• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    LYDI:
    WITCHIE: jeste doplnim - ucelem toho co popisuju je zprostredkovat pochopeni fungovani mechanismu vzajemne vstricnosti. "Mama dela spoustu veci, o ktere ji pozadam; mama taky obcas o neco pozada, a tam je zas na me, abych vyhovel". Tim, ze je v tom jakasi rovnovaha (coz dospely musi poctive zvazovat - co po diteti chtit, a co uz je prehnane ci zbytecne), tak to proste prirozene zafunguje, dite to citi, ze je to "spravedlive".
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    LYDI: nevim jestli to dokazu uplne vystihnout, jak to vnimam. Proste tohle konstatovani "podivej, jak jsem smutna", s tim, ze zaroven ocekavas nejake zadouci chovani, ma vest/vede podle me (a toho clanku) k pocitu zodpovednosti ditete za pocity/stesti druhych, a prave k tomu pocitu viny (a tudiz pocitum "jsem spatny" - negativni sebehodnoceni) za to, kdyz nejsou stastni/spokojeni - tj. "mel bych udelat to, co druhy ocekava, aby byl spokojeny". V extremnich pripadech to muze vest u ditete az do dospelosti k vecnemu neklidu a strachu z toho, jak se lidi kolem nej citi, vecneho monitorovani jejich aktualni nalady a hruzy z toho, kdyz vidi jakekoli naznaky jejich nepohody (nevarim z vody, znam takove jedince).

    Co mi prijde trochu neutralnejsi, jak nechat dite vnimat dopady jeho ne-pratelskeho/ne-spolupracujiciho jednani: nasledne byt mene vstricny/nevyhovet jeho ruznym zadostem, s odkazem na ono nespolupracujici jednani (ne jako trest, ale jako vysvetleni - "ja ted nemam chut, protoze..."; pripadne na to upozornit predem jiz v te problematicke situaci, ale tam je potreba byt opatrny s formulacemi, aby z toho nebylo proste jen obycejne vydirani). Takto ma moznost nahlednout a pochopit, ze druzi nejsou povinni mu za kazdych okolnosti ve vsem vyhovet a vychazet vstric, "jen pro jeho modre oci" , ze to proste neni samozrejmost - a to i presto, ze ho maji radi. Coz je neco, s cim se bude setkavat i v budoucnosti - ze tezko muze od lidi ocekavat spolupraci a vstricne chovani, kdyz je ono samo nebude poskytovat. Zaroven to s sebou myslim nenese to negativni sebehodnoceni.
    LYDI
    LYDI --- ---
    WITCHIE: myslis o tom, co 'se nema rikat'? myslis, ze se to vztahuje i na veci typu 'jsem smutna protoze taky se chci povidat s tatou ale moc to nejde, kdyz mi pred nim furt zaviras dvere' - jasne, ma to urcitou tendenci k tomu 'ty za to muzes' zaroven mi prijde dulezity sdilet, jak se mam, zpetna vazba co veci se mnou delaji ne? je to asi to tezke, dat najevo, ze dite neni pricinou ale poustec (jsem smutna, protoze nemuzu byt tolik s nim a ne kvuli dcere jako takovy)
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    LYDI: v zasade s Tebou souhlasim, az na to "hele ja jsem fakt smutna". Viz ten clanek od Sebien nize.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    TORUVIEL: mozna ze v tehle konstelaci bych to tedy probrala i s tim muzem. Abyste mohli fungovat v duchu toho, co jsem psala - tj. aby chapal, ze ta rozhodujici iniciativa v planovani spolecnych cinnosti s dcerou je na nem, abys ty nebyla vnimana jako rusivy element.
    LYDI
    LYDI --- ---
    KOTENCE: ok pokusim napsat o co mi jde.
    zakazovat kontakt a byt protivny - tohle dite nedela. mi moje dite kontakt nemuze zakazovat, jak by to delalo? vubec nema ty realne schopnosti mi to zakazovat. zrejmne se ale muze chovat jinak nez ja bych si to prala, muze mi zneprijemnit chvile, kdy bych byla fakt rada s tim clovekem. ale jsou to pak moje ocekavani, ktere se nesplni. a bud si muzu dupat stejne jako maly dite a rici se 'ja ale chci chci chci partnera ted' a nebo muzu si kusit 'v klidu' najit jine reseni - 'jeee ja chci tatu, ty chces tatu - dame si zavod?' to je jen priklad, ktere mi ted napada, jakbych zkusila resit popsanou situaci hravosti. a pak bych se snazila dcere ukazat, co to dela se mnou - 'hele ja jsem fakt smutna, ...' nebo 'mi se moc nelibi xy, protoze bych si taky chtela povidat s xy'
    v 'protivny' taky slysim trochu hodnoceni. vnimam tam tez zas ocekavani, ze dite ma byt takovy ci makovy. ale treba zrovna nema zdroje na to, byt takovy jak je normalne. tezko rict, kdyz clovek nezna situace a lidi ...
