• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    ONA_MAKARONA: Ne, kdyz mlati ostatni osoby nebo dela neco zleho.
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    SAAYURI: Dítě je zlé, když nepozdraví paní prodavačku? No to snad ne.

    Toto téma zdravení a děkování na "povel" mi připomněl tento článek: http://www.krkavcimatka.cz/2017/01/co-doopravdy-znamena-dekuju.html
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SAAYURI: 1,5 roční dítě a omluva? To si moc neumím představit, moje dcera ještě ani neuměla mluvit :-)
    Ale to je fuk, pár postřehů - v tomhle batolecím věku je to na hřištích a pískovištích o nervy, batolata si furt berou bábovky a lopatičky, třískaj se tím po hlavě, házej si písek do očí apod., normálka. Neboj, přejde to. A nesoudila bych fakt nějakýho 1,5 ročního klučíka za to, však je ještě malej - ale pozor, to neznamená, že bych já na místě jeho matky nijak nezakročila, kdyby prováděl nekalost - jen že je ještě dost brzo na to posuzovat výsledky té které výchovné metody. A ještě bych dodala, že je metoda, a je rodič, a to jak kdo jakou metodu uchopí, závisí dost na jeho povaze, a také o té povaze a osobnosti to víc vypovídá, než o metodě samotné (a též o povaze dítěte, nejen rodiče ofc) :-). Někdo se strašně kasá tím, jaký je respektující rodič, a přitom to moc nezvládá, jiný ti řekne, že dítě potřebuje hlavně hranice, ale přitom je daleko víc respektující, něž jiný. Nejsou metody, jsou jen různé variace metod dle povahy rodičů a dětí.
    Já už s věkem svým a dcery tedy čím dál víc kašlu na jakékoliv metody, a řídím se intuicí a svým vnitřním kompasem toho, co je správné. Dcera (6 let), je pokud mohu zatím soudit, v pohodě (nebudu říkat vychovaná, nesnáším to slovo :-D ), vycházíme spolu zatím suprově, nikoho nemlátí, ale umí se za sebe postavit. Mým "výchovným" záměrem je, abychom spolu všichni v pohodě spolu-žili, nikdo nikoho nevychovává, prostě jen řešíme nastalé situace dle nejlepšího vědomí a svědomí (haha, pokud možno :-), dcera je toho součástí, není něčím "nehotovým", co se teprve má "vychovat". Jsme tu tři, a žijeme spolu, tak se dle toho chováme, aby se nám žilo fajn.
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    NEMESISS: Ja vsechny prispevky cetla a tak nejak nevidim rozpor mezi tim, co pises ty a tim, co si myslim ja. Mozna to neumim tak spravne napsat (jsem na mobilu, delam to na vickrat), ale resim co me v daniu chvili pali + mam hranice, pres ktery nepujdu a citim tak spravne (tudiz to, ze to nekde neni, nebo nekde funguje neznamena, ze to musim prevzit, kdyz to nefunguje).
    To, ze se do toho mota neco jinyho, ze je ted v kurzu misti absolutne poslusnejch deti vychovavat deti absolutne bez pravidel, to je stejny jako jakakoli dalsi modni vlna. Ja se snazim si brat z kazdyho neco a doma to udelat tak, aby to fungovalo, protoze ja tu ziju, ne nekdo jinej z nyxu. Samozrejme se muzu plest a xkrat jsem se pletla, ale tim, ze budu slepe nasledovat neco, s cim vnitrne nesouhlasim, to vyciti i to dite.
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    NEMESISS: No, ja diteti zadny abstraktni predstavy nedavam, to mam spis pocit, ze se uplatnuje na jiny strane. Prave proto, ze nerozumi vysvetlovani to musi byt jasne a jednoduche a musi to mit hranice. Jak si pak to dite ma vypozorovat, co je spravne a co ne?
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    YMLADRIS: No, kamaradka je super, slusnej, usmevavej clovek. Proto nechapu, ze je to dite uplne jiny.
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    KOTENCE: Ne, ty me chces ocividne utvrdit v tom, ze vilene ublizovat a neomluvit se za to je v poradku. Muj salek kavy to neni. Rada si z toho vezmu cokoli, co mi bude davat smysl, ale tvoje cast mi stale unika. Jak muze byt boj prodavacky to, ze ma dite za spratka, kdyz dela veci zle a cilene a ty ho podporujes v tom, aby neneslo nasledky svyho chovani a bylo neslusne, to je ok, to je tvoje rozhodnuti.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    Saayuri, neber to tak, ze bych do Tebe rypala, myslim to dobre, pisu vlastne jen takovy namety k zamysleni, na ktery nemusis ani reagovat.

    Ja bohuzel mam potrebu byt s kazdym za dobre a zalezi mi (do urcite) miry na mineni ostatnich.

    Takze kdyz dite dostane darek k narozkam ode me, vim, ze vecer mi pred spanim sam podekuje v posteli (a kdyz ne, nevnimam to jako neslusnost). Kdyz ho dostane od strejdy, kterej vim, ze za hodinu odjizdi a nebude pak moznost mu podekovat, i kdyz by syn chtel, zeptam se: "Podekujes strejdovi?", bez natlaku v hlase. To delam i s "pozdravis pani? / omluvis se? / popr. verze "Chces podekovat? Omluvit se? Pozdravit?". Vetisnou chce, ale nekdy taky ne a to proste respektuju.

    Neni to asi idealni, ale pro nas dobra alternativa k "jak se rika" apod.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SAAYURI: slusnost nebo poslusnost?
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SAAYURI: no dobre, omluvil se nekdo nekdy dceri za neco? chape vubec vyznam omluvy?

    meli jsme se synem dost narocny obdobi, je to tip ditete, co neustale dokola zkousi hranice. ja nejsem robot a jak jsem psala, taky sem nekdy vypenila a rvala. pak me to mrzelo, omluvila jsem se mu. taky mu dekuju, tak jako ostatnim a rikam "prosim". syn se mi casto taky za neco omluvi, dekuje mi za veci uplne bezne a rika "prosim". jsou mu 3.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SAAYURI: Nj, jenze nase deti a taky partneri a taky rodice se proste nekdy chovaji, jak nechceme. Vazne si myslis, ze je mozny docilit toho, aby se dite nikdy nechovalo zadnym nezadoucim zpusobem a tikalo jak hodinky?
    Dite se uci, Ty taky, ale jsi oproti nemu starsi, zkusenejsi, muzes mu byt duveryhodnym pruvodcem, ale taky autoritativnim pedantem..
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SAAYURI: Z Kotence prispevku, myslim, vyplynulo dost jasne, ze respektujici cesta neni "ji/ho nechat mlatit ostatni", nybrz proste u malych deti, ktere to zkousi, zabranit tomu, aby se to delo -dat
    tzn.treba dite odnest s tim, ze bouchat/strkat do dalsich ho nenecham, popr. pouziti prirozenych dusledku - nejde Ti ted si hrat s ostatnimi, aniz bys je bouchala/strkal? nemuzes si s nimi ted hrat, protoze s ublizovanim ostatnim to nejde. Jakmile dite "vychovne" prastis, delas presne to, co nechces po nem a to je imho cesta do pekel. Taky u deti treba ve 2 letech nemuzes cekat, ze pochopi vyznam Tvych abstrasktnich sdeleni a dalekosahle vysvetlovat, muzes jen vydrzet a verit, ze to, co delas, je pro Tvoje dite dobre.

    Nerikam, ze se da vzdycky 100% ovladat. Taky nekdy rvu a pak se omluvim, s tim, ze "se to ucim, ucim se ovladat/zvladat vypeti, aniz bych kricela". Dite se taky uci zvladat svoje emoce a uci se neublizovat ostatnim a treba nerozbijet hracky. Pokud ja neumim se vzdycky a za vsech okolnosti ovladnout, jak to muzu vyzadovat po 2letym diteti? Neni to ujety?

    Ver mi, ze dobry vyledky tohodle pristupu vidim dnes a denne a ne jen zdaleka u svyho ditete..

    Mocensky hry jsou v tehle pripadech skvely nastroj...
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    YMLADRIS: Aha, tohle asi četla maminka jednoho chlapečka ze školky. Výsledek byl ten, že chlapec jednu dobu pořád nenápadně provokoval konflikty a když se mu to podařilo, tak volal maminku k řešení situace - zhruba tak třikrát do minuty. Zřejmě ho bavilo být ten rozumný, kdo se umí v případě problému správně zachovat, takže neodolal si takové situace vytvářet. Nedalo se s nima na hřišti prakticky být, zlaté děti, co se na rovinu poperou.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    SAAYURI: to zní ok. reagovala jsem na tu kámošku která není ochotna syna donutit se omluvit a spokojí se s tím že on chce aby to řekla za něj.. a že je pro tebe nepřijatelné mít takto nevychované dítě..

    moje pozorování k tomuto je, že pokud souzní povaha matky a dítěte, super. pokud ale ne (např ty jsi člověkem slušnosti, dcera nebude), je to těžší. k tomuto je pár super příkladů tady. moje dítě je právě ten "racional" (viz článek), jako celá naše rodina. konvence pro nás na prvním místě nejsou, spíš se do toho rozumem nutime (představ si figurku ajťáka nebo šíleného vědce).
    pokud tvoje dcera bude "strážce pořádku" (viz článek), velmi ráda do slušnosti najede...

    http://www.ceskaskola.cz/2015/03/ondrej-steffl-sonda-do-duse-ceskeho.html?m=1
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SAAYURI: Nechapu. Muzu ublizit naschval nebo omylem.
    Kdyz nekomu naschval ublizim, tak se preci nebudu omlouvat, ne?
    Kdyz nekomu ublizim omylem, je mi to pokazdy lito a chci to napravit. Na to pouzivam omluvu.
    Kdy se to dela jen tak ze slusnosti?

