Vcera jsem se dostala do neprijemny situace, kdyz jsme si jeli vyzvednout starsi dceru od prarodicu, kde byla tri dny. Prijeli jsme a dcera zacala bejt divoka, sapala se na mimino, knourala, pobrekavala a "zlobila". Byla rozhozena z novy situace a tezko zvladatelna.
U vecere ji babicka chtela usmernit a rikala ji vety typu "prestan knourat!". Dceri se tim padem chtelo brecet jeste vic.
Nakonec jsem to nevydrzela a zeptala se, proc nesmi knourat. Babicka se zarazila a deda zacal neco blekotat, ze je to (knourani) zbytecny a neadekvatni situaci... U vecere bylo znatelne dusno. Pak mi tchyne tak omluvne rekla, ze reagovala na dcerinu zmenu chovani po nasem prijezdu.
Ja ji chapu, dite bylo tri dny v pohode a pak najednou vyvadelo, tak chtela ukazat, jak ji zvladaj. Ale stve me, ze to pojimaj takhle. Obzvlast tchan reaguje casto ve smyslu, ze dite dela zbytecny sceny, ze se nic nedeje a podobne.
Dcera jejich pristup pak den dva vyplakava... Ach jo.

TORUVIEL: jo, taky si mohla vybrat, nejdřív to bylo ok, tak půl týdne šla a půl ne, to mi vyhovovalo. Ale minulý týden se sekla úplně.
Včera večer řekla, že půjde, nalepily jsme samolepku do kalendáře a ještě před spaním obrátila. A ráno taky, že ne, pak najednou jo a pak se rozplakala, že nechce.
Včera sama nadšeně popoháněla tatínka, že už chce do školky a za dvě minuty, že nikam nejde.

a mám ji nějak přesvědčovat, aby do tý školky chodila?
Reálně nemusí.

SEBIEN: B. je teď taky občas smutná, její loni nejlepší školková kamarádka se přestěhovala a už tam nechodí. Momentálně ve školce asi nemá žádnou tak dobrou kamarádku, tak si občas posteskne. Taky vyprávím o sobě, nic lepšího mě nenapadá. Její pocity jsou prostě normální, stýská se jí, tak jí řeknu, že se mi taky někdy stýská po kamarádech ze školy atd. To jsou prostě přirozené emoce, je třeba to tak přijmout, nedá se to asi nijak rychle přejít, musí si to prožít, zpracovat.

SEBIEN: Lence se teď odstěhovala kamarádka ze sousedního domu....Oběma holkám jsme to podaly tak, že se budou méně často vídat a můžou si psát... Naše ranařka to brala sportovně...ale myslím, že pro tu druhou holčičku to bylo něco, proč se nehroutit a nač se těšit...Vyrábějí si obrázky, vystřihují a tak...

SEBIEN: A ze to, ze někdo odejde dava prostor pro poznávání lidi. Psal jsi, ze se s ni chce kamarádi z Honzik, tak ji nejak podpořit v tom, aby tomu dala sanci. Celkově proste vést k tomu byt otevřeny k tomu, co a kdo prijde a v mezicase proste mit rad lidi, ktery mam kolem se a mit pak na co vzpomínat, az ta holčička nebude.

SEBIEN: Ja nevim, zkusila bych nejak rict, ze je dobry si užívat společného času, dokud to jde a ze je možný, ze se najdou zase dalsi kamarádi, ale nevim, jestli by to pomohlo

achjo, co se říká na to, když ani ne tříletá říká, že do školky nechce chodit proto, že se bojí, že všichni její kamarádi odejdou, stejně, jako bude odcházet její největší kamarádka?

13 Signs Of A Toxic Parent That Many People Don’t Realize |
http://www.enlightened-consciousness.com/13-signs-of-a-toxic-parent-that-many-people-dont-realize/

Jak to vypadá, když se děti nevychovávají - iDNES.cz
http://ona.idnes.cz/nevychova-liberalni-vychova-dgl-/deti.aspx?c=A131104_144818_deti_haa

SANCHA: Stejně jako KOTENCE, pokud to dítě neudělá samo (na Malvínu už je spoleh, ta se takhle průhledně balamutit nedá), zeptám se já "kde má pejsek kalhoty?" Případně se smíchem řeknu něco jako "Jé, teta si myslí, že pejsci nosí kalhoty, teta to popletla" (dávám si teda pozor, abych se vyjadřovala ke konkrétnímu výroku/situaci, ne k osobě - NIKDY neříkám "teta je popleta".
Jinak hry na jako a různé blbinky dělám samozřejmě taky, někdy i s cílem dítě trochu někam postrčit (třeba urychlit oblékání), ale pevně věřím (doufám), že je vždycky poznat, že je to hra a legrace. Malvína princip "jako" pochopila celkem brzo (asi v roce a půl, "jako" bylo jedno z jejích prvních slov) a často ho používá i sama. Někdy si takhle až prohazujeme role, ona začne s nějakým nesmyslem, já dělám, že jsem to vzala vážně a ona mi vysvětluje, že je to jenom jako.

SANCHA: Nevim no, setkávám se s tím, dcera je už naštěstí větší a tak pokud jí nějaká taková lež vrtá v hlavě, tak to pak spolu proberem. Ale většinou tyhle koniny už hned odhalí a daného kecálistu pokárá :o) Nedá se už moc oblafnout, teď přes léto zas dost rozumově poskočila (teď jí bylo 5 let). Tak bych se nebála, ono až to dítě vyroste, tak tyhle hlouposti odhalí, zvlášť když ty s ní budeš mluvit upřímně, a nebudeš jí ty věci balit do těch dětských lží.