    a s tim 'kusem' - proste ja neslysim respekt k detem kdyz nekdo rika ze dite je 'kus' a za b si predstavim, ze nejake dite mluvilo o dospelich jako o kusich ci podobne. to bych nechtela videt, co by se stalo ... proto mi 'kus' pripada dost mimo.
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    KOTENCE: ja myslim, ze pokud clovek funguje s ditetem v duchu vzajemnyho pochopeni a respektu, tak proste situace nevnima a neresi z titulu toho, kdo si co muze dovolit, alebrz z titulu, co k dane situaci/chovani vede, jake pocity apod. V tomto pripade tedy co dite citi, ze ma potrebu se takto chovat, a zamerit se na tuto pricinu - k dosazeni toho, ze dite tyto pocity mit nebude. Postoj "to si nemuze dovolit" = postoj sily a moci, za jejichz pouziti rodic vymyti nezadouci symptomy (= chovani), pricemz jeho priciny, o ktere se rodic ani nezajima, zustanou potlaceny (a projevi se jinde, jinyd, a treba horsim zpusobem). Holt jsou taky lidi, co nestoji o to nutit svoje deti k nejakemu chovani a ke spolupraci silou, aniz by to dite spolupracovat chtelo a aniz by chapalo samo za sebe, ze je to pro vsechny - i pro nej samotne - zadouci.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    LYDI: A tvoje dite si muze dovolit zakazovat ti kontakt s vlastnim muzem a bejt u toho na tebe protivny? Nebo se tenhle post tyka neceho jinyho?
    LYDI
    LYDI --- ---
    PERSEEIDA: zaroven jsem mluvila o volbe slova a vubec ne o tom, jak je vychovas ci nevychovas.
    LYDI
    LYDI --- ---
    PERSEEIDA: asi v tve posledni vete je presne ten rozdil mezi mnou a vami - snazim se nevychovavat (:
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    LYDI: Nemůžu na potkání psát, že mám tři vymodlený děti, každé jinak, každé je úžasné. :) Na druhou stranu. v tom množství už musí být trochu systém, anarchii nevedem. Paradoxně se někdy tři děti vychovávají líp neź jedno.:)
    LYDI
    LYDI --- ---
    LYDI: jinak - ja sem jen proste fakt smutna, kdyz mam pocit, ze se lidi nechovaji moc respketujici k detem. a pak jsem nekdy nastvana, kdyz lidi po detech cekaji to, co sami moc nedelaji. v tech 'kusach' to konec koncu vnimam oboje
    LYDI
    LYDI --- ---
    no ja si dokazu delat prdel asi ze sebe ale ne s mych deti. dite si xy dovolit nemuze, nesmi, ale 'ty kusy' jsou jenom nadsazkou. jasne (:
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    LYDI: Vždy se divím, kdo to nezpracuje ani lehkou nadsázku.;)
    LYDI
    LYDI --- ---
    PERSEEIDA: vzdy se divim, jake to jsou lidi, co mluvi o svych detech jako o kusech ...
    LYDI
    LYDI --- ---
    TORUVIEL: neni to tak, ze te zatlacit do kouta muze ona jen, pokud se nechas zatlacit do koutka? nemam tolik zkustenosti s 5 letymi ale vnimam, mam pocit, ze spousta dospeli veci moc resi, resi je jen vazne, bez humoru, beze hry, tak pak se nedivim, ze ty decka si jedou svoje ... nemam konkretni veci, co bych treba delala, musela bych si to asi parkrat zazit sama jak to mate... ale krome vysvetleni si myslim je dobre diteti ukazat ze sice bys to rada jinak ale kvuli tomu nebudes matkou ktera ji nadava, je sama nervni ci tak. udelej z toho vtip, hru... zkus si svou potrebu vyresit jinak - popovidej s muzem behem veceru... tohle je co me napada..