    Ale ty se spis chces utvrdit, ze to delas dobre, ze jo? Ja nevim. To, co tu popisujes, jak shazujes respektujici postupy, to se mi nelibi a bala bych se tak postupovat. Podle me to tak neni v poradku a ve vysledku to prinese vic trapeni, nez uzitku.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SAAYURI: Neucim. Starsi je 3,5 a uz celkem dekuje, prosi a ted se zacina omlouvat. Ucim ji to jenom vlastnim prikladem. Fakt mi nevadi, ze ji ted ma prodavacka za spratka, kdyz nepozdravila. To je boj ty prodavacky. Jsem rada, ze na to prisla sama a dela to, kdyz to tak citi. Nechci cvicenou opicku.
    Kdyz nekomu ublizi, omlouvam se ja, ze jsem neohlidala svoje maly dite.
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    YMLADRIS: No, u nas se to dela bezne, zasna drezura, kazdej z nas podekuje, pozdravi a omluvi se, a to se od nas uci. Nikdo ji nerika, ze ji nema rad nebo ze je vyloucena, ale ze kdyz se to stane, je vhodne udelat to a to. Zdravit ji bavi a miluje to, mava a ma z pozdravu / mavani zpatky desnou radost. Zbytek bude s vekem.
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    YMLADRIS: Dekuju, Aha doma mam, musim to docist :)
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SAAYURI: Tak to je na ty mocensky hry. A jak rikam, ono to nefunguje tak, ze to udelas dvakrat a bude. Funguje to tak, ze to budes delat porad a porad a mezitim se budou prodluzovat chvile, kdy si zvladne hrat s druhym deckem v klidu. Vyhnout se trestum a odmenam je investice do budoucna. Snizis tim sanci, ze bude mit divokou pubertu, ze bude brat drogy, ze bude brat antidepresiva, ze bude(s) platit tisice psychologovi...
    Treba bude nyx jeste za ctvrt stoleti a napisem si, jak to dopadlo. Ja to delam tak, jak mi to dava smysl. Vychazim z toho, co jsem si precetla a koresponduje to s moji zkusenosti.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    SAAYURI: moc brzká drezura ke slušnosti ohrožuje vztah (když nejsi ochoten být slušný, neprijimam tě, nemám tě ráda...)

    přičemž pro mne udržet láskyplný vztah i skrz pubertu je mnohem větší priorita, než v kolika letech se dítě začne omlouvat.

    ale to má každej jinak.
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    KOTENCE: Jako nezlob se na me, je slusnost se omluvit, pokud udelam neco, co je spatne a co se nema. Pokud je dite moc male, tak je na rodici, aby mu nastavil hranice, co je v poradku a co uz ne. Z tvych prispevku mam fakt pocit, ze mam dite nechat ublizovat a tvarit se, ze tomu nerozumi, a tak muze byt neslusne a delat to dal.
    Jak ma v budoucnu chapat, ze je to spatne. Zacnes mu to vysvetlovat? A jak mu vysvetlis, zes ho nechala x let neco delat, ale ted uz by nemel, protoze uz to muze chapat? To jsou podle me spatny navyky uz od zacatku a z takovejch deti rostou smradi. Mymu diteti je 16 mesicu a ve spolecnosti chodi, mava, rika "halo" a kdyz odchazime, dela papa, to ji ucime, je to slusnost, jako "promin", kdyz ublizi, i kdyz to neumi vyslovit.
    Jedna vecc je co se ti chce a co ne, a druha vec je slusnost jako zakladni vybaveni - pozdravit, podekovat, omluvit se. A jestli ty tohle deti neucis, je to ok, ale ja myslim, ze se ma moje dite naucit ve spolecnosti zit a obstat v ni a najit si v ni misto, me bejt za vyvrhela, protoze ho rodice na spolecnost (zlou, nechapajici, netolerantni) spolecnost nepripravili a nenauci ho ani zakladum SLUSNOSTI, protoze se jim nechce se omlouvat, kdyz ublizi.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam