SAAYURI: Ale to je pořád dokola stejná debata. Já někde píšu, že má rodič nechat tříleté dítě rozhodovat o tom, kde bude rodina bydlet nebo o podobných závažných věcech? To je snad jasné, že míra zodpovědnosti, kterou dítěti nechám, musí být přiměřená jeho věku a rozumovým schopnostem. Navíc respekt není o tom, udělat vždycky to, co chce dítě, to je právě obrovský omyl. Na druhou stranu ale respekt není ani donutit dítě udělat to, co chci já, jen jinou metodou než fyzickým násilím.

SAAYURI: Jak to souvisí? Já nejsem svůj rodič a moje děti nejsou já.

INUSHKA: moje sestilete dite ma ctyri pubertální sourozence. Jeho argumentacni schopnosti jsou mimořádné, umlati s nimi kohokoliv, pripadne dokaze debatovat do zblbnuti velice velice dlouhou dobu.
Detem vysvetluju hodne, mluvim s nimi, vzhledem k tomu, jake mam vztahy se 17 a 19 let starymi detmi, povazuju svuj postup za osvědčený a neublizujici.
Ale nekonecna debata s sestiletym neni vec, kterou chci absolvovat. Vycerpava to me, dite, okoli.

INUSHKA: Zajímalo by mě, po kolika hodinách by teda debata skončila a s jakým výsledkem, a kolik hodin by dotyčnému vydržela chladná trpělivost v debatě s dítětem, které prostě trollí, používá instantní argumenty (ty něco řekneš, já řeknu opak, nezajímá mě, jaká je realita) a baví se tím.

KOTENCE: U nas jede vytah asi tak 8 minut tri patra. Kdyz s tim jede nejakej linej clovek, stojim tam pak tak 10-12 minut, coz je teda docela dost :)

TAPINA: Popravdě, ten argument ve tvé poslední větě moc nechápu. Čím by ses bavila? Tím, že rodič s dítětem diskutuje a na jeho argumenty hledá protiargumenty nebo smírné dohody? A co je to to "vysvětlující" rodičovství? Z toho, co tu čtu, získávám dojem, že je to přístup stylem "OK, nebudu ho mlátit, donutím ho udělat to, co chci, slovně". Čili opět bez respektu a skutečných domluv.

TAPINA: Na ceduli je napsany, ze vytah je prednostne pro kocarky a invalidy. Jinak s nim muze jet kazdej a v Praze i jezdi. Dite teda musi dodrzovat pravidla a pripadnej kocar pustit. To bych skutecne nehrotila a klidne jela, no. Zakazovat to mi pripada jako zbytecna pruda. Ale to je asi ten rozdil...

ANNAWA: Na tohle téma debatujeme taky často :o) A kdybych to neutla jednoznačným rozhodnutím, tak bychom debatovali hodiny a hodiny. "Ale tady teď nikdo s kočárkem není." "Ale když někdo přijde, tak počká." "Ale nebude spěchat." Někdy bych s chutí svůj chodící instantní argument půjčila k debatě zastáncům vysvětlovacího rodičovství a pak bych se asi docela dost pobavila :o)

KOTENCE:
TAPINA: taky tak, nemám žádné hlídání, s výjimkou školky, tedy, ale to většinou pracuju. Ostatní čas trávím s dětmi ráda.

Mmch, dneska ráno v metru - šestiletý syn chtěl jet výtahem (protože to miluje, tlačítka, technika a tak dále, to vím a vím, že by mu to udělalo radost), já to odmítla, že nebudeme bez kočáru blokovat výtah někomu, kdo ho fakt potřebuje, on začal mít nějaké řeči, ale přes to prostě nejede vlak - kdybych já spěchala s kočárem nebo třeba berlemi, taky by mě namíchlo, kdybych zjistila, že si výtah jen pro potěšení přivolala nějaká matka se synem. Za minutu se vybrlal a byl klid. V podobných situacích dítě rozhodovat nenechám, stejně jako mě neukecá na nějakou byť původně plánovanou akci po tom, o den předtím měl horečku a já si myslím, že by měl být ještě den v klidu.

KOTENCE: Já třeba nemám až tak možnosti užívat si dny bez dětí. Nemáme hlídání z řad příbuzenstva, s výjimkou týdne až dvou ročně a cizí placené hlídačce se mi nechce svěřovat dítě z důvodů v podstatě vlastní zábavy.

KOTENCE: Taky beru dceru všude. Oceňuju, že ví, že ne všude je jako dítě centrem pozornosti, vesmíru. Ne vše je akce pro děti, musí přijmout i to, že my organizujem program tak, aby to bavilo i nás. Dcera má ale čím dál tím víc podobné zájmy, jako já, čili hudba, koncerty zejména. A nemyslím tím dětské kapely, ale normálně ty, co poslouchám já. Je jí už necelých 6 let, ale chodí se mnou takhle odmala. Asi jsem "sobec", ale nehodlám svůj život podřizovat zábavě dětí, spíš si myslím, že bude pro dceru prospěšné, když se setká se způsobem, jakým funguju, pracuju a bavím se já. Nevim no, nejsem a nikdy nebudu animátor dětskýho programu, jakýkoliv dětský akce mě děsivě prudí. Nutno teda dodat, že dcera to ani nevyžaduje a mnohem raději se mnou jde na nějakej ten rokenrol :o)

ANNAWA: My mame permici, tak mi to za to stalo...
Taky si myslim, ze by se dite melo ucit brat ohledy a chovat v ruznym prostredi, ale do akce predem odsouzeny k nezdaru se nehrnu. Snazim se vyjit vstric nejdriv detem a vim, ze pro ne je pak snazsi vyjit vstric mne.

TAPINA: ty to beres hrozne doslova. Nebo ani ne doslova, uplne podivne. Jak ti muze nekdo predem odsouhlasit nepredvidatelny komplikace na ceste? To se stava, ze se vsechno nepovede podle predstav. Vlastne bych rekla, ze skoro pokazdy se na vylete objevi nejaka narocnejsi situace. Nam to celkovej dojem nekazi a Jirkovi asi teda taky ne.