KOTENCE: U nas jede vytah asi tak 8 minut tri patra. Kdyz s tim jede nejakej linej clovek, stojim tam pak tak 10-12 minut, coz je teda docela dost :)

TAPINA: Popravdě, ten argument ve tvé poslední větě moc nechápu. Čím by ses bavila? Tím, že rodič s dítětem diskutuje a na jeho argumenty hledá protiargumenty nebo smírné dohody? A co je to to "vysvětlující" rodičovství? Z toho, co tu čtu, získávám dojem, že je to přístup stylem "OK, nebudu ho mlátit, donutím ho udělat to, co chci, slovně". Čili opět bez respektu a skutečných domluv.

TAPINA: Na ceduli je napsany, ze vytah je prednostne pro kocarky a invalidy. Jinak s nim muze jet kazdej a v Praze i jezdi. Dite teda musi dodrzovat pravidla a pripadnej kocar pustit. To bych skutecne nehrotila a klidne jela, no. Zakazovat to mi pripada jako zbytecna pruda. Ale to je asi ten rozdil...

ANNAWA: Na tohle téma debatujeme taky často :o) A kdybych to neutla jednoznačným rozhodnutím, tak bychom debatovali hodiny a hodiny. "Ale tady teď nikdo s kočárkem není." "Ale když někdo přijde, tak počká." "Ale nebude spěchat." Někdy bych s chutí svůj chodící instantní argument půjčila k debatě zastáncům vysvětlovacího rodičovství a pak bych se asi docela dost pobavila :o)

KOTENCE:
TAPINA: taky tak, nemám žádné hlídání, s výjimkou školky, tedy, ale to většinou pracuju. Ostatní čas trávím s dětmi ráda.

Mmch, dneska ráno v metru - šestiletý syn chtěl jet výtahem (protože to miluje, tlačítka, technika a tak dále, to vím a vím, že by mu to udělalo radost), já to odmítla, že nebudeme bez kočáru blokovat výtah někomu, kdo ho fakt potřebuje, on začal mít nějaké řeči, ale přes to prostě nejede vlak - kdybych já spěchala s kočárem nebo třeba berlemi, taky by mě namíchlo, kdybych zjistila, že si výtah jen pro potěšení přivolala nějaká matka se synem. Za minutu se vybrlal a byl klid. V podobných situacích dítě rozhodovat nenechám, stejně jako mě neukecá na nějakou byť původně plánovanou akci po tom, o den předtím měl horečku a já si myslím, že by měl být ještě den v klidu.

KOTENCE: Já třeba nemám až tak možnosti užívat si dny bez dětí. Nemáme hlídání z řad příbuzenstva, s výjimkou týdne až dvou ročně a cizí placené hlídačce se mi nechce svěřovat dítě z důvodů v podstatě vlastní zábavy.

KOTENCE: Taky beru dceru všude. Oceňuju, že ví, že ne všude je jako dítě centrem pozornosti, vesmíru. Ne vše je akce pro děti, musí přijmout i to, že my organizujem program tak, aby to bavilo i nás. Dcera má ale čím dál tím víc podobné zájmy, jako já, čili hudba, koncerty zejména. A nemyslím tím dětské kapely, ale normálně ty, co poslouchám já. Je jí už necelých 6 let, ale chodí se mnou takhle odmala. Asi jsem "sobec", ale nehodlám svůj život podřizovat zábavě dětí, spíš si myslím, že bude pro dceru prospěšné, když se setká se způsobem, jakým funguju, pracuju a bavím se já. Nevim no, nejsem a nikdy nebudu animátor dětskýho programu, jakýkoliv dětský akce mě děsivě prudí. Nutno teda dodat, že dcera to ani nevyžaduje a mnohem raději se mnou jde na nějakej ten rokenrol :o)

ANNAWA: My mame permici, tak mi to za to stalo...
Taky si myslim, ze by se dite melo ucit brat ohledy a chovat v ruznym prostredi, ale do akce predem odsouzeny k nezdaru se nehrnu. Snazim se vyjit vstric nejdriv detem a vim, ze pro ne je pak snazsi vyjit vstric mne.

TAPINA: ty to beres hrozne doslova. Nebo ani ne doslova, uplne podivne. Jak ti muze nekdo predem odsouhlasit nepredvidatelny komplikace na ceste? To se stava, ze se vsechno nepovede podle predstav. Vlastne bych rekla, ze skoro pokazdy se na vylete objevi nejaka narocnejsi situace. Nam to celkovej dojem nekazi a Jirkovi asi teda taky ne.

KOTENCE: tak na tohle se mam moc rada a jeste navic jsem skrt, bylo by mi za takovou predem neúspěšnou misi lito penez.

YMLADRIS: jak se tohle aplikuje, kdyz deti maji rozdilna prani ve stejny moment?
Obcas muzu byt spojenec jen jednim z nich.

KOTENCE: pro me to neni o nic náročnější nez nejaka zoo ci hriste (nebo lepsi nez hriste, to me nebavi), prudit dokážou vsude, kdyz na to přijde.
Tak jiste ze mezi výstavami ci turami neni prima souvislost, ale mela jsem na mysli treba to, ze dite je zvykle brat ohledy na ostatni. Nebo ze se uci chovat v ruznych prostředích. Mne to oboji přijde jako dobra vlastnost. Na druhou stranu, taky bych se asi obešla bez akcí jako je DOD v dopravních podnicich a chodim tam a uzijeme si to.

Úplně si nejsem jistá, jestli by mi dítě odsouhlasilo včerejší plány, kdybych alespoň já věděla předem, jak to přesně bude - půjdeme celkem asi 10 km, z toho většinu do kopce a bude hic, možná tam budou ostružiny, ale možná ne (byly, ale ne tolik, kolik jsem čekala), neberu s sebou svačinu, najíme se při plánované zastávce v cukrárně, voda nám dojde ještě před koncem. Přesto málokdy vídám šťastnější děti, než bylo to, co pak v té cukrárně zasedlo ke sklenici vychlazené limonády a malinovému dezertu :o)

KOTENCE: vidis, ja i celkem maly deti (necely 2 a 6) beru na vystavy, do divadla, na tury atd., protože to je soucasti meho zivota a chci jim to predat. Doted me nenapadlo, ze by tim trpěli.
Ale je fakt, ze mym cilem ve vychove neni az tak, aby byly v prvé řadě spokojene, ale taly, aby z nich byli slušní lide.

TAPINA: ..ne "cim vic, tim lip" - ceho? Nasili nebo lasky? Obeho? Imho nasili vzdycky skodi, laska nikdy.