MARKYSHA: Nojo, tak hřiště budiž, ale na to cvičení by mě asi nikdo nedostal, navzdory tomu, že dítěti se to líbí. Ale mě tak obecně tahleta cvičení rodičů s dětmi serou, a pokud by tam navíc byly nějaké takovéhle osoby, tak tuplem. Seš svatá, že to vydržíš. Ale je to volba no.

TORUVIEL: všechna cvičení jsou od dvou, od tří, dalo mi hroznou práci najít tohle od pěti. A Tonda je nadšený, protože to vede jeho oblíbená učitelka ze školky a chce tam chodit. Tak mám smůlu. Ty houpačky jsou před budovou , takže vylezeme a hned se tam žene. Jinak se mi daří téhle partě úspěšně vyhýbat, ale nečekala jsem, že budou zrovna tady, když jsou doma a můžou jít na jiné, co jsou dřív.
PERSEEIDA: to jsi vystihla,asi tak.
PE
{reply PERSEEIDA:
{reply PE

HUJERKA: když mě hodně štve, že ty antipatie berou přes děti a mám strach, aby ještě tam ty jejich děti nezačaly Toníka odmítat nebo něco takového a nebylo mu to líto :-( Hrozný, jeden negativní člověk a mě to zas sebere na celý den.

SARGO: já jsem z toho nešťastná, protože se jim snažím vyhýbat a teď celá ta jejich kvokárna chodí na stejné cvičení, co jsem našla jako jediné od pěti. A Tondovi se tam líbí a já musím každý týden čumět na ty jejich ksichty a určitě to nebyla poslední provokace. Hlavně mě mrzí, že jsem se nějak za něj víc nepostavila, že jsem nějak nezareagovala, ale já jsem z nich vysloveně vystreslá.

MARKYSHA: Uf. Tak to dovede pokazit den :-/

SARGO: tahle konkrétní to zle myslí, protože je z tlupy mojí sousedky, se kterou mám spory a odjakživa se vyžívá v pomlouvání, jak mají ostatní nevychovaný dětí a nevyžádaně vychovává všechny děti kolem. A na Tondu spustila tak zhurta, že jsem se i já zarazila.
BEBERA: Toník na to reagoval dost prudce, odešel, sedl si stranou a zlostně tam brečel, že ho paní naštvala.

MARKYSHA: A taky to nutně nemusela myslet nějak zle - jsou lidi, co si vážně myslí, že ti tímhle pomůžou :-))

SANCHA: já se k tomu zkusím vrátit. Co byste dělaly na mém místě vy? Začaly byste se s tou ženskou hádat, když víte, že je to semetrika nebo ho rovnou vzaly stranou a vysvětlily mu to?

Ach jo, já jsem něco asi nezvládla a nepostavila se za Toníčka. Chtěl, abych ho houpala na houpačce a jedna taková ta, co se musí do všeho montovat, na něj spustila, že se má houpat sám, že je dost velkej, docela zhurta a on vstal a šel ke mně a já jsem mu řekla, že je pravda, že už by se měl houpat sám. Tak si sednul na zem a začal se vztekat a brečet, že ho teta naštvala a už se houpat nešel. Tak si říkám, jestli jsem ho neměla spíš houpat sama a odkázat ženskou do patřičnou mezí. Mně to moc nevadí ho houpat, když vadí, tak ho jenom rozhoupu a on už se houpe sám, ale většinou ho houpu. Jo myslím, že chápu její motivaci, když to dělám já, chtějí to i ostatní děti, protože já jsem ta "věnovací akční matka", ale co je mi do toho, ne? To je její problém, ne můj.

YMLADRIS: Malé dítě nemá rádo, když maminka zrovna "patří" někomu jinému a bojuje o pozornost. Není řešení ani si ho nevšímat, ani upustit od vlastních potřeb, v tomto případě rozhovoru s kamarádkou. Asi bych si dítě vyslechla, co chce a potom ho pořádala, ať teď zase nechá mluvit nás, může poslouchat o čem si vykládáme, nebo si jít hrát...
Když byly děti malé (ale ne až tak, řekněme čtyři a víc), pravidelně jsem s jedním musela řešit nějakou konfliktní situaci u pokladny. Při nákupu jsem se mu normálně věnovala, povídala, byl celkem v pohodě ale ve chvíli kdy pokladní markovala, já ukládala nákup a platila vyloženě schválně začal křičet, musel mi něco důležitého říct, měl potřebu někam odcházet, při placení výborná situace. Museli jsme si to vyříkat, že jestli mi tohle bude dělat, nemůžu ho příště na nákupy brát.

TORUVIEL: když by mne dospely 10x oslovil a tahal za ruku, budu předpokládat že má vážnou potřebu se mnou komunikovat. ne, že je to fracek který se musí naučit čekat

cili v tom to vidím stejně. brát vážně potřebu ditete

INUSHKA: Myslím, že to bereš moc doslova, za tím chovat se k dítěti jako k dospělému slyším pouze to, že neberu potřeby dítěte jako méněcenné, ale na úrovni potřeb dospělého (stejně důležité). Samozřejmě že se nechovám k dítěti PŘESNĚ jako k dospělým. Jsou to jen slova, já je nechápu tak doslovně, ale spíš prostě za tím vidím určitý nápad, inspiraci, pojetí. A vím, co tím chtěl daný člověk třeba vyjádřit. Moc mě nebaví se piplat v detailech, jestli je to přesně tak, jak je to napsáno. Spíš za tím vidím tu obecnou myšlenku, která se stejně modifikuje dle každodenních konkrétních situací a já z ní čerpám to, co se mnou rezonuje.