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    PETPET: jo, můj tip je mu to bouchnutí znepříjemnit ... Když mi mladík chtěl dát čelém do nosu a já to stihla tak místo na nos se napichnul na bradu nebo se sastnul o moje čelo a obvykle zjistil , že to není taková sranda a na pár hodin někdy i dní s tím přestal. Skuceli jsme oba abyli jsme si vyrovnání není to vyloženě bití , bit jsem ho nechtěla , ale nějaké chytání za ruce a vysvětlování nefungovalo. Když to přehnal tak jsem se prostě zvedla a odešla - praštil jsi mne naschvál, tak je konec hry.
    PETPET
    PETPET --- ---
    SEBIEN: ufff, hodně zajímavej článek a děkuju ti za něj.
    Já teď řeším to, že mě V.občas bije. Má rok a třičtvrtě, dělá to když má třeba radost nebo někdy i jen tak - přijde a bouchne mě, většinou do obličeje.
    Moc nevím, jak to vyřešit. Snažím se mu chytit ruku, aby k tomu ani nedošlo, snažím se mu vysvětlovat, že mě to bolí, zkusila jsem i začít brečet. To se hodně lekl a začal taky plakat a chtěl nakojit. No a teď jsem párkrát udělala to, že když přišel a chtěl mě bouchnout, tak jsem mu řekla něco jako: když mě bouchneš, budu plakat. Chceš, aby máma plakala?
    No jasně, že nechce, ale stejně pak přijde znovu. V kontextu toho článku si uvědomuju, že to je taky vlastně manipulace. Nikdo nechce rozbrečet vlastní mámu...
    Ale co s tím? Máte někdo nějaký typ?
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    TORUVIEL: nevím jaké bylo to "huknul" a ona se rozbrečela, ale pokud to bylo houknuti jaké si představuju já, tak bych řekla že holcinka má tatínka, ostatně jako většina dcerusek, pěkně omotaneho kolem prstu a pořádné toho využívá. Ona ho v tu chvíli má pro sebe a prostě se nechce dělit pláčem si zajistí zvýšenou pozornost. Nechala bych to plavat, jen bych zkusila může navádět aby v případě že ti dcera něco odsekne reagoval ve tvůj prospech
    PERSEEIDA
    PERSEEIDA --- ---
    SEBIEN: Pochopitelně se jednotlivé události musí odlišovat kus od kusu, to batole to evidentně neudělalo schválně. Napadá mě takové intuitivní řešení, obejmout ho a do ucha zašeptat, ať si dá pozor na toho pána. Neříkám, že to hned zabere. :)

    Mám vyzkoušené, že děcko je schopno přijmout jenom omezený počet příkazů/zákazů/napomenutí na den, čím míň, tím líp. Když mu budu přikazovat, zakazovat každou prkotinu, tak potom neposlechne v podstatné chvíli, protože to nerozliší.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: Je to jen s tim tátou. To mě taky napadlo, to co píšeš. Ale i tak nevím jak k tomu přistupovat. Možná je to taky částečně na muži.
    WITCHIE: My to probíráme, vím co cítí, asi jí chybí víc toho otce, je doma fakt málo. Ale to je asi běžné no. Zatím se jeví jako nejlepší na ně houknout, aby příšli, jak píšeš, to funguje. Ale když jim vkročím do toho jejich teritoria (pokojíčku), kde zrovna probíhá nějaká hra, tak to je problém :-)

    Dcera jinak když je jen se mnou, tak je hrozně milá a vycházíme spolu skvěle, ale tohle jediný hapruje. Nevím jak k tomu přistupovat, sama jsem otce příliš nezažila, tak jí to chci dopřát samozřejmě, a jsem nadšená, že můj muž jako otec funguje výborně. Ale taky se nechci nechat zatlačit do kouta. Zajímavý je, že muž většinou nic neřekne, a když, tak nepřesvědčivě. Jen párkrát na ni houknul nějak víc z ostra a to se vždy rozbrečela. On má v sobě sílu, ale moc ji neumí používat, bych řekla. Nechci to ale házet na něj, spíš tápu.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    PERSEEIDA: ok, vždycky když slyším "to si nemůže dovolit", tak v tom cítím nějaký definitivní řešení, jak kdyby to šlo zařídit. Třeba jsem slyšela "...že by v tramvaji dítě kopalo do někoho/něčeho, to by si dovolil jednou!" (šlo o batole, přecpanou tramvaj a máchání nohama na sedačce, při kterým byl někdo kopnut). A když to udělá podruhý tak co? tak to dítě zabiju? nebo jak zajistím, že už to neudělá? :-)

    (to ted není na tebe, to myslím obecně, co ve mně to tvrzení vyvolává a proč jsem se na to ptala).
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam