SAAYURI: Napsala jsem ti dneska nekolikrat, ze diteti v mlaceni ostatnich fyzicky zabranim. Uz nevim, jak lip to napsat.
Akorat se tu cyklis.

SAAYURI: Ono je to trochu o empatii. Znám kluka, kterému je 5. Občas trpí na záchvaty vzteku a mlátí lidi. Jo, dalo by se říct nevychovanej. Ale stačí znát trochu jeho minulost, aby člověk trochu nahlédl, čím si kluk musel projít, a pochopí. To možná není případ batolat, ale i tak. Jsou to prostě prckové, co se nějak vypořádávaj s tímhle světem, a my jim s tím můžem třeba pomoct. U batolat (a 2,5 roční dítě je stále batole, že) je to obvyklé, že neznají ještě moc míru toho, co je ok, a co už ne. Stejně tak stud se může projevovat smíchem, nebo tím že se dítě schovává apod., často prostě ještě nemá dost morální kapacity na to, aby se chytlo za čumák a přišlo s omluvou. Jen prostě, asi bych ty děti tak rychle nesoudila, ono to vypadá jako vážná věc, tyhle batolecí spory a jejich mnohdy divoké chování, ale zpětně mi to už přijde spíš vtipné. Brát to víc s nadhledem, empatií a pochopením, že nikdo se zlým nerodí (čti chce být součástí společnosti a učí se jak na to), jen se stávají třeba nepříjemné situace, a z těch se lépe vyjde tak, že se snažíme druhé pochopit spíše než je označit za "nevychované" a tím je v podstatě tak trochu vyštípávat ze své společnosti. Spory a konflikty jsou příležitostí k růstu :-)

SAAYURI: Dítě je zlé, když nepozdraví paní prodavačku? No to snad ne.

Toto téma zdravení a děkování na "povel" mi připomněl tento článek: http://www.krkavcimatka.cz/2017/01/co-doopravdy-znamena-dekuju.html

SAAYURI: 1,5 roční dítě a omluva? To si moc neumím představit, moje dcera ještě ani neuměla mluvit :-)
Ale to je fuk, pár postřehů - v tomhle batolecím věku je to na hřištích a pískovištích o nervy, batolata si furt berou bábovky a lopatičky, třískaj se tím po hlavě, házej si písek do očí apod., normálka. Neboj, přejde to. A nesoudila bych fakt nějakýho 1,5 ročního klučíka za to, však je ještě malej - ale pozor, to neznamená, že bych já na místě jeho matky nijak nezakročila, kdyby prováděl nekalost - jen že je ještě dost brzo na to posuzovat výsledky té které výchovné metody. A ještě bych dodala, že je metoda, a je rodič, a to jak kdo jakou metodu uchopí, závisí dost na jeho povaze, a také o té povaze a osobnosti to víc vypovídá, než o metodě samotné (a též o povaze dítěte, nejen rodiče ofc) :-). Někdo se strašně kasá tím, jaký je respektující rodič, a přitom to moc nezvládá, jiný ti řekne, že dítě potřebuje hlavně hranice, ale přitom je daleko víc respektující, něž jiný. Nejsou metody, jsou jen různé variace metod dle povahy rodičů a dětí.
Já už s věkem svým a dcery tedy čím dál víc kašlu na jakékoliv metody, a řídím se intuicí a svým vnitřním kompasem toho, co je správné. Dcera (6 let), je pokud mohu zatím soudit, v pohodě (nebudu říkat vychovaná, nesnáším to slovo :-D ), vycházíme spolu zatím suprově, nikoho nemlátí, ale umí se za sebe postavit. Mým "výchovným" záměrem je, abychom spolu všichni v pohodě spolu-žili, nikdo nikoho nevychovává, prostě jen řešíme nastalé situace dle nejlepšího vědomí a svědomí (haha, pokud možno :-), dcera je toho součástí, není něčím "nehotovým", co se teprve má "vychovat". Jsme tu tři, a žijeme spolu, tak se dle toho chováme, aby se nám žilo fajn.

Saayuri, neber to tak, ze bych do Tebe rypala, myslim to dobre, pisu vlastne jen takovy namety k zamysleni, na ktery nemusis ani reagovat.

Ja bohuzel mam potrebu byt s kazdym za dobre a zalezi mi (do urcite) miry na mineni ostatnich.

Takze kdyz dite dostane darek k narozkam ode me, vim, ze vecer mi pred spanim sam podekuje v posteli (a kdyz ne, nevnimam to jako neslusnost). Kdyz ho dostane od strejdy, kterej vim, ze za hodinu odjizdi a nebude pak moznost mu podekovat, i kdyz by syn chtel, zeptam se: "Podekujes strejdovi?", bez natlaku v hlase. To delam i s "pozdravis pani? / omluvis se? / popr. verze "Chces podekovat? Omluvit se? Pozdravit?". Vetisnou chce, ale nekdy taky ne a to proste respektuju.

Neni to asi idealni, ale pro nas dobra alternativa k "jak se rika" apod.