemusela myslet nějak zle - jsou lidi, co si vážně myslí, že ti tímhle pomůžou :-))
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +4
    MARKYSHA: já jsem alergická na to, když někdo mému dítěti říká, že není v pořádku. takže bych řekla Paní myslí, už jsi velký na houpani, co myslíš ty? / dala najevo že lidi mají názory a to je ok ale není to nic zavazneho
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    1 odpověď+10
    MARKYSHA: Myslím, že to není situace pro hádku. Buď ho houpat nechci a řeknu, že to umí sám (nebo to může aspoň zkusit), nebo mi to nevadí, paní stačí říct: "to je v pohodě, já ho houpu ráda" a tím je diskuse u konce.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    2 odpovědi
    SANCHA: já se k tomu zkusím vrátit. Co byste dělaly na mém místě vy? Začaly byste se s tou ženskou hádat, když víte, že je to semetrika nebo ho rovnou vzaly stranou a vysvětlily mu to?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    2 odpovědi
    Ach jo, já jsem něco asi nezvládla a nepostavila se za Toníčka. Chtěl, abych ho houpala na houpačce a jedna taková ta, co se musí do všeho montovat, na něj spustila, že se má houpat sám, že je dost velkej, docela zhurta a on vstal a šel ke mně a já jsem mu řekla, že je pravda, že už by se měl houpat sám. Tak si sednul na zem a začal se vztekat a brečet, že ho teta naštvala a už se houpat nešel. Tak si říkám, jestli jsem ho neměla spíš houpat sama a odkázat ženskou do patřičnou mezí. Mně to moc nevadí ho houpat, když vadí, tak ho jenom rozhoupu a on už se houpe sám, ale většinou ho houpu. Jo myslím, že chápu její motivaci, když to dělám já, chtějí to i ostatní děti, protože já jsem ta "věnovací akční matka", ale co je mi do toho, ne? To je její problém, ne můj.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    +3
    TORUVIEL: jen vsuvka, podle mě to extra nefunguje, když dítě skáče do řečí, činnosti atd. v rámci sourozeneckého boje.
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    YMLADRIS: Malé dítě nemá rádo, když maminka zrovna "patří" někomu jinému a bojuje o pozornost. Není řešení ani si ho nevšímat, ani upustit od vlastních potřeb, v tomto případě rozhovoru s kamarádkou. Asi bych si dítě vyslechla, co chce a potom ho pořádala, ať teď zase nechá mluvit nás, může poslouchat o čem si vykládáme, nebo si jít hrát...
    Když byly děti malé (ale ne až tak, řekněme čtyři a víc), pravidelně jsem s jedním musela řešit nějakou konfliktní situaci u pokladny. Při nákupu jsem se mu normálně věnovala, povídala, byl celkem v pohodě ale ve chvíli kdy pokladní markovala, já ukládala nákup a platila vyloženě schválně začal křičet, musel mi něco důležitého říct, měl potřebu někam odcházet, při placení výborná situace. Museli jsme si to vyříkat, že jestli mi tohle bude dělat, nemůžu ho příště na nákupy brát.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď+2
    YMLADRIS: Ano, a paradoxně (ale mně to ani tak paradoxní nepřijde, chápu to) když je ta potřeba dostatečně vyslyšena, tak se z fracka nestane ještě větší fracek (jak by zřejmě hodně lidí čekalo, nebo jak se obává - že když budou odpovídat na každou potřebu dítěte, bude toto dítě rozmazlené a bude pozornost vyžadovat stále a bez ohledu na druhé), ale naopak prostě to dítě je najednou trpělivější a méně "frackovité". Prostě asi cítí (nebo tak si to představuji, nejsem v její kůži, že), že bude případně vyslyšena, a tak se pozornosti nedožaduje tak urputně, jako dřív.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi
    TORUVIEL: když by mne dospely 10x oslovil a tahal za ruku, budu předpokládat že má vážnou potřebu se mnou komunikovat. ne, že je to fracek který se musí naučit čekat

    cili v tom to vidím stejně. brát vážně potřebu ditete
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: Myslím, že to bereš moc doslova, za tím chovat se k dítěti jako k dospělému slyším pouze to, že neberu potřeby dítěte jako méněcenné, ale na úrovni potřeb dospělého (stejně důležité). Samozřejmě že se nechovám k dítěti PŘESNĚ jako k dospělým. Jsou to jen slova, já je nechápu tak doslovně, ale spíš prostě za tím vidím určitý nápad, inspiraci, pojetí. A vím, co tím chtěl daný člověk třeba vyjádřit. Moc mě nebaví se piplat v detailech, jestli je to přesně tak, jak je to napsáno. Spíš za tím vidím tu obecnou myšlenku, která se stejně modifikuje dle každodenních konkrétních situací a já z ní čerpám to, co se mnou rezonuje.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď+1
    TORUVIEL: Mám dojem, že se nechápeme. Nic z toho, co píšeš, nepopírám. Dlouhodobě jsem zastánce přístupu "důvěřujte dítěti a ono se podle toho bude chovat". To ale podle mě není totéž, jako chovat se k dítěti stejně jako k dospělému. Takže se ptám, jestli by ses opravdu přesně tak, jak popisuješ s dcerou, chovala i kdyby na jejím místě byl dospělý, který se bude chovat stejně jako to dítě.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: No právěže ne, přestala jsem na její dotazy a "skákání do řeči" pohlížet jako na neustálé otravování (a přestala jsem si myslet, že to jinak neumí, když je přece to dítě) a začala jsem to vnímat a brát v potaz, a ona se uklidnila a do řeči skákat přestala. Paradoxní, ale je to tak. Možná by jeden spíš čekal, že z ní pak bude rozmazlený dítě, co si bude myslet, že může mluvit a skákat do řeči kdykoliv, ale zatím se tak nestalo. Paradox. Ale ne tak úplně, prostě asi začala mít pocit, že to, co říká, je vyslyšeno a že jí někdo fakt poslouchá a vnímá. Stejně jako vnímáme dospělé, když s námi mluví.
    Moje zkušenost s jedním dítětem. Ale často vnímám, jak ona se chová jinak dle toho, co je od ní očekáváno.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    INUSHKA: taky to tak řeším, ale štve mě muž, který vysloveně nereaguje, ignoruje a to někdy i mě a pak totéž vyčítá dětem.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    2 odpovědi+4
    TORUVIEL: Ale tím pádem se k ní ale nejspíš taky chováš jinak než k dospělému, ne? Nebo kdybys mluvila třeba s partnerem a místo dcery vedle tebe stála dospělá kamarádka a neustále ti skákala do řeči a vynucovala si pozornost třeba se svým novým projektem v práci, ze kterého je nadšená, tak bys prostě utla dosavadní hovor a začala poslouchat a vnímat ji? Já teda ne, já bych jí řekla "nezlob se, teď mluvím s X, budu se ti věnovat za chvíli" a přesně totéž řeknu i dítěti. A ta "chvíle" se s věkem prodlužuje, zpočátku to bylo jenom než dokončím větu, teď už myšlenku a brzy snad přijde čas, kdy budeme moct uzavřít i celé téma (nepůjde-li zrovna o mnohahodinové filozofické debaty). Ihned reaguju jenom na praktické požadavku typu "chce se mi čůrat".
    Naopak nemám problém, když dítě vstoupí do diskuse s něčím K TÉMATU. I když ze svého dětského pohledu, pro dospělé někdy úsměvného. To vítám a podporuju.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam