Ja bych to naopak probrala s dcerou, klidne za pritomnosti muze. Ze naprosto chapu, ze rada travi cas s tatou, a ze jsem taky moc rada, ze ho spolu travi. A ze zaroven ty obcas taky muzi potrebujes neco rict, a ze by bylo fajn, kdyby v tu chvili proste chvilku pockala; o to driv pak budou moc pokracovat v prerusene cinnosti. (nevim jak na to reaguje tvoje dite, ale muze dobre fungovat vysvetlit/popsat situaci obracene - "co kdybych ja si s tatou neustale povidala a neco delalala, a kdyz bys prisla, tak bych te nastvane odehnala, libilo by se ti to?")
Zaroven bych ale, pokud je to mozne, netrvala na tom, ze muz musi reagovat hned - takze bych napriklad na nej zavolala, zda ma chvilku, on by rekl moment, neco tady dodelame, dceri by rekl "ted dokoncime tohle (nevim treba jedno kolo ve hre apod) a pak pujdu na chvilku za mamou udelat xy/probrat yz a zas se vratim" - ukon dokonci, sam se zvedne a rekne "tak ted prosim chvilku pockej, ja hned prijdu az yz". A pak se taky opravdu vrati. Aby dcera vedela, ze v takovych situacich nehrozi, ze definitivne prijde o tu danou hru/ze se zcela pro ten den/odpoledne apod ukonci spolecna cinnost, a taky aby tebe tolik nevnimala jako ten rusivy element, ktery tatu od ni odvadi - alebrz tata SAM CHCE jit s tebou neco probrat. Krome situaci, kdy je opravdu potreba ji ukoncit, protoze obed/vecere apod :) Tam bych asi z kuchyne houkla "muzem jist", a na muzi je aby cinnost planovane a spolecne s dcerou ukoncil a dosel s ni na jidlo.