• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    LYDI
    LYDI --- ---
    PERSEEIDA: vzdy se divim, jake to jsou lidi, co mluvi o svych detech jako o kusech ...
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    PERSEEIDA: ok, vždycky když slyším "to si nemůže dovolit", tak v tom cítím nějaký definitivní řešení, jak kdyby to šlo zařídit. Třeba jsem slyšela "...že by v tramvaji dítě kopalo do někoho/něčeho, to by si dovolil jednou!" (šlo o batole, přecpanou tramvaj a máchání nohama na sedačce, při kterým byl někdo kopnut). A když to udělá podruhý tak co? tak to dítě zabiju? nebo jak zajistím, že už to neudělá? :-)

    (to ted není na tebe, to myslím obecně, co ve mně to tvrzení vyvolává a proč jsem se na to ptala).
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    PERSEEIDA: Pochopitelně to nezačne fungovat hned a 100%, ale už jenom to, že se to nenechá být, mluví se o tom, je posun k lepšímu. I malé dítě pochopí, že maminka vařila dvě hodiny oběd, snažila se aby všem chutnalo, přišla říct že už je hotový a teď ji mrzí, že po ní křičí.
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    SEBIEN: Už jsme ve "vyšším rodičovském levlu", máme doma několik kusů pubertálních jedinců. K tomu poměrně liberální výchovu, jsem moc ráda, že k nám mají děti blízko a chodí se pořád svěřovat. Na druhou ten malý odstup znamená, že prostě sem tam si nějaké dovolí něco přes čáru, nevhodně odpoví, křičí, cokoliv, buď k nám nebo k sourozenci, hned to řešíme, slovně, je to takové to "tohle si ke mě nemůžeš dovolit", "velmi mě mrzí, že jsi mi to takhle řekla", "mohla bys mi to příště říct třeba takhle", omluv se. Snažíme se to normálně vysvětlit, že to je nevhodné chování. Když jsme u toho s manželem oba, poměrně solidně si nahráváme, stačí jenom nevhodný tón odpovědi a už ten druhý rodič dítě napomíná, co si to jako dovoluje a ať toho nechá. Snažíme se to nedramatizovat, ani když byli malí, ani dneska, nicméně nic neprojde jen tak a musím říct, že nám ani jako malí, ani jako velcí po hlavě neskáčou a poměrně slušně vycházejí i mezi sebou.
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    YMLADRIS: a i kdyby tak co, proč ji nedopřát pocit vítězství?
    Já myslím že v tomhle případě není nutné filozofovat nad důvody, stačí řešit průběh.
    Ale teda Freud a jeho šulánci mne teda nenapadli.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    PERSEEIDA: co znamená "to by si neměla dovoli"? resp. jak se zajišťuje, že si to nedovolí?
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    TORUVIEL: tak u nás je to taky "maminko běž pryč" (to stejně je teda v noci, tato bez pryc mamooooooo) ale jemu jsou necelé tři tak se nehadame. Ale když jdu něco zdělit a on mne vyhazuje tak mne táta brání a upozorňuje že máma jen přišla něco říct ať počká. Ale on většinou chvilku pocka, je trenovany, ještě nedávno tu s námi byla prababi a ta musela být obsloužena okamžitě, takže chudák děcko muselo čekat, teď když tak moc nemusí tak si viditelné užívá, ale jak mu vysvětlit aby byl zdvořilý když mne vyhazuje z pokojiku to fakt nevím.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: no a mas zkusenost, nakolik je to teda o tatovi? Mineno, kdyz si ponorene hraje s babickou a ty do toho vstoupis, tak je taky podrazdena?

    Blesklo mi hlavou neco o te slavne rivalite dcera-matka vuci muzi, ale nic o tom nevim, takze ber s rezervou (stejne nevim co by se s tim dalo delat).
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    Ja bych to naopak probrala s dcerou, klidne za pritomnosti muze. Ze naprosto chapu, ze rada travi cas s tatou, a ze jsem taky moc rada, ze ho spolu travi. A ze zaroven ty obcas taky muzi potrebujes neco rict, a ze by bylo fajn, kdyby v tu chvili proste chvilku pockala; o to driv pak budou moc pokracovat v prerusene cinnosti. (nevim jak na to reaguje tvoje dite, ale muze dobre fungovat vysvetlit/popsat situaci obracene - "co kdybych ja si s tatou neustale povidala a neco delalala, a kdyz bys prisla, tak bych te nastvane odehnala, libilo by se ti to?")

