KOTENCE: ok pokusim napsat o co mi jde.
zakazovat kontakt a byt protivny - tohle dite nedela. mi moje dite kontakt nemuze zakazovat, jak by to delalo? vubec nema ty realne schopnosti mi to zakazovat. zrejmne se ale muze chovat jinak nez ja bych si to prala, muze mi zneprijemnit chvile, kdy bych byla fakt rada s tim clovekem. ale jsou to pak moje ocekavani, ktere se nesplni. a bud si muzu dupat stejne jako maly dite a rici se 'ja ale chci chci chci partnera ted' a nebo muzu si kusit 'v klidu' najit jine reseni - 'jeee ja chci tatu, ty chces tatu - dame si zavod?' to je jen priklad, ktere mi ted napada, jakbych zkusila resit popsanou situaci hravosti. a pak bych se snazila dcere ukazat, co to dela se mnou - 'hele ja jsem fakt smutna, ...' nebo 'mi se moc nelibi xy, protoze bych si taky chtela povidat s xy'
v 'protivny' taky slysim trochu hodnoceni. vnimam tam tez zas ocekavani, ze dite ma byt takovy ci makovy. ale treba zrovna nema zdroje na to, byt takovy jak je normalne. tezko rict, kdyz clovek nezna situace a lidi ...
a s tim 'kusem' - proste ja neslysim respekt k detem kdyz nekdo rika ze dite je 'kus' a za b si predstavim, ze nejake dite mluvilo o dospelich jako o kusich ci podobne. to bych nechtela videt, co by se stalo ... proto mi 'kus' pripada dost mimo.

LYDI: Nemůžu na potkání psát, že mám tři vymodlený děti, každé jinak, každé je úžasné. :) Na druhou stranu. v tom množství už musí být trochu systém, anarchii nevedem. Paradoxně se někdy tři děti vychovávají líp neź jedno.:)

LYDI: Vždy se divím, kdo to nezpracuje ani lehkou nadsázku.;)

TORUVIEL: neni to tak, ze te zatlacit do kouta muze ona jen, pokud se nechas zatlacit do koutka? nemam tolik zkustenosti s 5 letymi ale vnimam, mam pocit, ze spousta dospeli veci moc resi, resi je jen vazne, bez humoru, beze hry, tak pak se nedivim, ze ty decka si jedou svoje ... nemam konkretni veci, co bych treba delala, musela bych si to asi parkrat zazit sama jak to mate... ale krome vysvetleni si myslim je dobre diteti ukazat ze sice bys to rada jinak ale kvuli tomu nebudes matkou ktera ji nadava, je sama nervni ci tak. udelej z toho vtip, hru... zkus si svou potrebu vyresit jinak - popovidej s muzem behem veceru... tohle je co me napada..

PETPET: jo, můj tip je mu to bouchnutí znepříjemnit ... Když mi mladík chtěl dát čelém do nosu a já to stihla tak místo na nos se napichnul na bradu nebo se sastnul o moje čelo a obvykle zjistil , že to není taková sranda a na pár hodin někdy i dní s tím přestal. Skuceli jsme oba abyli jsme si vyrovnání není to vyloženě bití , bit jsem ho nechtěla , ale nějaké chytání za ruce a vysvětlování nefungovalo. Když to přehnal tak jsem se prostě zvedla a odešla - praštil jsi mne naschvál, tak je konec hry.

SEBIEN: ufff, hodně zajímavej článek a děkuju ti za něj.
Já teď řeším to, že mě V.občas bije. Má rok a třičtvrtě, dělá to když má třeba radost nebo někdy i jen tak - přijde a bouchne mě, většinou do obličeje.
Moc nevím, jak to vyřešit. Snažím se mu chytit ruku, aby k tomu ani nedošlo, snažím se mu vysvětlovat, že mě to bolí, zkusila jsem i začít brečet. To se hodně lekl a začal taky plakat a chtěl nakojit. No a teď jsem párkrát udělala to, že když přišel a chtěl mě bouchnout, tak jsem mu řekla něco jako: když mě bouchneš, budu plakat. Chceš, aby máma plakala?
No jasně, že nechce, ale stejně pak přijde znovu. V kontextu toho článku si uvědomuju, že to je taky vlastně manipulace. Nikdo nechce rozbrečet vlastní mámu...
Ale co s tím? Máte někdo nějaký typ?

YMLADRIS: Je to jen s tim tátou. To mě taky napadlo, to co píšeš. Ale i tak nevím jak k tomu přistupovat. Možná je to taky částečně na muži.
WITCHIE: My to probíráme, vím co cítí, asi jí chybí víc toho otce, je doma fakt málo. Ale to je asi běžné no. Zatím se jeví jako nejlepší na ně houknout, aby příšli, jak píšeš, to funguje. Ale když jim vkročím do toho jejich teritoria (pokojíčku), kde zrovna probíhá nějaká hra, tak to je problém :-)

Dcera jinak když je jen se mnou, tak je hrozně milá a vycházíme spolu skvěle, ale tohle jediný hapruje. Nevím jak k tomu přistupovat, sama jsem otce příliš nezažila, tak jí to chci dopřát samozřejmě, a jsem nadšená, že můj muž jako otec funguje výborně. Ale taky se nechci nechat zatlačit do kouta. Zajímavý je, že muž většinou nic neřekne, a když, tak nepřesvědčivě. Jen párkrát na ni houknul nějak víc z ostra a to se vždy rozbrečela. On má v sobě sílu, ale moc ji neumí používat, bych řekla. Nechci to ale házet na něj, spíš tápu.