    Zaroven bych ale, pokud je to mozne, netrvala na tom, ze muz musi reagovat hned - takze bych napriklad na nej zavolala, zda ma chvilku, on by rekl moment, neco tady dodelame, dceri by rekl "ted dokoncime tohle (nevim treba jedno kolo ve hre apod) a pak pujdu na chvilku za mamou udelat xy/probrat yz a zas se vratim" - ukon dokonci, sam se zvedne a rekne "tak ted prosim chvilku pockej, ja hned prijdu az yz". A pak se taky opravdu vrati. Aby dcera vedela, ze v takovych situacich nehrozi, ze definitivne prijde o tu danou hru/ze se zcela pro ten den/odpoledne apod ukonci spolecna cinnost, a taky aby tebe tolik nevnimala jako ten rusivy element, ktery tatu od ni odvadi - alebrz tata SAM CHCE jit s tebou neco probrat. Krome situaci, kdy je opravdu potreba ji ukoncit, protoze obed/vecere apod :) Tam bych asi z kuchyne houkla "muzem jist", a na muzi je aby cinnost planovane a spolecne s dcerou ukoncil a dosel s ni na jidlo.
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    TORUVIEL: To by si neměla dovolit, v tomto věku ani později. Mě by se takové chování dost dotklo... Zkus to bez ní probrat s manželem.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SOLEI: Což o to, já je nechávám, jsem ráda, využiju čas na školu. Ale prostě přijde mi neadekvátní, jak dcera reaguje když jim do toho vstoupím třeba dotazem na muže, nebo něčím krátkým.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    ONA_MAKARONA: Ono nejde jaksi se jim do toho neplést, jsme doma všichni a třeba chci taky muži něco říct, taky se vidíme málo, chci oznámit, že je večeře, a dcera na tohle vždy reaguje podrážděně. Rodinné akce samozřejmě máme, děláme i něco spolu, tady jde o to, když oni dva si hrají a já jim do toho vstoupím. Asi jak je ponořená do té hry, tak ji to ruší nebo co :-)
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    TORUVIEL: to znám, pídí letos o Vánocích zjistil že tatínek je doma a že mu ho žádná prababi nebere, takže jsem měla luxusní vánoce protože jsem nedělala nic mužskéj pekl vařil smažíl a to vše s děckem za krkem a když měl náhodou volno byl tatínek odvlečen do pokojicku. Sem se chvilkama i nudila, bylo to prima :-) uzij si to nech jim čas jen pro sebe, oni to potrebuji
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    TORUVIEL: Pokud chce byt s tátou, rozhodne bych se jim do toho nepletla, ale milerada vyklidila pole a šla třeba s kamarádkou na kafe :-) a nebo vymyslet společný program na odpoledne, kde by si táty dosyta uzila, ale i v tve přítomnosti, prostě rodinne akce..
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Takovej dotaz - dcera (5 let) se vidí s otcem (tedy mým mužem) celkem málo, ve všední dny přijíždí docela pozdě z práce, vidí se večer tak hodinu jen (a to je v tom ještě večeře a další večerní úkony). A pak víkendy, ale to on zase celé dopoledne prospí, protože v týdnu hodně brzo vstává. Takže vlastně jen půl víkendu. No, a když je muž doma, tak je dcera celá nervní, chce si s ním jen hrát a hrát a docela se změní její chování, chová se ke mně najednou protivně a chce být jen s mužem. Já to chápu, viděj se málo, ale trochu mě mrzí, jak se ke mně v ty chvíle chová. Tak přemýšlím, jestli ji v tu chvíli nějak usměrňovat (zatím to teda nemělo moc výsledky), nebo je prostě nechat, ať si hrají, a klidit se jim úplně z cesty. Předpokládám, že jí asi chybí ta pozornost otce a když už ji má, tak je nerada rušena. Co vy na to?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Cukr, věc která zdánlivě s výchovou moc nesouvisí :-)
    Sugar is the ‘alcohol of the child’, yet we let it dominate the breakfast table | Robert Lustig | Opinion | The Guardian
    https://www.theguardian.com/...jan/04/sugar-alcohol-child-breakfast-diabetes-liver-disease-corporate
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Adultismus: skrytý jed otravující naše vztahy s dětmi - SvobodaUčení.cz
    http://www.svobodauceni.cz/clanek/adultismus-1
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Are you raising nice kids? A Harvard psychologist gives 5 ways to raise them to be kind - The Washington Post
    https://www.washingtonpost.com/...gist-gives-5-ways-to-raise-them-to-be-kind/?utm_term=.49740660bf4a
    KAI
    KAI --- ---
    TORUVIEL: krasne napsany :) deti jsou jen trochu mensi lidi!
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: přesně!
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    TORUVIEL: Btw Krkavčí matka opět pěkně shrnula můj postoj k Naomi (který jsem se tu nejspíš ne moc úspěšně taky párkrát pokoušela sdělit). Takovéhle knihy a přístupy a výchovné koncepty mě inspirují, ale nepřebírám je zcela jako kompletní program výchovy. Prostě si jedu podle sebe, však je jasné, že každý je nějaká osobnost a těžko asi jen tak po přečtení jedné knihy (i když inspirativní) začne na 100% plnit daný výchovný koncept. To ne, to asi nikdo nedělá (i když možná dělá, ale bude to pak dost neautentické, anebo už jeho původní nastavení bylo tak jako tak hodně podobné, že o žádnou velkou změnu vlastně nejde - jen doladění detailů).
    Prostě dítě je člověk, jako každý jiný...a tak se k němu chováme. Čím je ta moje dcerka větší, tím víc si to uvědomuju. Když byla malá a batole, tak jsem na ni zkoušela ještě různé "metody", jakoby snad byla nějaký stroj :o) Ale teď (5 let) už je to prostě slečna a autonomní bytost (to byla samozřejmě i předtím, ale jde o to, jak to vnímám já, však před ní jsem neměla žádné zkušenosti s dětmi) a tak pro ni a náš vztah platí prostě stejná pravidla, jako pro jakýkoliv jiný vztah.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Krkavčí matka: 2 zaručené triky, které vyřeší 99 % rodičovských trablů
    http://www.krkavcimatka.cz/2016/12/2-zarucene-triky-ktere-vyresi-99.html
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    „My jsem velká rodina, máma je ze čtyř sester. Vždy spolu všechno rozebíraly a myslely si, že nám dětem je to jedno, že to nevnímáme. A tak nás – mě, moji sestru, moje bratrance a sestřenice – neustále při rodinných setkáních porovnávaly. Neustále se bavily, kdo co zvládl ve škole, kdo získal jaké ceny a diplomy, kdo je štíhlejší, kdo má lepší vlasy. Takže my jsme si pořád říkaly: Jsme dost pěkné? Jsme dost úspěšné? Myslím, že není náhoda, že z nás šesti dívek jsme čtyři v dospívání měly vážné psychické problémy. Dvě byly bulimičky a já se jí nestala jen díky tomu, že moje starší sestra včas rozpoznala, že k tomu také směřuji. Čtvrtá sestřenice měla velké problémy se stresem a ještě ve třinácti letech se pomočovala. Všechny jsme se z toho dostaly až ve chvíli, kdy jsme vylétly z hnízda.“

    „Celé dětství jsem cítila velký strach z neúspěchu. Dělala jsem vždy hodně věcí, muziku i sporty, ale například v tenise jsem skoro nedokázala vyhrát zápas, protože jsem byla neustále nervózní z toho, abych nehrála špatně. Abych se před lidmi neztrapnila. Bála jsem se, co by si pomysleli. Když jsem pak nějaký neúspěch opravdu zažila a řekla to doma, tak místo toho, aby mi rodiče řekli ‚Příště to vyjde!‘, jsem od nich slyšela: ‚Tak proč jsi tam chodila?!‘ Nezjišťoval se důvod, proč se tentokrát něco nepovedlo, nehledalo se řešení, jak tomu do budoucna předejít. Nejprve přišly výčitky a trest. Se sestrou jsme vždy byly hodně nervózní, když měla máma přijít domů. Bály jsme se, co jsme zas udělaly špatně. Co jsme neuklidily, na co zapomněly, čeho si nevšimly. V dětství nás i trochu bila, ale hlavně šlo o to, že jsem nikdy nevěděla, jak zareaguje. Nemohla jsem si domu po škole přivést žádnou kamarádku, protože ona pak často otevřela dveře ke mně do pokoje a okamžitě začala kvůli něčemu křičet.“

    „Se sestřenicemi jsme si dodnes hodně blízké, často se setkáváme. Hodně jsme k sobě přilnuly. Je zajímavé, že všechny jsme dnes duchovněji založené. Všechny si uvědomujeme svoji osobní hodnotu a strašně nerady chodíme do konfliktů. Člověk si říká, že nechce opakovat ty stejné chyby, jaké viděl u svých rodičů. Ale je to těžké, protože to v sobě máme. Já jsem si to pořádně uvědomila až asi před pěti lety, do té doby, jsem si říkala, že mě se to netýká. Dnes vím, že když dojde na krizovou situaci, tak první, co mě automaticky napadne, je někomu říct: ‚Proč si to udělal?!‘ Výčitka. Je to zvyk, na kterém musíme pracovat. To si uvědomujeme všechny. Možná jedna ze sestřenic se v tomhle ještě trochu hledá, na tom jsme se my ostatní shodly. Ale nikdo jí to nechce říct. Nechceme jí nic vyčítat."
    https://www.facebook.com/...229479287532.1073741828.408199679290512/1043405562436584/?type=3&theater
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam